Duncan Keith: neúnavný Robocop, šampión, lídr

Duncan Keith | Foto: nhl.com

Jeho otec se musel coby bankovní manažer občas za prací stěhovat, takže v mládí nejednou měnil adresu. Říkali mu, že je moc malý a špičkový hokej hrát nikdy nebude. Předsudkům se snažil čelit disciplínou, bojovností a tvrdou hrou, někdy až za hranicí pravidel.

Na draftu NHL se dočkal v roce 2002, v devatenácti letech to byl splněný sen. Chicago si ho zamluvilo ve druhém kole. Pro NHL se jim ale ještě nezdál způsobilý. Dohrál sezonu mezi juniory a další dva roky ose obouchával na farmě. Pozvánka do NHL přišla až ve 22 letech.

Jestřábi v roce 2005 teprve čekali na příchod spasitelů Patricka Kanea a Jonathana Toewse. Patřili k nejslabším týmům v lize. Málokdo tehdy tušil, že právě Duncan Keith (snad ještě s Brentem Seabrookem) doplní útočný tandem zezadu a mužstvo zamíří k jedné ze svých nejsvětlejších epoch v historii.

Zrození lídra
Hned první rok byl Keith s časem 23:26 na zápas nejvytěžovanějším hráčem Blackhawks. Ve své druhé sezoně se stal nejproduktivnějším bekem Chicaga. Pochopitelně toho odehrál opět nejvíc.

Jeho čas na ledě rostl a v letech 2009 až 2012 atakoval 27 odehraných minut na večer. V roce 2008 se dočkal první nominace do All-Star týmu. V prosinci 2009 podepsal s Chicagem třináctiletou smlouvu na 72 milionů dolarů, v tu dobu nejdražší kontrakt v klubové historii.

Smlouva nakonec orámovala jeho kariéru. Před posledním rokem byl vyměněn do Edmontonu a po jejím vypršení v necelých devětatřiceti skončil.

V prvních letech kariéry si dlouho leštil reputaci ostrého hocha. V roce 2013 seknul ve finále konference Jeffa Cartera do obličeje. Oběť potřebovala na sešití dvacet stehů. Keith vyfasoval suspendaci na pět zápasů. Jak ale rány rozdával, uměl je i přijímat.

V play off 2010, ve čtvrtém zápase finále konference se San José, přišel po střele Patricka Marleaua o sedm zubů. Vrátil se jen pár minut po bolestivém zážitku, aby pomohl mužstvu dotáhnout postup do finále. Do prvního finále Chicaga od roku 1992.

Takhle se rodí lídři!

V té sezoně si taky udělal 69 body (14+55) osobák a získal svou první Norris Trophy pro nejlepšího obránce soutěže. Druhou přidal v roce 2014. Je zatím posledním takto oceněným bekem Blackhawks. Před ním to dokázali jen Chris Chelios, Doug Wilson a Pierre Pilote.

Uměl perfektně trefit soupeře. Vystřelit. Rozehrát. A nikdy neměl dost.

Autor tohoto textu v něm viděl robocopa. Po každé ráně vstal a pokračoval. Vrcholem bylo play off 2015, kdy skutečně připomínal stroj. Odehrál střídání, na chvilku si odfoukl, napil se a šel znovu na led. Pořád dokola, se stejnou intenzitou. Kdykoli ho trenér potřeboval, byl tady.

Pro tým, pro fanoušky, pro sebe.

Play off 2015 odstartoval vítězným gólem ve druhém prodloužení. Celkově pak odehrál 715 minut a stal se teprve čtvrtým obráncem, který zvládl v jednom play off přes 700 minut, od roku 2001. To je doba, od kdy má liga přesná data.

Průměrný čas na ledě 31:07. S 21 body byl za Kanem (23) druhým nejproduktivnějším Jestřábem v bojích o pohár. S +16 (!) naprosto nedostižný mezi všemi. Druhý Victor Hedman z Tampy měl +11. Defenzivně super odpovědný Marián Hossa +7.

Brankáři často slíznou smetanu na obrannou práci celého týmu. Útočníkovi se stačí blýsknout ve správnou chvíli. Obránce? Těžko se zavděčuje! Experti NHL odjakživa beky nedoceňovali, ale tenhle rok nebylo o držiteli Conn Smythe Trophy pochyb. Keith byl naprosto dominantní silou.

„Víme, že se zapíše do dějin jako jeden z nejlepších hokejistů, kteří tuhle hru hráli,“ řekl o něm ten rok Jonathan Toews.

V dobách Stana Mikity a Bobbyho Hulla získalo Chicago jediný Stanley Cup (1961). V letech 2010, 2013 a 2015 vyhrálo hned tři. Velmi významně také díky Keithovi.

Spolu s Alexem Mogilným, Zdeno Chárou a Joe Thorntonem rozšíří Duncan Keith Hokejovou síň slávy. V nejrychlejším možném termínu. 

Jára Cimrman inspirující
Kariéru dohrál sezpnou 2021/2022 v Edmontonu. Na stejném místě se motal v roce 2024 už coby běžný civilista. Během finále za stavu 3:0 pro Floridu promluvil některým hráčům do duše. Brett Kulak vzpomínal, jak mužstvo Oilers inspiroval vyprávěním příběhu o návratu Chicaga do série play off 2011, kde vedl Vancouver už 3:0. Nakonec bylo potřeba sedm zápasů. V tom posledním padli Hawks až 1:2 v prodloužení.

Mělo to tak velký vliv? Těžko říct. Ale Edmonton následně urval další tři zápasy v řadě a naservíroval nám jednu z nejúžasnějších finálových sérií všech dob.

Share on Facebook Share on Twitter

• Zahraničí
• Chicago Blackhawks