Dragoun vypráví o přesunu do Příbrami. Čím ho znechutil trenér Růžička?

Foto: Facebook HC Příbram

Jeho příchod do Příbrami odpálil velkou přestupovou bombu. V rámci druhé ligy určitě. Extraligou otřískaný útočník Michal Dragoun vypráví o tom, proč se rozhodl posílit právě ambiciózní Středočechy, vrací se ke svému působení v Hradci Králové a vzpomíná na dva tituly, které získal s pražskou Spartou.

partneři českého hokeje

Od nové sezony budete nastupovat za Příbram. Co vás k tomu přimělo?
Když jsem na konci minulé sezony skončil v Hradci Králové, byl jsem prakticky rozhodnutý, že to byla moje poslední sezona. Z hokeje jsem byl znechucený. Z důvodu toho, že jsme si nesedli s panem Růžičkou. Pak jsem o tom nějakou dobu přemýšlel a došel jsem k názoru, že celou svou hokejovou kariéru nehodím kvůli jednomu člověku jen tak za hlavu. S nabídkou se mi ozval Míra Bláha z Příbrami, jeho vize mě oslovila. V Příbrami můžu předávat své zkušenosti mladším hráčům, je tu možnost se zapojit do trénování a v budoucnu třeba i do celkového vedení klubu. Jak už jsem řekl, rád bych někomu předal své zkušenosti.

Z jakého důvodu jste si s Vladimírem Růžičkou nesedli?
Pan Růžička je úspěšný trenér, to já respektuji. Ale mně osobně se nelíbil jeho styl chování. Byly tam i další věci, každopádně v první řadě se mi nelíbilo, jak se nejen vůči mně choval. Jsou to věci, s kterými se já osobně neztotožňuji.

Zpět k Příbrami. Už jste zmínil příbramského manažera Miroslava Bláhu. Jak dlouho jste o novém angažmá jednali?
Vyvinulo se to postupně. V Příbrami totiž začíná hrát hokej můj syn. Takže jsme se s Mírou Bláhou potkávali na stadionu. On mi říkal, že když budu chtít, tak mám u nich dveře vždy otevřené. Časem jsme se začali bavit o tom, jak by naše vzájemná spolupráce mohla vypadat. Sdělovali jsme si svoje představy a nakonec jsme se dohodli. Moc se mi líbí způsob, jakým v Příbrami hokej dělají.

„S panem Růžičkou jsme si nesedli. Nelíbil se mi styl jeho chování."

Jablko tedy v případě vás a vašeho syna nespadlo daleko od stromu.
On je ročník 2010. Takže teď je ve čtvrté a páté třídě. Musím říct, že mi dělá radost. Je šikovný. Kombinuje hokej a fotbal, i když teď bychom se rádi víc zaměřili na hokej. Je to jeden z důvodů, proč jsem šel do Příbrami. Chci se zapojit do trénování jeho kategorie a pomoci mu v jeho dalším hokejovém i sportovním rozvoji. Pak mám ještě mladšího syna, který bude teď začínat v přípravce. Jednoduše jim chci být na blízku.

Takže trénovaní mladých nadějí je činnost, které byste se chtěl věnovat i po úplném konci vaší aktivní kariéry?
To teď úplně říct nedokážu. Zatím se v těch věcech jen rozkoukávám, ještě proto nevím, jestli by mě to dlouhodobě naplňovalo. Každopádně trénuji tu čtvrtou třídu, na ledě jsem už byl i s dorostem. Co jsme se bavili s Mírou Bláhou, tak ambice na nějakého hlavního trenéra zatím asi nemám. Spíš bych rád pomáhal s kondiční přípravou pro ty, kteří by měli zájem. Uvidíme, jak se to všechno vyvine.

V Příbrami je každopádně spousta trenérů, od kterých se dá učit. Ať už je to Jan Tlačil nebo třeba Pavel Marek.
To stoprocentně! Mně se hlavně líbí způsob, jak tady ten klub vedou Míra Bláha, pan Marek, pan Tlačil, pan Vinš, pan Kántor a další. Chtějí se neustále posouvat dopředu a vyvíjet. Chtějí to jméno příbramského hokeje, které bylo dřív špatné, zase dostat na oči. To je hodně důležité. A jak jste říkal: je tu spousta zkušených trenérů, na které se můžu dívat a učit se od nich, kdybych se tomu chtěl věnovat v budoucnu naplno. To je velké plus.

„Moc se mi líbí, jak v Příbrami hokej dělají. Chtějí se neustále posouvat."

Dovedete si představit, že společně postoupíte do Chance ligy?
Kvalita kádru tu je rozhodně velká. Ale vždycky musíte jít s pokorou. Ta cesta je strašně dlouhá. Na rovinu, před pár lety na tom byl příbramský hokej hodně špatně, teď je obrovský posun vidět na všech frontách. Pokud se tímto stylem bude pokračovat dál, tak se to tady určitě může do budoucna podařit.

Teď vás každopádně čeká druhá liga. S jakou do soutěže půjdete?
Abych byl upřímný, vůbec nevím, co od ní mám čekat. Neviděl jsem ani jeden zápas, nevím, kteří hráči v ní hrají a nemám tušení ani o stylu, který se tu hraje. Ale víte co... Myslím si, že nám to vlastně může být jedno. My se díváme hlavně na sebe a svoje výkony. Řešíme to, jak se chce prezentovat Příbram. To je hlavní. Na ostatní se v tomto směru dívat nemusíme.

Foto: Stanislav Souček, mountfieldhk.cz

Co sám od sebe očekáváte z hlediska individuálního?
Takhle se na to už nedívám. Budu dělat to, co ode mě budou požadovat trenéři. Jsem tu hlavně proto, abych pomohl Příbrami.

A trenéři vám už řekli, co od vás budou chtít?
Ještě jsme se o tom úplně nebavili. Ale nemusíme chodit kolem horké kaše: jsem tu proto, abych týmu pomáhal, to je jasné, takže ta očekávání budou. Jsem tu ten zkušený mezi řadou mladých kluků, budu jim předávat zkušenosti. Už jsme měli pět tréninků na ledě, musím říct, že jsem z nich nadšený. Jsou tu rychlí a draví kluci. Ty tréninky navíc mají vysokou kvalitu. Je to hukot.

„Pokud se bude v Příbrami tímto stylem pokračovat, můžeme v budoucnu postoupit i do Chance ligy."

Rukopis Jana Tlačila se v tomto nezapře, že?
Bez debat. Já nemůžu srovnávat s ostatními druholigovými trenéry. Můžu srovnávat se svou extraligovou štací a musím říct, že jeho tréninky jsou opravdu výborné. Někdy je to samozřejmě těžké, když kluci přijdou z práce a jdou večer takhle intenzivně trénovat. Ale těm, kteří se ještě třeba chtějí dostat někam výš, to může jen pomoct.

Váš rukopis v sobě skrývá um útočit i bránit. Souhlasíte?
Myslím, že jsem vždy byl typ hráče, který se uměl přizpůsobit tomu, co po něm trenér chtěl. Ať už je to bránění, popřípadě i útočení. V Hradci jsem měl hodně defenzivní úkoly, ale třeba na Kladně, tak tam jsem chodil do přesilovek. Musíte si prostě umět poradit se vším. To je podle mě důvod, proč jsem v extralize vydržel tak dlouho. Nikdy jsem asi nebyl extra talent, ale poctivostí a pílí jsem nakonec dosáhl toho, čeho jsem dosáhl.

Podle mě je právě komplexnost věcí, která spoustě mladým hokejistům chybí.
Tak do takových úvah já se nepouštím. Nejsem z těch, kteří by někomu říkali, jak se to má, nebo naopak nemá dělat.

Bavili jsme se o vašich vlastnostech na ledě. Jaký jste v kabině?
Nejsem z těch, kteří by po někom křičeli. Když se mi něco nelíbí, tak to řeknu. Ale nějaké pětiminutové monology, které z devadesáti procent stejně nikdo neposlouchá, to není pro mě.

„Tréninky Jana Tlačila jsou opravdu výborné. Mám z toho hodně dobrý pocit."

Vraťme se teď ještě k vašemu působení v Hradci Králové. Strávil jste tam tři a půl roku.
Bylo to moc hezké období. Vzpomínám na něj jen v dobrém. Fanoušci byli skvělí. Líbilo se mi tam. Nikdo tam na mě za tu dobu nijak neplival. I rodině se tam líbilo. Sice jsme tam nebydleli, ale na zápasy za mnou vždy jezdili. Jen mě mrzí, že jsme se s diváky nemohli kvůli koronaviru rozloučit.

Foto: Stanislav Souček, mountfieldhk.cz

Pokaždé jste se dostali do play off. Dvakrát jste pak vypadli s Kometou. Dosáhli jste z vašeho pohledu vždy maxima možného?
Myslím si, že asi ano. První dvě sezony pod panem Sýkorou a panem Hynkem byly podle mě velmi podařené. Loni jsem už do čtvrtfinále nezasáhl. Měl jsem totiž zraněné koleno. S Kometou to bylo jasné, prohráli jsme 0:4. Vždycky samozřejmě chcete dosáhnout co nejvýš, ale myslím si, že ty týmy, které nás porazily, byly v tu chvíli prostě nad naše síly. Tak či tak, získali jsme bronzovou medaili, druhé místo v Lize mistrů, jasně, že jsem chtěl zopakovat titul se Spartou, ale to si člověk nemůže naplánovat. I tak jsem spokojený.

Zmíněné dva tituly se Spartou jsou vrcholem vaší kariéry, že?
Určitě! Dva tituly se Spartou, to jsou pro mě největší úspěchy. Jen škoda, že to přišlo hned na začátku mé kariéry. Když jste mladý, myslíte si, že se vám to bude dařit každý rok, ale s přibývajícím věkem začínáte chápat víc a víc, jak dlouhá a složitá cesta k takovému úspěchu vede.

Oslavil byste je proto dnes víc?
My to oslavili i tenkrát. Ale ty vzpomínky bych si dnes uchoval asi maličko jinak. Hlavně bych to mohl prožít s manželkou a dětmi. I pro ně by to byl velký zážitek. Tenkrát jsem byl sám, takže jsme to slavili jen s rodiči, prarodiči a kamarády. Když pak máte sám rodinu, je to ještě hezčí.

Od té doby Sparta na další titul nedosáhla. Proč tomu podle vás tak je?
Protože jsem tam už nebyl já. (směje se) Ale vážně… Nebyl jsem tam, těžko se mi to z tohoto důvodu hodnotí. Po mém návratu jsme ještě udělali stříbro, takže nějaká šance na titul tam byla, ale nevyšlo to. Oni tam každopádně mají spoustu lidí, kteří si to dělají, jak uznají za vhodné. Mně vůbec nepřísluší, abych je nějakým způsobem hodnotil.

„Škoda, že dva tituly se Spartou přišly hned na začátku kariéry. To si člověk myslí, že takové úspěchy budou přicházet jeden za druhým."

Přesto jste to zažil jako hráč. Nemůže být problém v tlaku, kterému je Sparta vždy vystavena?
Říká se to. Já osobně jsem ten tlak nijak necítil. Možná proto, že jsem tam nikdy nebyl top hráčem. Na ty top hráče ten tlak asi větší je, protože jsou tam očekávání, aby hráli o titul. Takže z obecného pohledu to asi pravda je.

Na závěr ještě k Příbrami. Kam to podle vás v další sezoně dotáhnete?
Pořád máme teprve červen. Máme nějaké kluky na zkoušku, každopádně uvidíme, jak ten kádr bude nakonec vypadat. Konkrétní mety se dávají těžko, ale můžu vám slíbit, že místní vedení je nastaveno tak, že se chtějí neustále posouvat. Nikdo by tady nedovolil, abychom sezonu nějak podcenili.

Jak byste se sám představil příbramským fanouškům?
Jsem typ hráče, který nevypustí jediný souboj. Vždy budu makat na sto procent. Budu dělat všechno, aby Příbram byla úspěšná.

Foto: Stanislav Souček, mountfieldhk.cz

RSS | Kontakt | Podmínky užití | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz