Díky rituálům se cítím ve své zóně, říká Will. Z přehnaných nervů strach nemá

Foto: Aleš Krecl, Český hokej

(STOCKHOLM, od našeho zpravodaje) Na tuhle chvíli čekal dlouho! Roman Will poslední roky platí za elitního extraligového gólmana, už dřív nakoukl do národního týmu, ale ostrý zápas nedostal. Teď se to změní, utkání proti Finsku znamená pro libereckou oporu mezistátní premiéru. "Chci si to užít a klukům pomoci k vítězství," hlásí.

MS U20 2020

Odchovanec plzeňského hokeje, který chytal také v Mladé Boleslavi, jde trpělivě za svým cílem. V Liberci rozkvetl do brankářské krásy. Už dřív sice dostal šanci v NHL, nicméně po návratu domů na sobě Roman dál vytrvale pracoval. A teď je mezi tuzemskou špičkou. Důvěru si vybojoval zaslouženě. "Je to pro mě ohromná čest. A splněný sen," dodává upřímně.

Už na sobě cítíte, že se blíží jedno ze životních utkání?
Chtěl bych se soustředit sám na sebe, držet svoje detaily. Abych klukům pomohl vyhrát.

Objeví se nervozita?
Ta je vždycky. Myslím, že bez toho to nejde. Podstatné bude, aby nebyla přehnaná, chci si ten zápas užít. Je to pro ohromná čest, na ten zápas se hodně těším.

Budete víc nervózní než před prvním utkáním v NHL, které jste chytal za Colorado?
To je dobrá otázka (usměje se). Jsem o pár let starší, věřím, že vím, co mám dělat. Nervozita tam bude, bez ní to nejde. Ale nemám strach o to, že by to bylo nějak přehnané. Napíši si s rodiči, zavolám manželce. Před zápasem udělám takové ty normální věci. Nemyslím si, že bych byl přemotivovaný a zbytečně nervózní. Mělo by to být dobré.

Dvě hodiny před zápasem se Švédy jste poměrně dlouho seděl na tribuně. Byl to rituál, jak dostat tělo do patřičného režimu?
Je to pro mě součást zápasové přípravy, kdy se soustředím a vizualizuju. Dělám svoje věci, abych byl dobře připravený. Také záleží na tom, jak se člověk v hale cítí. Na tomhle turnaji hrajeme všechny zápasy na jednom místě, můžeme si to osahat. Víme, jak odrážejí plexiskla, co mantinely. Tohle všechno je pak součást hry.

Jak na vás stockholmský Hovet působí?
Je to příjemná hala. Ve čtvrtek tu bylo dost lidí, i hodně českých fanoušků. Hodně příjemný zápas.

Máte třeba ještě jiné předzápasové rituály?
Já jich mám... Je jich hodně, ale není to žádné přehnané bláznovství, že bych tady něco osahával a podobně. Rituály jsou pro mě důležité z toho důvodu, že zápasový den je pořád stejný. Nejsou tam žádné změny, člověk si tak nějak jede to svoje. Dá se říci, že se tím pádem pořád cítím ve své zóně.

Foto: Jiří Princ, hcbilitygri.cz

V národním týmu jste byl už dřív, ale na zápas jste si musel počkat. Věřil jste, že to přijde?
Je to o trpělivosti. O tom, aby člověk makal a věřil, že se to jednou může povést. Jsem rád, že se mi to splnilo. Doufám, že ten zápas nebude jediný. Snažím se chytat, jak nejlépe dovedu. Tohle je taková odměna.

Utkání proti Švédsku jste sledoval ze střídačky. Poznal jste odtud, že hokej na turnaji je o hodně rychlejší než extraliga?
Samozřejmě. Ale pro gólmana to je takové, že puk je pořád stejný. Hřiště také. Rozdíl může být třeba ve střelách. Ale já bych se chtěl soustředit na sebe. Na svoji hru.

Po reprezentaci touží každý malý kluk. Vy si teď ten tajný sen splníte.
Je to tak. Nosit tenhle dres, to je obrovská čest. A já jsem za to hrozně vděčný.

Kdy jste se o nominaci na utkání s Finy dozvěděl?
Trenéři nám řekli, že by každý gólman měl dostat po jednom zápase. S tím, že na nedělní utkání se pak rozhodne. Tak nějak jsem tedy počítal s tím, že bych měl chytat v sobotu. Před pátečním tréninkem mi to trenéři potvrdili.

Pro brankáře je určitě důležité, aby věděl o nasazení do zápasu v dostatečném předstihu.
Samozřejmě. Ale já se snažím na každý zápas připravovat, jako bych chytal. Je to hodně důležité, myslím, že to takhle mají všichni brankáři. Není to tak, že mohu vypustit den, pokud nechytám. Stát se přece může cokoli. Nikdo nikomu nepřeje nic špatného, ale gólman musí být připravený.

V extralize se vám daří, dá se pohoda přenést na mezinárodní led?
Určitě je příjemnější, když se člověku daří, než kdyby jel na sraz po šňůře špatných zápasů. Pro brankáře je důležité stavět na dobrých věcech, které dělal. A které má. Jsem rád, že nám to v Liberci šlape. Teď si to musím přenést do reprezentace.

Foto: Jiří Zaňát, hokej.zlin.cz

Zápas proti Finsku začíná v poledne, což pro vás není úplně obvyklý čas. Přípravu je třeba upravit, že?
Člověk nad tím musí přemýšlet hodně dopředu. Je důležité nespat do poslední chvíle, ale jít se projít. Hlava musí být od rána připravená na to, že je zápas. I kdyby nám řekli, že se hraje ve tři ráno, tak se bude hrát ve tři ráno. Je to zápas jako každý jiný.

Vybavíte si, kdy jste naposledy oblékal reprezentační dres?
To ne. Stárnu (usměje se). Bude to poprvé od juniorských let, přesně si ale nevzpomenu  Asi nějaké poslední devatenáctky, sedm nebo osm let zpátky.

Když bývali na reprezentačních akcích Pavel Francouz a Dominik Furch, bydleli spolu na pokoji a chytání probírali skoro pořád. Jak to máte na turnaji se Šimonem Hrubcem?
Já bydlím s Radanem Lencem. Jsem takhle zvyklý, na pokoji jsme spolu i v Liberci, když někde cestujeme. Ale Šimon je super kluk. Jsem rád, že tady je se mnou. Už v Praze, kde jsme byli ještě s Patrikem Bartošákem, to bylo skvělé. Všichni jsme podobný ročník a na věci máme stejný názor. Což je fajn, protože komunikace mezi gólmany je velice důležitá.

RSS | Kontakt | Podmínky užití | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz