Dobří lososi se vracejí. Za Boleslav budu vždycky kopat, tvrdí navrátilec Bernad
David Bernad (druhý hráč zleva)
|
Foto: Jan Pavlíček, bkboleslav.cz
V sérii živých vysílání na instagramu Tipsport extraligy postupně přivítáme zástupce všech týmů, které už z Generali Česká pojišťovna play off vypadly. Druhým z nich byl mladoboleslavský obránce David Bernad, který známé prostředí Bruslařského klubu po loňském ročníku opustil, aby se do něj v průběhu toho letošního vrátil. Mluvil také o play off proti Kometě, své pozici v kabině, roli pokladníka, výměně trenérů nebo incidentu z dorostu, kvůli kterému půl roku nemohl hrát hokej.
O MOMENTÁLNÍCH POCITECH A PRACOVNÍ NÁPLNI PO SEZONĚ. Trochu v nás ještě pocity z play off jsou, ale postupně se posouvají hlouběji. Bylo to velké zklamání, věřili jsme si, že Brno uděláme a půjdeme dál. Dopadlo to jinak, jsme venku a nemá cenu se v tom šťourat. Teď už se nic nevyřeší a je třeba se dívat do budoucnosti. Máme ještě s klukama v Boleslavi nějaké tréninky, takže každý den docházím na zimák. Je potřeba se trochu hýbat a taky se zpotit, protože po vypadnutí jsme to trochu zapili a je třeba to pořádně vypotit.
O PŘÍPRAVĚ NA PŘEDKOLO PROTI KOMETĚ. Je to klišé, které se pořád omílá, ale realita je taková, že play off je opravdu jiná soutěž. Vynikne tam spoustu věcí, které v základní části nevyniknou. Na konci základní části bylo asi ještě pět týmů, na které jsme mohli jít, a nakonec to bylo Brno, u kterého byla ta šance nejmenší. Ale výsledky se sešly, šli jsme na Brno a byli jsme přeci jen po základní části, kdy to bylo 4:0 pro nás, povzbuzení. Věřili jsme, že to dáme. Od prvního zápasu na Kometě bylo jasné, že to bude vyrovnané, že si nedarujeme kousek ledu a bude to řežba. Už poněkolikáté jsme byli v roli papírového outdsidera, takže podvědomě to možná člověk v hlavě má, že nemá co ztratit a může jen překvapit. Věděli jsme hlavně, že mají výborné přesilovky. To byl jeden z faktorů, které výsledek ovlivnily. Oni si přesilovkami pomohli, my moc ne.
„Osobně si myslím, že naší silnou stránkou je hlavně to, co máme v názvu – Bruslařský klub. Máme to založené na bruslení, a to nás zdobí už delší dobu. Soupeřům to úplně nevoní a je to naší doménou.“
O SILNÝCH A SLABÝCH STRÁNKÁCH BOLESLAVI. Osobně si myslím, že naší silnou stránkou je hlavně to, co máme v názvu – Bruslařský klub. Máme to založené na bruslení, a to nás zdobí už delší dobu. Soupeřům to úplně nevoní a je to naší doménou. Naopak jsme letos vůbec nedávali góly, stejně jako loni. Ale není úplně příjemné to pořád ze všech stran poslouchat, zmiňoval se i rekord v nejmenším počtu vstřelených gólů v sezoně. To dokáže nahlodat podvědomí. Brali jsme to tak, že když dáme dva góly a dostaneme jeden nebo žádný, tak vyhrajeme. Nějaké rituály skrz střílení gólů má každý, ale snažili jsme si to nepouštět do hlavy a hokejky jsme do záchodu nesplachovali. Dřív to bylo obráceně, když to někomu lepilo, kluci chodili kolem jeho hokejky, líbali ji, sahali na ní a říkali u toho ‚“góly ke mně!“ (směje se).
O SVÝCH ZKUŠENOSTECH V ÚTOKU. Ve Varech jsem si letos na dva zápasy vyběhl do útoku, v Boleslavi naštěstí ne. Jeden gól v útoku jsem jednou i dal, takže snad to nebylo nejhorší. Nejtěžší je přebíhat na střídačce z jednoho konce na druhý, když třeba pak na oslabení chodím zase do obrany. Na ledě je přeci jen vzadu trochu větší zodpovědnost, když udělá útočník chybu, má za sebou ještě beka. Z pozice obránce máte hru před sebou, v útoku je ten pohled jiný. Navíc se pořád musíte přetlačovat v rohu nebo před bránou, to útočníkům rozhodně nezávidím.
„Závěrečnou akci by chtěl každý, ale přinést včas peníze, to ne. Když to někomu říkám mezi čtyřma očima, tak to třeba tolik nebere, ale když se to řekne před celou kabinou, tak už je to danému člověku blbé, chytne se za rypák a peníze donese.“
O SVÉ POZICI V KABINĚ A FUNKCI POKLADNÍKA. Jako mazák se necítím, spíš se snažím být klukům nápomocný. V klubu jsem dlouho, když je cokoliv potřeba zařídit, tak mám všude spoustu známých. Nedělá mi problémy pomoct komukoliv. Ještě k tomu dělám pokladníka a tam musím být zodpovědný a po klucích šlapat. Závěrečnou akci by chtěl každý, ale přinést včas peníze, to ne. Když to někomu říkám mezi čtyřma očima, tak to třeba tolik nebere, ale když se to řekne před celou kabinou, tak už je to danému člověku blbé, chytne se za rypák a peníze donese. Ceník pokut je jasný, všechno mám raději poznamenané dvakrát, aby se náhodou na něco nezapomnělo.
O SVÉM ODCHODU DO KARLOVÝCH VARŮ A NÁVRATU ZPĚT. Po konci minulé sezony jsme řešili s agentem nějaké možnosti. Potřeboval jsem trochu pročistit vzduch, přeci jen jsem v Boleslavi byl dlouho a potkávat se každý den se stejnými lidmi, to bylo potřeba z obou stran trochu provětrat. Ve Varech jsem byl spokojený, ale těch pár měsíců stačilo a splnilo svůj účel. Odchod zpátky jsem pak řešil hlavně s trenérem Davidem Brukem, který má kromě profesionálního pohledu i velmi lidský přístup, čehož si na něm spousta lidí musí vážit. V tom byl výborný, vše jsme řešili úplně na rovinu. V Boleslavi skončili manažeři, ve středu nebo ve čtvrtek nastoupil Martin Ševc do funkce, v úterý mi zazvonil telefon a ve středu jsem byl zpátky v Boleslavi. Švícko nejdřív volal mně, on zájem měl a ptal se, jestli ho mám taky. Domluva byla jednoduchá, přemlouvat mě nemusel. Spolu jsme něco odehráli a on je člověk, za kterým půjdu a budu za něj kopat. Nebylo co řešit, podepsal jsem smlouvu na další roky.
O PŘIVÍTÁNÍ OD SPOLUHRÁČŮ V BOLESLAVI. Přivítání bylo ve stylu „Co tu zase chceš?“. Na svém místě v kabině jsem měl vystřižený a nalepený novinový článek s titulkem „Dobří lososi se vracejí“. Holubi asi zrovna nebyli. Nejvíc času jsem v poslední době trávil s Ondrou Najmanem, spoluhráči si z nás dělají srandu, že jsme manželé. Na něj jsem se tedy těšil nejvíc a samozřejmě na kustoda Oldu Kopeckého a maséra Martina Tondra, ti mi hodně přirostli k srdci. Olda má specifický, hodně sarkastický styl humoru. Neuvěřitelně nám nakládá, to není publikovatelné, to byste všichni koukali s otevřenou pusou. Ale my ho tak bereme a on je tmel kolektivu. Na druhou stranu, co všechno on dokáže připravit, zařídit, zašít, nabrousit, opravit nebo udělat, to je neskutečné. Jeho servis bych přál zažít všem klukům, kteří hrají hokej. Věčně spí na zimáku a rozkrájel by se, jenom aby nám splnil jakoukoliv kravinu, co si vymyslíme.
O POSUNU KLUBU MEZI RESPEKTOVNÉ ORGANIZACE. Dřív si z nás lidi dělali srandu, že BK znamená barážový klub. Jsem moc rád, že se to pohnulo k lepšímu. Nerad vyzdvihuji jména, ale musím zmínit Radima Vrbatu a Vencu Nedorosta. Ti to nějakým způsobem nasměrovali správným směrem a v posunu mají velkou zásluhu. Teď už Boleslav není tým, který by patřil do první ligy nebo by se plácal na hraně. Všichni už nás berou jako plnohodnotného soupeře a za klub jsem za to opravdu rád, protože tady už nějakou dobu jsem. I já jsem se posunul, na situace, které pro mě dřív byly složité, už nahlížím trochu jinak. Každý stárne, ale zatím to nepociťuji, spíš nabírám zkušenosti.
„Přivítání bylo ve stylu „Co tu zase chceš?“. Na svém místě v kabině jsem měl vystřižený a nalepený novinový článek s titulkem „Dobří lososi se vracejí“. Holubi asi zrovna nebyli.“
O MNOŽSTVÍ ZMĚN V KLUBU V LETOŠNÍ SEZONĚ. Nevím, jestli bylo změn moc, ale přeci jen jsme se topili v nějakých špatných sériích a bylo potřeba s tím něco udělat. Jestli manažeři nebo majitel cítili, že bylo potřeba něco udělat, je to jejich práce. Co se týče trenérů, já se můžu jen odkázat a ztotožnit se slovy pana majitele Plachého (na klubovém webu bkboleslav.cz mimo jiné uvedl, že tým za trenérem Čihákem nešel a že Čihák měl proti určitým hráčům averzi, pozn. red.). Pana Kalouse bych přirovnal právě k Davidu Brukovi. Má respekt a to, co po nás chce, má hlavu a patu. Na druhou stranu je to člověk, který si s vámi sedne a normálně v klidu se pobaví o čemkoliv. Já doufám, že ten celkový přerod bude krokem dopředu. Třeba se někteří hráči, kteří odchází, zase vrátí, jako jsem se vrátil já.
O HOKEJOVÝCH ZAČÁTCÍCH. Můj otec dělal v Písku řidiče autobusu a jezdil s hokejisty pořád, takže mě to k hokeji táhlo. Taky docházel na zimák se starším bráchou, což jsem viděl a když jsem to viděl, tak jsem to chtěl dělat taky. A samozřejmě i mamka. Když si říkám, jak mohli oba dva uživit dva hokejisty a co museli obětovat, tak museli být kouzelníci. No a do budoucna mě jednoznačně nejvíc ovlivnil brácha, který je o tři roky starší. Tam bylo hecování, mě hrozně štvalo, když byl v něčem lepší. Řezali jsme se jak psi, nemohl jsem vystát, když mě v něčem porazil a pořád jsem musel dokazovat, že jsem lepší. To mě hodně posunulo a teď máme úplně jiný vztah, podporujeme se a jsme hodně v kontaktu. Hrál ve Francii, tak jsme za ním s kamarády i jezdili, naučil mě pít víno, hlavně šampaňské.
„Byl to zkrat, nemá cenu se vymlouvat. Měl jsem horkou hlavu, částečně možná oprávněně, ale tohle absolutně do hokeje nepatří. Vystřelit puk po rozhodčím, a nebylo to ode mě v tom zápase jen jednou, to nejde.“
O INCIDENTU V DOROSTU. Byl to zkrat, nemá cenu se vymlouvat. Měl jsem horkou hlavu, částečně možná oprávněně, ale tohle absolutně do hokeje nepatří. Vystřelit puk po rozhodčím, a nebylo to ode mě v tom zápase jen jednou, to nejde. Na druhou stranu, je to 11 let zpátky, ale ten rozhodčí nás pořád píská a tehdy to nebyl jediný incident, který jsem s ním na ledě měl. Možná by stálo za zvážení se kouknout na moje fauly z posledních tří let a spočítat, od kterého rozhodčího převažují. S tím člověkem jsem se naštěstí nikde mimo led nepotkal, bohužel si myslím, že se k tomu nepostavil úplně čelem. Dostal jsem tehdy půlroční zákaz hokeje a to byla velká komplikace. Řešil jsem dost klubů, kam jsem mohl do juniorky odejít, ale spousta z nich od toho dala ruce pryč, přeci tam nebudu jen půl roku trénovat. Musím vyzdvihnout Boleslav a Milana Ficka, který má na starosti mládež. On to se mnou chtěl řešit i v situaci, která se stala, a domluvili jsme se na spolupráci. Navíc necelý měsíc před tím, než jsem mohl nastoupit, jsem si ještě v přípravném zápase zlomil čelist, takže jsem se Boleslavi fakt hrozně vyplatil. I to celé je ale důvod, proč za Boleslav budu vždycky kopat, protože při mně stáli i v takové nepříznivé situaci, kterou mi pomohli vyřešit.
O RELAXACI VE VOLNÉM ČASE. Pocházím z jižních Čech, takže bych se tam chtěl na léto vrátit, udělat nějakou práci na baráčku a pověnovat se rodině a zvířatům, co máme doma. Baví mě manuální práce, zedničina, obkladačina, u toho si sice tělo neodpočine, ale hlava hrozně. Bydlíme na samotě, máme tam od všeho klid, takže se tam dá dobře vypnout od civilizace a vyčistit si hlavu. Maminka má doma tři německé ovčáky, takže vždycky vyběhnu s celou smečkou na louku. Taky mě mamka vedla od malička ke koním, mám i jednoho svého, takže když to jde, sednu na hřbet a jedu se někam do lesa vyvětrat. Je prostě třeba zrelaxovat, zahojit šrámy a myslet na to, že za chvíli zase začne příprava.
„Baví mě manuální práce, zedničina, obkladačina, u toho si sice tělo neodpočine, ale hlava hrozně. Bydlíme na samotě, máme tam od všeho klid, takže se tam dá dobře vypnout od civilizace a vyčistit si hlavu.“
TIP NA VÍTĚZE TELH. Přál bych to Spartě a myslím, že to tak i dopadne. Tam není slabé stránky, od trenérů, přes hráče, druhého gólmana a náhradníky až k fanouškům. Troufám si tvrdit, že to Sparta ukope. Ve čtvrtfinále si tedy myslím, že půjde dál Sparta, pak to přeju Vítkovicím, protože Brno nás vyřadilo, Liberci a v poslední sérii si myslím, že půjdou dál Pardubice.
Share on Facebook
