Gulašův hnací motor? Titul! Trofej pro Hokejistu sezony by dal Irglovi
Foto: Karel Švec, Český hokej
Plzeňský útočník Milan Gulaš se stal po Jiřím Dopitovi a Romanu Málkovi teprve třetím hráčem, který obhájil triumf v anketě Hokejista sezony. „Osobně jsem hlasoval pro Zbyňka Irgla. Prožil s Olomoucí výbornou sezonu," prozrazuje. Zatímco loni přebíral dvě ocenění, letos hned čtyři.
Milan Gulaš se v uplynulém ročníku blýskl dohromady 76 body za 36 branek a 40 nahrávek. Kromě hlavní kategorie přebíral ocenění pro nejproduktivnějšího hráče, nejlepšího střelce a aby těch cen nebylo málo, odnesl si ještě trofej pro nejlepšího hráče utkání.
„Věřím, že ten moment na mě čeká. To je asi nejvíc, co teď chci v hokeji dokázat."
Už loni jste říkal, že to je neuvěřitelné, ale ocenění dál přibývají.
Ohromně moc si toho vážím. Je to práce celého mančaftu. Mých spoluhráčů. Bez nich bych tady na tom pódiu nestál. A určitě je to taky o práci v létě, která mě jen utvrdila v tom, že by mohla fungovat. Fyzický fond po celou sezonu fungoval, cítil jsem se výborně. V tom určitě chci dál pokračovat.
Děláte třeba něco s přibývajícími roky jinak?
Od té doby, co jsem odešel do zahraničí, si dělám letní přípravu sám. Připojuji se k mančaftu většinou až 25. července, za ty roky jsem poznal a pochopil, co moje tělo potřebuje, aby se připravilo na další sezonu. Prozrazovat to nebudu. Není to vůbec nic extra, ale funguje to. Tak proč v tom nepokračovat dál.
Když pak jsou vaše výsledky takové, tak trenér ani nemůže nic namítat, že?
Byl jsem pět a půl roku venku a dělal si přípravu celou dobu sám. Tomáš Vlasák a Martin Straka jsou zkušení hráči, kteří si dělali letní přípravu taky sami, takže vědí, co já v létě dělám a nedělám. V tom problém není. Jsou věci, které dělat nemůžu, a v týmu je dělat musíte, ale to už by potom nedělalo dobrotu pro tělo. Tahle cesta je úplně ideální, vyhovuje mi.
Jak moc hráče, který rád nahrává, potěší, že se stal nejlepším střelcem?
Já jsem říkal, že tahle cena by hrozně moc slušela Peteru Muellerovi z Brna. Beru ho jako takového zabijáka, toho střelce, který opravdu číhá. Že to letos padlo na mě, za to jsem hrozně rád, ale velký podíl na tom má Honza Kovář. Od doby, co přišel, jsem trošku začal hrát jinak. Hned jsem pochopil, že nahrávky bude dělat on, tak jsem si začal hledat prostory do střeleckých pozic a náramně to vycházelo.
Gulaš: Individuálních trofejí si vážím, ale vyměnil bych je za mistrovský pohár nad hlavou
Kolik ocenění stihnete posbírat příští sezonu bez Jana Kováře?
Já bych se klidně spokojil s tou jednou na konci, kterou získal Třinec. Tohle je pro mě ten hnací motor. Titul je snad jediná věc, která mi v hokeji chybí a kterou jsem nezažil. Už jsem byl párkrát blízko, ve Švédsku jsme hráli ve finále. Věřím, že ten moment na mě čeká. To je asi nejvíc, co teď chci v hokeji dokázat.
Je teď opravdu ta vidina titulu tím hlavním, co vás teď hokejově naplňuje?
Ten hokejový život běží ohromně rychle. Když si vzpomenu, jak jsem začínal hrát extraligu před x lety, tak to uteklo strašně rychle. Těch šancí k tomu, abych získal titul, taky nebylo tolik. Jsou hráči, kteří je sbírají jak na běžícím pásem a pak jsou takoví, kterým se to nepodaří. Věřím, že k nim patřit nebudu. Tohle je opravdu věc, kterou chci dokázat. Doufám, že se mi to jednou splní.
Zkušenější hráči většinou mluví v duchu, že úspěchy nepřichází automaticky.
Když jsem začínal hrát za chlapy v Budějovicích, tak jsme rok co rok hráli semifinále extraligy. A mně tehdy vůbec nedocházelo, co to vlastně je. Člověk se stále učí a sbírá zkušenosti. S určitým věkem se dostáváte do určité pozice v klubu a když jste pak v roli kapitána, máte zodpovědnost úplně za jiné věci. Za chod klubu. Za fanoušky. A za všechny kolem. Snažíte se, aby všechno fungovalo, jak má. Teď to beru úplně jinak. Strašně si přeju, abychom na titul dosáhli. Doufám, že se mi to jednou splní.
Foto: Karel Švec, Český hokej
Prožíváte teď nejpohodovější období v kariéře?
Asi jo. Ohromně si to užívám. Když to vezmu z hokejového hlediska, tak jsem si tu sezonu opravdu moc užíval a hokej mě moc bavil. Rodinný život musí jít někdy trochu stranou, když je sezona v plném proudu, třeba při play off. O to víc se pak na ty momenty s rodinou těším. Samozřejmě i pro mě byla vždy největším lákadlem reprezentace, ale když to řeknu na rovinu – hokej už pro mě neznamená tolik, co pro mě znamená moje rodina. Mám rodinu na prvním místě a teď jí chci dát zase to, co mi oni dávají těch devět měsíců v sezoně. Chci jim to vrátit.
Cítíte na sobě, že vám pomáhá takový ten vnitřní klid?
U mě to dělá hrozně moc. Jakmile se vnitřně necítím dobře, tak se to odráží i na sportovních výkonech. Pro mě je klid v rodině, taková ta pohoda, aby byli všichni zdraví a spokojení, asi úplně nejvíc. Když to všechno funguje, je to pak parádní. A tahle pohoda je cítit i v klubu. Plzeň jsem poznal před šesti lety a právě proto jsem se tam vracel, protože jsem věděl, jak to tam funguje a jací lidí to tam vedou. Jsem za to hrozně rád, že to tam takhle pokračuje.
Blíží se mistrovství světa, budete jej sledovat?
Určitě budu koukat, těším se na to. Máme kvalitní mančaft, porazili jsme Švédy, kteří jsou pasovaní na favorita celého MS. Trenér Říha měl asi trošku zamotanou hlavu z toho, kolik hráčů tam měl, ale aspoň bylo z čeho vybírat.
Share on Facebook
