Červenka o reprezentaci, Slavii či novém angažmá v Curychu

Foto: Roman Souček, hc-slavia.cz

Ačkoliv je Roman Červenka hráčem švýcarského Curychu, řada fanoušků jej mohla o víkendu spatřit zpět na ledě v pražských Vršovicích. Mistr světa z roku 2010 se do Edenu vrátil během reprezentační pauzy, aby se společně s dalšími velkými jmény rozloučil se slávistickou legendou Pavlem Kolaříkem, jenž se rozhodl završit bohatou kariéru svým posledním derby s pražskou Spartou.

Do dresu Slavie jste se vrátil po dlouhých pěti letech, navíc hned po bok bývalých spoluhráčů jako Jaroslav Bednář nebo Tomáš Vlasák. Jaký to byl pocit?
Ty jo, to už je pět let (smích)? Určitě krásný a příjemný. Asi za to mohl trochu i stadion, přeci jen se tu toho moc nezměnilo, tak to po tolika letech na člověka trochu dýchne, zejména když přišlo tolik lidí. Samozřejmě se to nedá srovnat s mistrovským zápasem, ale bylo fajn zase potkat kluky a pár hodin tu s nimi strávit.

Byl jste rád, že se můžete zase na chvíli vrátit domů do Čech a ještě to spojit s takhle užitečnou věcí?
Tak samozřejmě. Já jsem měl naplánováno jet domů tak jako tak, protože jsme od klubu dostali nějaké čtyři dny volna, jen jsem dlouho nevěděl, jaký budu mít program, tak jsem účast víceméně potvrzoval na poslední chvíli. Ale jsem moc rád že jsem si zahrál, obzvlášť po boku bývalých spoluhráčů.

Váhal jste vůbec, když přišla pozvánka od Pavla Kolaříka?
Vůbec. Jediný háček byl v tom, jestli budu mít čas a hlavně pokud v tom nebude pro nikoho problém, zejména pro klub. Tam mi to odsouhlasili, takže v rozhodování, zda budu hrát nebo ne, už jsem neváhal.

„Pavel Kolařík byl poctivý kluk a obrovská jistota v obraně."

Zmínil jste souhlas od klubu, jak se k tomu v Curychu stavěli?
Jak už jsem říkal, po zápase v Lize Mistrů v úterý jsme dostali volno, od středy jsem v Praze. Klub mi v tomhle vyšel vstříc, akorát v neděli máme od osmi ráno trénink, který nevím, zda stihnu. Bylo by pro mě samozřejmě asi lepší, kdyby se celá akce konala o den dřív, v Curychu nicméně říkali, že jim stačí, když se vrátím v pondělí, takže by tam neměl být žádný problém.

Kromě vás dostala pozvánku i řada dalších jak hokejových, tak i fotbalových hvězd. Co říkáte na jejich výkon? Někteří z fotbalistů se předvedli v hodně dobrém světle.
No stoprocentně, já některé z nich občas vídám hlavně v létě, jak hrají, takže vím, že jsou poměrně často na ledě. Nevím tedy jestli všichni, ale většina z nich určitě a rozhodně hráli velmi dobře, což jen podtrhlo ten dnešní příjemný večer a skvělou atmosféru, která tu panovala.

Co se vám vlastně vybaví, když se řekne jméno Pavel Kolařík?
Poctivý kluk a obrovská jistota v obraně, která tu byla dalo by se říct od nepaměti. Za celou svou kariéru si nepamatuji, že by měl Koláč nějaké vážnější zranění, byl tu prostě pořád a za Slavii těch zápasů odehrál strašně moc, za což mu patří velká poklona. Pro mě to byl vždy člověk, na kterého jsme se mohli spolehnout a u nějž nikdy nehrozilo, že by svou práci neodvedl na sto procent. Klobouk dolů za to, že vydržel hrát tak dlouho.

„Slavii sleduji. Na možnosti, které v tuto chvíli má, to vůbec není špatné."

Sledujete Slavii i na dálku ze Švýcarska? Jak hodnotíte výsledky hodně omlazeného výběru Miloše Říhy mladšího?
Samozřejmě sleduji a myslím, že na ty možnosti, které v tuto chvíli Slavia má, to vůbec není špatné. Nikdo asi nepočítá s tím, že by se letos mělo hrát o postup, přeci jen je tu hodně mladých kluků, ale nevedou si podle mě vůbec špatně a je to velký příslib do budoucna. 

Co byste vzkázal Pavlu Kolaříkovi a Slavii obecně?
Koláčovi určitě, aby byl zdravý a spokojený, což je nejdůležitější. Člověk jako on podle mě nebude mít problém srovnat se s tím, že je konec, takže hlavně, aby v tom životě, ať už běžném nebo trenérském, byl šťastný a spokojený. Slavii bych samozřejmě přál, aby se brzy vrátila na nohy a byla stabilní natolik, aby mohla jednou zase třeba nakouknout zpátky do extraligy, byť to třeba nebude hned, ale v nějakém časovém horizontu, který teď nedovedu odhadnout. Aby zkrátka to derby, které se teď odehrálo, měli fanoušci zase čtyřikrát do roka.

Jak probíhala vaše komunikace ohledně Karjala Cupu? Mluvil jste ohledně toho s trenéry?
Mluvil jsem dvakrát s Albim (Robert Reichel, pozn. red.) a říkal, že tentokrát prostě pojedou jiní a ohledně mojí nominace se uvidí až příště v prosinci.

