Děti Nagana klepou na dveře! Hlavní hrdina vypráví o natáčení i vztahu k hokeji
Jedna z nejočekávanějších filmových událostí roku 2023 přichází. Už 22. února je na programu premiéra filmu Děti Nagana. Snímek pojednává o největším českém hokejovém úspěchu všech dob i dětských snech. Přinášíme rozhovor s Tomem Brentonem, který se ujal role hlavního hrdiny filmu – jedenáctiletého Dominika.
Jak byste popsal hlavní postavu, jedenáctiletého Dominika, kterou ve filmu Děti Nagana hrajete?
Je to kluk, který má velké sny, ale nic moc mu nejde nebo si spíš nevěří. Ve škole má špatné známky, není ve třídě moc populární a má problémy doma s nevlastním tátou a bráchou, se kterými se nemají rádi.
V čem je vám osobně postava Dominika nejbližší?
Postava Dominika je mi podobná velkými sny a láskou k hokeji. Stejní jsme také v tom, že i já mám dědu, který mě k hokeji přivedl a dál mě v něm podporuje.
A je naopak něco, v čem vám Dominik lezl na nervy?
Mám kliku, že mám oba rodiče a ségru, se kterou dobře vycházíme. Problémy ve škole moc nemám – i když samé jedničky teda také ne. Mám dobré učitelky a nemáme „lavici pro oslíky“. Mám partu na hokeji a super kamarády, kteří mě podporují. Postava Doma není stejná jako já, ale na nervy mi v ničem nelezla.
„Postava Dominika je mi podobná velkými sny a láskou k hokeji."
Svým způsobem se dá říct, že jde o určitého „outsidera“. V tom vidím paralelu s hokejisty Naganu, ani těm se v tak obrovské konkurenci tehdy moc nevěřilo.
To je určitě pravda. A to je právě na filmu super, že se tím Dom inspiroval, podle hesla filmu Nikdy nepřestávej věřit ve svoje sny.
Zároveň bych řekl, že film má určité poselství v tom smyslu, že ukazuje, jak důležitá je při sportu podpora rodiny. Co vy na to?
Ano, ale na začátku příběhu tu podporu právě moc neměl. Až když děda viděl, jak moc se snaží, tak mu začal pomáhat. Máma ho začala podporovat, až když si vylepšil známky ve škole.
Děj filmu se odehrává v devadesátých letech. Tedy v době, kdy počítače a mobily nebyly zdaleka tak rozšířené, jako je tomu dnes. Dovedete si představit, že byste v takové době žil?
Určitě bych si to dokázal představit. I když mám rád hraní her na počítači a telefonu, tak je pro mě stejně největší zábava jít si s klukama zahrát fotbal, jít ven nebo do kina. Asi bych to bez sociálních sítí a mobilu taky přežil.
„Nejtěžší jsou pro mě teď rozhovory a přípravy na prezentaci filmu – na to nemám scénář, který bych si předem napsal."
Co pro vás bylo při natáčení filmu nejtěžší?
Vlastně nevím. Všichni na place byli super, tak jsem si neměl na co stěžovat. Celý štáb nám moc pomáhal, spolupráce s režisérem Danem Pánkem byla bezvadná a všichni herci, jak dospělí, tak děti, byli moc fajn. No, asi nejtěžší jsou pro mě teď rozhovory a přípravy na prezentaci filmu – na to nemám scénář, který bych si předem napsal.
Jak probíhala vaše příprava na natáčení? Nagano jste samozřejmě nezažil, takže koukal jste zpětně na zápasy a zjišťoval si různé informace?
O Naganu mi hodně vyprávěl děda už v pěti letech. Před natáčením jsem koukal na zápasy na Youtube a četl si spoustu informací v knížkách a na internetu. Snažil jsem se naučit zákroky Haška. Partner filmu – Sense Arena – mi na přípravu dal VR brýle s programem pro gólmany, což mi hodně pomohlo, protože jsem mohl trénovat i doma v pokoji.
„Před natáčením jsem koukal na zápasy na Youtube a četl si spoustu informací v knížkách a na internetu."
Takže nejbližší vám byl z tehdejšího týmu právě Dominik Hašek?
Dá se to tak říct. Hodně jsem koukal na Haška a to, že jsme se pak několikrát potkali, byl pro mě velký zážitek. Vždycky jsem obdivoval Jágra – dokonce jsem jednou stál asi dvouhodinovou frontu na jeho podpis a fotku.
Když jste se s Dominikem Haškem potkali, bavili jste se o Naganu?
Jojo, několikrát. O Naganu jsem se ale bavil i s několika dalšími lidmi.
„Vždycky jsem obdivoval Jágra – dokonce jsem jednou stál asi dvouhodinovou frontu na jeho podpis a fotku."
Co vás z vyprávění nejvíc zaujalo?
Že byl plný Staromák, všichni měli hroznou radost a i lidi, co se o hokej vůbec nezajímají, tak ten moment prožívali. Nejvíc mě zaujalo to, jak to lidi vlastně prožívají i dnes, když na to vzpomínají.
Jaký vztah máte k hokeji jako takovému?
Hokej je můj nejoblíbenější sport. Už ho hraju skoro osm let. Začínal jsem v pozici útočníka a teď jsem obránce. Doufám, že u hokeje ještě chvilku vydržím.
A co pozice gólmana, kterou hrajete ve filmu?
Pozici gólmana jsem si zkusil, když mi bylo asi osm let. Ale moc mi to nešlo a navíc jsme už měli dobré brankáře, tak jsem se vrátil do hráčského.
„Pozici gólmana, jsem si zkusil, když mi bylo asi osm let, ale moc mi to nešlo."
Vnímáte, že hokej je národní sport číslo jedna?
Asi jo. Sice ve filmu říkám, že nemám rád ani fotbal ani basketbal, ale v reálu jsou to po hokeji mé dva oblíbené sporty. Myslím, že v Čechách je fotbal taky hodně populární.
Dominátor před filmovou kamerou. O čem bude film Děti Nagana?
Horečky velkých hokejových turnajů prožíváte?
Snažím se to sledovat, když je to možné. Na poslední zápas reprezentace do dvaceti let jsem v jednu hodinu ráno nevstával, ale koukal jsem se pak ze záznamu.
Co byste filmu popřál?
Aby se lidem líbil. A také bych si přál, aby film ukázal, že žádný sen není příliš velký. Stejně tak bych si přál, aby víc dětí začalo hrát hokej nebo nějaký sport, na který si netroufají.
Tom Brenton
Share on Facebook
