Férový chlap a srdcař, vzpomínají Reichel se Svozilem. Řepíka úmrtí Říhy šokovalo
Foto: Karel Švec, Český hokej
Šok! A obrovský smutek. Úmrtí Miloše Říhy zasáhlo český hokej, ohlas má i v Rusku či na Slovensku, kde zkušený kouč také úspěšně působil. Jeho přátelé nemohou uvěřit, že někdejší výborný útočník a později kvalitní trenér už není mezi námi...
V podobných chvílích je těžké vzpomínat a vracet se proti času. „Omlouvám se, ale nejsem schopen slova. Je to šok," reaguje Miroslav Fryčer. Kouč Znojma prožil s Říhou krásné časy ve Vítkovicích, právě pozdější reprezentační kouč mu kdysi nezištně poskytl svůj cestovní pas, aby pomohl při chystané emigraci.
Ve Vítkovicích válel s Říhou také Ladislav Svozil. „S Milošem jsme se znali spoustu let, pro mě to byl vždycky ohromný srdcař, který měl hokej na prvním místě. Na tu společnou hokejovou dobu nezapomenu. Je málo takových lidí – až v dobrém slova smyslu bláznů do sportu, jako byl on. Miloval hokej, ale rád hrál třeba i tenis," povídá asistent u extraligového týmu Vítkovic.
Svozil: Měli jsme podobný humor, neustále jsme do sebe píchali
Oba patřili do týmu, který v roce 1981 získal mistrovský titul. Podobně jako Miroslav Fryčer, František Černík, Jaromír Šindel a další členové slavné generace. „Miloš měl sice nějaké úspěchy i s Jihlavou, ale tam byli základem mužstva jiní. Myslím, že úspěchu s Vítkovicemi si považoval nejvíc. Měli jsme úžasnou partu. Rád se v kanceláři občas podívám na náš mistrovský plakát, bohužel, naše řady nějak moc rychle řídnou."
S kamarádem, jemuž přátelé neřekli jinak než "Pytlák", byl v průběžném kontaktu. „Jakmile jsme se potkali, probíhalo neustálé hecování. Měli jsme podobný humor, neustále jsme do sebe takříkajíc píchali. Miloš byl v tomhle perfektní." Svozil věděl, že někdejší dlouholetý parťák není zdravotně v pořádku. „Ale absolutně jsem si nemyslel, že to dopadne takhle. Byl v nejlepší péči. Říkal jsem si: každý z nás se občas dostane do nemocnice, to bude zase dobré. Ale bohužel..."
Podobně hovoří Robert Reichel. Olympijský vítěz z Nagana a trojnásobný mistr světa byl v uplynulých letech nejbližším spolupracovníkem Miloše Říhy u národního mužstva. „Průběžně jsme si volali a udržovali kontakt. Neznal jsem podrobnosti, ale věřil jsem, že Miloš zdravotní problémy překoná. Jeho smrt mě hluboce zasáhla. Když někdo odejde v pouhých 61 letech, je to obrovská tragédie," líčí tiše.
Reichel: S Milošem jsem prožil dva nejkrásnější roky
V červnu 2018 tomu osud chtěl, že hokejové cesty Reichla a Říhy narýsovaly průsečík. Dnes, po dvou letech, to někdejší hráč Toronta nebo Calgary považuje za velké štěstí. „S Milošem jsem prožil dva nejkrásnější roky. Poznal jsem ho jako výborného chlapa a dobrého člověka, který byl vždycky férový," připomíná Reichel.
Ačkoli Říha velel národnímu mužstvu jako hlavní kouč, asistentům dával dostatek prostoru. Byl zvědav na jejich názor. „Poslední slovo měl on, ale jinak jsme všechno probírali a řešili společně. Miloš měl charisma, žil tím naplno. A nenechal si do ničeho mluvit, to se mi na něm hodně líbilo," doplňuje Říhův kolega.
Oba se letos chystali na svůj druhý šampionát. V Bratislavě jejich týmu těsně unikla bronzová medaile, před akcí ve Švýcarsku spřádali plány a chtěli zúročit veškeré zkušenosti z dvouletého cyklu na mezistátní scéně. Když pandemie koronaviru rozhodla jinak, bavili se o dalším možném angažmá na klubové úrovni. „Něco jsme měli rozjednané, jenže to není vůbec podstatné. Hlavně jsem si přál, aby Miloš zvládl zdravotní potíže a byl zase v pořádku. Nemohu uvěřit, že už mezi námi není."
Řepík: Kabinu uměl nabudit, všechno velmi silně prožíval
Náhlé úmrtí kouče zasáhlo také české reprezentanty. „Ta tragická zpráva mě šokovala," přiznává Michal Řepík. „Všichni jsme věděli, že pan Říha byl hospitalizován v IKEMu. Doufal jsem v pozitivní vývoj a přál si, aby byl zase brzy v pořádku," hlásí útočník pražské Sparty.
Řepík hrál pod vedením Miloše Říhy na loňském šampionátu v Bratislavě, poznal ho i během angažmá v tamním Slovanu. „Vzpomínek mám spoustu. Miloš Říha byl možná trošku svůj, ale hokej miloval. Věnoval se mu celý život, nejdřív ho sám hrál a pak trénoval. Kdyby neměl hokej v srdci, určitě by u něj nezůstal."
Zkušený kouč se prosadil nejen doma, ale i v Rusku. V Kontinentální lize. „Úspěšně vedl Atlant nebo třeba Petrohrad. Měl výsledky, hráče dokázal strhnout. Já si u něj nejvíc budu pamatovat emoce. Kabinu uměl nabudit, všechno velmi silně prožíval. Hodně dbal na kolektiv, na týmový výkon. Jeho nečekané úmrtí je pro mě velkým šokem," uzavírá.
Share on Facebook
