Jaroslav Svejkovský | Foto: nhl.com
Jaroslav Svejkovský se v uplynulém ročníku stal teprve třetím Čechem, který se postavil na lavičku týmu NHL. Po Slavomíru Lenerovi, jenž dohromady sedm let působil jako asistent v Calgary a na Floridě. A Ivanu Hlinkovi, jenž v letech 2000 až 2001 vedl Pittsburgh jako hlavní kouč.
Draftovali ho v prvním kole, kvůli otřesu mozku ale musel s hokejem skončit předčasně ve čtyřiadvaceti letech, za Capitals a Tampu Bay odehrál 113 zápasů.
„Dva roky jsem si dal úplný oraz, bylo to moc těžké období. Překonával jsem bolesti hlavy, nemohl jsem bruslit, hokej šel definitivně stranou. Tehdy jsem se dal na golf, který mi strašně pomohl. Denně jsem hodinu až dvě hrál, problémy postupně odezněly. Pak jsem začal přemýšlet o další náplni života,“ vzpomínal už kdysi pro web Hokej.cz.
„Když máte něco rádi, chcete se tomu věnovat pořád. Dal jsem se na trenéřinu, nejprve v Tri-City, pak ve Vancouveru.“ Zvládal prý i tisíc tréninků ledě, na zimáku trávil hodiny. Byl také skills coachem.
Vypracoval se až ke štaci u Canucks. Po roce, kdy dělal asistenta, odchází i s hlavním koučem za novou výzvou do Philadelphie.
Jaroslav Svejkovský | Foto: nhl.com
Někde jste i prohlásil, že dostat se do NHL jako trenér je těžší než jako hráč…
Často říkám, že mladý hráč musí udělat tisíc kroků až do NHL. Stejné je to s trenérem. Ale beru to rok po roku. Na hlavního kouče v NHL třeba potřebujete spoustu zkušeností z nejvyšší úrovně, což já nemám. Chci být nejlepší v tom, co dělám. Práce s útočníky, práce na přesilovce, rozumím ofenzivnímu stylu hokeje, chci tomu dát nové prvky.
Jaká byla vaše trenérská cesta?
Nejstarší syn hrozně miloval hokej a ve Vancouveru děti potřebovaly pomoct, aby se rozvíjely dál. Můj syn nastoupil do sportovních programů a já stíhal pracovat ve WHL i u mládeže. Což fungovalo asi čtrnáct let. I já se nějak vyvíjel jako trenér, i když jsem tímhle svoji kariéru trochu zpomalil. Ale nezastavil. Dětem jsem pomohl, stavěl jsem program pro mládež. A před pěti lety, když už děti byly větší, jsme si řekli, že se budu snažit rozvíjet moji kariéru, která byla zpomalená.
„Můj syn nastoupil do sportovních programů a já stíhal pracovat ve WHL i u mládeže.“
Byl jste ve Vancouveru spokojený?
Měl jsem tam výborné podmínky. Nicméně čím víc jsme nad tím s manželkou a dětmi přemýšleli, když jsme se dívali na naši rodinnou situaci, došli jsme ke stěhování. Syn hraje ve Finsku, z Filadelfie to je krátký let, když by se na něj manželka chtěla podívat. Nebo naopak kdyby letěli mí rodiče za námi. Naše nejstarší dcera zase nastupuje za Colgate University, což je vlastně tady odsud čtyři hodiny.
Odcházíte k Flyers za novou výzvou?
Těším se hodně, ale to rozhodnutí bylo hodně těžké. Vancouver byl pro celou moji rodinu domovem devatenáct let. To je podobné, jako byste se stěhovali z Česka do jiného státu. Je to z jedné strany Ameriky na druhou. Ale Rick Tocchet je člověk, který mě trenérsky vytáhnul ve Vancouveru, věříme si. Ví, jakou dělám práci, zná moje přednosti i nedostatky, na kterých člověk pracuje.
„Těším se hodně, ale rozhodnutí bylo těžké.“
Co vás v USA čeká?
Tady to nebude o práci a makání, ale abychom kluky dostali do dalšího kroku v přesilovkách, ve hře pět na pět. Moje role byla ze začátku hodně se starat o tréninky, vymýšlet tréninky, nová cvičení. Taky jsem dělal přesilovky a development útočníků – to byla největší část mojí práce. Technicky to padá na mě, ale můžu říct, že si jako trenérský štáb ve všem pomáháme. Na přesilovku skočíme dohromady a budeme se ji snažit posunout nahoru. Zásadní je jedna věc – ten tým je mladší, ale minulý kouč John Tortorella tady nastolil, že hráči jsou hrozně pracovití. To je základ, na němž se snažíme budovat a stavět dál. Tohle je určitě lepší, než přijít do týmu, kde hráči nepracují dobře, neblokují střely a podobně. Celé je to výzva, ale budovat to tady od začátku je výborná možnost.
Už jste i zmiňoval souhru s Tocchetem…
On má vynikající vlastnost – umí dát mužstvo skvěle dohromady, aby v něm hrál jeden za druhého. A to stejné s realizačním týmem. Výborně se chová k lidem. Ostatně když stěhujete celou rodinu z jedné strany Ameriky na druhou, musíte tomu člověku věřit.
„Umí dát mužstvo skvěle dohromady, aby v něm hrál jeden za druhého.“
Přitom o vás ale stáli i Vancouver Canucks.
Nabídka přišla v čas, kdy se Rick s klubem dohodl, že nebude pokračovat. Vyhodnocovali jsme to i s rodinou. Bydleli jsme na takovém malém ostrůvku, ale jezdil jsem každý den přes hranice, což nebylo ideální. Ztratil jsem hodně spánku. Když skončil zápas, tak jsem ještě musel jet hodinu, hodinu patnáct ze zimáku. Když jsem se podíval na jiná města, tak jsem zjistil, že můj život může být mnohem lepší. Před pěti lety, když jsem se rozhodoval, zda jít od juniorů do profihokeje, jsme nevěděli, kde budou syn a dcera hrát. Teď přišlo to, co jsme věděli, že se stane. Je to poprvé, ale asi ani ne naposledy. Trenérský život takový je.
Výhoda je, že díky práci u mládeže znáte několik hokejistů NHL osobně, že?
Trevor Zegras je ročník 2001, ty kluky jsem znal od deseti let. Můj syn do té kategorie patřil, takže jsem je na turnajích viděl nejvíc. Jack Hughes byl zase kamarád s mým synem. Byl jako dítě třeba i u nás a náš syn zase v jejich rodině... Znali jsme se, jeho brácha Quinn okamžitě věděl, o co šlo. S ním se pracovalo super, je to úžasný hokejista, navíc jsme o sobě věděli. Jako trenér dovedností s hráči trávíte osobně víc času než jako asistent.
„Hodně nad tím přemýšlím, proč nás tu není víc.“
Proč ale v zámoří není více evropských hokejistů?
Hodně nad tím přemýšlím, proč nás tu není víc. Abych řekl pravdu, nedokážu to vysvětlit – kromě toho, že když tady člověk hraje hodně dlouho a zůstane tady, má blíž k systémům, trenérům, je to taková pavučina vztahů, kterou musíte mít, abyste dostali šanci. Vím, že v Česku i jinde je spousta dobrých trenérů, ale kolikrát je to právě o té šanci.
„Od okamžiku, co jsem do Vancouveru přišel, mě uchvátila Yogiho pracovitost a ochota udělat cokoliv, co nám pomůže být lepším týmem.“
ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz