Cítil jsem důvěru, to bylo podstatné, líčí Šurý o Hodonínu. Jak vzpomíná na Vsetín?

Foto: Facebook SHKM Baník Hodonín

3. prosince 2022, 17:07

Štěpán Ondráček

Dostal příležitost, která se neodmítá. Zkušený brankář Michal Šurý zvedá Hodonín, když těží z bohatých zkušeností, které zúročuje na jedničku. V rozhovoru pro hokej.cz se rozpovídal o nové výzvě i o tom, jak hodnotí svoji kariéru.

Máte za sebou příchod do Hodonína, jak probíhala jednání?
Zavolal mi trenér Aleš Bachánek, který mě zná z dřívějšího působení na Vsetíně, s tím, že bych mohl pomoci Hodonínu. Cítil jsem od trenéra i manažera Martina Vyrůbalíka důvěru, a to bylo pro mě podstatné, proč jsem na nabídku kývnul. Pak už to byla spíše formalita. Pro mě samotného to bylo hodně hektické, během několika dní jsem musel překopat vše, co bylo nastavené doma, v práci i v Ostrohu. Doma to vyšlo tak akorát, zrovna jsme ukončili budování zázemí, které jsem vyměnil za pokračování v kariéře. Musím poděkovat přítelkyni, mému zaměstnavateli i všem v Ostrohu, že mi umožnili si zase zahrát vyšší soutěž. Mrzí mě jen to, že jsem odešel z Ostrohu takhle narychlo, protože jsem tam byl spokojený, teď se těším na tradiční Štěpánský mač.

Dá se říci, že máte roli žolíka nebo spasitele? Přeci jen po vašem příchodu Baník ožil a začal pravidelně bodovat, jak to vnímáte?
Pokud si to někdo myslí, tak jsem za to šťastný. Já do Hodonína přišel proto, abych přispěl svými zkušenostmi a kvalitou do pomyslné týmové skládačky, která bude vítězit. Já sám chci vítězit, kluci, trenér i vedení chtějí taky. Dohromady nám to myslím funguje, daří se nám to. Musíme však pořád dál pracovat, abychom vítězili a hokej nám dělal radost. Máme před sebou stále dlouhou cestu k cíli.

Stihl jste úvodní trénink před ostrým zápasem, nebo jste šel takzvaně z jedničky?
I když to bylo celkem rychlé, předzápasový trénink jsem stihl, ale se vší úctou to vlastně z jedničky bylo. Po těch letech jsem na rozbruslení ve Velmezu chytal tempo, no řekněme velmi pomalu. Dopadlo to však dobře, škoda toho závěru.

„S výkony jsem spokojený, ale prostor pro zlepšení tam rozhodně je. S čím jsem spokojený, je to, že mě tým přijal a celkově si to sedlo. Chytat za tímto mužstvem je radost.“

Jak prozatímně hodnotíte zázemí a dění v klubu, který je nováčkem soutěže?
Zázemí v Hodoníně je na kvalitní úrovni a dobře ho znám z dřívějška, jsou to pro mě vždy kladné vzpomínky. Prožil jsem v Hodoníně nemalou část kariéry i života. I když velkou část v mládeži, už je to nějaký pátek, rád na ten čas zavzpomínám. Když jsem pak přijel jako soupeř s Břeclaví, Vsetínem nebo naposledy s Ostrohem, vždy to pro mě na stadionu v Hodoníně bylo něco výjimečného. Co se týká nového Hodonína, tak jej vlastně znám od začátku svého vzniku jako soupeř, jelikož jsem znal spoustu lidí, kteří se v klubu pohybují. Sledoval jsem jeho cestu a o projekt se zajímal. Myslím si, že cesta je správně nastavená. Vedení má reálné cíle, které si plní a pracuje na tom, aby lidé v Hodoníně měli být na co hrdí.

Vám se v Hodoníně daří, jste se svými výkony spokojený?
S výkony jsem spokojený, ale prostor pro zlepšení tam rozhodně je. S čím jsem spokojený, je to, že mě tým přijal a celkově si to sedlo. Chytat za tímto mužstvem je radost.

Když už jsme nakousli návrat, tak dříve jste působil v krajské soutěži v Uherském Ostrohu, odkud se podruhé vracíte do třetí nejvyšší soutěže. Je pro vás tento klub srdcovou záležitostí, přeci jen jste se z něj dostal daleko…
Zajímavostí je, že málo kdo ví, že jsem do Ostrohu přestoupil z Hodonína. I když už jsem měl několik startů v 2. lize, tak jsem tehdy oficiálně začínal v mužské kategorii. Ostroh v čele s Broňou Zápařkou mi poskytli to správné hokejové zázemí, měl jsem celou kariéru klid a podporu. Já jsem za to vděčný, rád tuto důvěru oplácím. Trochu si myslím, že se z českého hokeje takový postup českými soutěžemi vytratil. Hodně se škatulkuje. Mně se podařilo vyzkoušet si vrcholový hokej postupem úplně zespodu a jsem za to vděčný. Nadšení z postupu v kariéře je super pocit, pohání vás to dopředu. Dnes je to dopředu nastavené, že ten a ten hráč bude hrát nebo hraje tuto soutěž a ten tuto.

„Nejvíc ze sportovního hlediska a kariéry je rozhodně angažmá na Vsetíně a to, že jsem získal důvěru v play off i následné baráži. Být součástí vsetínské historie je pro mě čest.“

V prvním případě jste chytal v Břeclavi, přes kterou jste se dostal do Vsetína. Považujete angažmá na Lapači za největší úspěch kariéry?
Myslím, že v Břeclavi jsem přesvědčil Vsetín, aby si mě vybral pro svou postupovou sezonu do první ligy, myslím si, že se to vyplatilo. Nejvíc ze sportovního hlediska a kariéry je rozhodně angažmá na Vsetíně a to, že jsem získal důvěru v play off i následné baráži. Být součástí vsetínské historie je pro mě čest. Ono angažmá na Vsetíně a v Hodoníně má pro mě podobnost v tom, že na Vsetíně jsem působil v mládeži, následně jsem se vrátil v mužské kategorii a velmi podobné je to i v Hodoníně. Uvidíme, jak to bude dál.

Se Vsetínem se vám podařilo dostat do první ligy. Nemrzí vás zpětně, že jste v ní působil necelé dvě sezony?
Nejvíc mě mrzí konec na Vsetíně. Myslím, že je to klub, který mi seděl. Mám rád tamní prostředí i lidi, mohl jsem v něm výkonnostně růst, bohužel osud nebyl přikloněný. Ale i tak na tento rok v první lize vzpomínám jako na obrovskou zkušenost. Potkal jsem skvělé lidi i co se týká brankářského řemesla, dodnes jsme v kontaktu. Konec v první lize z hokejového hlediska bych zpětně rád vzal zpět, ale to už je minulost. Z hlediska životního to beru pozitivně. I když jsem po dvou letech dřiny byl ve své nejlepší formě, mám teď hotové zázemí a jistoty. To bych v první lize neměl.

„Konec v první lize z hokejového hlediska bych zpětně rád vzal zpět, ale to už je minulost. Z hlediska životního to beru pozitivně. I když jsem po dvou letech dřiny byl ve své nejlepší formě, mám teď hotové zázemí a jistoty. To bych v první lize neměl.“

V kvalifikaci do první ligy jste byli jasnými favority, nakonec o vašem postupu rozhodlo lepší vzájemné skóre s Havlíčkovým Brodem. Jak vzpomínáte na úspěšnou sezonu a vyrovnanou kvalifikaci?
Jak jsem říkal výše, pro mě je to jednoznačně top sezona v kariéře. Hrát pod Jiřím Dopitou, trénovat profesionálně. Potkat se v týmu s Mojžou, Filipem Čechem a Kuchardou byl tehdy pro mě zážitek do konce života. Hrozně moc jsem chtěl ukázat, že se na mě můžou spolehnout, doufám že se mi to podařilo. V této sezoně jsem pochopil, jak moc se musí trénovat, abychom byli konkurenceschopní ve vyšších soutěžích. Díky tomu jsme prošli sezonou jako nůž máslem. V kvalifikaci už se kvalita na papíře smazala, přichází na řadu emoce, nervozita, očekávání, strach. V baráži a v zápasech o všechno se může stát vždycky cokoliv. Myslím si, že velmi důležité bylo, že jsme v Havlíčkově Brodě uhráli nízkou remízu. I když jsme padli v prodloužení, tak jsme měli výhodu domácího prostředí, tím, že to byl nízký výsledek, tak bylo pravděpodobné, že když vyhrajeme jakkoliv, tak postoupíme. Nakonec to bylo drama jako hrom, rozhodla maličkost. Myslím, že ten pomyslný jazýček na vahách bylo to, že jádro bylo ze Vsetína a blízkého okolí. Hráči to hrozně moc chtěli vyhrát pro sebe i Vsetín.

Máte zkušenosti se třemi soutěžemi, kromě extraligy. Jak s odstupem času vidíte kvality jednotlivých soutěží?
Za mě je to hodně o čase, co se v jednotlivých soutěžích vynakládá do tréninků. Jestliže budu trénovat hodinu na suchu, hodinu na ledě a následně se budu věnovat hodinu strečingu a rehabilitaci, pak výživě, a to vše pětkrát nebo šestkrát týdně, oproti tomu pak půjdu hodinu na led po práci, tak je to velký rozdíl. Mně se podařilo nasát atmosféru z extraligových Vítkovic a kabiny v play off, kde jsem fungoval tehdy jako rezerva pro případ zranění. Tam ale už byl vrchol sezony a porovnávat to moc nejde. Hokejově si troufnu říct, že první liga oproti druhé, když pominu čas tréninku, který je rozdílný, tak až tak rozdílná není, pořád je to hokej a spoustu talentů je i ve druhé lize. Také se stává, že v první lize jsou hráči, kteří by ve druhé měli problémy. Když bych měl říct, která z těch tří soutěží je pro gólmana nejtěžší, bude to krajský přebor. Tam nikdy nevíte, co se stane.

„Když bych měl říct, která z těch tří soutěží je pro gólmana nejtěžší, bude to krajský přebor. Tam nikdy nevíte, co se stane.“

V postupové sezoně jste zaznamenal v základní části čtyři čistá konta. Byla to z vaší strany životní sezona, nebo by se našlo něco jiného?
Kolik jsem měl čistých kont, si moc nepamatuji, ale pamatuju si velmi dobrou sérii pěti zápasů v řadě, kde jsem dostal dohromady dva góly. Spíš sleduji poměr vítězství a proher, kolik gólman dokáže přinést bodů svému týmu. Je jedno, kolik přitom dostane gólů, vždy jde o to dostat o jeden míň.

Když se vrátíme zpátky k Hodonínu, tak v něm jste kdysi působil, nyní jste „u konkurence“. Jaké rozdíly vidíte?
Pokud máte na mysli oranžovo-modrý Hodonín a zeleno-černý Hodonín, tak pořád je to Hodonín. Stadion je stejný, město je stejné, jen historie jiná.

Mezi druholigové mantinely jste se vrátil téměř po třech letech, co vás vedlo k návratu zpět? Co vás nejvíce přesvědčilo vzít nabídku Hodonína?
Ve mně touha hrát hokej nikdy neutichla, takže pokud to dává smysl a mám tu možnost, budu chtít hrát hokej tam, kde o mě bude zájem a důvěra. Tam budu šťastný, budu se tam schopný vrátit svými výkony.

„Pořád je to Hodonín. Stadion je stejný, město je stejné, jen historie jiná.“

V Baníku jste nejstarší gólman, jak berete roli mentora vůči mladším kolegům? Chodí si k vám pro rady?
Spíš rozebíráme třeba zápasy krajské soutěže a popisujeme největší nástrahy pro brankářské řemeslo této soutěže. Jinak vztah jsme si s Kubou a Ondrou nastavili velmi přátelský a jsem za to nesmírně vděčný.

Co očekáváte od angažmá v Hodoníně? Máte cíl, dojít s týmem do play off?
Můj cíl je, aby se na mě spoluhráči mohli spolehnout, měli klid na svou hru. A týmový cíl je dostat se do play off a zajistit si co nejvýhodnější pozici.

Když vezmeme hokej stranou, tak ve volném čase fotíte. Je to pro vás odreagovaní od hokeje a nalezení určité rovnováhy?
Focení je historie, momentálně se věnujeme doma anglické buldočici Samantě a aljašské malamutici Abigale. Například dogtrack a gaučtrack se celkem doplňuje.

Co tedy dogtrack a gaučtrack je, co je s tím spojené za cíle?
Můj cíl je zvládnout udělat s Abi pracovní třídu a absolvovat několik dlouhých závodů. Dohromady musíme v průběhu roku uběhnout minimálně 200 kilometrů v závodě do určitého času.

„Oblíbený gólman je pro mě Antero Niittymäki, momentálně mě zaujal Jeremy Swayman z Bostonu. Jako hráč je to stoprocentně David Krejčí.“

Fandíte Bostonu Bruins, byl jste se podívat na zápase Medvědů? Kdo je vaším vzorem?
Boston je pro mě velké téma, sleduji ho od sezony 2010/11, kdy vyhrál poslední Stanleyův pohár. Tehdy ještě v čele s Timem Thomasem, Milanem Lucicem, Hortonem, Recchim, Chárou, Boychukem, Ferencem, Thortonem. Od té doby Boston prošel obrovskou změnou a dostali se do popředí Pasta, Bergy, Krejčí, Marchand, Rask, Chára, dnes už je to zase trochu jinak. Letos je tým poskládaný velmi dobře, má touhu, tak uvidíme. Do Bostonu bych se chtěl někdy podívat, tak uvidíme, jestli se to povede. Oblíbený gólman je pro mě Antero Niittymäki, momentálně mě zaujal Jeremy Swayman z Bostonu. Jako hráč je to stoprocentně David Krejčí.

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Ochrana osobních údajů | Sledování streamů | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz