Dal si cigárko a válel jak zamlada. Přijel jsem pro titul, směje se Biegl
Foto: hc-vsetin.cz
Nestává se často, aby brankář při exhibici neinkasoval. Ale Radovanu Bieglovi se to podařilo. V 50 letech si počínal jako zamlada, deptal vsetínské legendy a při oslavách 90. narozenin třineckého hokeje výrazně přispěl k tomu, že Železárny v repríze finále 1998 vrátily Petře porážku a slavily výhru 8:4.
Skoro to vypadalo, jako by se zastavil čas.
Bohužel nezastavil. Samozřejmě i po dvaceti letech chcete lidem něco ukázat, obzvláště když přišli v tak mimořádném počtu a vytvořili nám úžasnou atmosféru. Snad se to povedlo.
Udržujete se stále v kondici?
Neudržuju, naposledy jsem měl výstroj pořádně na sobě někdy 6. ledna. Od té doby jsem šel na led jen asi před čtrnácti dny v Havlíčkově Brodě s dorostem. Jinak jsem sice na ledě každý den, ale jako trenér. Do tohoto vercajku... Kdo by se s tím tahal? (ukazuje na betony a směje se)
Takže jste se na zápas nijak speciálně nepřipravoval?
To zase ne. Chystal jsem se, jako by to byl normální extraligový zápas. Samozřejmě už člověka bolí nohy, takže na ledě i při rozcvičce už to není takové, ale v hlavě jsem se připravoval jako dřív na každý jiný zápas.
Vaše oblíbené cigárko jste si dopřál?
Jasně, že bylo. Však jsem říkal, že jsem se chystal jako na normální zápas. (směje se)
Šli jste do utkání vyloženě s tím, že chcete Vsetínu vrátit porážku z roku 1998?
Přijel jsem si jednoznačně pro titul. I když já jsem vlastně prohrát nemohl, i kdyby vyhrál Vsetín, z pochopitelných důvodů. Přijel jsem vyhrát, protože jsem chtěl český titul. (směje se) To je samozřejmě nadsázka. Je krásné zase vidět kluky a zavzpomínat na staré časy. I když jsme hráli extraligový hokej a měli povinnosti jako současní hráči, tak jsme se ještě hokejem bavili. Opravdu bavili. Parta, která seděla v kabině, šla po zápase na společnou večeři. Tohle se dnes maličko vytrácí a myslím, že je to chyba. Nicméně každá doba má své.
Nejste překvapený, že vás Vsetín nedokázal překonat?
Já jsem byl překvapený hlavně z toho, že se mi nic závažného nestalo. (směje se) Nicméně i kdyby mě překonali, co by se stalo? Nestalo by se nic. Ale samozřejmě jsem rád, bavilo mě to a celá akce se mi líbila.
Chytil jste i trestné střílení a vytáhl parádní semafor při šanci Michala Broše.
Brošák mi hned říkal: Ty vole Bajgl, to si děláš prdel. Tak jsem mu řekl, že nedělám a že za to nemůžu. To jsou už takové brankářské instinkty, pořád to tam je. (směje se)
Vsetín tehdy dominoval, sedmkrát v řadě hrál finále a získal šest titulů. Myslíte, že jej někdy může nějaký extraligový klub napodobit?
Proč by to nemohl být Třinec? Zdejšímu regionu bych to jen přál. Proč by nemohl dominovat právě Třinec? Jsou tady vytvořeny pro hráče super podmínky, mají první poslední a už je jenom na nich, jestli to dokážou zužitkovat.
Jak jste si užíval atmosféru ve Werk Areně?
I v takhle nádherné aréně jsou diváci schopní udělat úplně úžasnou atmosféru. V podstatě stejnou, jaká byla ve staré plecharéně. Akorát na můj vkus je tady moc teplo. Každopádně teď mohu říct, že jsem si to užil. Po neděli si to užije doktor, až mi bude vytahovat vodu z kolene. (směje se)
Bylo to přece jen jiné než dřív v plecharéně, kde vládla domácká atmosféra?
Samozřejmě to bylo jiné, protože ten komfort zkrátka nebyl. Ale my hráči jsme měli na tu dobu nadstandardní zázemí. To se srovnávají věci, které se srovnat nedají. Plecharéna měla svoje kouzlo, tahle nádhera ho má taky. Nikdy bych si nemyslel, že v ní budu chytat.
Pod stropem nově visí i dres Richarda Krále, co na to říkáte?
Myslím, že zcela poprávu. Dvakrát vyhrál v třineckých barvách kanadské bodování celé extraligy. Teď odehrál za Třinec už 500. zápas a je nejproduktivnějším hráčem v jeho historii, takže si to jednoznačně zaslouží.
Byla to velká pecka, říká Richard Král po exhibičním utkání v Třinci
Share on Facebook
