Flek o nadávkách, vyčerpání i zájmu z NHL: Zahraničí je sen!
Foto: Aleš Bedlík, hokejkv.cz
Karlovarský expres: 21 branek a 18 asistencí v sezoně, účast na mistrovství světa, kde překvapoval všechny. Dvakrát se i prosadil. Osmadvacetiletý Jakub Flek nakonec extraligu ještě neopustil, i když daleko od toho nebylo.
Byl o vás velký zájem v cizině, přesto jste zůstal v Karlových Varech.
Hlavní roli sehrálo to, že mám stále platný kontrakt ve Varech na rok. Výstupní klauzuli o odchodu do zahraničí jsem sice měl, ale byla ohraničena datumem. A díky tomu, že bylo mistrovství světa posunuté, tak mi to ztížilo vyjednávání s kluby.
Takže na to nebylo moc času...
Přesně tak. Bohužel se nedokázalo domluvit nic, co by dávalo smysl, takže pokračuju ve Varech.
Jak horké to bylo se zájmem z NHL?
Hele… Na rovinu vůbec nevím. Vím jen to, že se na mě byli někteří zástupci klubů dívat na mistrovství. Někdo z Detroitu tam byl a mluvil také s Martinem Pešoutem (trenérem Karlových Varů, pozn. red.). Mně a mého agenta ale nikdo nekontaktoval, takže to určitě nebylo nějak horké. Žádný oheň.
Ale v budoucnu se zahraničí asi bránit nebudete…
Jo, je to pro mě sen! A cíl do příštího roku… Skončí mi smlouva tady ve Varech a pro zahraničí budu volným hráčem. Chtěl bych jít hrát nějakou top ligu.
„Někdo z Detroitu tam byl a mluvil také s Martinem Pešoutem."
Na šampionátu v Rize se vaše jméno skloňovalo opravdu mnohokrát… Povedl se vám.
Tyo, fakt jsem si to strašně užil a jsem vděčný trenérům, že mi dali šanci. Snažil jsem se jim důvěru vrátit nejlepšími výkony. Nechal jsem tam úplně vše, co jsem v sobě měl. Když jsem dojel domů, tak jsem snad dva dny jednom ležel… Byl jsem vyčerpaný. (usmívá se)
Foto: Markéta Křížová
Týmový úspěch z toho nebyl, ale zkušenost do kariéry snad největší, že?
Ano, je to tak. Ale stále ve mně převládá smutek, že jsme neudělali úspěch. Platí to v klubu i v národním týmu. V reprezentaci to je víc umocněný. Nehrajete za svoje jméno, ale reprezentujete celou naši krásnou zemi… A chcete udělat úspěch, aby se Česko více zviditelnilo.
Když jste byl hodně unavený po mistrovství, užil jste si vůbec užil dovolenou?
Dostal jsem od trenéra dostatek volna. S přítelkyní jsme byli na jedné dovolené a pak jsem byl ještě s kamarádem a naší partou. To bylo jen autem, ale i tak jsem si odpočinul a jsem připraven na další sezonu.
„Ale stále ve mně převládá smutek. Nehrajete za svoje jméno, ale reprezentujete celou naši krásnou zemi…"
Zkusil jste si zase MMA v přípravě?
Já ho zapojuju každý rok. Letos to ale popravdě nebylo v takové míře jako roky předtím. Já si chtěl fakt pořádně odpočinout po strašně dlouhé sezoně… Ovšem začal jsem včas, abych se dobře na vše připravil.
Co čekáte od nové sezony?
To, co od každého ročníku. Nesmíme vypustit žádný zápas a vždy půjde o body. Letos sestupují dva kluby… Bude hrát roli možná i psychika. Ale já věřím, že nebudeme namočeni někde v sestupových příčkách a budeme spíš myslet na přední pozice.
Foto: Markéta Křížová
Trenér Martin Pešout říkal, že se snažil k vám přivést jednoho centra, ale to nevyšlo. Nabízí se mladíci Hladonik nebo Kulich.
S Honzou Hladonikem jsme už spolu hráli skoro celou loňskou sezonu, když odešli David Kaše s Jakubem Laukem. Honza je chytrý a rychlý hráč, hraje se mi s ním dobře. Má energický styl, což máme podobný.
A sedmnáctiletý Jiří Kulich?
To je defacto to stejný. Je mladší, bude záležet, jak se s tím popere i psychicky, ale od toho tam trošku budu i já. I když já sebe nepovažuji za nějakého matadora, abych ho vychovával. (směje se) Určitě mu budeme chtít třeba s Tomášem Rachůnkem, který bude asi s námi hrát, pomoct. Za mě na extraligu má.
„Mně to i motivuje, když na mě někdo hučí a tak… Spíš se tomu směji, než abych byl naštvaný."
Jak se těšíte na obnovenou spolupráci s Tomášem Rachůnkem, který se vrátil v lednu z Liberce?
Hrozně! S ním a ještě s Dávidem Grígerem jsem zažil nejlepší sezony svého života. Troufnu si říct, že jsme patřili k těm nejlepším lajnám v extralize. Věřím, že s Tomášem budeme pro tým prospěšní.
Navíc vám začne sezona v normálnějším režimu, tribuny nebudou prázdné.
No, bylo to složitý. Nemohli jsme si zvyknout, že na stadionech nejsou lidi. Atmosféra hrozně chyběla. I když jsem se bavil třeba s Milanem Gulašem, tak jsme si kolikrát říkali, že se do zápasů nemůžeme moc dostat… Pokud hrajete třeba venku v nepřátelském prostředí, tak vás to stejně namotivuje. Snad to už bude úplně jiný než loni.
Takže radši poslouchat nadávky než nic?
Stoprocentně! (pousmál se) Mně to i motivuje, když na mě někdo hučí a tak… Spíš se tomu směji, než abych byl naštvaný. Je tam pak touha dát třeba v dalším střídání gól a zamávat jen na jedince do hlediště…
Foto: Aleš Bedlík, hokejkv.cz
Share on Facebook
