Exkluzivně pod pokličkou Frölundy: Talenty netvoříme, jen je neničíme
Foto: Stanislav Souček / Mountfield HK
V sobotu se sice švédský kolos jménem Frölunda v Hradci zadrhl, to však nemění nic na tom, že gigant z Göteborgu ukazuje českým týmům směr. V klubu se totiž nebojí zapojovat mladé hokejisty. Ostatně pod Bílou věží se v dresu čtyřnásobného vítěze CHL ukázalo hned pět hráčů ročníku 2000 nebo mladších.
A minimálně tři z nich rozhodně nebyli do počtu.
Zadáci Filip Johansson (2000) a Pontus Johansson (2001) strávili na ledě více než šestnáct minut, útočníci Liam Dower Nilsson (2003) a Joel Ratkovic Berndtsson (2003) jedenáct, respektive sedm minut. A k tomu ještě nakukuje do týmu Otto Stenberg (2005), kapitán Švédska na letošním Hlinka Gretzky Cupu, jenž by se mohl vejít v červnu příštího roku do prvního kola draftu.
A to navíc dostal volno Filip Hasa (2000), zraněný je útočník Linus Nässén (2000) a pouze na střídačce seděl Frederik Dichow (2001). Ti všichni si letos jistě zahrají za Frölundu v dospělé soutěži.
V minulosti v Göteborgu rostla jednička draftu Rasmus Dahlin z Buffala, směr Detroit po loňské sezoně vyrazili Simon Edvinsson nebo Elmer Söderblom, u Red Wings už rok válí Lucas Raymond.
Kdo se může tímhle vším chlubit?
„Proč jsme úspěšní? Už dlouho pracujeme spolu, s mnoha lidmi už deset let."
Vzhledem k tomu, že švédský tým přicestoval do Hradce Králové o den dříve, tak si hlavní trenér Frölundy Roger Rönnberg udělal čas na exkluzivní rozhovor pro server Hokej.cz, a to hned po večerním tréninku svých svěřenců.
Na úvodní pozdrav v angličtině odpověděl české „ahoj!“ a pak se usadil na schody před kabinou hostů v útrobách ČPP Arény. A začal vyprávět. O klubových vizích, práci s mladíky v dospělém mužstvu nebo českém hokeji.
Jaké je vlastně kouzlo Frölundy?
Proč jsme úspěšní? Už dlouho pracujeme spolu, s mnoha lidmi už deset let. Stejní jsou od té doby prezident klubu, generální manažer, sportovní manažer i já jako hlavní trenér. To je podle mě jedno z tajemství úspěchu. A také máme všichni obrovský hlad po výhrách a úspěších.
Jako klub jste se s vaším příchodem vydali směrem, který v angličtině nazýváte „The Frölunda Way“. Co přesně se skrývá za touhle cestou?
V první řadě se jedná o rozvíjení lidí. Naším přáním je být nejlepší klub na světě v tom, jaké vychováváme lidi, hokejisty i lídry. Hodně pracujeme na individuálním rozvoji, u nějž si myslíme, že je důležitý pro to, abychom mohli být dlouhodobě úspěšní.
Foto: Stanislav Souček / Mountfield HK
Frölunda má jednu z nejlepších mládežnických akademií na světě. Jak se vám ji povedlo vytvořit? A jak funguje?
Ano, máme akademii pro hráče starší šestnácti let až do jejich dvaceti. Pracujeme na tom, abychom program neustále zlepšovali. Jde o to, že se snažíme do akademie přivést hráče z okolí Göteborgu. To proto, aby mohli zůstat doma, vyrůstat se svými rodiči a nemuseli se stěhovat, tomu hodně věříme. Máme pro ně podle mě nádherný program, během kterého tvrdě pracují a navíc se opravdu sblíží s trenéry, a to i s těmi z A-týmu. Každý den navíc s trenéry debatujeme nad tím, co by se dalo zlepšit.
V akademii jste vychovali Rasmuse Dahlina, Lucase Raymonda nebo naposledy Simona Edvinssona. Jak vytvořit takhle skvělé hokejisty?
My je netvoříme, ale neničíme je. To je důležité pochopit. Oni se stávají tak skvělými hráči sami, tvoří se sami tím, jak jsou extrémně motivovaní se individuálně rozvíjet. My takové hráče nevytvořili, důležité bylo, že jsme je hlavně nezničili. Nesebrali jsme jim radost z toho, že mohou na ledě hrát hokej. Oni se v podstatě i sami rozvíjeli. Možná jsme jim trochu pomohli a maličko je postrčili dál. Ale všichni mají skvělý charakter, sami si budují své kariéry a rozvoj.
„Oni se stávají tak skvělými hráči sami, tvoří se sami tím, jak jsou extrémně motivovaní se individuálně rozvíjet."
A jaká je pro takové hráče ideální cesta, jak hokejově růst?
Myslím, že nejlepší pro mladé hráče je, když mohou být blízko veteránům a zkušeným hráčům. Protože ti chtějí vyhrávat každý rok, rovněž chtějí, aby se na tom mladí kluci podíleli. A pomáhali týmu vyhrávat. Občas zapomínáme, že v silném a úspěšném týmu se rozvíjejí a rostou všichni, naopak v mužstvu, které prohrává a má porážky v podstatě v krvi, je velmi těžké se individuálně rozvíjet. Myslím si, že my máme v tomhle směru skvělý tým, starší hráči mladým opravdu pomáhají. Od prvního dne jim říkají, co je špatně, co je dobře, dávají jim tipy, jak hrát. Nebo jim říkají a ukazují, jak by se měli chovat jako profesionálové mimo led, v posilovně a tak.
Co je podle vás lepší? Vytvořit čtvrtou lajnu mladíků, anebo talenty rozdělit do jednotlivých formací vedle zkušených hráčů? Zrovna za Hradec hrála proti Grenoblu čtvrtá lajna mladíků…
Zkoušel jsem obě varianty. Někdy může být dobré mít trio mladíků, protože se hokejem mohou bavit, jsou uvolnění, znají se a vyhoví si. To se mi v určitých případech někdy líbí. Ale v dlouhodobějším hledisku je pro ně lepší, když je mladý hráč ve formaci se zkušeným, který ho může naučit malé detaily důležité pro hru. Jsou to i věci, které je sice učím jako kouč, ale veteráni jim poradí i různé návyky. Nejenom čistě systémové věci. Pro mladé hráče je zásadní, aby mohli své návyky rozvíjet tak, aby byli jako hokejisté efektivní.
Roger Rönnberg, trenér Frölundy | Foto: Stanislav Souček / Mountfield HK
Jak moc je v tomhle směru významný kapitán Joel Lundqvist?
Je hodně důležitý. Je to lídr týmu, kapitán. Jedná se o jeho tým, on nastavuje standardy pro všechno, on ukazuje všem, co je dřina, jak mají pracovat a co to obnáší být profíkem. Joel také moc dobře ví, co je potřeba k výhře. V jakékoliv kategorii působil, tam byl úspěšný. Je opravdu extrémně důležitý.
Ve Frölundě jste moderní i skrze to, že hojně používáte video nebo rozšířené statistiky. Jak velká to je pomoc?
Mám v realizačním týmu člověka, který každý den pracuje s analytickými daty, takže máme i přímo analytika. Statistiky vnímám jako fakt, který k práci máme k dispozici. Navíc potřebujeme znát fakta, jak hrajeme, jak pracujeme. I proto můžeme být poté úspěšní. Když děláme kupříkladu nějaké změny ve hře, tak potřebujeme zjistit výsledek v číslech. Je ohromně důležité získávat fakta od našich analytiků.
Když jsem sledoval váš trénink, tak bych ani neřekl, že jste hlavní trenér. Prakticky s každým hráčem jste působil jako s kamarádem…
To je přesně to, jak se snažím pracovat. Vidím sebe tak, že hráčům odvádím servis. Opravdu věřím v to, že je důležité vytvořit si důvěru a správný balanc s hráči i celkově v týmu, aby pak všichni bojovali jeden za druhého. Není to tak, že by hráli pro mě. Jsem u mužstva pro to, abych z hráčů udělal dobrý tým, který bude chtít společně vyhrávat. Snažím se jim pomáhat se zlepšovat, nejsem na lavičce pro to, abych jim řekl, jestli jsou dobří nebo špatní. Je to ale samozřejmě další práce pro mě jako pro trenéra, ale rozhodně i proto zábavnější.
„Vidím sebe tak, že hráčům odvádím servis. Opravdu věřím v to, že je důležité vytvořit si důvěru."
V Lize mistrů jste se potkal s mnoha českými týmy. Jak se vám líbily? A co si myslíte o českém hokeji?
K českému hokeji uchovávám hluboký respekt. Myslím si, že jeho historie a celkově kultura jsou velmi zajímavé. Lidé jsou na svůj hokej pyšní, jste rozhodně hokejový národ. Kdekoliv jsme hráli, tak fanoušci byli opravdu výborní. Vím, že hokej v Česku prochází určitými náročnými výzvami, protože až příliš mnoho mladých hráčů mizí do Severní Ameriky, ale vím, že se to snaží změnit. Jsem v kontaktu se Slavomírem Lenerem, se kterým jsem trénoval dva roky v Lulee. Hodně jsem se od něj naučil o českém hokeji a jeho stylu. Vždycky si říkám, když vidím českého hokejistu, že má schopnosti a chytrost na to být výborným v ofenzívě. A navíc se téměř vždy jedná i o týmového hráče.
Vlajka švédských fanoušků se svým oblíbeným trenérem | Foto: Stanislav Souček / Mountfield HK
Jaké byly dvě sezony se Slavomírem Lenerem?
Opravdu jsem si je užíval. Byl jsem tehdy velmi mladý trenér. Hodně mě o trénování naučil: třeba jak být profesionální trenér, jak připravit tým. Je to hodně otevřený člověk, navíc zvídavý, neustále si zjišťoval nové informace a nikdy nepřestával. Měl velkou energii pro to svůj tým pořád zlepšovat. Hodně ho respektuji.
Ve Frölundě jste měl loni českého útočníka Michaela Špačka, nyní za švédský klub nastupuje Radan Lenc. Jak jste s nimi byl a jste spokojený?
Oba kluky mám rád, jsou fajn. Ale hokejově celkem rozdílní. Michael Špaček je více ofenzivní útočník, který potřebuje prostor a hru hlavně v útoku. Radan Lenc je obrovsky pracovitý, svými spoluhráči je respektovaný za svou hru na obou stranách kluziště. Mám moc rád jeho mentalitu, posouvá svůj limit každým zápasem, každým tréninkem. Vždy pracuje na sto procent.
„Radan Lenc? Mám moc rád jeho mentalitu, posouvá svůj limit každým zápasem, každým tréninkem."
Trenér Mountfieldu Tomáš Martinec se netají tím, že se mu líbí práce Frölundy. Pokládá ji za velký vzor v tom, jak by mohl fungovat Hradec. Jak se tohle poslouchá, že kluby chtějí být jako vy?
Opravdu? (pousměje se) To mi dělá radost takové věci poslouchat. Je samozřejmě hezké tohle slyšet od takhle dobrého trenéra a velmi dobré organizace. Je fajn, že je můžeme trochu inspirovat. Ale myslím si, že i my se musíme učit od nich. Jsou třeba velmi dobří v koučingu.
Pořád jste ještě mladý trenér, ale už za sebou máte štace u dospělé reprezentace, švédské dvacítky. Láká vás nějaké nové a jiné angažmá v budoucnu?
Uvidíme, ještě mám tři roky smlouvu v Göteborgu. A tu bych chtěl dodržet. Ale potom třeba přijde nové dobrodružství. Bylo by zajímavé zkusit to, co jsme vytvořili ve Frölundě, v jiném prostředí, v jiné kultuře. A vidět tak, jestli je možné vytvořit takovou cestu i někde jinde.
Foto: Stanislav Souček / Mountfield HK
Rönnberg? Je důležitý pro celou organizaci, líčí talent Frölundy
V Göteborgu si v od něj v nové sezoně hodně slibují. Liam Dower Nilsson je jedním ze čtyřiadvaceti Švédů ročníku narození 2003, kteří byli draftovaní do NHL. V roce 2021 si ho do Detroitu vybral slavný Steve Yzerman.
Právě šikovný two-way centr, který však může hrát i na křídle, rostl skrze mládežnické kategorie a akademii Frölundy. „Je to opravdu super místo pro mladé hráče, rozhodně jedno z nejlepších v Evropě. Hodně se lidé v akademii o hráče starají a rozvíjejí jejich schopnosti. A to každý den,“ tvrdí Dower Nilsson.
Švédský útočník, věkem stále ještě junior, nyní již pravidelně nastupuje v A-týmu. V Hradci se představil kupříkladu po boku finského reprezentanta Jereho Innaly a amerického šikuly Ryana Lasche. A že měl čas na ledě kolem jedenácti minut? Dobře, ale když Frölunda v závěru doháněla náskok Mountfieldu, tak na ledě švédský mladíček nechyběl. Navíc si připsal nahrávku na gól.
Prostor dostává přesně podle vize trenéra Rönnberga vedle zkušených hráčů. Co mladý hráč může pro svůj růst potřebovat více? „V týmu máme fakt hodně kvalitních hráčů. Můžu se od nich každý den učit, což se také snažím dělat. Hodně mi pomáhají, jejich rady si beru a snažím se zlepšovat,“ vykládá uvědoměle Dower Nilsson, jenž o větší vytížení na dálku bojuje se stejně starým Ratkovicem Berndtssonem.
Trenér Roger Rönnberg zatím více sází právě na Dowera Nilssona. Samotný švédský junior a prospekt Detroitu si spolupráci s koučem Frölundy pochvaluje. „Je to opravdu velmi dobrý trenér, už nějakou dobu je ve Frölundě, právě on nastavuje všechny standardy, které jsou po hráčích vyžadovány. Hodně znamená nejenom pro náš tým, ale i pro celou organizaci,“ popisuje švédský mladík, jenž rovněž zažívá hodně silný životní příběh.
Jeho maminka totiž před lety podlehla rakovině. A vše, co Liama Dower Nilssona a jeho bratra Noaha stihla naučit, prezentují dva darované prsteny. „Mně a mému bráchovi mamka předtím, než zemřela, darovala své prsteny, které na sobě mají určitá slova. Od té doby máme každý den ten svůj na sobě, hraju s ním i zápasy,“ líčí Dower Nilsson, který tak musel nuceně rychle dospět.
To se ukazuje i na ledě, kde je chválený za svou pracovitost a také vůdcovství. Ostatně byl kapitánem svého ročníku na mistrovství světa osmnáctek. A dost možná jím bude i na MSJ na přelomu roku v Kanadě…
Liam Dower Nilsson | Foto: twitter.com/frolunda_hc
Share on Facebook
