David Výborný bez hokeje? Nemusím přemýšlet, jestli si dát večer víno, hlásí
Foto: Jan Pavlíček, bkboleslav.cz
Na jaře ukončil aktivní kariéru, kterou mu všichni mohou závidět. David Výborný dopředu věděl, že hraje poslední sezonu, užil si ji náramně i navzdory zranění, jež ho připravilo o vyvrcholení v play off. "na led už nechodím, začala pro mě nové éra," usměje se na dotaz, jestli cítí určitou lítost. Někdejší hvězda národního týmu a hráč Sparty, švédského MODO nebo Columbusu stojí na druhém břehu. Coby sportovní manažer vybírá hráče a podílí se na fungování boleslavské hokejové organizace. "Můj život dostal jinou náplň, postupně si zvykám," povídá.
Rozkoukal se rychle. Když vypráví o nové práci, opakovaně děkuje kolegům, kteří ho zasvěcují do pravidel svazu, extraligy, do tajů všemožných řádů a tabulek. Ale hokej má v sobě. Vidí a ví. Roky ho výtečně hrál, získal respekt, kontakty, přehled. "Když hledám posilu, samozřejmě to konzultuju, ptám se na názor lidí, kteří by mohli dát dobrou informaci. Práci jako já dělají mnozí bývalí spoluhráči. Normálně se pobavíme, věříme si," reaguje. Je vidět, že je zase ve své kůži.
Roky jste byl zvyklý chystat se na sezonu z pozice hráče, ale teď je z vás sportovní manažer. Kde pozorujete největší rozdíly?
"Dobré je to v tom, že si večer mohu dát láhev vína a nemusím o tom přemýšlet (směje se). Ale samozřejmě, moje role je jiná, život jsem si trošku uzpůsobil v porovnání s tím, když jsem hrál. Po obědě jsem byl zvyklý jít si lehnout, odpočívat a soustředit se jenom na sebe. Teď se člověk může kdykoli sbalit a někam jet, aniž by přemýšlel, jestli je to vhodné. Jsem na telefonu, ale ne každý den na zimáku."
Martin Straka říkal, že život hokejisty je jednodušší. Ten si odmaká svoje a jede domů, kdežto manažer nebo majitel sedí v kanceláři a stráví u toho mnohem víc času. Cítíte to stejně?
"Kluci z klubu jako Martin Vejvoda a další mi hodně pomáhají se smlouvami a všemi náležitostmi, v tom se příliš neorientuji. Dostávám se do toho, snažím se učit. A Stráča? Toho jsem viděl teď v úterý, vypadá výborně. Nezdá se mi, že by měl nějaké nervy (usměje se). Né, je to jiné. Člověk žije jinak, jezdím třeba na zápasy do Benátek, abych se podíval na naše mladé. V sezoně toho bude pochopitelně víc."
Bylo těžké skočit do nové práce?
"Jasně, zvykal jsem si. Myslím, že nejhorší to bylo hned po našem vystoupení v play off, kdy někteří kluci odcházeli a místo nich se tu objevili noví hráči. V letním období, kdy je mužstvo na ledě, to už bylo v pohodě. I když pořád se něco řeší."
Co vás nejvíc překvapilo? Byl to třeba náhlý odchod brankáře Davida Ritticha do Calgary?
"Určitě. Nikdo z nás nečekal, že den před uzávěrkou podpisů v NHL nám Ríťa řekne, že jde pryč. Byla to trošku podpásovka. Kdybychom o tom věděli dřív, zareagovali bychom jinak. Pak gólmani samozřejmě nebyli."
Využil jste svých kontaktů, když jste přivedl Fina Tarkkiho?
"U nás jsme moc možností neměli, brát například brankáře z druhých lig, to jsme nechtěli. Vytipoval jsem tedy Tarkkiho, kterého znali bývalí spoluhráči, co ve Finsku hráli. Naposledy s ním byl v jednom týmu Petr Hubáček. Potvrdili mi Tarkkiho kvality, je to zkušený brankář. Zvyká si tady a my doufáme, že bude platný."
Pomáhá vám, že na pozicích sportovních manažerů je řada vašich bývalých parťáků? Stejně tak jsou z nich agenti, mnozí ještě aktivně působí.
"No jasně. Známe se, to je vždycky plus. Mnozí dělají stejnou práci, jsme ve věku, kdy je podobný přechod z aktivní kariéry do jiné role normální. Není problém si zavolat a v téhle oblasti si věřit."
Jak si zvykáte na oblek? Na kancelář?
"No, oblek moc nenosím. Když je nějaká oficiální akce nebo zápas, pochopitelně si sako vezmu. Ale jinak nosím džíny, triko, pohodlné věci. Je pravda, že v kanceláři trávím dost času, zároveň se však také snažím sportovat. Ob den běhám, abych neměl 150 kilo."
Držíte váhu?
"Tu jsem nedržel posledních pět let (směje se). Na ledě jsem to přesně poznal podle toho, jak jsem se cítil. Teď už nehraju, snažím se hlídat, abych nepřibral. Mám rád pivko i víno, takže to pak jdu vyběhat. Ale že bych si měl jít s klukama zabruslit nebo zahrát na led, to zase ne. Po loňské sezony jsem chodil do Letňan, pak jsem to nějak opustil. Možná časem bych naskočil za veterány, uvidíme. Výstroj mám v garáži, všiml jsem si, že mi ji počůrali psi (usměje se)."
Minulou sezonu vám zkrátilo zranění kolena. Už jste fit?
"Jo jo, noha je na tom dobře. I proto jsem zkoušel chodit s klukama do Letňan. Ze začátku jsem se trošku bál, teď musím říci, že je všechno v pohodě. Nemusel jsem na operaci, trvalo asi dva měsíce, než se všechno srovnalo."
Není vám líto, že jste nádhernou kariéru ukončil hodně smutně? Na marodce?
"Myslím, že ne. Takhle to neberu. Každou sezonu v Mladé Boleslavi jsem si užíval. Víceméně jsem chtěl skončit už loni, takže následující ročník byl takový bonus."
S hokejisty Mladé Boleslavi jste dlouho hrál, teď je z vás manažer, který musí říkat i nepříjemné věci. Je to těžké?
"Člověk to musí rozlišit a těm klukům to říci – samozřejmě dobré i špatné věci. Já s tím problém neměl, totéž platilo i v době, kdy jsem s nimi hrál. Méně mluvím. Když pak něco řeknu, tak doufám, že to má hlavu i patu."
Je jednodušší, že coby sportovní manažer spolupracujete s hlavním koučem, kterým je váš otec?
"Výhoda to je určitě. S tátou i s Mariánem se známe, generální manažer Honza Tůma v klubu pracuje pět let. Atmosféra je taková rodinná."
Během léta čekal docela dlouho na novou smlouvu v NHL Radim Vrbata. Nezkoušeli jste ho zlákat k návratu do mateřského klubu?
"Trošku jsme ho oťukávali. Myslím, že chtěl být ještě v Americe, také mu to vyšlo. Uvidíme, jak bude pokračovat za rok. Jestli se bude chtít vrátit, nebo ještě ne."
Pokud si dobře vzpomínám, funkci sportovního manažera jste zastával už před lety ve Spartě. Dělal jste ji vůbec?
"Měl jsem na to tříletou smlouvu... Ale po pravdě, nedělal. Když jsem tam v šestatřiceti letech skončil, chtěl jsem se do toho pustit. Nebylo mi to však umožněno. Odcházel i pan Sivek, tím to celé vlastně skončilo. A já šel do Bolky."
Je přechod do role sportovního manažera vaší vysněnou představou?
"Ta spočívalo hlavně tom, abych hokejem zabezpečil rodinou. Povedlo se, mám ji zdravou. To je úplně nejvíc, co na světě mám. Teď začínám druhou náplň svého hokejového života. Uvidíme, jak to bude pokračovat."
Trenéřina vás nelákala?
"Párkrát jsem šel s klukama na led – né, to by opravdu nebylo pro mě. Buď bych po někom vystřelil golfáka, nebo bych rychle odešel. Neměl bych na to nervy."
Share on Facebook
