Člověk pořádně nevěděl, kam patří, tvrdí Jeřábek. NHL dává 30 procent
Dosud poslední zápas za národní tým sehrál Jakub Jeřábek téměř před dvěma lety, ve čtvrtfinále šampionátu 2017. Teď je plzeňský odchovanec zpátky v elitním výběru, od pondělí trénuje s výběrem Miloše Říhy v Nitře a chystá se na souboje proti Slovákům. „Trenéři mě celý rok neviděli hrát. Záležet bude na každém střídání. Na tom, jak se uvedu," uvědomuje si.
Bývalý obránce Montrealu či Washingtonu nechal za zády zvláštní ročník. Nejprve měl být pevnou součástí defenzivy Edmontonu, jenže Oilers ztratili zájem, pak se Jeřábek ocitl v organizaci St. Louis. V NHL za ně stihl jediný zápas, jinak válel za farmu v San Antoniu. Tuzemským fanouškům trošku sešel z očí, teď je odhodlán dokázat, že pořád umí. A přiznává, že zvažuje návrat do Evropy.
Byla pro vás pozvánka do přípravy národního týmu překvapivá?
Překvapivá nevím. Každopádně jsem byl rád, když trenéři zavolali. Vůbec jsem neváhal.
Letošní sezona ve vašem případě vypadala jinak než ta předchozí, většinu jste strávil na farmě. Jak jste to bral?
Bylo to takové vtipné. Člověk ani pořádně nevěděl, kam patří. Já se to všechno snažil brát, jak to je. Ani nedokážu říci, kde a kdy to bylo lepší či horší. Lepší je to vždycky tam, kde člověk hraje.
Co pro vás bylo nejtěžší? Chvíle, kdy vám v Edmontonu řekli, že dál nemají zájem?
Asi ano. Dozvěděl jsem se to po kempu. Zhruba hodinu předtím, než jsem měl s Edmontonem odletět do Evropy. Pak bylo takových pět dní nejistoty, Snažil jsem se to brát, jak to je.
Byl jste vyzbrojený trpělivostí, nebo vás napadaly myšlenky co nejdřív odejít ze zámoří do Evropy?
Ze začátku ne. Přiznám se, že potom jsem to v hlavě měl docela dlouho. Pral jsem se s tím, chvílemi to nebylo lehké. Ale rozhodl jsem se, že tomu ještě něco dám. Zůstal jsem.
Foto: Michal Eger
St. Louis stále hrají ve Stanley Cupu. Jak to, že vás klub po skončení povinností na farmě uvolnil národnímu mužstvu?
S trenéry a s manažerem farmy žádný problém nebyl. Myslím, že ani neměli úmysl nechávat si mě nahoře. Protože tam je lidí dost.
Objevila se v průběhu ročníku šance, že byste se posunul do prvního týmu Blues?
Trošku na začátku. Tam byla jedna vtipná historka, kterou mám. Podrobnosti si zatím nechám pro sebe. Vypadalo to na první tým, pak to nevyšlo a člověk nevěděl proč. Potom už ta šance nebyla. Oni vytrejdovali dalšího obránce, přišel Del Zotto. A už o tom nepadla řeč.
Pobyt na farmě není nikomu příjemný. Neztrácel jste víru v lepší časy?
Já se snažil makat a vůbec to nebral nějak blbě. Postupem času, jak to člověk viděl, tak jsem byl vnitřně takový trošku rezignovaný. Ale jsme profíci, snažil jsem se to brát jako realitu.
Když vezmete závěr loňské sezony: po výměně do Washingtonu jste byl členem týmu, který získal Stanley Cup, ale ve finále vás trenéři nenasadili. Tehdy jste měl docela smůlu.
Na začátku play off jsem šanci dostal, odehrál jsem první dvě utkání, ale bohužel jsme obě ztratili v prodloužení. Pak logicky přišly změny. Tým postupně začal šlapat a nebyl důvod do sestavy zasahovat. Já si to s klukama hodně užil, nikdy na to nezapomenu.
Jak vzpomínáte na Edmonton, kde s vámi původně počítali po vážném zranění Andreje Sekery? Je ve vás pocit určité křivdy?
„Vůbec! Já trošku nechápu, jaká byla v Edmontonu situace. Bylo mi sděleno, že si nechávají mladé kluky, že se mnou budou počítat na farmu. Uteklo pár měsíců a většina obrany byla pryč, stejně tak trenér i generální manažer... Jenže tak to v Americe chodí.
Foto: nhl.com
Co vám na farmě St. Louis sdělili při výstupních pohovorech?
Upřímně, tým na farmě nebyl takový. Hrálo hodně mladých kluků, sestava byla každý zápas jiná. Na výsledky se moc nehrálo, dost kluků pendlovalo nahoru a dolů. Na svoji adresu jsem neslyšel žádná negativa. Všechno bylo v pohodě.
Máte dál chuť bojovat o NHL, nebo je možné, že se vrátíte do Evropy? Třeba do KHL?
Je to ve hře. Uvidíme, jestli tam budou nabídky, které by mi dávaly smysl.
Dokážete to vyjádřit procenty?
Tak asi 70 na 30.
I proto, že v hokeji chcete dosáhnout dalších úspěchů a ne jen vyčkávat na farmě?
Samozřejmě. Člověk to dělá pro sebe, chce hlavně hrát a mít z toho radost. To hraje velkou roli.
Co pro vás zámořská anabáze znamenala po hokejové stránce?
I špatná zkušenost je k něčemu, rozhodně nejsem zapšklý. Možná jsem proto mohl udělat víc. Kdyby mi někdo řekl co, tak bych to fakt udělal. Člověk zažil komunikaci od vedení ve Washingtonu nebo v Montrealu, v St. Louis mi ta komunikace trošku scházela. Ať už od lidí shora nebo i zdola. Ale to jsem nebyl jen já, tohle zažila spousta dalších kluků. V každé organizaci to chodí jinak. Jak jsem řekl, zapšklý nejsem. Je to svým způsobem byznys, takhle to člověk bere.
Mrzel přesun do AHL tím víc, že Blues nezačali letošní sezonu dobře?
„Právě. Ale tak to je. Na začátku bylo St. Louis skoro nejhorší v celé NHL, ovšem management věřil týmu, který si tam přivedl. Pak šel z farmy nahoru mladý gólman Binnington a ten Blues strašně nakopl. Oni pak udělali hroznou šňůru výher. Před sezonou měli vizi, mužstvu důvěřovali. A vyplatilo se jim to.
Berete při rozhodování o další budoucnosti v úvahu fakt, že když se za Atlantikem rozloučíte, do NHL se už nejspíš nevrátíte?
Trošku ano. Ale bude mi osmadvacet let. Víte, že do té ligy vstupují šikovní mladí kluci. Trend je takový, věk člověk také nezastaví. I když neříkám, že jsem nějak starý (usměje se).
Pojďme k reprezentaci? Jak dlouho před začátkem kempu v Nitře jste nebyl na ledě?
Dá se říci, že zhruba týden. Tak nějak.
Cítíte únavu?
Ani ne, spíš je tam chuť. Já se těšil na kluky a celkově na atmosféru v nároďáku.
Na MS jste si zahrál už v letech 2016 a 2017, Bratislava teď hodně láká, že?
Je to motivace, určitě. Letos je veliká konkurence, záležet bude na každém střídání. Na tom, jak se člověk uvede. Trenéři mě neviděli hrát celý rok, i když asi nějaké informace mají. Moje touha zahrát si a být součástí týmu je veliká.
Když to vezmete zpětně, čím vás pobyt v zámoří nejvíc změnil?
Já doufám, že jsem teď přinejmenším zkušenější.
Share on Facebook
