Černoch o Energii, reprezentaci i sebevědomí. A zvýšil někdy hlas?
Jiří Černoch.
|
Foto: hokejkv.cz
Dnes už Jiří Černoch patří mezi karlovarské stálice. Rtuťovitý útočník vyniká zejména svou všestranností, platný je na obou stranách kluziště. V obsáhlém rozhovoru mluví o Karlových Varech, své budoucnosti nebo působení v národním týmu.
Karlovy Vary se potřetí za tři sezony dostaly do předkola play off, ale to byl vždy váš strop. Co týmu chybí, aby otevřel brány čtvrtfinále?
Těžká otázka. Před sezonou byl náš cíl dostat se do předkola, což nám vyšlo. Ale když se do něj dostanete, tak samozřejmě chcete dojít co nejdál, což se nedaří. Doufám, že příští rok nám to vyjde. A co chybělo? Určitě jsme měli mít lepší přesilovky a lepší práci do obrany od celého týmu.
Kde byl klíčový zlom série s Olomoucí?
Za mě určitě třetí zápas, kdy jsme po dvou třetinách vedli 2:0 a měli jsme si to pohlídat, ale nakonec jsme prohráli. Tohle byl za mě zlom celé série.
Kromě vítězství 7:4 ve druhém zápase Varům drhla produktivita. Berete tohle jakožto zkušení hráči na sebe?
Určitě. Kromě toho jednoho zápasu jsme my zkušenější týmu moc nepomohli, takže nezdar v předkole jde za námi. Za hráči, kteří se o produktivitu mají starat.
„Nezdar v předkole jde za námi. Za hráči, kteří se o produktivitu měli starat."
Sledujete další průběh play off?
Sleduju, hokej si v televizi zapnu každý den. I když musím říct, že úplně bedlivě nekoukám, protože mám dvě malé děti. Ale po očku zápasy sleduju a líbí se mi, jak hokej v play off vypadá.
Kdo podle vás získá mistrovský titul?
Adeptů je víc. Skvělé čtvrtfinále odehrály Pardubice, musím ale říct, že mě osobně příjemně překvapil Třinec. Hrají klasický a účelný play off hokej, který mají navíc opřený o skvělé brankáře. Takže myslím, že i Třinec má šanci přidat další mistrovský titul.
Vy osobně jste se stal nejproduktivnějším hráčem Karlových Varů, nejlepším hráčem na buly i specialistou na blokování střel. Jste tedy prototypem komplexního hokejisty.
Souvisí to s tím, že v Karlových Varech mám na ledě hodně úkolů a snažím se je plnit. Moje hra byla vždycky založená na černé práci a na obětavosti. V týmu jsem ale zároveň od toho, abych dělal body. Samozřejmě jsem rád za to, že dokážu být platný v takto rozdílných herních situacích.
„Mile mě překvapil Třinec. Hrají účelný hokej, který mají opřený o skvělé brankáře. Má šanci přidat další titul."
Když padáte do střely, máte alespoň podvědomě strach?
Při zápasech strach nemám. Funguje adrenalin, přičemž vaším cílem je jediné – chytit puk. Po zápasech si ale člověk občas říká, že je blbec, že ránu zablokoval. (směje se) Tak to ale má asi každý hokejista.
Foto: Kateřina Pelikánová, hokejkv.cz
Dá se blokování střel natrénovat?
Že bychom ho na trénincích vyloženě pilovali, to ne. Spíš se občas snažíme stát v ose střely tak, abychom stáli opravdu proti puku, a ne proti hráči. Postupem času si na blokování střel najdete svůj způsob. Já to mám tak, že střely blokuju jen jednou stranou těla, protože tou druhou mi to přijde nepřirozené. Asi jako když celý život píšete pravou rukou a z ničeho nic byste chtěl psát levou. Takže mi pak vždycky náš fyzioterapeut nadává, že mám rány na stejných místech. (směje se) Děláme si z toho tímhle způsobem srandu.
Po odchodu Tomáše Vondráčka do Pardubic jste ve 26 letech přebral kapitánské céčko. Překvapilo vás to?
Ze začátku jo. Nečekal jsem, že bych byl kapitánem. Když se za tím podívám zpětně, tak si ale myslím, že do sebe všechno zapadlo. Ve Varech už nějakou dobu jsem, navíc tady mám dlouhodobou smlouvu. Proto byla volba asi logická.
„Já to mám tak, že střely blokuju jen jednou stranou těla, protože tou druhou mi to přijde nepřirozené. Asi jako když celý život píšete pravou rukou a z ničeho nic byste chtěl psát levou."
Jaký jste kapitán?
Spíš klidnější. Když hrajeme špatně, víme to všichni. Proto stačí, když si to řekneme v klidu. Řvát po sobě nemusíme.
Byť jen jeden moment, který vás vytočil tak, že jste zařval, si vybavíte?
Myslím, že jsem nezařval snad ani jednou. (usmívá se) Spíš se stávalo, že po nepovedeném zápase jsme v kabině měli promluvy.
V Karlových Varech jste podepsal nový dlouhodobý kontrakt. Hrála roli i změna majitele a vidina větších ambicí?
Ano, líbí se mi vize nových majitelů. Je vidět, že chtějí, aby se hokej v Karlových Varech posunul. Máme mladý tým s potenciálem, takže zůstat pro mě bylo prioritou. Jsem rád, že to tak dopadlo.
Na druhou stranu patříte do takzvané střední hokejové generace v nejlepších letech. Zahraničí vás proto nelákalo?
Jednou bych si zahraničí rád zkusil, ale teď si myslím, že pro mou kariéru je lepší, když budu ještě nějaký rok v extralize, kde mám pozici. Díky tomu hodně hraju, v zahraničí bych takovou pozici mít nemusel. Taky jsem bral v úvahu skutečnost, že mám rodinu a že bychom se museli všichni stěhovat.
„Jednou bych si zahraničí rád zkusil, ale teď si myslím, že pro mou kariéru je lepší, když budu ještě nějaký rok v extralize."
Jak si vlastně kluk z Prahy zvykal v Karlových Varech?
Ze začátku to bylo zvláštní. Praha je velkoměsto, kdežto Vary jsou spíš menší město. Postupem času jsme ale zjistili, že přesně takový život nám vyhovuje. V Praze jsou šílené zácpy a všude hodně lidí. Ve Varech máme všechno, co potřebujeme, navíc je tady v okolí i krásná příroda. Za mě ideální místo na život.
Jiří Černoch | Foto: Jakub Knap, hokejkv.cz
Zápasy proti Spartě prožíváte?
V prvních sezonách ve Varech jsem je prožíval hodně. Byly pro mě hodně specifické. Pořád jsou, ale čím delší dobu jsem ve Varech, tím jsou zápasy se Spartou pro mě normálnější.
Přijde mi, že díky přesunu do Karlových Varů jste mentálně dost vyspěl.
To bych ani neřekl. Spíš je to o tom, že v Karlových Varech jsem začal hodně hrát, díky čemuž hokej najednou vidíte jinak. Začnete si víc věřit. Bylo období, kdy jsem ve Spartě nehrál vyloženě špatně, ale po nepovedeném zápase jsem šel ven ze sestavy, protože bylo potřeba něco změnit. Pak to v hlavě máte, najednou přemýšlíte, jak máte hrát líp a přestanete si věřit. Naopak pokud cítíte důvěru, rostou s ní i vaše výkony.
„Mistrovství světa? Je to jeden z mých cílů, který jsem si dal už před sezonou."
Pokukujete po nominaci na světový šampionát, který by pro vás byl druhým v řadě?
Je to jeden z mých cílů, který jsem si dal už před sezonou. Pro jeho splnění udělám maximum. Zároveň ale vím, jak tvrdou mám konkurenci. Opravdu není jednoduché se na závěrečný turnaj dostat. Přistoupím k tomu tak, jak jsem přistoupil loni. Půjdu den ode dne a uvidíme.
Představovala pro vás vaše účast na loňském mistrovství světa při zpětném pohledu velký zlom v kariéře?
Šlo pro mě o velký milník. Ale když to řeknu blbě, tak to, že se jednou dostanete na mistrovství světa, zas až tolik neznamená. Musíte se snažit účast zopakovat a já udělám všechno pro to, abych uspěl.
Jak se vlastně hráč zvyklý z klubu na roli lídra adaptuje na to, že v reprezentaci hraje třetí nebo čtvrtý útok?
Nezvyk v tom pro mě nebyl. Těžím z toho, že i ve Varech hraju hru založenou na obětavosti. Právě to byly úkoly, které jsem měl v reprezentaci. Navíc když už jste v nároďáku, tak uděláte všechno pro to, abyste tam zůstal a abyste byl platný.
„Syn je jaště malý, ale brusle dostane. Budu chtít, aby uměl bruslit."
Telefony ze zahraničí po loňském světovém šampionátu zvonily?
Něco proběhlo už během loňské přípravy na světový šampionát, protože v té době jsem měl smlouvu ve Varech už jen na rok. Další telefonáty byly po mistrovství světa, ale neřekl bych, že přišly konkrétní smlouvy. Spíš oťukávání.
Vaše tříletá dcerka Victorie patří mezi pravidelné návštěvníky KV arény. Pro tátu je super, když má v hledišti takovou podporu, že?
Jasně! Je to super, ona hokej miluje. Nejvíc chodí s babičkou a s dědou nebo s tetou. Sedávají u střídaček, takže na mě kouká. Teď už chodí i na děkovačky. Jsem moc rád, že ji hokej takhle baví.
A syna Sebastiana k hokeji povedete?
Je ještě malý, ale brusle dostane. Budu chtít, aby uměl bruslit. Do hokeje ho nicméně tlačit nebudu, i když si myslím, že když ho uvidí u mě, bude se mu líbit. Každopádně by bylo fajn, aby dělal jakýkoliv sport.
Jiří Černoch | Foto: Jan Beneš, Český hokej
Share on Facebook
