Do Ostravy jel jenom na víkend. A teď tu začínám devátou sezonu, usmívá se Dolejš

Foto: Aleš Bedlík, hokejkv.cz

Se 178 centimetry nepatří mezi nejvyšší brankáře. Deficit ale dohání jinde: ať už svou hbitostí nebo flexibilitou. Daniel Dolejš navíc patří mezi stálice Vítkovic, letos v jejich dresu naskočí už do deváté sezony. Jak je na severovýchodě republiky spokojený? Co říká na svou nálepku dvojky a se kterými kolegy si v brankovišti nejvíce rozuměl?

Příprava se Vítkovicím poměrně povedla, dokonce vyhrály i Letní hokejové hry. Jak jste hodnotil týmové výkony vy?
Příprava se povedla, pár zápasů jsme vyhráli. Ale je to pořád jenom příprava. Myslím, že v sezoně je to úplně o něčem jiném. Ale na druhou stranu – vždycky chcete vyhrávat. Každá výhra v úvodu sezony se hodí. Snad jsme i díky tomu dobře připravení.

Máte jasno v tom, jestli budete v nové sezoně prvním brankářem Vítkovic?
Ještě nemáme úplně rozdělené, kdo bude jednička. Aldovi se parádně povedla příprava, trenéři mu dali důvěru i v prvním extraligovém zápase. Určitě s ním ale zabojuju, abych se do branky dostal. (usmívá se)

Jak s Alešem Stezkou vycházíte? Je mezi vámi spíše přátelství, nebo rivalita?
Jednoznačně přátelství. Alda je hodný kluk, máme si pořád o čem povídat. On je navíc hodně ukecaný, takže spolu trávíme hodně času. (směje se) Na soustředění jsme spolu i bydleli na pokoji. Nějaká rivalita mezi námi taky je, protože oba chceme chytat… Ale určitě převažuje to kamarádství. 

Jak těžké je zvykat si tak často na nového parťáka v brankovišti? Všichni okolo se mění, vy zůstáváte…
Spíš jsem rád, že jsem ve Vítkovicích tak dlouho. Jsem za to vděčný, snad ještě nějaké sezony přidám. Spoluhráčů jsem zažil hodně, ale všechno to byli fajn kluci, takže nebyly žádné problémy. Spíš je to pak smutné, když kamarádi odcházejí. Hodně jsem si sednul s Filipem Šindelářem, s Pavlem Kantorem, teď s Mírou Svobodou. Tak je mi pak líto, že už je nevídám.

„Alda je hodný kluk, máme si pořád o čem povídat."

Modro-bílý dres oblékáte už osm let v řadě, to už dnes není příliš obvyklé. Cítíte kvůli tomu větší zodpovědnost za fungování týmu?
To zas ani ne. I když jsem tam snad služebně nejstarší, tak pořád mám k ruce hodně zkušených spoluhráčů: třeba Romana Poláka a Lukáše Krenželoka.

A jak náročná pro vás v posledních letech byla pozice dvojky?
Začátek působení ve Vítkovicích byl celkem fajn, se Šindym i Kantym jsme se docela střídali. Ale pak přišel Patrik Bartošák a ten mě moc do branky nepustil. To pro mě bylo hodně těžké, na tři roky mě to v podstatě zastavilo. Chytal jsem jen pár zápasů a dostal nálepku dvojky. Ani za Mírou Svobodou jsem toho pak moc neodchytal. Naštěstí loni už toho bylo více a já jenom doufám, že letos se zbavím pozice dvojky a budu chytat co nejvíc.

Byla pro vás uplynulá sezona tou zatím nejlepší v kariéře?
Těžko se to hodnotí, byly tam úseky, kdy jsem se cítil dobře a hodně se vyhrávalo. Takže asi ano, patřila k těm lepším. Na druhou stranu, pořád jsem neodchytal nějakou obří porci, nějakých 21 zápasů. Ale nejhorší sezona určitě byla ta předchozí.

Kvůli vašemu nízkému vytížení?
Hlavně kvůli tomu, že se mi nedařilo vyhrávat zápasy. Na začátku sezony jsme se s Mírou střídali, ale zatímco on vyhrával, mně se nedařilo. Pak už většinou chytal on, já jsem první zápas vyhrál až na konci ledna. Bylo to takové ubíjející.

„Doufám, že se letos zbavím pozice dvojky a budu chytat co nejvíc."

