Duda po 700. utkání v TELH: Nadávky? Znamená to, že dělám svou práci dobře
Foto: Petr Kozelek, piratichomutov.cz
Radek Duda ve 26. kole Tipsport extraligy dosáhl na významné jubileum, když nastoupil už do 700. zápasu v nejvyšší tuzemské soutěži. Zkušený forvard dělí fanoušky českého hokeje na dva tábory, jedna část si cení Dudovy houževnatosti, druhá půlka jen těžko hledá slova libosti. U Pirátů však po příchodu pobláznil kabinu a posunul ji k lepším výkonům.
Nastoupil jste již do 700. duelu mezi tuzemskou elitou. Jak jste to prožíval?
Vnímal jsem to jako každý jiný zápas. Já na statistiky moc nejsem, jenom dělám svoji práci. Je to jenom číslo. Spíš si vážím toho, že mi rodiče dali možnost dělat koníček, zábavu, sport, který mě celý život baví a naplňuje. Nikdy jsem nečekal, že kluk z Chodova, kde není ani zimní stadion, odehraje takové číslo v extralize.
Ztotožnil byste se tedy s myšlenkou, že silní hráči vycházejí z horších podmínek?
Souhlasím s tím. Chodili jsme hrát před barák bandy, záviděli jsme klukům, kteří uměli bruslit, byli pro nás prvními vzory. Hrozně rád na to vzpomínám, kariéra se blíží ke konci docela rychle, už je to otázkou jenom pár zápasů.
Máte před sebou po sedmistovce nějakou další metu?
Žádnou před sebou nemám. Užívám si každý zápas, který hraju, vždycky ho beru jako poslední v kariéře. Pro mě je důležité, že jsme teď vyhráli, i když je škoda, že jsme brali jenom dva body. Olomouc hrála výborně, byla lepším týmem, ale o to je to cennější, když si body vyzobneme.
„Nikdy jsem nečekal, že kluk z Chodova, kde není ani zimní stadion, odehraje takové číslo v extralize.“
Je někdo, na koho byste si chtěl nyní vzpomenout?
Musím poděkovat ségře, manželce i dětem, že mi to umožnili a umožňují mi to dál. Taky nesmím zapomenou na všechny organizace, kde jsem působil, trenéry a spoluhráče. Bez nich bych se nedostal tam, kam jsem se dostal. Když by se sečetla celá kariéra, už by to bylo určitě přes tisíc zápasů.
Jaké máte vzpomínky na debut mezi tuzemskou elitou a premiérový gól?
První gól jsem dal proti Opavě a byly to hned góly dva. První zápas jsem odehrál na Spartě v sedmnácti letech. Tenkrát nás vzal pan Lener do byznysu hokeje. Hrál jsem proti Vítkovicím v play off s Péťou Havelkou a Patrikem Štefanem, který byl jeden z nejlepších centrů, kteří se mnou hráli. Jako křídlo vždycky vzpomínám na centry, kteří uměli udělat hru a proudila mezi námi chemie.
Našel byste i další spoluhráče, se kterými vám to šlapalo?
Pamatuju si hráče, kteří byli něčím jedineční nebo geniální a obohatili mě. Nerad bych na někoho zapomněl. Sice jsme toho neodehráli moc, ale s Honzou Kovářem jsme si to dávali jako blázen, nemuseli jsem si nic říct a měli jsme to tam. S Robinem Hanzlem to bylo taky fantastické. Martin Straka byl taky parádní hráč. Takoví hráči mě vždycky mohli někam posouvat, takže jsme se na ně snažil naladit, tak abych se od nich něco naučil.
Vystřídal jste osm extraligových klubů. Je nějaký, na který vzpomínáte nejraději?
Každá organizace mi něco dala, ať už v dobrém nebo špatném. Kdyby mi bylo u téhle otázky dvacet nebo třicet, odpověď by asi byla jiná. Teď, když mám čtyřicítku na krku, vzpomínám na všechny kluby rád. Udělal jsem si všude hodně kamarádů a přátel, což je na tom to krásné. Když se kamkoliv vrátím, poznávám tváře a jsou tam lidé, které mám rád.
Přesto se najdou i fanoušci, kteří vás v oblibě moc nemají…
Vždycky jsem byl a budu pro domácí oblíbený právě za tu povahu, kterou mám. Pro hosty jsem byl nepříjemný a trnem v oku. Když na mě nadávají, znamená to, že dělám svoji práci dobře.
Jelikož se Pirátům příliš nedaří, reprezentační přestávka vám asi přijde vhod, že?
Jednoznačně! Pár zápasů dozadu jsem cítil z kabiny, že už se moc nevěnujeme hokeji, ale spíš věcem mimo. Teď je načase tenhle nepořádek uklidit a soustředit se na hokej. Jsme v půlce sezony a nabíráme vodu, kterou jestli chceme vylít a skočit nahoru, musíme všichni změnit trošku svůj hokej. Scénáře zápasů jsou pořád stejné, jsme schopní si je během tří minut prohrát. Je to v koncentraci a hlavách, to bude do zbytku sezony nejdůležitější. Nesmíme přemýšlet o tom, co bude, ale snažit se tomu nejhoršímu vyhnout.
Share on Facebook