Jaké to pro vás vlastně je, když se změní trenér národního mužstva? Musíte se například znovu ukázat, nebo spoléháte na to, že vás Miloš Říha už při vašich letech a zkušenostech zná?
Nad tím jsem, přiznám se, vůbec nepřemýšlel. Já se v tuhle chvíli soustředím výhradně na sebe a na Curych, aby se to zlepšovalo, a na podobné věci vůbec nemám myšlenky. Je to asi ale pořád stejné, pokud má člověk formu, tak má šanci reprezentovat. Samozřejmě pokud budu mít formu a bude ze strany národního týmu zájem, tak vždy rád budu reprezentovat svoji zem. Pokud ale budu mít pocit, že to i třeba z mé strany není ono, rozhodně se nebudu nikam cpát. Všechno záleží jen a pouze na mých výkonech.

Hráči měli na rukávech číslo 72. Na fotce si plácají Jaroslav Bednář s Romanem Červenkou.

Hráči měli na rukávech číslo 72. Na fotce si plácají Jaroslav Bednář s Romanem Červenkou. | Foto: Facebook HC Slavia Praha

Jaký vlastně máte pocit z dosavadního angažmá v Curychu? V čem byl pro vás přestup z Fribourgu nejtěžší?
Tím, že jsem přestoupil relativně nedávno, to beru pořád jako začátek. Ten samozřejmě není úplně ideální, ale myslím, že se to postupem času bude zlepšovat jak týmově, tak i osobně. Věřím, že jak já, tak i tým budeme výš. Tabulka i liga jsou hrozně vyrovnané, takže to podle mě půjde ještě nahoru. Těžké to bylo skoro ve všem. Spoluhráči, organizace, poznávání, co a jak v tom klubu funguje, poznávání lidí okolo klubu… Žádný začátek v novém týmu není jednoduchý, musí si to nějak sednout. 

Čekal jste od sebe i s přihlédnutím na to, co jste právě popsal, na začátku sezony přeci jen víc? První gól jste dával až v posledním utkání před návratem do Česka…
Měl jsem v těch zápasech spoustu šancí, ale zkrátka to tam moc nepadalo, celkově jsme jako tým dávali málo gólů. Navíc jsem byl na začátku sezony ještě trochu zraněný a zápasy ve švýcarské lize jdou rychle za sebou, tak nebyl úplně čas optimálně zregenerovat. Samozřejmě to nebylo úplně příjemné, člověk to v té hlavě má, je lepší když se ti v průběhu času daří, ale zkrátka v sezoně občas přijdou chvilky, kdy to není ono. Proto přišla vhod tahle krátká pauza, člověk si odpočine i třeba tím, že přijde sem a zahraje si. Zatím ale nemám důvod dělat z toho nějakou vědu.

„Pokud budu mít pocit, že to z mé strany není ono, rozhodně se nebudu nikam cpát."

Jakou vědu z toho dělá vedení klubu? To se netají nejvyššími cíli, byť tomu tabulkové postavení zatím úplně neodpovídá…
Tak jedna věc je, že máme pár zápasů k dobru. Druhá pak, že Curych loni celou soutěž vyhrál i přesto, že do play off šel ze sedmého místa, takže tuhle situaci taky znají. Samozřejmě to není optimální, ale kromě ligy hrajeme navíc ještě Ligu mistrů a švýcarský pohár, těch zápasů je hodně. Navíc jdou rychle za sebou a není tak moc času se nějak konkrétně připravovat na ten daný zápas, co vás čeká. Někdo ty rychle za sebou jdoucí utkání má rád, já mám radši, když má člověk trochu víc volna na trénování a přípravu, zejména na důležité zápasy. Navíc tím, jak jsem byl zkraje sezony zraněný, tak jsem se při trénincích musel šetřit, aby se mi to nevrátilo. Zároveň s tím už jsem ale musel hrát, byť jsem nebyl úplně optimálně připravený a v tom našlapaném programu se to se mnou trochu vleklo. Věřím, že teď už na to všechno bude trochu víc času.

Do Curychu jsi se přesunul společně s rodinou, jak se vám v jednom z největších švýcarských měst líbí?
Je to pro nás trochu jako Praha (úsměv). Curych je krásné město, takové centrum všeho, co člověk potřebuje. My navíc bydlíme spíš na kraji města, okolo nás je les, takže máme i svůj klid. Co se týče místa, nemáme vůbec žádný problém.

„V sezoně občas přijdou chvilky, kdy to není ono. Proto přišla vhod tahle krátká pauza."

Ještě naposledy k národnímu týmu, příští rok se mistrovství světa koná na Slovensku v Bratislavě, kde se dá očekávat, že fanouškovský zájem bude podobný jako před třemi lety v Praze. Je to motivace navíc?
Jak jsem říkal, nad tímhle moc nepřemýšlím. Nechci hrát dobře jen proto, abych se dostal na mistrovství světa. Chci hrát dobře, abych pomohl týmu, za který hraju a abych se sám cítil dobře a hokej jako takový mě bavil. To je pro mě klíčové a až poté, co se mi tohle podaří, z toho mohou vyplynout další věci. Bratislavu už jsem jednou zažil a bylo to skvělé, zejména co se týče fanoušků a všeho kolem, takže z toho samozřejmě může být další super zážitek. Pro mě je to ale pořád strašně daleko a nepřemýšlím nad tím.

Foto: Roman Souček, hc-slavia.cz

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Ochrana osobních údajů | Sledování streamů | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz