Dva Němcové u Čechů! Vtípky proběhly, culí se Štěpán. Co řekl o své roli?
Foto: Martin Voltr
(EDMONTON, od našeho zpravodaje) „Čau, Němo!“ zazní v české kabině v edmontonské Rogers Place. A tak se hned otočí dva hráči se stejným příjmením i přezdívkou. V kádru Radima Rulíka totiž figurují Štěpán Němec a jeho jmenovec František. Oba navíc obránci. „Ty vo*e kluci, takhle to být nemůže,“ říkával s humorem ze začátku přípravy na MSJ starší z dua – Štěpán.
Občas tahle dvojka Němců zadělávala kabině na problémy. Vždyť to znáte, už jen když slyšíte někde ve společnosti oslovení svého jména, tak se otočíte. To je přirozené.
Takhle to mají v českém týmu František Němec spolu s jmenovcem Štěpánem Němcem. Nyní si však s touhle trochu zapeklitou situací přece jenom poradili. „Už jsme se otrkali. Ze začátku nějaké vtípky proběhly, ale už jsme si na to zvykli. Jsme prostě dva Němcové, ale v českém týmu,“ směje se Štěpán Němec, starší z dua, jenž vysvětluje, jaké zmatečné situace jejich stejné příjmení přinášelo.
„Někdo mě proto oslovuje normálně jménem Štěpán, někdo Něma. Frantovi Němcovi se zase říká Fanda. Už se nám to docela daří rozeznávat.“
„Oběma se nám na začátku říkalo přezdívkou Něma. Ale když to někdo řekl a myslel to na Frantu, tak jsem se pořád otáčel. Tak říkám: Ty vo*e kluci, takhle to být nemůže. Někdo mě proto oslovuje normálně jménem Štěpán, někdo Něma. Frantovi Němcovi se zase říká Fanda. Už se nám to docela daří rozeznávat,“ líčí s úsměvem Štěpán Němec.
Ten v Kanadě ve většině plní roli sedmého beka, a tak nedostává až tak velké množství prostoru na ledové ploše během zápasů.
Ostatně si střihl 14:48 proti Kanadě kvůli absenci Stanislava Svozila, 11:35 proti Lotyšsku a 1:20 proti USA ve čtvrtfinále. Jinak většinou seděl na lavici.
Foto: Martin Voltr
I tak je Štěpán Němec pro svůj tým velmi důležitý. Snaží se spoluhráče povzbuzovat, burcovat a zkrátka celkově pomoct jim k lepším výkonům.
„S Danielem Herčíkem jsme toho třeba proti USA moc neodehráli, takže jsme na střídačce seděli vedle sebe a kluky co nejvíce podporovali. V poslední desetiminutovce, kdy Standa Svozil dostal trest na pět minut za to nešťastné koleno, jsme se s Danem i trochu klepali. Ale nedali jsme to znát, kluci navíc dělali všechno, co mohli,“ vykládá starší z Němců v českém výběru.
Ten se na střídačce musí udržovat v tempu, navíc má (bohužel) čas i na nervozitu, kterou ostatní spoluhráči, kteří chodí na led, možná ani v daném zápasovém režimu nepociťují. Nemají k ní příležitost. „S nervozitou máte pravdu. A s udržením se v tempu to dělám tak, že že kluky podporuju. Tím jsem v adrenalinu, navíc si třeba dám na střídačce také pár dřepů. Anebo se pak ještě rozcvičím v kabině – další dřepy a jiné takové klasiky,“ prozrazuje.
Musíme na ledě nechat všechno, říká Szturc před semifinále
I když by Štěpán Němec určitě chtěl hrát, tak svou roli v mužstvu respektuje a plní ji na sto procent.
„Beru to tak, jak to je. Trenér mě do hry dává jako sedmičku. Já hlavně podporuju kluky, pak tam někdy skočím. A když to nevyjde kvůli závarům nebo přesilovkám, tak jsem na střídačce a kluky povzbuzuju. To je moje práce. Dělám to tak, jak jen nejlépe umím,“ hlásí.
Chomutovský odchovanec si po postupu do semifinále – stejně jako každá jiná součástka družiny Radima Rulíka – užil mohutné oslavy.
„Vždyť já před tolika fanoušky ani nikdy nehrál. A to jich tam nebylo tolik. I tak to podle mě bylo něco neskutečného.“
„Jsme Češi, my máme takové oslavičky docela rádi. Pustili jsme si nějaké písničky, zatancovali si. Ale když jsme došli poté na pokoj, tak vše skončilo,“ tvrdí s tím, že do kabiny po zápase dorazila i jedna speciální návštěva.
Ladislav Šmíd.
„To bylo příjemné, když přišel. Taky to s námi trochu oslavil, párkrát si zatancoval, zatleskal nám, pogratuloval,“ poodhaluje Němec o známém bývalém obránci, který už dokonce dluží do týmové kasy. Na logo se zkrátka nešlape...
Štěpán Němec, mladý zadák ročníku 2003, oblékl reprezentační dres naposledy v kategorii U16, najednou se ale dostal až na šampionát dvacítek. „I proto si to tady moc užívám. Třeba zápas proti Kanadě, vždyť já před tolika fanoušky ani nikdy nehrál. A to jich tam nebylo tolik. I tak to podle mě bylo něco neskutečného. Strašně se těším na semifinále, protože na něj přijde spousta lidí,“ věří 182 centimetrů vysoký bek.
Síla bude potřeba. Víme, proti komu hrajeme, říká Kalous
Klidně se tak může stát, že Štěpán Němec bude nahánět Conora Bedarda. Nebo Masona McTavishe. A když ne? Tak bude plnit svou roli na lavici. Hlavní je totiž úspěch.
Úspěch týmu.
„Musíme hrát stejně jako proti Američanům: Dát do toho všechno a plnit to, co po nás chtějí trenéři. A také se zastupovat. Když jeden udělá menší chybu, tak ten druhý tam musí být pro něj. Musíme se zkrátka doplňovat,“ burcuje osmnáctiletý Němec.
A asi vás nepřekvapí, že mezi oblíbené hráče Štěpána Němce patří...
Ano, Ondřej Němec.
„No jasně, Ondra je supr obránce. Vždycky se na něj hezky koukalo. Jak v reprezentaci, tak v lize.“
„Původně jsem chtěl zůstat ve Finsku. Fakt jsem se nechtěl vracet, ale líbila se mi možnost jít do Litoměřic.“
Zadák s pravým držením hole ale nepatří mezi hráče, kteří by si vybojovali nominace z českých juniorek. Vždyť Štěpán Němec už od patnácti působil ve Finsku.
„Bydlel jsem sám na bytě, takže to ze začátku bylo trochu těžší, ale otrkal jsem se. Když bylo potřeba, tak jsem si zavolal s rodiči. Ale navíc mně zase tak nevadí být sám, kamarády jsem si hned našel, protože spoluhráči mě do týmu ihned vzali. I trenéra jsem měl výborného, trénoval mě tři roky. Pomáhal mi i s finštinou a se vším, když jsem něco potřeboval,“ vykládá.
Vždyť jeho trenér Tommo Nukari dokonce prý posílal do reprezentace i sestřih jeho akcí...
Foto: Martin Voltr
Nyní se ale Štěpán Němec vrací do Česka, kde by měl hájit v novém ročníku barvy Litoměřic.
„Původně jsem chtěl zůstat ve Finsku, v Jukuritu jsem byl spokojený. Fakt jsem se nechtěl vracet, ale líbila se mi možnost jít do Litoměřic. To byla jediná varianta, že kdyby se ozval Liťák, tak bych to chtěl zkusit. S agentem jsme to probrali, a tak jsem se rozhodl pro Litoměřice. Přijde mi to jako nejlepší možná cesta,“ prozrazuje Němec.
Ten ostatně stejně jako celá česká obrana může zamířit na MSJ i v prosinci. Do Halifaxu a Monctonu.
„Budu dělat všechno, abych se dostal i na další mistrovství. Ale co bude, nad tím ještě nepřemýšlím. Ale o nominaci budu chtít zabojovat,“ uzavírá.
Nejprve ale bude chtít zabojovat o medaili na šampionátu dvacítek v Edmontonu.
Share on Facebook
