Černý o kuriózním nájezdu či prokletí Zubrů: Příští rok snad konečně uděláme semifinále
Robert Černý
|
Foto: Jan Gebauer, hokejprerov.cz
V zápase, který Přerov musel vyhrát, strávil nejvytíženější hráč ligy na ledě neskutečných 32 minut a 40 sekund. Dal důležitý vyrovnávací gól. Ani tak to ale nestačilo. Robert Černý spolu se svými parťáky musí kousat další čtvrtfinálovou porážku Zubrů, už sedmou v řadě. Ročník ale klub podle něj může ukončit se vztyčenou hlavou.
Přerov v zápase číslo čtyři hrál o všechno. Porážka znamenala konec sezony. Podle toho vypadalo nasazení Zubrů i atmosféra v hledišti. Hanáci měli více ze hry, měli střeleckou převahu a vypracovali si spoustu gólových šancí. Doběhl je ale neduh celé sezony – nízká produktivita.
V základní části dali nejméně branek ze všech, v klíčových momentech čtvrtfinále nebyli schopni dotáhnout koncovku do gólové radosti. Tu měl na chvíli při vyrovnání čtvrtého mače i Robert Černý, který rozpumpoval celý stadion. Pak ale po šťastném gólu Davida Michálka přišla další neoblíbená disciplína Přerova. Prodloužení, které hrál nejčastěji ze všech.
Bilance v základní části? 5:12 v nastaveném čase a 2:6 v nájezdech. Čísla nelžou a Přerov se po nezvládnutých nájezdech rozloučil s tímto ročníkem opět už v prvním kole. Posedmé v řadě a proti šestému rozdílnému soupeři.
Roberte, Přerov opět nepřešel přes první kolo play off. Jaké bylo čtvrtfinále proti Třebíči?
Podle mě se v této sérii nemáme vůbec za co stydět. Šli jsme na vítěze základní části a myslím si, že i soupeř si myslel, že to s námi bude mít lehčí. I podle atmosféry bylo vidět, že náš hokej lidi baví. Všechny čtyři zápasy rozhodovaly detaily, bohužel v tom čtvrtém rozhodly nájezdy, které nám nešly celou sezonu. Tam je to o štěstí.
V zápase číslo čtyři jste dokázali Horáky přehrávat, měli jste spoustu tutovek. Nelezly už vám neproměněné šance trochu do hlavy?
Bylo to už frustrující, ale bohužel se to s námi táhne celou sezonu. Spoustu zápasů jsme skončili výsledkem 2:1 nebo 1:2, celou sezonu jsme dávali maximálně dva góly na zápas. Bohužel, produktivita se nezvedla. Kdybychom v každém zápase dali aspoň gól navíc, jeli bychom minimálně do Třebíče na pátý zápas.
Vám tam jedna střela přeci jen zapadla, v ten moment to vypadalo na velkou euforii na ledě i v hledišti.
Už předtím jsem měl tři střely, které mi moc nesedly, takže jsem byl rád, že to tam padlo. Jirka Goiš stál perfektně před bránou a pak už to bylo jen o tom to trefit. V ten moment byl celý stadion na nohou. Jsme rádi za každý takový zápas, vždycky je to lepší než hrát před poloprázdným stadionem. Fanoušci nás hnali a myslím, že nás dokázali vyhecovat k lepším výkonům.
„Byla to kuriózní situace, na druhou stranu, ať se ten nájezd jede. Přece tady nebudeme v play off nájezdy ukončovat takhle a řešit, jestli se někdo dotkl puku nebo nedotkl. Za mě to bylo správně rozhodnuté.“
Poslední zápas opět rozhodl nastavený čas, pro vás už podevatenácté v sezoně. Neměli jste z toho strach při té negativní bilanci ze základní části 5:12?
Spíš naopak. Díky tomu, že jsme první zápas série v Třebíči dokázali vyhrát právě v prodloužení, šli jsme do toho s hlavou nahoře. Nájezdy jsou vabank, celou sezonu nám nešly a bohužel nás dohnaly i takhle na samotném konci.
Jak jste viděl situaci při nájezdu Tomáše Doležala, který nejprve puk nechal za sebou a pak mu rozhodčí povolili ho opakovat?
Byla to kuriózní situace, na druhou stranu, ať se ten nájezd jede. Přece tady nebudeme v play off nájezdy ukončovat takhle a řešit, jestli se někdo dotkl puku nebo nedotkl. Za mě to bylo správně rozhodnuté.
V čem byla v sérii Třebíč lepší, v čem vám dělala největší potíže?
Kromě druhého utkání to bylo opravdu o detailech, o jednom gólu. Druhý zápas nám vůbec nevyšel, tam jsme neměli šanci vyhrát. Jinak to byly maličkosti. Většinou jsme rozjížděli naše útoky do odstoupené obrany, Třebíč se v pěti lidech snažila držet vlastní obrannou modrou čáru. Občas to bylo bušení do vrat. Někdy jsme si s tím poradili, jindy byly určité pasáže horší.
Na ledě bylo i spoustu emocí, vytvořily se tam dvojičky soupeřů, které si nic nedarovaly.
Každý tam asi měl proti sobě své „oblíbence“, to nebudu lhát. Ale takové je play off, tyhle zápasy jsou přesně o tom. Myslím, že teď to už vypustíme z hlavy a počkáme si na příští sezonu, kdy třeba přijde odveta.
„Před každou sezonou si říkáme, že chceme udělat minimálně semifinále. Pokaždé jsme blízko, ale zatím to vždycky o nějaký malý kousek nevyšlo. Věřím, že jednou tu černou sérii prolomíme a lidem v Přerově uděláme radost. Příští rok tady zůstávám, tak snad konečně to semifinále uděláme.“
Přerov posedmé v řadě skončil v prvním kole, fanoušci to pomalu nazývají prokletím.
Je to tak, už tu nějaký rok jsem a pokaždé vypadneme už ve čtvrtfinále. Před každou sezonou si říkáme, že chceme udělat minimálně semifinále. Pokaždé jsme blízko, ale zatím to vždycky o nějaký malý kousek nevyšlo. Věřím, že jednou tu černou sérii prolomíme a lidem v Přerově uděláme radost. Příští rok tady zůstávám, tak snad konečně to semifinále uděláme.
Vy sám jste bojoval příkladně, celou sezonu jste byl nejvytíženějším hráčem ligy. Jak jste snášel tak vysokou zátěž?
Věděl jsem, že budu mít takovou důvěru, za kterou jsem hodně rád. Snažil jsem se pracovat a udržovat se hlavně ve zdraví celou sezonu. To se skoro povedlo, v předkole a už dva zápasy před ním mě ale odrovnala chřipka. Týden jsem ležel v horečkách a naskočil jsem na led až den před sérií s Třebíčí.
Michálek v závěru vyrovnal a oslavou rozzlobil přerovské fanoušky
Většinu ročníku jste strávil v obraně po boku Tomáše Kudělky. Nebyl to od trenérů trochu risk, když do play off obrany přeházeli?
Nebyl to risk, spíš nutnost. Těsně před předkolem spoustu z nás skolila chřipka, v sestavě se to pak různě střídalo. Někdo odpadl, někdo se zase vrátil. Obranné dvojice se pak nějak poslepovaly, nebyl v tom tedy od trenérů nějaký úmysl.
Jak se za sezonou budete ohlížet zpětně? Jak z týmového, tak z individuálního hlediska.
Je to těžké hodnotit. Celou sezonu jsme se drželi v tabulce do šestého místa, které zaručovalo přímý postup do čtvrtfinále. Bohužel se nám na konci základní části nepovedlo to udržet. Předkolem proti Frýdku kluci projeli dá se říct na pohodu. Ve čtvrtfinále to byla dobrá série, bohužel pro nás vyhrál ten šťastnější. A osobně? Mně nepřišlo, že bych hrál nějak jinak než dříve. Snažil jsem se na hřišti odevzdat vše a splatit důvěru, kterou jsem dostával. Doufám, že se mi to nějak povedlo.
Share on Facebook
