Finsterle o kariéře: extraliga, úspěch na Vsetíně i transport vrtulníkem

Foto: facebook Lukáš Finsterle

28. listopadu 21:34

Pavel Mandát

Rozhovor s útočníkem Lukášem Finsterlem mapuje jeho dosavadní bohatou kariéru. Zahrál si extraligu po boku zlínských legend Petra Čajánka či Petra Lešky, zažil postup se Vsetínem do 1. ligy i nepříjemný otřes mozku, kdy ho z haly musel transportovat vrtulník.

HokejkaSHOPvanoce

Lukáši, začněme letošní sezonou. Odstartoval jste ji v Hodoníně, načež jste se přesunul do Nového Jičína. Jak se upekl váš přestup?
V Hodoníně jsem přestal dostávat tolik prostoru na ledě, kolik potřebuji. Od toho se pak odrážela i moje hra. Neměl jsem potřebnou důvěru, bohužel. Navíc mě to stálo každý den šest hodin času i s dojížděním. A na to, abych ve svém věku pomalu ani nedohrával zápasy, nejsem zvyklý.  Tak jsme se domluvili na rozvázání smlouvy.

Jaké jsou vaše prozatímní dojmy z Nového Jičína? 
V Novém Jičíně je vše v pohodě. Jsou tam správní lidé na těch správných místech. S panem Urbanem (místopředseda klubu), jsem se hned domluvil. Jeho slovo platí. Šel jsem do Jičína s tím, že klukům budu radit. Navíc budu dělat masáže, budu klukům po ruce, když budou potřebovat poopravit. Máme mladý tým, nicméně rozhodně se na něm dá pracovat. Každý však vždy musí začít sám u sebe.

Kam byste se chtěl s Ďábly letos probojovat?
Ambice jsou tady nastavené tak, aby se udělalo play off. Pak už je to loterie, stát se může cokoliv.

„V Hodoníně jsem nedostával tolik prostoru na ledě kolik potřebuji. Proto jsme se dohodli na rozvázání smlouvy."

Když se vrátím k vašemu angažmá v Hodoníně. Jak na něj budete vzpomínat?
Odchod mě mrzel. Na Hodonín budu vzpomínat jen v dobrém. Měli jsme skvělou partu, která je pro mě v týmovém sportu nejdůležitější. Vytvořili jsme si přátelství, já doufám na celý život (usmívá se). Chodilo tam hodně diváků, ti nás hnali dopředu, to už se dnes ve 2. lize také moc nevidí. Prostě krásné vzpomínky.

Loni na jaře, při čtvrtfinálové sérii s Moravskými Budějovicemi, jste do zápasu nastoupil s přetrhanými vazy v kotníku to, to musel být docela očistec, že?
Bylo to nepříjemné. Ale v play off člověk musí snést i bolest. Navíc já nebruslil na 100 %, jen jak mě ten kotník pustil.

Pojďme k dalším štacím vaší kariéry. Ve Zlíně jste si zahrál extraligu, byl jste v jedné kabině s hráči jako Čajánek, Leška, Balaštík…
Možnost být v kabině s takovými hokejisty byla pro mě jednoznačně splněným snem. Vždyť jsem se na ně jako malý kluk chodil dívat a najednou jsem s nimi byl v jedné kabině. Celkově, když se podívám zpět na tu dobu, tak se musím pousmát. A taky poděkovat za ty časy, které mě hodně naučily. Jen je škoda, že jsem v té době neměl víc rozumu jako teď.

„Možnost být v jedné kabině s hráči jako  Čajánek, Leška, Balaštk byla splněným snem. Jen je škoda, že jsem v té době neměl víc rozumu."

Vy jste ze Zlína odešel po sezoně 2011/2012. Berani pak v následujících dvou letech získali stříbro a zlato. Nemrzí vás to?
Mrzelo mě to, ale člověk musí jít dál. Mohl jsem naříkat, že jsem mohl mít to a to, ale všechno se děje z nějakého důvodu. Všechno se děje, aby nás to posunulo vpřed.

Foto: Jana Vráblíková, hc-vsetin.cz

Patrně největší úspěch kariéry jste zažil na Vsetíně, kde jste slavil postup do 1. ligy. Tenkrát to byla asi velká jízda, co?
Tak na Vsetíně to byla jedním slovem: BOMBA. Všechno šlapalo tak, jak mělo. Vyhrávalo se, dařilo se, fanoušci byli neskuteční. Bylo to nádherné období, s klukama jsme pořád v kontaktu.

O Vsetíně se říká, že tam je velmi specifické prostředí. Prý na hokej chodí celé město a tím pádem se skoro všichni osobně znají. Je to tak?
Je to tak. Zná tam každý každého. Lidé jsou tam zvědaví. Ještě i teď mi někteří volají nebo píšou, jestli nevím nějaké zákulisní informace, drby a podobně. (usmívá se) Lapačem voní slivovice, každému hokejistovi bych přál, aby si zkusil angažmá na Vsetíně. Stojí to opravdu za to. Říkal jsem hned, co jsem tam došel, že bych si tam dokázal představit dohrát tam celou kariéru. Hned jsem si to tam zamiloval, navíc to tam mám „přes kopec“. Věřil jsem si, byl jsem natrénovaný, ale po postupu do 1. ligy jsem tam odehrál jen pár zápasů a šel jsem zase dál. Tak to prostě chodí. Díky Vsetínu za ty krásné roky.

„Každému hokejistovi bych přál, aby si zkusil angažmá na Vsetíně." 

Část sezony 2013/2014 jste strávil v EBEL. Jaká je to soutěž? 
EBEL byla nad moje očekávání. Moc se mi ta soutěž líbila. Bruslilo se nahoru dolů, dohrávalo se. Co se týče cestování, to mi vůbec nevadilo.

O rok později to pro vás byl velmi turbulentní ročník. Začal jste ho ve slovenském Martinu, kde ale byly finanční potíže…
Ano, po konci ve Znojmě jsem odešel do Martina, kde jsem dohrál sezonu a domluvil se na pokračování. Bohužel se nám od začátku nedařilo, takže nás pár hráčů vyrazili a peníze jsme viděli až později. Naštěstí jsme vše dostali.

Pak jste zkusil štěstí v německém Peitingu, kde vás v prosinci roku 2014 potkal velmi těžký otřes mozku. Z haly vás dokonce transportoval vrtulník…
Po konci v Martinu jsem byl v měsíci listopadu doma, trénoval jsem, kde se dalo, a čekal, co bude. V jeden den mi volali dva agenti. Jeden, ať jdu do Peitingu, druhý mi nabízel Tychy v Polsku. Takže jsem se radil snad s celým okolím, co pro mě bude nejlepší, ale pořád jsem si nebyl jistý. Nakonec jsem jel druhý den do Tych, protože ty byly o 6 hodin autem blíž než Peiting. Tam jsem odtrénoval v krásné hale, jenže pak mi volal druhý agent, kde jsem, že už Peiting zaplatil transfer. Takže jsem se po tréninku sbalil a jel domů. Po příjezdu jsem zjistil, že nás vykradli. Další den jsem tedy jel do Peitingu, načež jsem měl po třech týdnech těžký otřes mozku. Bohužel si první let helikoptérou nepamatuju. Poslední, co si z toho dne pamatuju, jsou špagety, které jsem měl na oběd.

„Let helikoptérou si nepamatuju. To poslední, co si z toho dne pamatuju, jsou špagety, které jsem měl na oběd."

Zbytek zmíněné sezony jste dohrál v Rakousku…
Po otřesu mozku následovala delší pauza, nehrál jsem celý leden. Nicméně se mi ještě podařilo sehnat angažmá těsně před koncem přestupů, konkrétně v rakouském Kapfenbergu, kde nám dlužili peníze za devět měsíců. Naštěstí jsme to nakonec dostali. Takže jsem se po tomhle všem rozhodl vrátit domů a šel jsem na Vsetín. Tohle by nevymyslel ani Spielberg. (směje se) Ale opravdu na to vzpomínám jen v dobrém. Jsou to všechno zkušenosti a zážitky k nezaplacení. Zdraví je nejdůležitější. Vše ostatní jsou proti němu prkotiny.

Foto: Lukáš Bajgar, hcporuba.cz

Momentálně se kromě hokeje věnujete masérským a kondičním službám, je to tak?
Ano, věnuji se masážím, baňkování, tejping apod. Mám k tomu blízko díky hokeji. Navíc si troufám říct, že pro to mám cit. Moc mě to baví a naplňuje. Postupem času chci vědět víc a víc, dělat si nové kurzy, vzdělávat se o lidském těle a připravovat se na budoucnost. Ještě jsem přemýšlel nad kondičním trenérem, ale to už hodně předbíhám.

Kde sám sebe vidíte po konci hokejové kariéry? 
Chci hlavně, abychom byli všichni zdraví a šťastní. Mít rodinu, věnovat se věcem, které mě baví a naplňují. Takže se chci dál věnovat lidskému tělu, dělat kondičního trenéra a v neposlední řadě chci také být dobrým rodičem.

RSS | Kontakt | Podmínky užití | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz