Extraliga? Udělám všechno, slibuje Suhrada. Z Finska volal kvůli pračce

Foto: r1kuexposures.kuvat.fi

Jiří Suhrada se po dvouleté zkušenosti ve finské juniorce vrátil do mateřského Zlína, kde bude bojovat o místo v základní sestavě. Šance v extralize je jeho hlavním cílem, nad ničím jiným nepřemýšlí.

partneři českého hokeje

Jirko, co ve vás Finsko zanechalo?
Vzpomínat na Finsko budu pořád, protože jsem tam prožil teenagerská léta. Naučil jsem se tam spoustu věcí hokejově i po osobní stránce. Budu na to vzpomínat jenom v dobrém, přece jenom jsem se tam naučil něco z úplně jiné hokejové školy. Dva roky tam mě posunuly hodně dopředu, takže doufám, že se mi to podaří v dospělém hokeji zúročit.

Jak se vám dařilo po sportovní stránce?
Do Lahti jsem šel po své první sezoně ve starším dorostu ve Zlíně a hned jsem zamířil do juniorky, kde proti mně hráli kluci, kteří byli o tři i o čtyři roky starší. To byl pro mě obrovský skok v zápasech i na trénincích. Hodně mě překvapilo, jak se tam trénuje. Po sportovní stránce jsem tam nebyl nějaký velký tahoun, ale byl jsem tam ten nejmladší. I taková sezona mi ale dala hodně, protože jsem poznal hokej i styl trénování. Osahal jsem si tam Finsko i různé věci okolo, třeba s bydlením. Druhý rok jsem šel do Tappary a už jsem věděl, jak se tam pracuje. Už jsem neměl roli jako v Lahti, ale naopak jsem měl všechno, co bych si mohl přát. Byl jsem hodně vytěžovaný na ledě, což jsem si na začátku svého působení ale musel vybojovat. Byl jsem rád, že jsem si uhrál místo, které jsem chtěl. Po vánoční pauze už se mi i začalo dařit, jak jsem si představoval.

„Budu na Finsko vzpomínat jenom v dobrém, přece jenom jsem se tam naučil něco z úplně jiné hokejové školy.“

Co všechno se podepsalo na vašem bodovém progresu mezi ročníky?
Měl jsme štěstí, že v Tappaře byli kluci úplně v pohodě a hned mě vzali do týmu. Sedli jsme si tam parádně. Určitě mi taky pomohlo jako každému hokejistovi, že jsem dostával hodně prostoru při hře pět na pět, v přesilovce a v oslabení, prostě ve všech klíčových momentech. Ze začátku něco málo nevyšlo, ale na tým jsem si zvykl a bylo to tam super.

Jak se v klubu vyvíjela vaše role?
Přišel jsem tam na začátku srpna, kdy už měli kluci za sebou letní přípravu a nějaké tři týdny na ledě, a hned za dva dny jsem skočil do přípravného zápasu. Věděl jsem, že musím trenérům ukázat, co ve mně je a jak hraju, taky se samozřejmě přizpůsobit týmovému stylu hry. Než si to všechno sedlo, chvilku to trvalo, ale tím nechci říct, že to před Vánoci bylo strašné. Celou sezonu jsem šel pořád nahoru a neměl jsem tam žádný výkonnostní výkyv, že by se mi třeba v listopadu nedařilo. Pořád to šlo nahoru a nahoru.

„Občas jsem musel volat domu mamce anebo ségře, jak se vůbec pracuje s pračkou.“

V čem jste ve Finsku dospěl po životní stránce?
Když jsem tam přišel, z domova jsem byl zvyklý, že mamka vypere, vyžehlí, táta nachystá jídlo a podobně. Tam jsem přišel, lednice už nebyla plná od mamky a večeře nebyla nachystaná. Tyhle domácí práce a starat se o sebe s výživou byl pro mě ten největší skok. Občas jsem musel volat domů mamce anebo ségře, jak se vůbec pracuje s pračkou. To jsem se naučil první. Potom šlo třeba o nějaké věci, které bylo potřeba zařídit do bytu.

A v hokeji?
Za dva roky jsem se tam v celku posunul výkonnostně i hokejově nahoru. Taky jsem udělal pokrok fyzicky a mentálně, naučil jsem tam věřit sám sobě. Ničeho jsem se nebál.

Foto: r1kuexposures.kuvat.fi

Naučil jste se finsky?
Finština je jeden z nejtěžších jazyků a první rok jsem se vůbec nechytal, bavil jsem se se spoluhráči jenom anglicky. Je velké plus, že tam většina lidí mluví anglicky, a mně angličtina nedělala nikdy problém. To bylo v pohodě. Druhý rok už jsem po Vánocích chytal nějaké fráze a dokázal jsem se na něco zeptat, když jsem byl třeba v restauraci. Ale že bych šel si něco zařídit finsky, to určitě ne.

Vypracoval jsem si tam nějakou svou doménu, na které byste chtěl stavět?
Já jsem se tam snažil předvádět svůj styl hry, který je založený na tom, že jsem jakoby čtvrtý útočník. I s tím se ale musím přizpůsobit taktice týmu. Rád podpořím útok, ale snažím se bruslit a dobře bránit. Obránce je od toho, aby bránil, ale v dnešní době je prostor i si zaútočit, a to mám rád.

„Obrovsky mě nabídka Zlína potěšila a nebylo to tak, že bych se musel vnucovat.“

Jak probíhal váš návrat do Zlína?
Už na konci sezony mi říkal můj agent pan Vůjtek, že má o mě Zlín zájem, a ptal se, jestli bych se nechtěl vrátit. Obrovsky mě nabídka Zlína potěšila a nebylo to tak, že bych se musel vnucovat. Je super, že mě chtějí do týmu, jsem za to strašně rád. Probrali jsme to s rodiči, s agentem i s lidmi v klubu, nakonec jsme se domluvili.

Měl jste možnost zůstat na severu?
Ano, mohl bych ještě zůstal v Tappaře. Byla to ale nabídka do juniorky, což si nemyslím, že by mě dál posunulo. Navíc mi tam říkal trenér, že měl jinačí vizi, a přivedl do týmu spoustu nových finských obránců, kteří už mají zkušenosti s nejvyšší ligou. Nevím, jestli bych měl nějakou šanci dostat se tam. Ne, že bych se na to vykašlal a bál se toho, ale Zlín měl zájem. Jak už jsem zmínil, byl jsem rád, že přišla nabídka. Jsem tu doma. Mám tady spoustu přátel a známých, je tu dobré zázemí. Jako malý jsem tu chodil na hokej a taky jsem si tu chtěl zahrát, fanoušci jsou ve Zlíně skvělí.

Foto: Karel Švec, Český hokej

Co pro vás znamená taková šance v mateřském klubu?
Každý kluk, který někde vyrůstá a chodí od mala s rodinou na hokej, si říká, že by si tam rád zahrál. Stejně to mám i já. Od mala jsem se chodil dívat na kluky v áčku a chtěl jsem si s nimi jednou zahrát. Udělám všechno pro to, abych se předvedl a dostal šanci v extralize už tuhle sezonu.

Jaké vzpomínky vám bleskly hlavou, když jste jako Beran přišel na stadion Luďka Čajky?
Víceméně všechno. Jsem tu od narození, zažil jsem tady s kamarády v hokeji, ve škole a různě po Zlíně hrozně moc věcí. Jsem rád, že jsem zpátky. Vím, kde co je. Můžu se setkat s kamarády, které jsem dlouho neviděl. Jsem tady prostě doma.

„Jsem tady prostě doma.“

Jak bude podle vás těžké prosadit se do základu?
Prosadit se je vždycky těžké. Nejsem takový, abych říkal, ten je takový a takový. Já se soustředím sám na sebe, abych předvedl, co umím, a dokázal, že na to mám. Neodsuzuju ostatní, že ten hraje tak a tak. Budu se snažit předvádět takové výkony, abych si o místo řekl.

Co říkáte na letní přípravu?
Jsem spokojený a je to super. Je náročná, ale kdyby nebyla, asi by bylo něco špatně. Příprava se mi zatím líbí, i když to pro většinu hokejistů není oblíbená část sezony. Na druhou stranu je nesmírně důležitá. Mně to extra nevadí a k hokeji to patří, je potřeba dva měsíce vydržet a pořádně odtrénovat.

„Budu se snažit předvádět takové výkony, abych si o místo řekl.“

Máte před sebou něco, na čem byste chtěl nejvíce zapracovat?
Určitě. Jdu z juniorského hokeje do dospělého, takže bych chtěl zesílit, abych byl silnější na nohou.

Co by přišlo, kdybyste základ u Beranů neudělal?
Je tam varianta střídavých startů nebo hostování někam, ale to už je na klubu, jak se rozhodnou, kam mě případně pošlou. Nad tím ale vůbec nepřemýšlím, chtěl bych zůstat v prvním týmu. Cesta to bude ještě dlouhá a musím na sobě zapracovat.

Sezona 2017/2018

Sezona 2017/2018 | Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

RSS | Kontakt | Podmínky užití | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz