Extraligový lesk i tíha. Najít své místo v systému je složité, líčí šéf Warriors Brno
Devátá třída Warriors Brno
|
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Už od chvíle oddělení kategorie devátých tříd v sezoně 2022/23 se Warriors Brno drží mezi republikovou elitou, tedy podle šíře extraligy mezi nejlepšími 30 či 24 kluby. To můžeme bezpochyby nazvat husarským kouskem. Do nového ročníku navíc vykročí Jihomoravané dokonce se dvěma extraligovými soutěžemi.
Válečníci letos přestáli i zúžení nejvyšší soutěže devátých tříd, kterou zachránili v baráži. Vzhledem k reorganizaci si tím navrch pojistili také účast mezi elitou mladšího dorostu a na Úvoze se tak od září budou hrát rovnou dvě extraligy.
Pro klub, který provozuje pouze mládežnický hokej, to bude zase o stupeň větší výzva. Největší organizace v Česku totiž jeho talenty bedlivě sledují a „vyzobávají“ – tím víc, čím jsou lepší. Starší ze zmíněných kategorií se tak musí před startem ročníku obejít už bez sedmi hráčů loňské základní sestavy, jak v rozhovoru zmiňuje předseda klubu a současně trenér úspěšného ročníku 2011 Jiří Janák.
Několik let jste se udrželi v Extralize devátých tříd a teď už budete hrát dvě extraligy. Patříte mezi akademie, ačkoli se jako téměř jediní koncentrujete výhradně na mládež. Jak si ceníte takové pozice?
Pro nás je to ocenění. Ocenění všech lidí, kteří byli nebo jsou v klubu, a zároveň závazek do budoucna. Že v extraligách jsme, nám umožňuje pracovat a utkávat se s nejlepšími kluby v České republice, což nás nepřímo nutí podávat nejlepší výkony, jaké můžeme.
„Chceme se utkávat jako rovný s rovným do deváté třídy a pak narážíme na limity našeho klubu, takže počítáme s tím, že od nás ti nejlepší hráči odchází do extraligových soutěží.“
Člověka „na první dobrou“ napadne, že v Brně těžíte z velikosti města, spádovosti a spolupráce s Kometou; z toho, že k vám chodí hráči, kteří se nedostanou do jejích týmů. Dá se to takto zobecnit?
Nedá. Já bych řekl, že Jihomoravský kraj je v tomto specifický. Když se podíváte na hokejovou mapu, tak v řadě krajů je víc mužstev v nejvyšších soutěžích starších žáků, a o extraligách se ani nebavím. A pokud jde o fluktuaci hráčů mezi Kometou a námi do deváté třídy, tu v žákovských kategoriích moc velkou nemáme. Pokud bych měl jmenovat jednu oblast, která je pro nás specifická, tak to jsou sportovní třídy na Úvoze.
Jakým způsobem si tedy s Kometou pomáháte?
My si uvědomujeme naši roli v systému. Chceme se utkávat jako rovný s rovným do deváté třídy a pak narážíme na limity našeho klubu, takže počítáme s tím, že od nás ti nejlepší hráči odchází do extraligových soutěží. Pokud je to na hostování, tak odchází zdarma, pouštíme je kamkoliv a jsme za to rádi. Doteď systém kopíroval povinnou školní docházku a neviděli jsme důvod, aby hráči dřív přecházeli do jiných klubů. Pohyb hráčů mezi námi a Kometou je, hráči, o které má Kometa zájem, k ní odchází a opačným směrem za ně přichází hráčská náhrada. Na druhou stranu ze spolupráce v uplynulé sezoně neplynula zásadní hmatatelná výhoda, protože když jsme měli v září devět hráčů relativně těžce zraněných, tak nebyl v kraji nikdo, kdo by nám pomohl krátkodobým hostováním hráčů, a kluci museli zápasy odehrát v tom složení, v jakém jsme byli.
Jiří Janák | Foto: Róbert Hegeď, facebook VHK ROBE Vsetín - mládež
Nakonec jste to zase zvládli, přestože se extraliga zužovala o šest týmů. Obnášel sezonu minimálně ze strany trenérů určitý strach?
Strach ne, ale vnímání reality ano. V naší skupině se rozhodovalo mezi námi a Přerovem, který má extraligu dorostu, takže jsme si byli vědomi jeho síly, na druhou stranu jsme měli zdravé sebevědomí a věřili tomu, že když budeme dělat správné věci a pokračovat v nastolené cestě, tak s určitou mírou pravděpodobnosti soutěž zachráníme. I když se pro nás sezona nevyvíjela dobře. Odešel nám klíčový hráč a kapitán, k tomu přišla zmiňovaná zranění, ale nakonec to kluci dokázali uhrát.
Zmínil jste boj s Přerovem o přímý sestup, po němž vás ale čekaly další těžké zápasy: Skupina o umístění, ve které jste neuspěli, a následně baráž. Bylo to hráče psychicky náročné?
Na systém soutěže mají jiný pohled mužstva, která hrála elitní dvanáctku, a jiný mužstva, která hrála o záchranu. Byla to soutěž, kterou hrály čtrnáctileté děti, ale s dospěláckými pravidly. Pro nás nebyl hlavní problém s pracovitostí ani motivací, ale šlo o to, aby hráčům nesvazovala ruce skutečnost, že mají odpovědnost vůči soutěži. V baráži to dokázali akceptovat.
„Díky tlaku, který ten systém nastavil, se nám vytvořili lídři, kteří baráž zlomili v náš prospěch. To je super, ale ti lídři nám díky tomu odešli.“
Rozumím rozporu, na který poukazujete, nicméně dřívější tendence byly takové, aby se devátá třída osamostatnila a hrála víc kvalitních zápasů. Jaký by podle vás mohl být lepší kompromis?
Po bitvě je každý generál a deset lidí vám řekne deset různých návrhů systému. Já to beru tak, že ta pravidla někdo musí určit a my se podle nich musíme chovat. A řekl bych, že na hráče byl daleko větší tlak od nejbližšího okolí než třeba od trenérů. Přitom pokud bychom extraligu neudrželi, tak by slunko vyšlo druhý den znova a normálně bychom pracovali dál. Nebyla by to žádná katastrofa. Na co mančaft má, to si uhraje.
Baráž jste zvládli poměrně suverénně.
To má více rovin. Jednak se ukázalo, že rozdíl že mezi 23. a 24. týmem z extraligy a týmy, které prošly ligou U15, byť i beze ztráty bodu, je markantní. Na příkladu Frýdku-Místku se ale na druhou stranu ukázalo, že pro tým z extraligy to nebylo vůbec nic jednoduchého a ve velké míře rozhodovala hlava. Nám se tu situaci podařilo stabilizovat. Díky tlaku, který ten systém nastavil, se nám vytvořili lídři, kteří baráž zlomili v náš prospěch. To je super, ale ti lídři nám díky tomu odešli.
Kolik z nich?
Po sezoně nám ze základního kádru odešlo sedm hráčů. Je to ale na druhou stranu logické. Už se bavíme o prvním ročníku středních škol, takže oni logicky hledají větší stabilitu do budoucna. Tady musím říct „proti nám“, že pro mužstva v extralize U16, která nemají extraligu U18, je situace složitá, aby si našla své místo v systému a byla platným článkem.
Jak tedy probíhají vaše přípravy na dvě extraligové soutěže?
Tak jako na jednu, to znamená, že trénujeme. Minulá sezona pro nás skončila 12. dubna, což jsou už dva měsíce, takže nechci říct, že jsme na ni zapomněli, ale už jsme v plné přípravě na novou. Oba týmy pracují odděleně a realizační týmy úzce spolupracují. Vzhledem k tomu, co jsem zmínil, se ukazuje, že v kategorii U15 je daleko jednodušší naplnit hráčskou základnu. Dává nám to ale zase prostor individualizovat přípravu. Věnovat se těm hráčům, které máme, a poskytnout jim maximální servis a osobnější přístup. Zkusíme zase najít dva tři hráče, o které bude zájem v extralize U18.
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Snažíte se ty lepší držet v klubu na to, že u vás dostanou hodně prostoru, kdežto v Kometě nebo třeba Karlových Varech by hráli třetí čtvrtou formaci?
Nerad bych to takhle zevšeobecňoval, situace je velmi individuální. Máme tady třeba Josefa Nováka, který byl rok u nás a částečně jsme se podíleli na tom, že se dostal do nově se tvořící reprezentace U16. Ten se rozhodl, přes řadu mimobrněnských nabídek, že se vrátí zpátky do Komety, což je logické – studuje tady víceleté gymnázium. Naopak další obránce jde od září do deváté třídy, takže u něj jsme považovali za samozřejmé, aby ten rok ještě zůstal u nás, ale rozhodl se odejít do Karlových Varů. První centr odchází taky do Karlových Varů, nicméně ten tam dělal přijímačky a dostal se na střední školu, takže to je přirozený proces, kdy hráč získá vidinu, že tam po dobu studia na střední škole může hrát špičkový hokej a rozvíjet se. Proto bych to nechtěl zevšeobecňovat. Velkou roli hraje i biologický věk. Řekl bych, že pro biologicky opožděné hráče je výhodnější zůstat v klubu našeho typu, kde mají individuální přístup.
„Snažíme se držet naší vize, abychom v každé kategorii vychovali dva tři hráče pro velký mládežnický hokej a ze všech ostatních udělali dobré sportovce s láskou k hokeji.“
Řekl byste, že z mladších kategorií vám přichází ročníky s takovou kvalitou, aby pro vás bylo reálné dál udržet dvě extraligové soutěže?
V kategoriích U13 a U14 vypadáme k dnešnímu dni bez problémů, takže během příštích dvou let to nevidíme tak, že bychom měli mít existenční starosti. Na druhou stranu tento koncept soutěží je nový a uvidíme, jak se bude situace v rámci hokejové mapy vyvíjet a jak se budou jednotlivé kluby držet. I u nás jsme v rámci spolupráce s Kometou měli nepsané pravidlo, že nám hráče nechávali do deváté třídy, ale teď se může stát, že tlak ze „čtyřáčkových“ akademií bude tak velký, že nám hráči začnou odcházet dřív. To nikdo neví a ukáže to nastávající sezona.
Jaké cíle si váš klub obecně dává do dalších let? Na čem staví a chce stavět dál?
Snažíme se držet naší vize, abychom v každé kategorii vychovali dva tři hráče pro velký mládežnický hokej a ze všech ostatních udělali dobré sportovce s láskou k hokeji. V kategoriích U15 a U16 chceme hráče rozvíjet se zaměřením na procesní stránku a umožnit každému, kdo bude mít chuť pracovat, aby dosáhl svých cílů, ať už jsou v rámci hokeje jakékoliv.
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Share on Facebook
