Drzoun Koffer rozvířil derby: Na ledě jsem krysa, v reálu normální člověk
Foto: Jan Jedlička, hcdynamo.cz
Nezapsal gól ani asistenci, třeba k tomu ani neměl tak blízko. Přesto sedmnáctiletý Filip Koffer předvedl v sobotním extraligovém derby na svůj věk pořádně výrazný výkon. Pardubický útočník odehrál proti Hradci téměř sedmnáct minut a nebojácně se zapojoval do konfliktů.
Možná byste čekali, že v takhle emotivní bitvě se bude držet stranou. Že hlavní práci odvedou pardubičtí mazáci a Koffer se bude jenom koukat a opatrně sbírat zkušenosti.
Ale to by byl velký omyl.
Jediný „košíkář“ odhodil jakýkoli respekt stranou a domácímu favoritovi pil krev pomalu v každém střídání! Dospělácké derby hrál přitom poprvé.
„Tady je to vždycky vyhrocené. Nějaké šťouchanice a nadávky tam proběhnou, je to prostě derby,“ hlásí mladík, který si nejvíc „láskyplných“ slov vyměňoval s Radkem Smoleňákem. „Pokřikovali jsme tam na sebe, ale po zápase mně říkal, že v pohodě, že mám být takový dál. Nevím, jestli ho to štvalo, nebo jestli on to má taky rád. Ale mně to nevadí.“
Druhá varianta je správně, Smoleňák má provokace a hecování v přímém popisu práce. Ale jakmile je po zápase – konec. A přesně podle stejného vzoru se snaží jet i Koffer. „Jasně. Na ledě jsem úplně jiný člověk než v reálu. Na ledě jsem taková krysa, ale v reálu jsem normální člověk,“ usmívá se.
Foto: Jan Jedlička, hcdynamo.cz
Co se týče úsměvu, ten má Filip Koffer na rozdíl od Smoleňáka ještě kompletní. Zuby mu totiž chrání košík, který je v jeho věku stále povinnou výbavou. Ale nezbývá moc času a už ho odhodí.
„Zatím mi chrání obličej, takže jsem rád, že mám pořád svoje zuby. Ale už je to za chvilku, na příští sezonu budu mít plexisklo. Jsem rád, že už to bude takové dospělácké, už budu vypadat trochu jako dospělý,“ pokračuje. Přitom v derby o košík několikrát málem přišel, Hradečtí mu za něj hodně rádi tahali... „Chytli mi ho dvakrát. Už jsem si ho spravoval, protože mi urvali chránič brady. Dostal jsem docela nálož,“ říká s dobrou náladou.
Ve třetí třetině mu moc nechybělo, aby se dokonce i popral. „Váhal jsem, jestli mám shodit rukavice, ale nakonec ne. Myslím, že to byl na mě faul, takže jsem to chtěl nechat takhle,“ hlásí ke sporu s Lukášem Vopelkou.
Trenér Ladislav Lubina si jeho vervu pochvaloval, jinak by mu sedmnáct minut rozhodně nedal. Mladý forvard přitom nastoupil teprve k osmému extraligovému utkání. „Za ten ice time jsem určitě rád. Jsem vyčerpaný, protože jsme měli dva těžké zápasy, a cítím nohy,“ ohlíží se za náročným víkendem.
Hlavně jeho druhá část byla pro Koffra velkolepým zážitkem. „Atmosféra v Hradci byla úžasná, ačkoli to bylo proti nám. Lidi řvali, se spoluhráči jsme se neslyšeli skoro na krok. Derby jsem si užil, i když to bylo moje první dospělém hokeji. Ale prohráli jsme, takže je tam samozřejmě smutek,“ dodává jedním dechem.
Foto: Jan Jedlička, hcdynamo.cz
Dynamo padlo 1:2 gólem minutu před koncem, u kterého byl na ledě i nejmladší účastník zápasu. Hosté odjížděli domů s prázdnou, ale výkonem potvrdili vzestup z poslední doby. Tímhle způsobem by se Pardubice mohly ze šlamastyky vyhrabat, i kdyby třeba až v baráži.
„Myslím, že náš tým jde krok za krokem výš a výš. Hráli jsme vyrovnaný hokej s Hradcem, i když oni jsou třetí a my jsme tam, kde jsme. Řekl bych, že už jsme na tom dobře,“ přemýšlí pardubický odchovanec.
Po sobotním představení už si jeho jméno bude pamatovat zase víc fanoušků. A hlavně soupeřů, protože těm se úspěšně zarývá pod kůži. „Zatím jsem hrál proti pár týmům. Až teď to bylo fakt vyhrocené, že jsme do sebe šli. Nevím, jestli si mě pamatují,“ říká Filip Koffer s úsměvem.
Ještě týden a sympatický dravec zase vymění klubové povinnosti za reprezentační, s českou osmnáctkou vyrazí na turnaj do ruského Soči.
A proti Jacku Hughesovi a spol. se zkušenosti z extraligových tlačenic budou moc, moc hodit.
Share on Facebook
