Děti jsou větší nemehla, chybí jim všestrannost, tvrdí Jan Peterek
Jan Peterek na jaře definitivně opustil extraligovou scénu a ve dvaačtyřiceti letech pověsil své brusle na hřebík. Ačkoliv se chtěl zpočátku věnovat jiným zájmům, u hokeje zůstal a u Ocelářů plní funkci sportovního manažera mládeže. K ní má blízko i díky svému synovi, který hraje za havířovský mladší dorost. Mládežnický hokej mu tak poslední dobou rozhodně není cizí. "Ale nemohu říct, že jsem do něj úplně pronikl, pořád se hledám," líčí s úsměvem v rozhovoru pro hokej.cz.
Rozloučit se s bohatou hokejovou kariérou není jen tak. Většině hokejistů kontakt se spoluhráči, ledem, kabinou, pukem či bruslemi zkrátka chybí. Alespoň v úvodu. "Myslím si, že jsem si zvykl. Jsem pořád na zimáku, takže mi to ani nepřijde. Dále jsem v kontaktu s hokejem, takže mi to ani neschází," přiznává Jan Peterek, který původně u hokeje zůstat vůbec nechtěl, ale časem změnil názor.
"Přehodnotil jsem to, i díky synovi, který hraje hokej. Dostal jsem nabídku jít dělat sportovního manažera mládeže v Třinci, tak jsem kývl," hlásí bývalý útočník, jenž se na začátku sezony rozhodně nenudí. "Dělám teď spíše kancelářskou práci a na led se dostanu minimálně. Do konce října máte různé přestupy a hostování, pak to ale bude klidnější a snad se dostanu více k dětem na led," říká.
Synovi občas poradím, ale nepřeháním to, protože mu to nechci znechutit
Zápasů mládeže má poslední dobou před očima pořádnou porci. "Některá utkání jsou nádherná. Třeba juniorka, starší i mladší dorost – to máme v Třinci špičkové týmy a je radost se na ně dívat," kvituje dvaačtyřicetiletý Peterek, jehož syn hraje za mladší dorost Havířova. "Hokej ho baví, to jsem rád. Staršího syna to nebavilo a s hokejem skončil. Pokud na sobě bude pracovat, šanci má."
Za pár let tak možná na extraligových kluzištích budeme vídat dalšího hokejistu s jmenovkou "PETEREK" na zádech. Ačkoliv mu občas poradí, určitě to nepřehání. "Protože mu to nechci znechutit. Je důležité, aby se hokejem bavil. To je u všech dětí základ. Nemohou jet na led svázaní taktikou, musí se projevit, improvizovat i ukázat hokejovou chytrost," pokračuje havířovský odchovanec.
Ptal jsem se otce, jestli jsme byli taky takoví pomalí a neobratní. Prý ano
U Peterků je hokej občas hlavním tématem. "Doma jsem docela málo, ale občas se mu snažím něco říct. Chci se mu trošku více věnovat, to byl i jeden z důvodů, proč jsem skončil s hokejem. Dám mu sice nějakou radu, ale sám si musí vlastní styl, cestu a rukopis vytvořit," hlásí bývalý útočník Jan Peterek, jenž vzpomíná na své vlastní hokejové mládí. I když pocity se logicky pořádně liší.
"Zrovna jsem se ptal svého otce, jestli jsme byli takoví pomalí a neobratní. Říkal, že to bylo stejné. Přitom mi přišlo, že jsem kdysi bruslil strašně rychle," směje se Jan Peterek, který navštívil nedělní utkání Poruby s Havířovem. "Pořád tam je co dělat a zlepšovat. Děti nejsou tak všestranné jako jsme byli my. Jsou prostě větší nemehla, ale je taková doba a musíme se přizpůsobit," přiznává.
Dětem chybí všestrannost, která vyplynula z toho, že jsme byli pořád venku
V době chytrých telefonů, facebooků a další spousty zábavných prvků mladí kluci netráví tolik času sportováním. "Není tam ta všestrannost, která vyplynula z toho, že jsme byli pořád venku na dvorku, sportovali nebo hráli různé hry. Na schovku, fotbal, basketbal, rvali jsme se. Přirozený vývoj je u dětí horší, chybí jim obratnost. Neříkám, že je to u všech, ale u většiny ano," mrzí Jana Peterka.
Ačkoliv je mládežnickým hokejem doslova obklopen, nedá se říct, že by už úplně pronikl pod jeho kůži. "To určitě ne, stále se hledám. Ale i kluci, kteří to dělají už deset let, v tom pořád někdy nemají úplně jasno. Hokej se stále vyvíjí a člověk se musí stále zdokonalovat. Musíte hlavně najít svou filosofii, věřit jí a jít za ní," říká na závěr bývalý hokejista ruské Jaroslavle nebo finského Pori.
Share on Facebook
