Dokázal jsem, že mohu být lídr, těší Hertla. Svatba? Víc nervů než při zápase!
Foto: Sport Invest
Už šest sezon v NHL nechal za zády Tomáš Hertl, ta poslední byla ze všech nejlepší. Útočník San Jose nastřílel v základní části 35 gólů a celkově posbíral vynikajících 74 bodů, další deset tref zapsal v play off. Vynikající útočník se stal lídrem Sharks, tým táhl produktivitou, bojovností i obětavostí. Ve vyřazovacích bojích utrpěl komplikovanou zlomeninu malíčku na ruce, přesto zatnul zuby a dřel do posledních sil.
Slávistický odchovanec nemohl nastoupit až do šestého semifinále play off proti St. Louis, příčinou byl otřes mozku. „Kdyby to byl sedmý zápas, hrát bych šel," říká. Žraloci bohužel klíčovou bitvu nezvládli a na Stanley Cup si tudíž znovu nesáhli. „Bylo to těžké, ale život jde dál," povídá.
Hertl hned poté zamířil na operaci s prstem, posléze společně se snoubenkou vyrazili na exotickou dovolenou do Francouzské Polynésie. Nyní už jsou doma a chystají se na svatbu. „Věřím, že to bude krásné, že si to užijeme. Určitě ale budu nervózní. Určitě víc než při zápase," dodává s úsměvem jeden z nejlepších českých hokejistů současnosti.
Když odmyslíme vyřazení v semifinále Stanley Cupu, byl jste s uplynulou sezonou spokojený?
Ano, byl. Od začátku se hodně dařilo, celou sezonu jsem si nemohl na nic stěžovat. Dostával jsem prostor a snažil se ho využít. Byl jsem hrozně rád za to, že jsem mohl dokázat, že dělám body, podávám stabilní výkony a můžu být platný pro tým. V play off také spokojenost, ale nikdy to není dokonalé. pokud nevyhrajete Stanley Cup. Jednou jsem byl ve finále, teď jsme vypadli v semifinále. Což je vždycky těžké. Ale celkově – byl jsem jedním z nejvytíženějších hráčů. Teď je mojí největší motivací, abych na to navázal. Chtěl bych být větším a větším lídrem. Hráčem, který bude pro tým platný.
Stihl jste sledovat sedmé finále Stanley Cupu?
Jenom poslední třetinu. Ještě trošku cítím časový posun. Viděl jsem šesté utkání, ještě na dovolené, ty předtím ne. Když jsme vypadli, říkal jsem si, že to dál sledovat nebudu, když tam nejsme my. Ale člověku to pak nedá.
Co říkáte na to, že Stanley Cup nakonec vybojovali hokejisté St. Louis, s nimiž jste hráli ve finále konference?
Asi to bylo překvapení. Na začátku základní části se jim nedařilo, hodně to nejspíš zvedl mladý gólman Binnington. Na druhou stranu mají Blues vynikající hráče jako Schenn, O' Reilly, Tarasenko, Pietrangelo. Pro ně byl start sezony zklamáním. Nevím, jestli jim pomohla změna trenéra, mužstvo to většinou nakopne. Ale v play off byli hodně nepříjemní. Dohrávali každý souboj, hráli výborně..
Pro hráče Bruins to naopak musí být po prohře v sedmém finále ohromně těžké...
Hrozně! Pro Davidy a pro celý tým. Krejča (David Krejčí) to zažil podruhé, Pasta (David Pastrňák) hrál své první finále. Po takové dřině prohrát v sedmém zápase... To je fakt hrozný. St. Louis nikdo nevěřil, ale oni dokázali něco úžasného. Sledoval jsem videa, jak tím lidé žili. Blues vyhráli po 52 letech, pro všechny ve městě to je neskutečný zážitek. Člověka napadne, že sám to ještě nevyhrál. Byl blízko, ale zároveň daleko, jak se říká. Nám by stačily dva zápasy, a byli bychom ve finále. Ale to k tomu patří. Musíte makat dál, každým rokem je to těžší a těžší. Vezměte si Joe Thorntona, kvůli němu jsme hlavně chtěli vyhrát. Dře, měl potíže s koleny. A pak ho vidět, když jsme prohráli... To bylo fakt těžké.
Jaké bude vaše léto?
Pauzu mívám krátkou, odpočívám většinou zase sportem. V play off jsem si zranil prst, asi sedm dní po operaci jsem už musel do posilovny, abych si zacvičil. Léto bude docela nabité. Máme druhý ročník mé akademie. Loni jsme měli 35 dětí, letos jich bude kolem 70. Hrozně se na to těším, moc mě to bavilo. Kluci a holky byli nadšení, já také.
Foto: nhl.cz
Když jste zmínil zranění malíčku, jak se vám přesně přihodilo?
Na posledním tréninku před Vegas jsme dělali přesilovky. Byl jsem v předbrankovém prostoru a chtěl vystřelit, ale najednou jsem dostal takovou blbou sekyru. Bolest bych přirovnal k tomu, když si někde přivřete prst. Jel jsem na střídačku, když jsem si sáhl na konec prstu, slyšel jsem, jak to celé křupe. Trénink jsem dokončil, víte, jak to v play off je. Všude novináři. Poté jsem odjel na rentgen, kde se zjistilo, že to mám zlomené na tři části. Úplně nadšený jsem nebyl, ale co se dalo dělat. Na každý zápas mi to opíchávali. Myslel jsem, že se to bude zlepšovat. Po sedmi dnech mi dělali rentgeny a kůstky šly dál a dál. Každý zápas jsem měl 25 až 30 vhazování. Dalo se s tím hrát, až tolik mě to neomezovalo. Na nic jsem se nechtěl vymlouvat, ale příjemné to nebylo. Když jme dohráli, hned jsem šel na operaci. Jak byly kosti daleko, dobře by nesrostly, takže jsem tam dostal takový šroubek. Teď už utekly tři týdny, vypadá to, jako kdybych měl tři malíčky. Ale už mohu trénovat. Snad to bude lepší a lepší.
V pátém utkání série se St. Louis jste po nepotrestaném zákroku Ivana Barbaševa utrpěl otřes mozku. Jak bylo těžké překonat tohle zranění?
Dostal jsem na hlavu, což se v NHL hodně hlídá. Další den jsem se necítil. Šestý zápas jsem hrát nemohl. Kdyby šlo o sedmé utkání, asi bych nastoupil. Ale hlava je zrádná. V základní části jsem to jednou měl také, testy mě pak do tří dalších nepustily. Určitě bylo těžké, že jsem do šestého utkání s Blues nemohl jít a pomoci týmu.
Postup do finále nakonec nedopadl, kam jste pak vyrazili se snoubenkou na dovolenou?
Splnili jsme si sen a letěli na ostrov Bora_Bora. Moc jsme si to užili. Byla to vlastně předsvatební cesta, protože na tu pak už nebude v létě čas. Zážitek to byl velký, měli jsme hodně aktivit. Mimo jiné jsme i plavali se žraloky a podobně. Nevím, jestli ještě někdy bude hezčí dovolená. Je to hodně daleko, také jsme pak odtud letěli rovnou do Prahy. Dvanáctihodinový posun a asi pět letů, což bylo náročné. Ale stálo to za to.
Bál jste se žraloků?
Když jsme tam skočili, kolem byli jen ti malí. Na otevřeném moři nás upozornili, že se mohou objevit i třeba třímetroví. Říkal jsem si, že kdybych uviděl tygřího žraloka, hned se otočím a půjdu zpátky. Ale bylo to v pohodě. Krása. Člověk má respekt, je to divoké zvíře, u něhož nikdy nevíte, co udělá. Jednou tam hýblo hlavou a já šel hned nahoru (směje se). Snoubenka nejdřív nechtěla, říkala, že tam nepůjde. Nakonec byla ráda, že jsem ji donutil. Také si to hrozně užila.
Těšíte se na svatbu: Už tím hodně žijete?
Jo, určitě. Hodně! Doufám, že to bude hezké. My oba i celá rodina se těšíme.
Zapojil jste se do příprav?
Jsem takový, že mám rád všechno pod kontrolou. Ale jelikož tady přes rok nejsme, zařizovala to hlavně snoubenka. I sem v průběhu sezony jela, aby všechno připravila.
