| J České Budějovice | 0 | |
| J Vítkovice | 0 | |
| J Třinec | 0 | |
| J Sparta Praha | 0 | |
| J Slavia Praha | 0 | |
| J Poruba | 0 | |
| J Plzeň | 0 | |
| J Pardubice | 0 | |
| J Mladá Boleslav | 0 | |
| J Litvínov | 0 | |
| J Liberec | 0 | |
| J Kometa Brno | 0 | |
| J Karlovy Vary | 0 | |
| J Jihlava | 0 | |
| J Hradec Králové | 0 | |
| J Zlín | 0 |
Marek Čiliak | Foto: Facebook Spartiates de Marseille
Marek Čiliak se po dvou letech strávených ve Francii vrací na česká kluziště. Kývnul Zlínu, kde utvoří tandem s kamarádem Danielem Hufem. „Byl jsem mu i na svatbě. Je super, že můžeme obnovit vzájemnou spolupráci,“ usmívá se. V obsáhlém rozhovoru pro Hokej.cz mluví také o předešlé štaci nebo jarní jízdě Komety k mistrovskému titulu.
brankář, 35 let
Když jste před dvěma lety odcházel do Francie, nechal jste se slyšet, že potřebujete změnit prostředí. Co vás přimělo k návratu?
Angažmá ve Francii mi dalo, co jsem od něj očekával. Odpočinul jsem si a načerpal energii. Hlavní důvod návratu byl ten, že jsem chtěl chytat blíže domovu, aby mohla moje zápasy častěji navštěvovat rodina nebo kamarádi.
Jaký byl klíčový aspekt, že jste kývnul Zlínu?
Se Zlínem jsme byli v kontaktu delší dobu. Jinou nabídku jsem neřešil. Rozhodlo prostředí, lidé v klubu, fanoušci i celková vize klubu.
„Zlín? Rozhodlo prostředí, lidé i celková vize klubu.“
Předpokládám, že roli sehrál i Daniel Huf, se kterým máte nadstandardní vztah...
Je to tak, jsme velmi dobří přátelé. Byl jsem mu i na svatbě, takže je super, že můžeme obnovit vzájemnou spolupráci.
Určitá rivalita mezi vámi ale taky bude, ne?
Víte co, já tenhle problém nikdy neměl. Ať byl mým brankářským parťákem kdokoliv, nikomu jsem nezáviděl, že zrovna chytá a já ne. Když trenéři ukážou na Hufina, a vyhrajeme, budu mít stejnou radost, jako kdybych chytal já sám a věřím, že Dan v opačném případě taky.
„ Ať byl mým brankářským parťákem kdokoliv, nikomu jsem nezáviděl, že zrovna chytá a já ne.“
Překvapilo vás, že Huf přes svoje dlouhodobě nadstandardní výkony zůstává v Maxa lize?
Nemohlo mě to překvapit, já mu radil, aby zůstal ve Zlíně.
Foto: David Peška, hokej.zlin.cz
Vážně?
Ano, řešili jsme to fakt dlouho. Vím, jaké měl nabídky. Dále jsme se bavili o situaci v jednotlivých týmech a tak dále. Ve Zlíně má možnost něco vybudovat.
Vaše přátelství má kořeny v sezoně 2019/20, kdy jste ve Zlíně zaskakoval za zraněného Libora Kašíka. Jak na tuhle krátkodobou zlínskou anabázi vzpomínáte?
Výborně, byť musím říct, že moje počáteční pocity byly smíšené. V té době panovala mezi zlínskými a brněnskými fanoušky velká rivalita. Každopádně Karel Vejmelka tehdy v Brně chytal fantasticky a hostování ve Zlíně nám dávalo největší smysl. Celý klub mě fantasticky přijal a vytvořil mi super podmínky. Poslední domácí zápas před návratem do Brna jsem odchytal proti Kladnu, vzpomínám si, že to bylo velmi emotivní loučení. Když poté přišly na řadu zápasy Brno – Zlín, vyvolávali mě zlínští fanoušci bez ohledu na dres Komety. Z toho jsem měl radost.
„Moje počáteční pocity byly smíšené, v té době panovala mezi zlínskými a brněnskými fanoušky velká rivalita.“
Jak se vám chytalo na zlínském zimáku, který je pro spoustu hráčů atypický?
Tahle otázka má dva různé pohledy. Moje první extraligová sezona byla 2013/14, kdy jsme s Kometou hráli proti Zlínu finále a prohráli. Tehdy měl Zlín ve svých řadách hráče jako Balaštík, Čajánek nebo Leška. Hráli svůj specifický hokej, který jim vycházel a nikomu se proti nim nehrálo dobře. Ale z druhého pohledu mám tyhle starší zimáky, kde je hluk, rád. Navíc musím říct, že oproti dřívějšku je zlínské zázemí kompletně předělané. Máme výborné věci pro regeneraci, fyzioterapii a tak dále. Opravdu na top úrovni, která je srovnatelná s extraligou.
Co čekáte od první ligy, kterou jste chytal před třinácti lety v dresu Třebíče?
Soutěž se určitě změnila, což je logické. Některé letošní zápasy jsem viděl a mám pocit, že úroveň šla nahoru ve srovnání s tím, jak si soutěž pamatuju.
„Dva roky dozadu se mě Kamil Pokorný ptal, jestli neuvažuju o návratu.“
Vaše parta dotáhla Třebíč na jaře 2013 do semifinále. Jste i po letech s někým v kontaktu?
Hlavně s Kamilem Pokorným. Když před dvěma lety vedl Třebíč a já podepsal v Marseille, kontaktoval mě a zeptal se, jestli neuvažuju o návratu. Jinak se tam kabina samozřejmě změnila, ale pamatuju si třeba Davida Dolníčka, který teď v klubu trénuje. Na Třebíč mám jen ty nejlepší vzpomínky.
Foto: Jiří Zaňát, hokej.zlin.cz
Nebude vám přece jen chybět po zápase nebo tréninku pláž a moře?
Upřímně říkám, že nebude. Tohle všechno je super, ale když máte rodinu, chcete jí být na blízku.
Přestěhování rodiny do Francie ve hře nebylo?
Ne, už bych jim to neudělal. Během kariéry jsme se stěhovali do Českých Budějovic, Popradu nebo třeba Bratislavy a bylo evidentní, že dětem to není příjemné. Zvykat si na novou školu, hledat nové kamarády… Navíc dcera hraje tenis a synové hokej za Vítkovice, potažmo fotbal za ostravský Baník.
„Přestěhování rodiny do Francie ve hře nebylo.“
O Marseille se říká, že život ve městě je často divoký. To byl možná taky jeden z důvodů, proč nestěhovat rodinu, že?
Měl jsem z toho obavy, ale zpětně musím říct, že bez problémů. Pokud nevyhledáváte rizikovější místa, která jsou dnes už v podstatě všude, můžete být v klidu. Děti za mnou jezdily, chodili jsme na pláž, do centra nebo po památkách a vážně naprostá pohoda. Dokonce i na fotbale jsem několikrát byl a užil si to. Spousta lidí taky říká, že Francouzi nechtějí mluvit anglicky, ale moje zkušenost je jiná – anglicky jsem se domluvil všude.
Ligue Magnus na vás udělala jaký dojem?
Pocit spousty Čechů je takový, že do Francie se chodí dohrát kariéra, ale tamní nejvyšší soutěž má svou úroveň. Samozřejmě jsou rozdíly mezi elitními kluby a těmi ostatními, ale určitě bych ligu nepodceňoval. I fanoušci na hokej chodí, třebaže zimáky ve Francii jsou většinou menší než u nás.
Loni vám připadla cena pro nejlepšího brankáře soutěže, ale letos jste odchytal jen dvanáct zápasů. Proč?
Kvůli zranění. V posledním zápase první sezony jsem si zranil koleno, následovala operace a bohužel taky uspěchaná rekonvalescence. Po návratu jsem si poranil tříslo, což znamenalo další dlouhou pauzu – tentokrát tři a půl měsíce.
Nemůžu se nezeptat, co říkáte na jarní mistrovské tažení „vaší“ Komety?
Sledoval jsem celou sezonu. Na jednu stranu mě Kometa překvapila, ale na druhou vlastně ne. Když začalo play off, hráli přesně tak, jak si pamatuju. Byli obětaví, soudržní… Vybavuju si zápas proti Spartě a dlouhé oslabení tři na pět. Mladý Libor Zábranský hrál výborně, Michal Gulaši neskutečně dřel, přitom mnozí říkali, že už má věk, ale zase ukázal, že pořád patří mez výborné hráče.
„Když začalo play off, hrála Kometa přesně tak, jak si pamatuju.“
Titul je velkým zadostiučiněním pro Kamila Pokorného, že?
Zaznamenal jsem názory, podle kterých by neměl být hlavní trenér Komety, ale já Kamila znám a vím, jaký je. Tým dokáže připravit. V play off to zase dokázal. Vždycky říkám, že v play off nejdete hrát hokej, ale jdete vyhrát. Když jste pod tlakem, prostě vyhodíte puk, nic nevymýšlíte, hrajete obětavě… Kometa tímhle stylem přehrála týmy, které měly jmenovitě našlapanější kádry.
Největším esem Komety v play off byl Michal Postava, v čem je jeho největší přednost?
Jednoznačně v mentální síle. U gólmana vždycky dělá většinu výkonu hlava. Někdy mi přišlo, že v bráně lítal a měl některé pohyby navíc, ale u TV máte jiný pohled než v bráně. Když jsem si pak vybavil, jak chytám já, musím říct, že i můj styl je emocionálnější.
Postava pravděpodobně zkusí prorazit v NHL, má na to, aby uspěl?
Nečeká ho nic jednoduchého, ale pokud nabídku dostane, musí to zkusit. Vzpomínám si, že Karel Vejmelka šel do NHL relativně pozdě a dnes je jednička v Utahu. Postavovi přeju, aby taky uspěl.
ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz
