Dostálek o střeleckém strádání: Trochu jsem se s tím trápil. Proč se vrátil domů?

Foto: hc-vsetin.cz

Po třech letech se vrací domů. Na místo, kde si v hokeji udělal jméno. Útočník Vlastimil Dostálek chce v Přerově navázat na skvělé časy a třeba si vybojovat další šanci v extralize.

partneři českého hokeje

Existovala varianta, že budete pokračovat ve Vsetíně?
Naše představy byly odlišné, v určitých věcech jsme se neshodli. Tím pádem jsme se rozloučili, ale v dobrém. Potom jsem hledal angažmá ve vyšších patrech, ale v momentální situaci se nic sehnat nepodařilo. Jsem rád, že se můžu vrátit domů.

Byl pro vás návrat do mateřského klubu jasnou volbou?
Samozřejmě. Klubů v první lize jsem prošel docela dost. Bylo víc střípků, které tu mozaiku poskládaly. V první řadě trenéři, velice dobře je znám, to byl jeden z faktorů. Druhou věcí jsou kluci v kabině, pořád tam hodně z nich znám. Třetí pak zázemí a hlavně fanoušci, kteří jsou v Přerově úžasní. Navíc se mi tady dařilo, takže bych na to chtěl navázat a pomoct týmu k dalším úspěchům.

„Situace volných hráčů nebyla úplně růžová, ale člověk pořád věřil, že nastane doba, kdy se to začne rozvolňovat a klubu zase začnou jednat.“

V současné situaci se kluby spíš snaží šetřit. Neznervózňovalo vás to při hledání působiště?
Myslím, že z toho byl nervózní každý z kluků, kterým letos končili smlouva. Situace volných hráčů nebyla úplně růžová, ale člověk pořád věřil, že nastane doba, kdy se to začne rozvolňovat a kluby zase začnou jednat. Samozřejmě jsem byl nervózní, je to moje práce. Když člověk pořád čeká a neví, co se bude dít, tak to není moc příjemné. Naštěstí se to rozhýbalo a začalo se to řešit. Jsem strašně rád, že to dopadlo a můžu být doma.

Co zahraničí? Nelákal vás odchod do ciziny?
S mým novým agentem jsme to probírali, ale mám dané cíle, které jsou pořád stejné. Shodli jsme se na tom, že na cizinu je pro mě brzo. Zvolili jsme tuhle variantu. Hlavně já jsem na to tlačil, abych se vrátil domů a začal sezonu tady. Chci se dostat do herní pohody a být pro tým přínosem.

Zubři loni prožili vynikající ročník. Věříte, že na něj mužstvo může navázat?
Proto jsem sem šel. Už před lety tady byli výborní trenéři, a to se nemění. Jsou tady lidi, kteří hokeji rozumí a snaží se tomu dávat co nejvíc. Klub zažil obrovský progres a myslím, že to tady dělají správně. Hodně mladých kluků, co odsud odešlo, hraje ve výborných ligách. Jsem strašně rád, že se do týmu můžu vrátit, abychom zopakovali loňský úspěch, ne-li ho ještě vylepšili.

Foto: hokejprerov.cz

Pojďme k uplynulé sezoně. Vsetín vás představil jako velkou posilu, mluvilo se dokonce o tom, že byste mohl nahradit Luboše Roba. Myslíte, že jste očekávání naplnil?
Když to takhle řeknu, tak sezona, kterou prožil Luboš, se opravdu povede málokdy. Je těžké přijít na místo hráče, který rok předtím dal 35 gólů. Tohle je těžké srovnávat, navíc je každý hráč typologicky jiný. Na Vsetíně bylo loni hodně hráčů, kteří umí dávat góly. Leželo to na více z nich, necítil jsem tlak, že by to mělo být jen na mně. Rozjezd jsem měl pomalejší, pár zápasů jsem se fakt trápil, prostě mi nešlo dávat góly. Pak se to rozjelo a kdybychom šli do play off, tak by se to taky mohlo hodnotit jinak. Nebylo to nejhorší, ale určitě to nebylo moje maximum, které jsem za sezonu schopný vyprodukovat.

Během roku jste si prošel i obdobím, kdy jste na gól čekal čtrnáct zápasů. Pro střelce vašeho kalibru to určitě není příjemné, že?
Není to ideální scénář, letos jsem se s tím setkal poprvé a trochu jsem se s tím trápil. Hlava to samozřejmě odnáší nejvíc, a pak se to projeví i v zápasech, což je špatně. Je těžké se s tím prát, ale na druhou stranu je to pro mě dobrá zkušenost. Vím, jak s tím pracovat, kdyby se to stalo znovu. Věřím tomu, že se to vždycky nějaký zápas zlomí, ale rozhodně to pro hráče, který je zvyklý dávat góly, není příjemné. Zkušenost je to dobrá, už budu vědět, jak na to reagovat a jak k tomu přistupovat.

Co mentální koučink? Nevyužíval jste něco podobného?
Setkal jsem se s tím. Je to jak pro koho, každý hráč má svoje věci. Někdo to potřebuje využívat, že se dokáže lehce rozhodit nebo není tak koncentrovaný. Jiný to má zase v pohodě, dokáže pracovat sám se sebou a mentální kouče nepotřebuje. Myslím, že to určitě není na škodu, hlavně pro mladší kluky. Než dozrají do ideálního věku, tak by jim tihle lidi nějakým způsobem mohli hlavu nastavit a do začátků jim pomoct. Ale může to být i pro starší hráče, protože v životě přijdou problémy a člověk se s tím v sobě pere. Pokud si to v hlavě neumí srovnat, tak se to na výkonech projeví. Od toho jsou mentální trenéři, aby hlavu nastavili a pomohli hráčům fungovat dál.

„Je to jak pro koho, každý hráč má svoje věci. Někdo to potřebuje využívat, že se dokáže lehce rozhodit nebo není tak koncentrovaný.“

Jak minulou sezonu vnímáte z týmového hlediska?
Myslím, že byla úspěšná, skončili jsme třetí. Hodnotil bych to kladně. Samozřejmě jsou chvíle, kdy se to kolíbá a jednou jste nahoře, pak nastane nějaký propad. Sezona byla povedená, škoda toho play off, tam se mohlo ledacos stát. Neříkám, že Vsetín nebo Přerov by Motor vyřadil, ale karty se mohly zamíchat a mohlo to být velice zajímavé. Každého mrzí, že play off nebylo. Třeba by to bylo všechno jinak.

Nemysleli jste přeci jen výš? Ztráta na Motor a Přerov v základní části byla propastná.
Určitě, ale nechytili jsme start, v první čtvrtině jsme se hodně trápili. Tam nám Motor odskočil a náskok si držel, takže to bylo opravdu těžké ho dohánět, protože skoro vůbec neprohrával. Pak už se to těžko chytá… My jsme se v nějakých zápasech s Budějovicemi nebo Přerovem trápili, ale pak jsme si řekli, že jdeme do play off ze třetího místa a stát se může cokoliv. Určitě jsme chtěli být první nebo druzí, ale pak se to před play off vyhodnotilo tak, že je jedno, na kterém místě tým je a půjdeme do vyřazovací části s čistou hlavou.

Vsetínský stadion je proslulý výbornou atmosférou. Co jste říkal na diváckou podporu?
Jo, byla velice slušná. Na Vsetín po této stránce nemůžu říct nic špatného. Podporovali nás a byli náš šestý hráč, užíval jsem si to. Ale jak se říká: doma je doma, těším se na fanoušky v Přerově. Musím říct, že ve Vsetíně byli famózní, ale v Přerově jsem doma a lidi jsou tady jiní. Dokážou udělat skvělou atmosféru. Myslím, že hráči, kteří sem jezdí jako hosté, to potvrdí.

Foto: Martin Vojtěch Víta, hc-vsetin.cz

Když se vrátíme o pár let zpátky: s hokejem jste začínal v Přerově, v dorostu jste ale zamířil do Hradce Králové. Proč?
V Přerově se tehdy nehrála extraliga dorostu a já jsem po deváté třídě přemýšlel, kde bych si ji mohl zahrát. Nějaké nabídky jsem měl, mohl jsem i do Havířova. Pak se ozval Hradec Králové, kde bylo zázemí na tehdejší úrovni úžasné. Byla to pro mě jasná volba, strávil jsem tam krásné tři roky, našel jsem spoustu kamarádů. O Hradci můžu říct, že to pro mě v mládí byla krásná štace, užíval jsem si to tam.

Mimo to jste nějakou dobu strávil v mládežnických kategoriích Mladé Boleslavi a Ústí nad Labem. Na mladého hráče jste toho prošel poměrně dost…
V Boleslavi jsem byl na letní přípravu a chvíli v sezoně, ale měl jsem problémy s trenérem, protože jsem nebyl stavěný a nehrál jsem. Potom jsem se rozhodl odejít do Ústí nad Labem, kde jsem dostal prostor a hrál jsem opravdu hodně. Svými výkony jsem si řekl o šanci mezi muži, takže to za mě byl správný krok.

„V play off jsme si řekli, že jdeme za postupem a chceme to udělat. Bylo to krásné: vyprodané stadiony, v kvalifikaci byla úžasná atmosféra.“

Do dospělého hokeje jste výrazně prorazil v Přerově, s klubem jste postoupil do první ligy. Je to pořád váš největší hokejový zážitek?
V prozatímní kariéře určitě. Na tu sezonu vzpomínám opravdu rád, byla snová. V play off jsme si řekli, že jdeme za postupem a chceme to udělat. Bylo to krásné: vyprodané stadiony, v kvalifikaci byla úžasná atmosféra. Když jsme to nakonec dotáhli, tak to byla neskutečná euforie. Strašně rád na to vzpomínám, byly to úžasné časy.

Střeleckou fazonu jste si přenesl hned do úvodní sezony v první lize, kdy jste se vešel do elitní desítky střelců. Co za tím vidíte, že si to tehdy tak sedlo?
Ve druhé lize jsem dostal hodně prostoru a hrál jsem se zkušenými hráči, díky kterým jsem se hodně vyhrál a pochopil jsem dospělý hokej. V první lize to bylo úplně stejné, dostal jsem k sobě Milana Procházku nebo Romana Pšurného. Mohl bych tady jmenovat hodně hráčů. Kluci mě nastavili a řekli mi, co mám dělat. Díky nim jsem šance proměňoval a vyšvihl jsem se takhle vysoko.

O rok později jste odešel do brněnské Komety, tam jste se ale příliš neprosadil. Čím to podle vás bylo, velkou konkurencí?
Byl jsem rád, že jsem od Komety dostal šanci zabojovat o místo. Přišel jsem tam v dobách, kdy klub přivedl top hráče. Prostoru pro mladé kluky bylo málo, navíc nás tam bylo hodně. Bylo těžké se prosadit, když hrajete pět šest minut. Potom to samozřejmě bylo znát i na statistikách. Nechci se na to vymlouvat, ale prostoru opravdu tolik nebylo. Pak to dopadlo, jak to dopadlo.

Foto: Facebook HC Motor České Budějovice

Jak se poté seběhl váš přesun do Českých Budějovic?
Nebylo to moje rozhodnutí, to si mezi sebou vyřešily kluby. Byl jsem prodán do Budějovic, ale bral jsem to tak, že to tak má být.

Vnímal jste v Motoru třeba větší tlak? Klub se dlouhodobě snažil dostat do nejvyšší soutěže.
Samozřejmě. Město je hokejové, hokejem žije. Byl tam znát obrovský tlak. Škoda tehdejší baráže, kdy jsme to měli skvěle rozehrané, ale pak jsem si to sami zkazili. Ale tlak jsem tam cítil asi největší, protože Budějky se tlačily nahoru strašně dlouho a nevycházelo to.

„Když proti vám nestojí jen hráči, ale i další faktory, tak je to těžké. Z té série jsme byli všichni zklamaní a frustrovaní.“

Další rok a půl jste působil v Jihlavě. Jak se ohlížíte za touhle epizodkou?
Byl jsem tam velice spokojený, lidi kolem hokeje byli fantastičtí. Myslím, že sezona v první lize byla velice dobrá, základní část jsme o pár bodů vyhráli. Pak jsme šli do play off s tím, že chceme hrát baráž, ale narazili jsme na Jágrovo Kladno. Hrál tam ještě Tomáš Plekanec a proti týmu, kde hrají tihle dva hráči, se hraje opravdu těžko. Když proti vám nestojí jen hráči, ale i další faktory, tak je to těžké. Z té série jsme byli všichni zklamaní a frustrovaní. Ale jinak na Jihlavu vzpomínám velice rád.  

Co vaše letní příprava? Trénujete individuálně nebo už s Přerovem?
Připravoval jsem se dva měsíce se svým kondičním trenérem. Teď najíždím na letní přípravu s klukama, s trenéry jsme se shodli, že se připojím k týmu.

Na to, kolik klubů jste vystřídal, jste stále mladý. Máte před sebou do budoucna nějaký hokejový cíl?
Samozřejmě, kdybych ho neměl, tak ani na led nejdu. (směje se) Mám postupné cíle. Tím dosavadním je probojovat se do extraligy a usadit se tam. Až tohle dokážu, tak si stanovím další. V září začne soutěž a bude mě zajímat jen to, co bude v Přerově.

RSS | Kontakt | Podmínky užití | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz