Extraligový sen i zklamání s Duklou. Trenéři na nás byli pyšní, líčí Stehlík

Foto: Markéta Křížová, hcdukla.cz

Premiéra v reprezentační dvacítce a start boje o světový šampionát čeká tento víkend i Lukáše Stehlíka. Litvínovský odchovanec udělá tečku za úspěšnou sezonou: Společně s dalšími mladíky potěšil v prvoligových Litoměřicích, a kromě toho dostal i devět startů doma v extralize.

Stehlík o sobě zatím dával vědět pouze v mládežnických kategoriích, teď má ale za sebou (snad) první z průlomových ročníků mezi dospělými. Od prosince hrál ve svazovém projektu Dukla a před Vánoci podepsal víceletou smlouvu v Litvínově, kde vzápětí nastoupil i k devíti zápasům. Zakrátko zkusí zabojovat o pevnou extraligovou pozici.

Jenže na končící sezonu by osmnáctiletý forvard vzpomínal mnohem lépe, kdyby s Litoměřicemi dotáhl skvěle rozjetou čtvrtfinálovou sérii play off Chance ligy proti Jihlavě.

To on dal v pátém i šestém zápase rozdílové góly, které mohly posunout Stadion k historickému úspěchu.

Jihlava ale v obou případech vyrovnala a sérii nakonec přetočila.

Lukáši, musel to pro vás být hodně hořký konec, že?
To rozhodně. Jihlava byla favorit, my jsme byli outsider. Ale stejně jsme nad ní dokázali vést 3:1. Jenže Jihlava to vyrovnala a nakonec sérii otočila. Byli jsme hodně zklamaní, ale myslím, že jsme nehráli vůbec špatně a neměli jsme se za co stydět.

Hlavně vám mladým se to muselo kousat těžko, nikdy jste nic podobného zažít nemohli…
Jasně. Pro většinu z nás mladých to bylo první seniorské play off. I když Jihlava vyrovnala, tak jsme tomu ještě věřili. Věřili jsme tomu každý zápas! Ale když jsme v sedmém dostali na konci ten gól do prázdné brány, už jsme všichni byli smutní.

Byla to pro vás nejenom psychická zkouška, ale i fyzická. Předkolo proti Sokolovu jste hráli na pět zápasů, šesté čtvrtfinále pak šlo až do druhého prodloužení.
Jo, fyzička nám postupem času odcházela. Hlavně v tom zápase, kdy jsme hráli v Litoměřicích devadesát minut. Tam jsme všichni tahali nohy, někteří starší kluci hráli třeba 35 minut. Bylo to fakt náročné, ale zápasy vždycky rozhodl jeden gól a o fyzičce to podle mě nebylo.

Pochválili vás trenéři či šéfové klubu za to, co jste předváděli od Nového roku?
Jasně. My jsme byli v tabulce snad patnáctí a pak jsme se postupně vyhoupli až na sedmé místo. Trenéři nás jenom chválili. Řekli, že nám nemůžou za tu sezonu nic vytknout. Že jsme odvedli skvělou práci a jsou na nás pyšní.

Čím to, že se vám tolik dařilo?
Měli jsme hodně mladý tým, takže bych řekl, že jsme bruslili a měli tlak do brány. Navíc jsme měli Beryho a Mišku (Matěje Berana a Patrika Miškáře) jako nejproduktivnější hráče celé Chance ligy. Proto jsme tolik vítězili.

„Myslím, že i z hlediska stránky mimo led jsme udělali všichni velký pokrok. Projekt Dukla je podle mě pro mladé hráče fakt výborný a všichni jsme se posunuli.“

Na závěr jste se ale museli obejít jak bez Berana, tak bez Martina Kadlece…
Bery dostal nešťastnou náhodou do oka. Byla to velká ztráta, ale nějak jsme to zvládli i bez nich. Škoda, že jsme to neurvali.

Myslíte, že vy mladí jste za těch pár měsíců udělali velký pokrok?
Určitě. Myslím, že i z hlediska stránky mimo led jsme udělali všichni velký pokrok. Projekt Dukla je podle mě pro mladé hráče fakt výborný a všichni jsme se posunuli.

V čem nejvíc vy? Na čem jste letos pracoval?
Hlavně na síle. Před sezonou jsem byl docela hubený, takže jsem spíš pracoval na síle, protože už je to přece jenom seniorská soutěž a všichni chlapi jsou těžcí. Taky pořád piluju rychlost, ta je důležitá.

Foto: Markéta Křížová, hcdukla.cz

Hádám, že kondiční trenér Martin Iterský na vás byl tvrdý.
No, jak se to vezme. Když musí, tak jo. A když to nepotřebujeme, nebo máme hodně velký záhul, hodně zápasů, tak nám dá volno. Dá se s ním bavit. Každému vyhoví v tom, co potřebuje.

Vy jste si ještě sezonu výrazně zpestřil v Litvínově. Čekal jste, že extraligová šance přijde už letos?
On to byl vždycky můj sen a popravdě jsem to nečekal. Jednou jsme dohráli zápas v Litoměřicích a volali mi z Litvínova, abych přijel. Tak jsem si tam zahrál devět zápasů a vyzkoušel si, jaké je to hrát nejvyšší soutěž v Česku. Byla to pro mě velká zkušenost a další rok se budu snažit probojovat do sestavy.

Pociťoval jste na ledě velký rozdíl mezi elitními ligami dospělých?
Je to znát. Mezi Chance ligou a extraligou je podle mě větší rozdíl, v extralize jsou hráči přece jenom zkušenější a hraje se rychlejší hokej. Když to ale porovnám s juniorkou, tak juniorka je rychlejší než extraliga, která je zase spíš o taktice. Mně to ale vyhovovalo a chtěl bych se probojovat dál.

„Já jsem odmalička koukal na ty kluky, byl jsem na každém zápase. A teď, když jsem s nimi mohl hrát, to byl splněný sen.“

Co vám řekli trenéři?
Že byli spokojení a předváděl jsem dobré výkony, na to, že to byly moje první starty. Ať na sobě makám dál, jestli chci něčeho dosáhnout. Že musím pořád pokračovat.

S víceletou smlouvou v kapse se vám určitě pokračuje příjemně…
To ano. Když se kvůli covidu nehrálo, tak jsem s agentem a Litvínovem jednal, abych mohl hrát seniorský hokej. Nakonec jsme se domluvili na dvouleté smlouvě s opcí, takže teď mám ještě rok a potom rok opci. Je to super a jsem za to moc rád.

Foto: Alena Zapletalová, hc-olomouc.cz

Litvínov je pro vás srdcovou záležitostí?
Ano. Já jsem odmalička koukal na ty kluky, byl jsem na každém zápase. A teď, když jsem s nimi mohl hrát, to byl splněný sen.

Od titulu na tom ale klub není v extralize dobře. Doufáte, že můžete zastavit váš pád?
Myslím, že se na tom pracuje, a věřím, že to bude lepší a lepší. Od toho roku 2015 to fakt stojí za prd, když to tak s prominutím řeknu.

„Musím trenérům ukázat, že na to mám, a dostat se co nejdál. Až na mistrovství, které je mým největším cílem a prioritou.“

Dál u toho bude veterán Viktor Hübl, jenž podepsal novou smlouvu. Co na něj říkáte?
Je to určitě super. Na to, že už má tolik let, pořád předvádí, že na extraligu má. Pořád boduje a je v Litvínově nejproduktivnější. Podle mě ještě může přidat pár sezon.

Závěr sezony strávíte s reprezentační dvacítkou na Slovensku. Už je to nějaký pátek, co jste si za národní tým zahrál naposledy…
Je to pro mě čest. Vždycky je čest reprezentovat svoji zem na nějaké mezinárodní akci. Dlouho se nehrálo, teď je taková špatná doba, takže o to víc jsem rád, že můžu v týmu být. Musím trenérům ukázat, že na to mám, a dostat se co nejdál. Až na mistrovství, které je mým největším cílem a prioritou.

? | Česká hokejová reprezentace U20 už za týden sehraje dva zápasy na Slovensku ? Jak vypadá nominace?

Zveřejnil(a) Mládežnický hokej dne Pátek 9. dubna 2021

Když jste koukal na poslední šampionát, přemýšlel jste o tom, jaké by bylo zahrát si za rok na stejném místě?
Jasně, podle mě o tom přemýšlí každý. V těch osmnácti nebo devatenácti letech je mistrovství cílem pro každého. A musím říct, že když jsem viděl ty kluky v televizi, tak je to opravdu takový menší sen.

Jak se vám líbila úroveň hry?
V téhle věkové kategorii je to na mistrovství světa hodně rychlé. Hraje se na malém hřišti, na což nejsem zvyklý, protože v Litvínově ani Litoměřicích není malé. Budou se tam hodně dohrávat souboje… Mně ale takový hokej vyhovuje.

S reprezentací jste si zatím na žádném velkém turnaji nezahrál. A byl jste vlastně někdy za mořem?
Ano, většinou tam jezdíme s rodinou na dovolenou po konci sezony. I když jak jsem starší, tak už je volna čím dál méně. S hokejem jsem byl jednou v Kanadě jako mladý, v Quebecu jsme se zúčastnili turnaje Pee-Wee. To bylo snad v roce 2013.

Foto: Martin Voltr

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Ochrana osobních údajů | Sledování streamů | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz