Další mladík na scéně: Jablonec povede 22letý Šuráň! Chce play off
Poslední téměř tři roky působil Jan Šuráň coby šéftrenér jablonecké mládeže. Dařilo se mu a u řeky Nisy zájem o hokej vzrostl. Teď je před ním nová výzva. Ve věku 22 let povede tamní A-tým jabloneckých Vlků. Nejen o tom je následující obsáhlý rozhovor.
Byl jste šéftrenérem jablonecké mládeže, teď se přesouváte do role hlavního trenéra k áčku. Dá se říct, že jde o přirozený krok ve vaší kariéře, že?
Dá se to tak říct, i když šéftrenérem mládeže zůstávám. Nicméně mládežnických týmů už nepovedu tolik, budu se soustředit hlavně na organizační záležitosti. S kolegy z vedení jsme řešili, jakou cestu zvolit, abychom se po třech letech posunuli o kousek dál. Osobně jsem měl nabídky i z jiných klubů, byly tam možnosti jít do zahraničí. Nakonec vše dopadlo tak, že se přesouvám k jabloneckému áčku, přičemž jsem za tuhle možnost velmi rád.
Mám z vás navíc pocit, že jste člověk, který nerad odchází od rozdělané práce…
Přesně tak. První rozhovor jsme spolu dělali téměř před třemi lety, za tu dobu se nám v Jablonci podařilo udělat obrovský kus práce. Když už člověk má nastavené mechanismy, styl práce a vidí, jak se všechno posouvá, nechce se mu od toho odcházet. V dnešní době je důležité pracovat koncepčně. Navíc vidím potenciál, který jablonecký mládežnický hokej má. Pořád je kam se posouvat.
Z čeho máte za tři roky působení u jablonecké mládeže největší radost?
(přemýšlí) Když jsem do pozice šéftrenéra mládeže nastupoval, začínali jsme s mládeží v Jablonci prakticky od nuly. Nebyla tu juniorka a ani žákovské týmy nebyly dvakrát naplněné. Za tři roky se nám každopádně povedlo zájem o hokej v Jablonci významně zvýšit. Vidím zápal dětí i rodičů. Touhu se dál zlepšovat. To je pro mě osobně měřítko toho, že vše jde správným směrem. Pak je tu ještě další věc.
„V dnešní době je důležité pracovat koncepčně."
Jaká?
To, že už dneska máme na mládež víc prostředků, víc trenérů a lepší zázemí. I z toho mám radost.
Vy se asi nespokojíte s málem, co?
Říká se o mně, že mám někdy až přehnané nároky. (usmívá se) Ale mám radost z toho, že všichni lidé kolem mě mají stejnou vizi. Zmínil bych nového trenéra žákovských kategorií Pavla Daňka, super kluk, který má vztah k jabloneckému hokeji. Jsou tu ale i další, kteří nám pomáhají, abychom se posouvali dopředu. V klubu táhneme za jeden provaz, což je základ.
Kdy se podle vás začne v áčku prosazovat vícero hráčů, kteří prošli jabloneckou mládeží?
Když jsme před dvěma lety zakládali juniorku, museli jsme některé hráče přivést. Ti kluci se už dnes do áčka zapojují a troufám si říct, že hrají velice dobře. To ale samozřejmě nejsou hráči, kteří u nás prošli mládežnickým systémem. My jsme je pouze „dovychovali“. Nicméně mladší ročníky v juniorce vypadají nadějně. A pokud ti hráči budou pracovat dál tak, jak pracují, tak věřím tomu, že třeba do dvou až tří let mohou druhou ligu hrát. Jsem z toho příjemně překvapený, protože opravdu nebylo jednoduché, abychom juniorku založili a abychom se v tomhle ohledu posunuli.
„ V klubu táhneme za jeden provaz, což je základ."
Budete se z pozice trenéra áčka snažit zapojovat mladé do prvního týmu?
Určitě, pokud na to daný hráč bude mít, tak příležitost dostane. O nynějších ročnících v dorostu a juniorce mám navíc dobrý přehled, protože jsem všechny kluky trénoval, což mi práci usnadní. Na druhou stranu musím říct, že nejsem zastáncem toho, aby hráli až moc mladí hráči zbytečně brzo seniorskou soutěž. Pokud mají tu možnost, tak ať raději hrají kvalitní juniorku.
Foto: Archiv Jana Šuráně
Hypotetická otázka. Je pro hráče lepší hrát sedmnáct minut na zápas v juniorce, nebo pět minut na zápas, ale zato v kvalitnější dospělé soutěži?
Nedá se na to jednoznačně odpovědět. Záleží na každém hráči individuálně. Pokud máte kluka, který je v juniorce o hodně lepší, než je úroveň ligy, tak nemá cenu ho v té soutěži držet. Pak je ovšem samozřejmě otázka, jestli by neměl hrát ve vyšší juniorské soutěži, než postoupí do A-týmu. Ice time je každopádně strašně důležitý. Proto jsem zastáncem kvalitních juniorských soutěží, aby odpadla nutnost hrát mladé hráče v áčku zbytečně brzy. Na druhou stranu je pro mladého hráče motivační prvek, když ho párkrát k áčku vezmete. Jak jsem říkal, nelze na tu otázku jednoznačně odpovědět.
V jaké fázi je aktuálně tvorba jabloneckého áčka pro nadcházející sezonu?
Úzce na ní spolupracujeme se sportovním manažerem Tomášem Plíhalem. Ten má na starosti výběr hráčů. V tuto chvíli jednáme o jednom až dvou zvučných jménech, která by nám měla hodně pomoct. Do čtrnácti dnů bychom je rádi představili.
Čili chápu vás správně, že zásadní řez fanoušci čekat nemají a že půjdete cestou doplnění současné kostry týmu?
Přesně tak. Máme kostru, ze které nám odešel prakticky jen Tomáš Mrkvička do Benátek. Tuhle kostru chceme doplnit o dva až tři zkušené hráče. Plus se díváme po mladších hráčích, protože hledíme do budoucna a chceme tu mít připravenou střední generaci. Zároveň je naším cílem mít o něco širší kádr, protože právě tohle byl podle mě na konci loňské sezony problém.
„V tuto chvíli jednáme o jednom až dvou zvučných jménech, která by nám měla hodně pomoci."
Jste jako trenér fanouškem aktivního stylu hry založeném na napadání, případně „finského stylu“, který je založený na precizním systému a obraně středního pásma?
Neřekl bych, že striktně preferuji ten či ten systém. Snažíme se naši hru pružně přizpůsobovat tomu, jaký máme k dispozici tým a na jakého soupeře narazíme. S tím souvisí i skutečnost, že i u mladších týmů, u kterých jsem působil, hodně pracujeme s kolegy s videem. Jakkoliv máme hrát, abychom soupeře porazili, tak se o to budeme snažit. Spousta lidí říká, že vámi zmíněný finský styl je neatraktivní, že se na něj nedá koukat, já si to nemyslím. Dělají zkrátka všechno pro to, aby soupeře porazili.
Foto: Archiv Jana Šuráně
Stanovíte si před novou sezonou metu, které chcete dosáhnout?
Jednoznačným cílem je play off. To nám v posledních dvou letech uniklo a nikdo s tím není spokojený. Ale je pravda, že s rozpočtem, který máme k dispozici, si nemůžeme dávat extrémní cíle. Myslím, že u nás v Jablonci děláme hodně muziky za málo peněz. Četl jste rozhovor na hokej.cz s panem Havlíčkem z Děčína?
„Myslím, že u nás v Jablonci děláme hodně muziky za málo peněz."
Shodou okolností jsem ho dokonce dělal.
No vidíte! On tam zmiňoval, že s jejich rozpočtem dva a půl milionu na sezonu byli někde na spodní hranici druhé ligy. Když jsem tu pasáž četl, pousmál jsem se.
V Jablonci byste všemi deseti brali i těch dva a půl milionu?
Kdybychom měli dva a půl milionu, byl bych šťastný člověk. U nás je to ale bohužel tak, že město seniorský hokej finančně vůbec nepodporuje. Právě tahle část v rozpočtu nám chybí, abychom měli rozpočet srovnatelný s alespoň některými ostatními kluby.
Máte trenérský vzor?
Nemám vyloženě jednoho trenéra, ke kterému bych vzhlížel. Moc lidí to neříká, ale u nás je výborných trenérů opravdu hodně. Od spousty z nich se můžete něco naučit. Takže se snažím hlavně dívat kolem sebe a vzdělávat se.
„Kdybychom měli dva a půl milionu, byl bych šťastný člověk. "
Když už jsme u vzdělávání se, vy hodně jezdíte po stážích, že?
Snažím se jezdit co nejvíc nejen po různých školeních nebo seminářích, ale také sledovat tréninkový proces a práci s hráči v jiných klubech mimo naši republiku. Když pak vidím, jak hokej dělají někde jinde, je to pro mě obohacující. Neříkám, že všude ho dělají nejlíp nebo líp než u nás, ale z každé země si vezmu alespoň kousek určitého poznatku, což mi umožní udělat si ucelenější obrázek.
Je nějaká stáž, na kterou byste se v dohledné době rád vypravil?
(přemýšlí) Těch je hodně. (směje se) Velmi rád bych se podrobně podíval do Finska. I když jsem tam byl teď před čtrnácti dny na semináři IIHF, neměl jsem ještě tolik možností, abych viděl, jakým způsobem ve Finsku trénují a jak mají nastavený systém. Slyšel jsem o tom hodně, ale vlastní zkušenost je samozřejmě něco jiného.
„Snažím se dívat kolem sebe a vzdělávat se."
Mimochodem, vy trénujete na tréninkových kempech pana Bukače. Jak jste se k takové příležitosti dostal?
Pan Bukač mě znal už jako hráče. A byl to on, kdo mě dostal do trenérského procesu, protože mi nabídl, abych mu pomáhal právě na jeho kempech. Nad takovou šancí jsem neváhal ani vteřinu. Takže on stál na začátku mé trenérské kariéry, přičemž spolupracujeme dodnes.
V čem vás tréninkové kempy Luďka Bukače v začátcích nejvíc obohatily?
Pan Bukač má velmi zajímavý pohled na hokej. Zároveň disponuje velkým nadhledem. Nejen on, ale všichni, kteří stojí za těmito kempy, jsou velmi inteligentní lidé, takže bavit se s nimi o každodenním procesu a o tom, jak by vše mělo být nastavené, mě osobně baví a inspiruje.
Dnes je vám teprve 22 let. Kde sám sebe vidíte za deset až patnáct let?
Osobně se v první řadě snažím hlavně dělat to, co mě baví. A teď mě baví trénování, kterému obětuji prakticky veškerý svůj čas. Zároveň ještě studuji informační technologie na ČVUT. Ale nemám to tak, že bych měl vytyčený cíl, že třeba za deset let chci trénovat extraligu. Hledám výzvy, přičemž pokud je pro mě výzva dostatečně zajímavá, tak o ní přemýšlím. To je právě i důvod, proč jsem v Jablonci. Začínali jsme defacto od začátku, což je pro mě výzva. Baví mě sledovat způsob, jakým se posouváme dopředu.
Foto: Facebook HC Vlci Jablonec nad Nisou
Share on Facebook