Přijedou na svatbu někteří spoluhráči ze San Jose?
Samozřejmě, někteří kluci pozvaní jsou. Ale ještě se to musí dořešit. Mají rodiny, léto je krátké. Česko není úplně za rohem, nikomu se nechce moc lítat. Uvidíme.
Budete nervózní?
Budu. Teď bych řekl že ne, ale budu. Když jsem měl Kubovi Krejčíkovi udělat proslov, byl jsem z toho nervózní měsíc dopředu. Vím, jaké to je. Jsem mnohem víc nervózní, než když mám zápas. Svatba bude spíš menší. Bude tam rodina, kamarádi, s nimiž jsme v kontaktu. Chtěli jsme tam mít ty nejbližší, aby to bylo uvolněnější.
Foto: Instagram San Jose Sharks
Bere vám hodně času také stavba rodinného domu?
Se snoubenkou na bydlení myslíme. Našli jsme krásnou lokalitu u Újezda u Průhonic, což je kousek k našim rodičům. Máme to do Šeberova zhruba pět minut. Barák chystáme, jsem hrozně rád, že se to povedlo vyřídit s pozemky a podobně.
Dům, svatba. Přemýšlíte už o založení rodiny?
Jsme mladí, tohle bych ještě nechal. Ale určitě se dítěti nebudeme časem bránit.
Vraťme se ještě k hokeji. Thorntonovi, Pavelkému nebo Karlssonovi skončily smlouvy, jaká bude příští sezona San Jose?
Abych pravdu řekl, vůbec si neumím představit, co bude. Tihle kluci nemají smlouvy, to samé někteří mladší hráči. Jumbo (Thonrton) o tom nechtěl moc mluvit, ale říkal, že by u nás chtěl být dál. Neumím si představit, že bych přišel do kabiny a Thornton s Pavelskim tam nebyli. Vždyť jsem s nimi v Sharks vyrostl. Ale je to byznys. Nikdo neví, co se stane.
V pondělí budou vyhlášeny výsledky ankety Zlatá hokejka. Jste v očekávání, že byste mohl vyhrát?
Těším se. Uvidím kluky, s nimiž tu příležitost jinak moc nemám. Kdo by nechtěl vyhrát, vítězit chce každý. Mám radost, že se mi sezona povedla. Už jen účasti v desítce nejlepších si vážím, protože konkurence je veliká.
Obecně jste za favority považován vy a David Pastrňák. Berete se trošku jako rivalové?
Vždycky chci, aby se dařilo mně i všem Čechům. Je tam i určité srovnání, člověk touží být nejlepší. S Pastou se známe, v létě spolu bruslíme, hrajeme hokejíčky. Nějaká rivalita tam může být, určitě by bylo hezké jednou ho porazit. Uvidíme, jak to dopadne. Za sebe mohu říci, že sezona byla dobrá. Tedy až na ten konec – ten jsme si přáli jiný. Každopádně nechci usnout na vavřínech.
V základní části jste nastřílel 35 gólů. Nepřekvapilo vás, že jich bylo tolik?
Abych byl upřímný, tak ano. Táta mi konečně nemohl říci, že dávám góly jen z dorážek. Byly tam i ty highlightové (usměje se). Před sezonou bych byl šťastný i za 25 branek. Jsem strašně rád, že jsem ukázal, že můžu být i střelec. Ale stejně se pořád myslím, že jsem spíš nahrávač. Nedokážu pochopit, proč mám teď víc gólů než asistencí. Moc mě těší, že jsem se mohl dostat na třicetigólovou metu.
Loni jste podepsal čtyřletou smlouvu s ročním příjmem 5,625 miliónů dolarů. Na některé jiné hráče v podobných případech dolehl tlak, vy jste ale hrál hodně uvolněně a lépe než předtím.
Chtěl jsem do toho jít s tím, že nebudu řešit, jakou mám smlouvu. Už předtím jsem dokázal, že hokej mohu hrát na vysoké úrovni. Že mohu být top hráčem. Mým cílem bylo, abych neměl výkyvy. Takové to že se vám 14 dní daří a pak třeba pět zápasů nemáte bod. Tohle mě naštěstí nepotkalo, čehož si vážím.
Foto: nhl.cz
Share on Facebook