Na brankáře máte trochu netypické číslo 37. Je pro to nějaký speciální důvod?
Petra Sýkoru jsem rád měl, ale s ním to nesouvisí. (směje se) Když jsem začínal v Humpolci, tak můj první dres měl číslo tři. Ale taťka a brácha hráli se sedmičkou. A tu jsem chtěl taky, takže jsem to s tou trojkou spojil.

Jak jste se vlastně dostal do Vítkovic, když pocházíte z Humpolce?
Když jsem byl v první lize v Havlíčkově Brodě, tak jsme s agentem řešili možnosti ohledně přestupu do extraligy. Ale v průběhu sezony se to pak upeklo mimo nás. Najednou mi řekli, že pojedu s Vítkovicemi na zápas. Ze začátku jsem myslel, že budu náhradník, ale pak jsem se dozvěděl, že budu chytat. Tehdy jsem ani nevěděl, jak dlouho tam vydržím, čekal jsem, že pojedu jen na víkend. Nakonec jsem tu už devátou sezonu. (směje se)

Řešíte nějak brankářské statistiky, nebo se to snažíte nevnímat?
Jsou i tací, kteří to nesledují, ale myslím, že jich není hodně a každý to nějak vnímá. I když ne vždycky jsou statistiky tím určujícím. Ale jo, jsem ten typ, co to sleduje.

A jak pracujete s psychikou a koncentrací na zápas?
Nic speciálního nemám. S manželkou máme tři děti, takže máme doma spíš takový kolotoč okolo dětí. To mě parádně odvede od hokeje. Myslím, že je to fajn hlavně v době, kdy se nedaří. Člověk se má na co zaměřit, věnuje pozornost něčemu jinému než hokeji. S dětmi přijdu na lepší myšlenky a na led pak zase vlétnu s čistou hlavou.

„S manželkou máme tři děti, takže máme doma spíš takový kolotoč okolo dětí. To mě parádně odvede od hokeje."

Jak se vám žije v Ostravě? V jednom z rozhovoru jste říkal, že na ni ostatní nadávají neprávem…
Za tím si stojím. Myslím, že Ostrava nemá hezkou pověst, ale já jsem tam moc spokojený, i s rodinou se nám tam žije velmi dobře. Plánujeme se tam usadit, i kvůli tomu bych ve Vítkovicích rád vydržel co nejdéle.

Pomohly vám však v průběhu kariéry hostování v první lize, ať už šlo o Havířov nebo Porubu?
Dalo mi to strašně moc. Můžete si říct, že je to degradace, že první liga není nic moc, ale mě to hodně pomohlo, protože jsem tam šel v období, kdy jsem v extralize prakticky nechytal. I když mám hokej rád, tak člověk zápasy potřebuje. I co se týče té mentální stránky a motivace do tréninku – potřebujete vědět, že se chystáte na utkání.

V extraligových brankovištích je letos hodně nových tváří. Jak se na ně těšíte?
Tak třeba Dominika Hrachovinu dobře znám, jsme stejný ročník a potkávali jsme se v mládežnických reprezentacích. Pak si udělal skvělé jméno ve Finsku a také v Liberci chytal parádně. Věřím, že zase bude patřit k nejlepším brankářům, ale ne zrovna proti nám. (usmívá se)

„Můžete si říct, že je to degradace, že první liga není nic moc, ale mě to hodně pomohlo."

A jaké jsou obecně vztahy mezi brankáři v extralize?
I kvůli tomu, jak dlouho jsem ve Vítkovicích, tak z ostatních týmů zas tolik brankářů neznám. Vztahy jsou určitě dobré, pozdravíme se, prohodíme pár vět… Ale znám se spíše s těmi, co jsou stejný ročník jako já. A samozřejmě s bývalými kolegy. Takže už se moc těším na souboj s Plzní a Mírou Svobodou.

Láká vás do budoucna ještě nějaké zahraniční angažmá?
Jsem vděčný za to, že můžu být v extralize a ve Vítkovicích. Určitě by bylo fajn podívat se do zahraničí, jen by to musela být nabídka, která by za to stála. Beru to však s pokorou, příští rok můžu být klidně vyměněný do Polska. Třeba Švýcarsko by ale byla krásná destinace.

Foto: Petr Kotala, hc-vitkovice.cz

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Ochrana osobních údajů | Sledování streamů | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz