Flek o únicích a play off: Proti Varům netrefil stodolu. Vytáhl story se Sedlákem a Postavou

Jakub Flek | Foto: Vít Golda

(HERNING, od našeho zpravodaje) Pozor, na bránu letí raketa. Má český dres? Jestli ano, je to nejspíš Jakub Flek. V sobotu proti Kazachstánu první únik neproměnil, pak si ale seřídil mířidla. V neděli dopoledne opět přestoupil před novináře a mluvil... Přesně tak, jak ho známe – otevřeně, bez frází a dlouze.

Jakub Flek

útočník, 32 let

MS 2025 2024-2025

Z 8

G 5

A 2

B 7

Řeč byla samozřejmě především o mistrovství světa a včerejší drtivé porážce Kazachstánu (8:1). Jakub Flek se ale vrátil i k letošnímu vítěznému tažení s Kometou a vytáhl taky jednu vtipnou historku s Michalem Postavou a Lukášem Sedlákem.

„Věřím, že jsme naladění dobře. Přijdou papírově těžší soupeři, takže jsem rád, že před tím nejdůležitějším si taky zkusíme ostré zápasy,“ započal takřka dvacetiminutové dopolední povídání.

Jak moc bylo pro hráče nepříjemné hrát proti Maďarsku a Kazachstánu?
Je to spíš nepříjemné pro hlavu, člověk nechce nic podcenit, ale v hokeji se může stát cokoliv. Dostaneš blbý gól, ne-li dva, a třeba se trápíš v koncovce. Pak z toho může být nějaké fiasko. Je spíš těžší se na takové zápasy připravit mentálně než fyzicky. O to víc jsem rád, že jsme ty zápasy zvládli, a teď už máme hlavy nastavené jenom na to nejdůležitější.

Jak drží vaše hlava po celé sezoně a náročném play off? Neměl jste problém se na slabší soupeře nastavit?
Ne, já to mám tak, že moc nekoukám na to, kdo proti mně stojí. Snažím se tam vždycky nechat všechno, stejně jako všichni. Ale občas to tu hlavu svádí, aby se přizpůsobila hře soupeře. O to víc je to těžké po mentální stránce, jak jsem říkal. Zvládli jsme to a těším se na to, co přijde.

Ale zápasů jste letos odehrál pomalu jako v NHL...
To sice jo, ale já to mám rád. Fyzicky se cítím dobře, sil mám dost a na tohle de facto trénuji celý rok.

Včera proti Kazachstánu jste skóroval svým klasickým způsobem – z úniku. Máte to zakončení vždycky dopředu rozmyšlené, nebo je víc variant?
Přiznám se, že hodně rád volím tuhle střelu na vyrážečku. Jako levák si tam vždycky udělám lehký pohyb do pravé strany. Když jsem se o tom bavil s gólmany, tak mi kolikrát říkali, že tím pohybem svádím k tomu, že bych třeba mohl dělat kličku do bekhendu. Ten gólman se trošku víc pohne a otevře vyrážečkovou stranu, já jako levák to mám pak volnější. Rád volím tohle zakončení, ale samozřejmě to nejde dělat furt dokola. (úsměv)

Jedna věc je rychlost, ale důležité je i načasování, že?
Samozřejmě nejde úplně podvádět, jak se říká „cheatovat“. Kdyby se cokoliv stalo v obranném pásmu, tak by to hořelo, a byla by to moje chyba. Chce to dobře načasovat a vystihnout moment, kdy už věřím svému spoluhráči, že má puk jasně pod kontrolou. Pak se snažím nakopnout nohy co nejvíc to jde a ujet.

Daniel Gazda to včera načasoval perfektně...
Výborně. Na chvíli jsme se potkali pohledem, když jsem startoval z obranného pásma, takže o mně věděl. Počkal na vhodný moment, puk jsem přebíral hokejkou na modré čáře, takže to lépe načasovat nešlo.

Volíte zakončení i podle toho, jaký chytá brankář?
Vždycky si to analyzuju před zápasem. Je to samozřejmě skvělá práce našeho trenéra gólmanů – jak v klubu, tak i tady Páva (Ondřeje Pavelce, pozn. red.). Dávají nám noty. Vždycky si to přečtu, pak se podívám, který z gólmanů je v bráně, a podle toho se snažím zakončení volit. Ale jak jsem říkal, mám své oblíbené.

Jakub Flek v úniku | Foto: Vít Golda

Co když gólman chytá v obráceném gardu?
Je to pro mě horší. Mám radši, když má gólman klasický gard – na levé straně vyrážečku. Přeci jen ta lapačka má větší rozsah pohybu, je to trošku něco jiného. V takovém případě většinou volím jinou variantu.

Je před klíčovou fází turnaje důležité vědět, že vám ty nájezdy takhle jdou?
Samozřejmě je to důležité. Když si vzpomenu na čtvrtfinále proti Varům... Tam jsem těch nájezdů měl snad osm a nebyl jsem schopný trefit ani stodolu. Musím přiznat, že jsem z toho byl fakt špatný, protože Kometa na moje góly spoléhá. Já jsem je v sérii s Vary nedoručil, o to víc jsem byl rád, že se Spartou i Pardubicemi mi to tam padalo. Je dobré, že jsem si to přenesl i sem, ale nelítám hlavou v oblacích. To nejdůležitější teprve přijde. Pro psychiku je super, že jsem týmu pomohl góly, že mi to tam padlo, a že jsem ty úniky proměnil, ale určitě z toho nedělám nějaké velké haló.

Vyhovuje vám to obrovské hřiště, které v Herningu je? Třeba zrovna na úniky.
Vyhovuje, ale minule jsem někomu říkal, že je paradoxně kolikrát snazší ujet na menším hřišti. Na tom velkém to mají všichni hráči v hlavě. Víš, že když uděláš chybu, tak už se to těžko dohání. Jsi takový obezřetnější, víc si na to dáváš pozor. Když si třeba vzpomenu na play off na Spartě, kde je nejmenší rozměr, a přesto jsem tam ujížděl furt. Myslím si, že to není úplně dané velikostí hřiště.

Vzpomínáte, jak v loňském semifinále proti Švédsku Lukáš Sedlák dvakrát proměnil únik totožným způsobem?
Já jsem ležel v horečkách v posteli, takže jsem fandil v tomhle stavu. Taky neskutečné. Popravdě jsem nečekal, že to podruhé vytáhne znova. Vytáhl to znova a ono to vyšlo. To je taková úsměvná historka, zase se vrátím k play off. Když jsme s Pardubicemi hráli finále, tak jsem přišel za naším brankářem Míšou Postavou a říkám mu: Ne, že bych ti chtěl zasekávat hlavu, ale kdyby někdy ujel Sedlo, hodně tady to dělá, bekhend mezi nohy. On na to: Já to vím, já to vím, koukal jsem na něj. Pak jsme hráli doma, tuším, že to byl šestý zápas. A Sedlo ujel, tak si říkám, že to teď udělá, ale on to plácl bekhendem do víka. Posty za mnou přišel a říká: No, tak to zrovna neudělal.

Už jste řekl Davidu Pastrňákovi, že příští trestné střílení jedete vy, když mu to tam nepadá?
Ne, to si nedovolím. (smích) Věřím, že až příště David pojede, tak to tam vymete, nebo vykouří nějakou z těch jeho krásných kliček. Přijde to v ten nejdůležitější moment.

Lidé na sociálních sítích se ptají, proč nedělá tu kličku jako vždycky, proč jenom střílí...
To je otázka na něj. Poprvé, co jel nájezd, tak bylo vidět, že mu to vyloženě sjelo. Já jsem přesně věděl, co chce udělat, v NHL to udělal několikrát. On jako pravák si to potáhne a pak to trefí přímo do víka křížem, to se strašně těžko chytá. Včera jsem se ho taky ptal, co zamýšlel, jestli chtěl střílet na mrtvou nohu. Říkal mi, že chtěl naznačit to fláknutí nahoru, aby gólman zůstal zamrzlý, a zkusil to mezi nohy. Nevyšlo to, ale radit mu si může dovolit asi tak jedno procento lidí.

Skóroval jste na pěti šampionátech v řadě, takže jste mezi Davidem Výborným, Martinem Procházkou, Pavlem Paterou a Jiřím Dopitou. Jak se to poslouchá?
To je slušná společnost, ale já to beru s pokorou. Jsem strašně rád, že šanci dostávám pod více trenéry. Je to mé páté mistrovství světa v řadě a hrozně si toho vážím. Užívám si, že jsem v takové společnosti jak hráčů, tak trenérů.

Robert Reichel před mistrovstvím říkal, že kdyby Roman Červenka odmítl, tak vy jste jeden z těch lídrů, kteří by to mohli převzít.
Zvlášť od Albiho mě to moc těší, je to neskutečná legenda, měl jsem tu čest pod ním hrát. Jak jsem říkal, chci v tomhle zůstat pokorný. Jsem strašně rád, že jsem céčko dostal v Kometě, a že jsme dokázali, co jsme dokázali. Ale úplně na tom céčku nelpím, v kabině jsem dost mluvil, i když jsem ho neměl. I tady si k tomu každý něco řekne. Myslím, že to funguje dobře.

Učíte se právě i od Romana Červenky?
Roman je pro mě obrovská legenda, má veškerý můj respekt. Vždycky, když se mě někdo zeptá, jak bych toho kluka jedním slovem popsal, tak říkám „profík“. Je fakt radost ho sledovat při práci, kór v jeho věku. Je prostě neskutečný.

Když jste s Kometou vyhrál titul, tak jste říkal, že vítězným rituálem bylo chození na jedno pivo den před zápasem – třeba v Praze do Rígráčů (Riegrových sadů). Plánujete něco takového i v nároďáku?
Do Rígráčů to máme daleko. (smích) Ne, musím říct, že úplně stejně jako v Praze tady máme skvělou partu. Den před zápasem vždycky na hotelu sedíme na společném pokoji. Dáme si signál, sedne si tam celý tým a pak si jdeme lehnout.

Pojďme ještě k pondělnímu zápasu s Německem. Vy se znáte s Dominikem Kahunem, že?
Vyrůstali jsme spolu, on pochází kousek od Mariánských Lázní z Plané. Hrávali jsme spolu ještě na třetinách minihokej, známe se fakt od dětství. Teď jsme se tady potkali, takže jsme trochu pokecali, stejně jako na předchozích mistrovstvích. Těším se na něj – skvělý hráč, moc šikovný, má za sebou krásnou kariéru.

Dokážete porovnat Německo a Ameriku? Kdo bude těžší soupeř?
Papírově nebo všeobecně bych asi řekl Amerika, ale myslím, že ty zápasy budou podobné, hodně vyrovnané. Oba soupeři jsou na TOP levelu a neviděl bych mezi nimi nějaký extra rozdíl.

Share on Facebook Share on Twitter

• Reprezentace
• MS hokej 2025
• Česko