Filip Chlapík chce zaujmout, bojuje o smlouvu. A co reprezentace?
Foto: nhl.com
(DENVER, od našeho mimořádného zpravodaje) Poslední dvě utkání Ottawy strávil český útočník Filip Chlapík na tribuně. V sestavě Senators chyběl v sobotu ve Winnipegu i v úterý v Denveru. „Je to náročné v tom, že chcete být v zápasech a hrát nejvíce, co to jde. Na druhou stranu jsem mladý a nováček, čili si to musím vykousat,“ říká dvaadvacetiletý centr.
„Doufám, že se mi to vrátí. Mám poslední rok smlouvu, nyní bojuji o novou. Každý odehraný zápas je k něčemu dobrý. I v tomto ohledu by bylo lepší více hrát a bodovat. Jsem šťastný, že jsem tady, uvidíme, co bude dál,“ pokračuje pražský rodák.
Ve čtvrtek hrají Senators na ledě Arizony. „Trenér mi řekl, že příští zápas budu hrát. Poslední utkání v Denveru jsem sledoval z tribuny a není to špatné: shora to je úplně o něčem jiném, chci se vrátit a bodovat, jak to jen půjde. Chci hrát co nejlépe. Snad se to podaří,“ hlásí.
Býval jste bodový hráč, nyní rozdáváte spíše hity. Čím to je?
Vždycky jsem byl spíše do tvorby hry, ale Ottawa se mnou zřejmě má jiné plány, zřejmě chce hráče do třetí nebo čtvrté řady, trenér mi říká, abych dohrával souboje a střílel. Nemám nic vymýšlet s pukem, snažím se jej poslouchat. I proto tady možná ještě jsem.
Neštve vás to? Každý přece chce bodovat…
Beru to tak, že se to snažím skousnout, že to je tak, jak to je. Pokud se mi podaří tady získat pevnou pozici, bude to posléze o něčem jiném. Mohu si pak něco dovolit… Nyní nechci nikoho naštvat a naopak musím dělat to, co chtějí. Pokud to nesplním, je to moje chyba, sám v sobě vím, v jaké pozici jsem. Nechodí za mnou, abych věděl, co mám jak dělat. Jsem tu třetím rokem, takže sám vím, jak se věci mají.
„Vždycky jsem byl spíše do tvorby hry, ale Ottawa se mnou zřejmě má jiné plány."
Rostete takovými zkušenostmi také mentálně?
To je asi nyní největší plus, co tu mám. Někteří kluci mají dané, že přijdou, hrají přesilovky. Já jsem za 55 zápasů hrál snad ve třech početních výhodách, jinak jsem ve čtvrté lajně. Všechno si musím vybojovat, což není nic špatného. Nemám nic zadarmo, pak si věcí vážím více a mám na ně i jiný pohled.“
Jaké to je hrát NHL v Kanadě, která si hokeje neskutečně váží a je pro ni takřka náboženstvím?
Oni jsou hokejoví fanatici a já si toto užívám. Je to již skoro pět let po draftu a tři léta, co zde mohu být… Nějaké zkušenosti již mám, snažím se si to užít, jak to jde. Na farmě se začalo vyhrávat, věřím, že nám přichází lepší časy.
Jak vidíte svou budoucnost? Po sezoně vám končí kontrakt…
Určitě chci zůstat v této lize. Zda to bude v Ottawě, nebo jinde, to nevím. Přetrhnu se ale, abych mohl hrát NHL, rád bych zůstal v týmu Senators, kde jsem spokojený. Musíme začít vyhrávat, pak bude větší pohoda a zlepší se celková atmosféra.
„Nemám nic zadarmo, pak si věcí vážím více a mám na ně i jiný pohled.“
Jenže každý rok se nejen na vaši pozici cpou noví mladší konkurenti. Co Rusko a KHL? Nezvažujete?
Nikdy se nedá nic zamítnout. Pořád si chci dokázat, že mohu být bodový hráč v NHL a hrát ji v prvních třech lajnách, to je můj cíl. Vždy musíte koukat i po jiných nabídkách, kdyby to nevyšlo, ale mám svou prioritu.
A chcete mít rovněž čisté svědomí, že jste pro NHL udělal všechno, že?
Jsem odmalička takový, že se zakousnu, když po něčem toužím. Sám sobě chci dokázat, že jsem pro to udělal maximum. Nyní makám, není to jednoduché mentálně a fyzicky. Snažím se vybudovat určitou pozici, abych byl lepší a lepší.
Co život v Ottawě, jaký je v kanadském hlavním městě?
Přijde mi, že Ottawa je docela podobná Praze: hodně historie a tak. Stadion je dvacet třicet minut za městem po dálnici, to je jediná škoda. Kdyby byl blíže centru, tak by chodilo více lidí a ti by se více bavili. Poslední dva tři měsíce žiju s přítelkyní na hotelu, ten je takovým mým druhým domovem.
„Přijde mi, že Ottawa je docela podobná Praze: hodně historie a tak."
Jak vnímáte severoamerický styl života a vztahy mezi lidmi?
Je to jiné, oni se ke každému chovají s respektem, každý je profesionál. Mají svou hrdost, takové prostředí zde vás změní. Na druhou stranu jsem Čech, co si rád zavtipkuje, to se nezmění.
České prostředí nevychovává k touze se ukázat a mít sebevědomí…
S tím bojuji… Od malička jsem byl hodný, čili jsem vždycky sklopil uši a dělal to, co trenér chtěl. Vidím, jak si tady kluci dokáží dupnout, když nehrají. Mají sebevědomí v tom, že si nenechají vše líbit. Já jsem odmalička takový, že chci svou kvalitu ukázat na ledě. Táta na mě pořád řve, že mám být asertivnější, snažím se, ale vnitřek hned nezměním.
Ottawa strádá a její postup do play off není příliš pravděpodobný. Co případná pozvánka do reprezentačního týmu pro mistrovství světa?
Od malička tvrdím, že reprezentovat je pro mě čest a to se určitě nezměnilo. Kdyby šance přišla, jel bych hnedka!
Share on Facebook
