Bývalý manažer Plamenů o svém konci i krušných začátcích. Dluh mu zatajili

Foto: Petr Nedvěd, hokejzr.cz

V nejužším vedení hokejového Žďáru nad Sázavou působil Miloslav Šimon dlouhých patnáct let. Byl to právě on, kdo klub potácející se nad propastí před lety oživil a udělal z něj stabilní druholigovou značku. Teď odchází. V upřímném rozhovoru vypráví o nelehkých začátcích, současnosti i o tom, co ho postupem času přestalo bavit.

Před několika dny byl oznámen váš definitivní odchod ze žďárského hokeje, kdy jste o něm začal přemýšlet?
Už před sezonou. Omarodil jsem a byl několik dnů v nemocnici. Naštěstí jsem se z toho ale dostal a teď jsem v kondici, v jaké jsem dlouho nebyl. Pak jsem si jednoho dne po návratu z nemocnice sednul u nás na chalupu, pozoroval hvězdy a říkal si, jestli ještě mám v hokeji pokračovat. Došel jsem k tomu, že bych Žďáru ještě pomáhal rád, ale ve finále jsem zjistil, že už bych vlastně neměl co dělat.

Takže o vaše služby už nebyl zájem?
Nevím, jestli bych to řekl takhle. V klubu každopádně došlo k určitým změnám a já zjistil, že bych v něm byl jak páté kolo u vozu. Neměl bych žádnou funkci, takže jsem si řekl, že lepší bude skončit.

Bude vám hokejové prostředí chybět?
Chybět… Mám kamaráda v Poličce, kde jsem se byl v neděli podívat na první zápas play off krajské soutěže. Dohodli jsme se, že jim tam půjdu pomáhat.

„Došel jsem k tomu, že bych Žďáru ještě pomáhal rád, ale ve finále jsem zjistil, že už bych vlastně neměl co dělat."

Na pozici generálního manažera?
Žádnou oficiální funkci jsem nechtěl. Do Poličky půjdu pomáhat například s příchodem hráčů a podobně. Dá se říct, že budu taková pravá ruka tamního vedení.

Jak se vlastně před patnácti lety zrodilo vaše působení ve žďárském hokeji?
Tehdejší vedení chtělo skončit a Karel Žák mě nahlodal, jestli bych se nepřihlásil do výběrového řízení na generálního manažera. Tehdy jsem měl s kamarády ve Žďáru hospůdku, takže s řízením podniku jsem měl zkušenosti. I proto jsem si řekl, že do toho půjdu.

A neváhal jste? Žďárský hokej měl v té době dluh dva miliony…
Když budu mluvit na rovinu, tak mě o tom dluhu nikdo neřekl. Na mě to pak vyskakovalo, jak kostlivci ze skříně. (směje se) Na radnici jsme měli půjčku půl milionu, do toho jsme museli platit za hokejky nebo některým hráčům…

„Když budu mluvit na rovinu, tak mě o tom dluhu nikdo neřekl. Na mě to pak vyskakovalo, jak kostlivci ze skříně."

To bych asi bral jako podraz a uvažoval o tom, že v klubu skončím.
Možná je to chlapská ješitnost, ale já nerad prohrávám. Řekl jsem si: Když už jsem tady, tak budu bojovat a uvidíme, co bude dál. Jako začínající manažer jsem poté rozhodl, že licenci na druhou ligu prodáme, protože jsme na ni neměli. Koupila ji Kutná Hora, která ale o rok později spadla zpátky do kraje. Naopak nám se po roce v krajské soutěži podařilo dostat zpět do druhé ligy. Byl to takový paradox.

Prodej druholigové licence byl prý váš manažerský majstrštyk.
Troufám si říct, že licenci na druhou ligu ještě nikdo za takové peníze neprodal. Ta částka se blížila k tři čtvrtě milionu korun.

„Nerad prohrávám."

Předpokládám ale, že budovat tým pro krajskou soutěž nebylo jednoduché…
To víte, že někteří kluci řekli, že jsou ještě mladí a kraj hrát nebudou. Měli jsme ale štěstí, že ve Žďáru zůstalo jádro týmu kolem Martina Sobotky, které jsme doplnili a okamžitě se nám podařilo postoupit zpět do druhé ligy. Pro mě šlo o zadostiučinění, byla to paráda. Postup pro nás byl takové malé Nagano.

Foto: Petr Nedvěd, hokejzr.cz

A od té doby je žďárský hokej nepřetržitě druholigový.
Vzpomínám si, že po postupu nás někteří odsuzovali a říkali, že hned zase spadneme. My jsme ale hned v prvním roce prošli do předkola play off. Moc rád vzpomínám na série s Orlovou, Kolínem nebo Nymburkem. Když poté Havlíčkův Brod sestoupil do druhé ligy, po stránce hokejové měly zápasy s nimi neskutečný náboj.

„Ve Žďáru peníze na první ligu nikdy nebyly."

O první lize jste ve Žďáru nikdy neuvažovali?
Všechno je to o penězích, přičemž ve Žďáru peníze na první ligu nikdy nebyly. Vždycky jsem chtěl, aby kluci došli co nejdál, ale postup výš naším cílem nikdy nebyl.

Když mluvíte o penězích, nezačalo vás postupem času unavovat neustále chodit po sponzorech a doprošovat se financí?
Řekl jste to naprosto přesně. Postupem času mě tohle opravdu unavovalo, protože rok uteče strašně rychle a vy musíte po sponzorech chodit znovu. Pro manažery je obstarávání financí brutální, mnohdy až kruté.

Zvlášť na Vysočině, kde peněz nikdy moc nebylo…
Je to tak. Podívejte se na Žďár a Velké Meziříčí, patří jim dvě poslední místa ve druhé lize. Havlíčkův Brod je kousek před námi a Jihlava taky nemá kvůli zimáku na růžích ustláno. Vymyká se jen Martin Svoboda s Třebíčí, kde těží ze spolupráce s Kometou a z toho, že mají top gólmana.

„Postupem času mě unavovalo chodit po sponzorech."

Jakou minimální částku by podle vás měl zaplatit sponzor druholigového klubu, aby se z něj stal titulární partner?
My ve Žďáru jsme příspěvky sháněli po dvaceti tisících. Když mi někdo dal třeba 200 tisíc, byl to skoro zázrak. Vzpomínám si, jak nám jednou na druholigovém aktivu říkal Míla Šeba, že kdo nemá alespoň tři miliony, tak ať soutěž vůbec nepřihlašuje. My jsme se s Martinem Sobotkou na sebe dívali a říkali si, že rozpočet máme do dvou milionů… Dneska je potřeba na sezonu čtyři až pět milionů, pokud chcete hrát důstojnou roli. Další věc jsou ambice, podívejte se na Znojmo. To je dnes druholigové, ale rozpočet mají srovnatelný s Třebíčí. Možná i vyšší.

Foto: hokejzr.cz


Berete Znojmo jako oživení druhé ligy, nebo spíš jako degradaci ostatních týmů?
Za sebe jednoznačně jako oživení. Myslím, že pro fanoušky je svátek hokeje, když do Žďáru přijede tým znojemských kvalit, byť je jasné, že šance na výhru velká není. Možnost hrát se Znojmem beru jako velký zážitek.

„Možnost hrát se Znojmem beru jako velký zážitek."

Bylo něco, co vás v hokejovém prostředí vyloženě štvalo?
Vadilo mi, že když dohodnete s někým spolupráci, tak daný klub stejně vždycky myslí hlavně sám na sebe a vy jste až dál v pořadí. Spolupráci s někým jsem se nikdy nebránil, ale vždy je třeba určit rozumnou míru. Před odchodem ze Žďáru jsem smluvně domluvil spolupráci s Pardubicemi, která funguje velmi dobře. Výhoda je v tom, že manažera pardubickému béčku dělá žďárský odchovanec Tomáš Rolinek.

Nynější výkony Plamenů vám radost asi nedělají, že?
Když jsme ve Znojmě prohráli 2:11, strávil jsem to, protože Znojmo je někde jinde. Jsou profi mančaft. Ale když kluci jeli do Valašského Meziříčí, věřil jsem v body. Z prohry 0:9 mi bylo ouvej, to řeknu na rovinu.

„Nedovedu si představit žďárský sestup. Žďár je druholigové město."

Dovedete si představit, že by Žďár sestoupil do kraje?
Nedovedu, Žďár je za mě druholigové město. Věřím, že i kdyby kluci nedejbože skončili poslední, tak v následné baráži druhou ligu udrží.

Co byste klubu do budoucna popřál?
Klukům ve vedení přeju pevné nervy, zvlášť v dnešní době. Přeju si, aby se našel generální partner, který klubu pomůže příspěvkem například milion korun a přeju si i to, aby na radnici přehodnotili svůj postoj k podpoře žďárského sportu. Pokud tohle všechno vyjde, může být žďárský hokej úplně jiná zábava.

Foto: Petr Nedvěd, hokejzr.cz

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Ochrana osobních údajů | Sledování streamů | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz