Do 2. ligy naskočil v šestnácti, teď Bobry táhne. Chceme co nejdál, říká Andris

Foto: hcvm.cz

Valašské Meziříčí má letos opravdu silný tým. Dokládá to pohled na druholigovou tabulku skupiny Východ, které Bobři vévodí. Jednou z jejich klíčových postav je teprve jednadvacetiletý útočník Tomáš Andris. Ten letos zažívá průlomovou sezonu a je pevně odhodlán dosáhnout velkého kolektivního úspěchu.

Momentálně Valašské Meziříčí vede tabulku skupiny Východ s náskokem šesti bodů na druhý Nový Jičín. Čekali jste to?
Musím říct, že to nečekal asi nikdo z nás. Zatím můžeme být s výsledky, kterých jsme letos dosáhli, opravdu spokojeni. Jak říkám, asi nikdo neočekával, že po Silvestru povedeme tabulku.

V čem je vaše největší síla?
Máme dobře nakombinovaný tým, ve kterém jsou mladí a draví hráči, kteří mají kvalitu, a zároveň ti zkušení se zkušenostmi z první ligy nebo extraligy. Plus nesmím zapomínat na dobré gólmany. Ať už letos chytal kdokoliv, tak nás vždycky podržel.

Chtělo by se říct, že po hubenějších letech by to chtělo udělat úspěch, že?
Souhlasím s vámi. Vzpomínám si na dobu, kdy jsem byl malý a chodil se dívat na to, jak Valašské Meziříčí hrálo o první ligu. Zimák býval narvaný a lidi tím žili. Nechci říct, že teď chodí málo diváků, ale myslím si, že kdybychom letos opravdu hráli o postup, tak by byl zájem o hokej ve Valašském Meziříčí ještě výraznější.

Když už jste zmínil bitvy o postup do první ligy, vzpomínáte si na duo Pavel Šebesta – Dalibor Sochorek?
Jasně, že si vzpomínám. Byly to tehdejší největší opory týmu. Hlavní dva hráči, kteří Valašské Meziříčí táhli.

„Máme velice dobře namixovaný tým."

Teď se na jejich místo začínáte dostávat vy. Ve 26 zápasech jste zaznamenal 20 bodů. Berete sezonu z osobního pohledu jako průlomovou?
Dá se to tak říct. Daří se mi a jsem za to rád. Je to hlavně i díky tomu, že dostávám víc času na ledě, hraju ve druhé lajně, což je znát. Dřív jsem tolik prostoru ve hře neměl, byli tu hráči jako Peťa Dvořák, Petr Seidler nebo Rostislav Vaněk, přičemž přes ně bylo těžké dostat se do prvních dvou útoků. Ale pracovitostí se mi to povedlo. Už jsem zkušenější a mám radost, že týmu takhle pomáhám.

Je vám teprve jednadvacet, ale v áčku Bobrů působíte už pátým rokem. Cítíte se být jedním z lídrů?
Vnímám to tak. Díky tomu, že jsem do áčka naskočil v šestnácti letech, tak už mám ve druhé lize něco odehráno. Takový brzký debut mi hodně pomohl. Vidím to i ve vypjatějších zápasech, ve kterých už nemám rozklepaná kolena.

Jste výraznější i v kabině?
Určitě jo. Řekl bych, že mám lepší pozici, než když jsem do týmu nastoupil. Snažím se kluky povzbuzovat, ale když se mi něco nelíbí, nemám problém to říct. To platí ve vztahu k hráčům i trenérům. Všichni o mě vědí, že jsem upřímný.

Už jsme si řekli, že jste do druhé ligy naskočil velmi brzy. V šestnácti letech. Byl jste tehdy nervózní?
Abych řekl pravdu, nervózní jsem nebyl. Byl jsem tehdy v mládeži, načež jsem dostal šanci v áčku Valašského Meziříčí. Už to pro mě byl bonus, přičemž sezona se mi docela povedla. Měl jsem navíc zkušené spoluhráče, kteří mi hodně pomáhali.

„Snažím se kluky povzbuzovat, ale když se mi něco nelíbí, nemám problém to říct."

Ty máte i teď. V útoku nastupujete s velezkušeným Lukášem Finsterlem. Co jste si od něj vzal?
Musím říct, že Lukyho mám fakt rád. Je to možná můj vůbec nejoblíbenější spoluhráč. I na tréninku spolu soutěžíme o to, kdo dá víc gólů. Ale není to jen o něm. I Honza Křivohlávek, se kterým nastupuju, je hodně zkušený. Od obou si beru hlavně věci ohledně jejich přístupu k hokeji. Dávají mu opravdu hodně, i když hokej není jejich prioritou, protože chodí do práce.

Foto: hcvm.cz

Právě Jan Křivohlávek nebo Jiří Goiš si svými letošními výkony řekli o možnost nastupovat v Chance lize. Kdyby se taková šance naskytla i vám, nebylo by to špatné, že?
Kdyby nabídka přišla, byl bych za ni rád a uvažoval bych o ní. Ale na druhou stranu… S Valašským Meziříčím teď hrajeme o přední příčky, z tohoto pohledu bych možná zase rád zůstal s klukama tady. Ve Valašském Meziříčí jsem odmalička a chtěl bych s klubem udělat úspěch.

Takže byste tyhle záležitosti raději řešil po sezoně?
Určitě, kdyby nabídka přišla, tak ano. Chtěl bych se s hokejem podívat třeba i někam do světa. Ať už jsou to nižší soutěže ve Švédsku nebo například Francie.

„Chtěl bych se s hokejem podívat třeba i někam do světa. Ať už jsou to nižší soutěže ve Švédsku nebo například Francie."

Čistě hypoteticky. Pokud by přišla nabídka ze zahraničí i nabídka z Chance ligy, jak byste se rozhodl?
Záleželo by na více aspektech. Ale protože zároveň s hokejem hraju extraligu nohejbalu na Vsetíně, možná bych volil spíš Chance ligu. Mám to nalajnované tak, že v létě se věnuji nohejbalu a v zimě zase hokeji. V zahraničí by to takto zkombinovat asi nešlo. Ale těžko soudit, rozhodovaly by samozřejmě konkrétní nabídky.

Řada expertů nabádá začínající hokejisty, aby se věnovali více sportům, čímž si rozšíří pohybovou základnu. Je něco, co vám dal nohejbal do hokeje a obráceně?
Určitě. Víc mi toho dal asi nohejbal do hokeje. Tím, jak v něm jsou potřeba protahovací cviky a jak ho dělám dlouho, tak mi to pomáhá při bruslení. Mám větší rozsah, což je znát. Na druhou stranu hokej do nohejbalu mi dal dynamiku a výbušnost.

Dáváte si při jednom sportu podvědomě pozor, abyste se nezranil do toho druhého?
Kdybych na to myslel tímto způsobem, tak je o to větší šance, že se mi něco stane. Naštěstí se mi oba sporty moc nekryjí, nohejbal se hraje hlavně v létě a hokej v zimě. Kdyby to bylo tak, že jeden den bych měl zápas v tom a druhý zase v tom, tak bych se asi podvědomě šetřil. Ale jak říkám… To by bylo spíš kontraproduktivní.

„Z mého pohledu by bylo strašně těžké hrát ve Valašském Meziříčí Chance ligu."

Jste juniorským mistrem světa v nohejbalu. To je prozatím váš největší sportovní úspěch, že?
Řekl bych, že určitě. Byl jsem nominovaný i dva roky zpátky, ale tenkrát jsem odřekl kvůli hokeji, protože se mi to krylo. Letos šlo o poslední rok, kdy jsem to mohl vyhrát, takže jsem neváhal. Opravdu mám velkou radost z toho, že se nám to povedlo. Reprezentovat svou vlast je čest.

Jak je na tom podle vás popularita nohejbalu v Česku?
Myslím si, že nohejbal jde trošku do ústraní. Když se dívám na starší videa ze zápasů, myslím, že fanoušků chodilo víc a zájem o něj byl celkově vyšší. Je to škoda, protože jde o parádní sport. Pokles sledovanosti možná souvisí i s tím, že v něm nejsou tak velké peníze, jak by třeba mohly být.

Na závěr zpět k hokeji. Pošilháváte ve Valašském Meziříčí po Chance lize?
Z mého osobního pohledu by bylo strašně těžké tady Chance ligu hrát. Ať už z finančního pohledu nebo i z pohledu zázemí. Navíc je vedle nás Vsetín. S vedením jsme se o tom bavili a rozhodně nám to nijak nesvazuje ruce. My jdeme zápas od zápasu, chceme se dostat co nejdál. Kdyby se povedl postup výš, řešilo by se to až pak. V tuto chvíli je zbytečné dělat závěry.

Foto: hcvm.cz

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Ochrana osobních údajů | Sledování streamů | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz