Bylo to o nervy, přiznává Marek. Berani neskutečně slavili

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Extraliga dorostu má za sebou základní část, v níž se bojovalo o dvanáct pozic zajišťujících play off. Poslední vstupenku urvali mladíci Zlína, kteří v závěru zvládli své duely a musí děkovat Olomouci, která srazila dolů Přerov. O neskutečných oslavách vypráví Richard Marek, tak trochu napůl Čech a napůl Slovák.

Postup do nadstavby je super, že?
Jsme rádi, že se to podařilo. Se spoluhráči jsme o to bojovali, i když se nám některé zápasy nepovedly, neskláněli jsme hlavy dolů a snažili se pořád makat, abychom udělali čtyřku a postup.

Bylo hodně nepříjemné, že jste neměli situaci ve vlastních rukou?
Moc příjemné to nebylo. Pořád jsme zápasy Přerova sledovali, ať už ten první se Vsetínem, anebo proti Olomouci. Strašně moc jsme věřili, že kluci z Olomouce vyhrají, a podařilo se jim to. Byli jsme za to velmi rádi, ale bylo to o nervy.

Sledovali jste výsledek souběžného duelu i v sobotu?
Ne, ne, až po konci jsme se podívali. Pak vypuklo něco neskutečného. Je to až nepopsatelné. Nejdřív jsme v kabině oslavili výhru s Havířovem a pak přišel trenér do kabiny s tím, že Olomouc vyhrála. Spustily se neskutečné oslavy. Možná jsem zatím zažil vůbec největší euforii.

Bylo těžké po dvou porážkách hledat motivaci do posledních dvou kol, kde vám ani dvě plné výhry nemusely stačit?
Nehledala se těžko, protože jsme nechtěli prohrát a chtěli jsme ukázat, že máme na to, abychom hráli lepší nadstavbu. I když se nám zápas se Vsetínem nepodařil výsledkově, byli jsme v něm lepší, ale nepodařilo se nám dát góly ze spousty příležitostí, které jsme měli. Rozhodlo proměňování šancí a efektivita zakončení. Nebyla to příjemná porážka, ale naštěstí to pak dobře dopadlo.

„Přišel trenér do kabiny s tím, že Olomouc vyhrála. Spustily se neskutečné oslavy. Možná jsem zatím zažil vůbec největší euforii.“

A to díky dvěma vítězstvím v závěrečných duelech. Jak zápasy vypadaly?
Se Šumperkem jsme byli od prvního střídání lepší, pak se to trochu otočilo a Šumperk nás doháněl, ale převrátili jsme zápas na svoji stranu a povedlo se nám výsledek udržet. Zápas s Havířovem byl od začátku vyrovnaný. My jsme navíc byli trochu pod tlakem. Pořád jsme tam ale měli motivaci, protože jsme věděli, že Olomouc může vyhrát. Se spoluhráči jsme se snažili a udrželi to. Všichni kluci hráli výborně.

Jak jste se osobně cítil, když jste ke klíčovým výhrám přispěl i bodově?
Je to lepší pocit, když k vítězství přispěju i já a pomůžu týmu i kanadskými body. Přece jenom jsem možná jeden z tahounů týmu, ale každý hráč má ve svém týmu důležité místo. Není to o jednotlivcích, ale o celém týmu, pro který se snažím vytvářet šance.

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Bylo pro vás hodně speciální, když jste se přetahovali o místo s Přerovem, odkud jste odešel do Zlína?
Znal jsem tam jenom pár kluků. V zápasech nejsme kamarádi, hrajeme proti sobě, ale po zápase si vždycky podáme ruce a jsme zase kamarádi.

Proč jste se pro přestup rozhodl?
Z Přerova jsem se vrátil do Hodonína, protože jsem dojížděl a nestíhal to se školou. Když jsem se vrátil do Hodonína, začal tak nějak covid, takže jsme tam trénovali. Pak mi přišla nabídka ze Zlína, abych přišel na zkoušku, a vyšlo to. Chtěl jsem hrát vyšší ligu, než se hraje v Hodoníně, teď uvidíme, jak to půjde.

„Já mám slovenské i české občanství.“

Jak je to s vaší národností?
Já mám slovenské i české občanství. Narodil jsem se Slovensku, ale jeden z rodičů je Čech. Normálně bydlím na Slovensku, ale jezdím tam jenom o víkendu, a ve Zlíně jsem teď pořád. Máme tady přes hranice dvě města, slovenskou Skalicu a český Hodonín, kde se hraje hokej. Já jsem vyrůstal někde mezi v Holíči.

Který jazyk je pro vás přirozenější?
Asi více slovenština, protože jsem vyrůstal na Slovensku, ale hokej jsem vždycky hrával v Česku, i když vlastně ani nevím proč. V kabině jsme ještě dva Slováci, takže to tak nějak mícháme dohromady. Někdy to bývá vtipné.

Cítíte se více jako Čech, nebo Slovák?
Asi více jako Slovák, protože jsem na Slovensku vyrůstal a chodil tam i do školy, ale na druhou stranu více tíhnu k hokeji v Česku. (culí se) Nevím, proč to tak mám.

Je pro vás teď komplikovanější přecházet hranice kvůli covidu?
Když jsem jel naposledy domů, neměl jsem žádné problémy. Teď začínají různé lockdowny, tak se to možná zhorší. Uvidíme, ale zatím jsem nic neřešil.

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Ochrana osobních údajů | Sledování streamů | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz