Gut o zámoří i konci Trhačů. Jakou má zkušenost s Klímou?
Foto: Jan Beneš, Český hokej
Michal Gut patří mezi odchovance kadaňského hokeje, mladý útočník proto s těžkým srdcem sledoval neslavný konec rodného klubu v Chance lize. V rozhovoru pro hokej.cz komentuje nejen odstoupení Trhačů z Chance ligy, ale také své působení za oceánem.
Už jste se po několika dnech srovnal s nečekaným koncem Kadaně v Chance lize?
Jojo, vstřebal jsem to. Nedá se říct, že bych kvůli tomu nespal, ale mrzí mě to. V Kadani jsem začínal hrát hokej, když mi bylo deset, pamatuju si, jak jsem chodil na zápasy a byl plný zimák. Pak to postupně uvadalo. Je to velká škoda.
A není to pro Kadaň po letech agónie spíše vysvobození?
Dá se to tak brát, horší už to být snad ani nemohlo, teď to může být jen lepší. Aktuálně je v Kadani hlavní tým ten, který hraje kraj, to vím, že se snaží dát dohromady, aby lidi zase začali na hokej chodit. Svým způsobem je jedno, jaká soutěž se tam bude hrát, hlavní je, aby hokej fanoušky zase bavil. Podle mě měli uvažovat o konci v Chance lize už tak dva až tři roky dozadu, nemuselo to dopadnout takhle. Nejvíc mě mrzí, že se odstoupilo během rozehrané sezony, nebylo hezké se na to dívat.
Máte pravdu, že důstojnější by bylo skončit před sezonou…
Je to tak, sice do toho nevidíme, ale myslím, že mohli prodat licenci a hrát 2. ligu. V ní by mohli zapojit víc kadaňských mladých, čímž by se ušetřily peníze… Jak říkám, nevidíme do toho, četl jsem rozhovor s panem Klímou, ve kterém říkal, že odstoupil hlavní sponzor, ale i tak se to podle mě nemuselo nechat dojít takhle daleko.
Na vašem Instagramu jste napsal, že jedním z hlavních důvodů kadaňského pádu byli lidé, kteří klub brali jen jako byznys. Jak jste to myslel?
Každý, kdo vyrůstal na kadaňském zimáku, tak vám řekne, že to tam byla jedna velká rodina. Každý se znal s každým, od ledaře po trenéra áčka, když to tak řeknu. Jakmile hokej v Kadani začal upadat, změnilo se to. Mám pocit, že to začali dělat lidé, kteří si chtěli jen přivydělat nebo mít svůj vlastní tým…Kdyby to dělali lidé, kteří hokej v Kadani milují, takhle to podle mě dopadnout nemuselo. Jasně, mohla se dnes hrát druhá liga, ale klub by se nějakým způsobem dával dohromady.
„Podle mě měli uvažovat o konci v Chance lize už tak dva až tři roky dozadu, nemuselo to dopadnout takhle."
Vlastník klubu Petr Klíma je mezi fanoušky vnímán různě. Jak ho vidíte vy?
Když hokej v Kadani převzal, tak všichni říkali, že to bude super. I já jsem byl nadšený, ale bohužel to postupně šlo do kopru. Víc nevím, co bych k tomu řekl.
Máte s Petrem Klímou osobní zkušenost?
Moc ne. Znám jeho dva syny, kteří hrají v Hradci Králové. To jsou moji velcí kamarádi. Petr Klíma pro mě vždycky bude legenda, protože v hokeji z hráčského pohledu něco dokázal. V té roli vlastníka už to bohužel tak úspěšné nebylo, tady s ním mám jednu zkušenost.
Foto: Tomáš Bouda, hcsokolov.cz
A to?
Když jsem loni měl odletět do Ameriky, zasáhl covid. Trénoval jsem s Kadaní a jasně jsem řekl, že si chci zahrát za svůj rodný klub. Jenže to jednání bylo takové, že na všechno bylo dost času… Tak jsem se nakonec sbalil a šel do Sokolova, když to tak řeknu. Tam nakonec byla super sezona, ale hodně mě mrzelo, že jsem si za Kadaň nezahrál.
Pídil jste se po vysvětlení, proč Kadaň tak otálela?
Do dneška to nevím. Ze strany Sokolova mě přesvědčil velký zájem, který o mě měli. V Kadani ten zájem byl asi taky, ale možná to brali jako až moc suverénní věc. Pamatuju si, že jsem jednou přišel do kabiny a řekl, že v Kadani chci hrát, odpovědí mi bylo, že je na to času dost. Přitom do začátku ligy zbývaly v tu chvíli dva týdny a já si potřeboval vyřídit veškeré papíry. Tak jsem se nakonec rozhodl jít do Sokolova.
„Když jsem loni měl odletět do Ameriky, zasáhl covid. Trénoval jsem s Kadaní a jasně jsem řekl, že si chci zahrát za svůj rodný klub. Jenže to jednání bylo takové, že na všechno bylo dost času."
Věříte, že se kadaňský hokej postupně zvedne?
Kdybych tomu nevěřil, tak nejsem Kadaňák. Věřím tomu na sto procent, ale je jasné, že nikdo neví, kdy to bude. Může se to povést za rok, za dva, za pět let, ale taky za deset let. Důležité je, aby se do Kadaně vrátili ti, kteří mají místní hokej rádi. Aby to tam všechny zase bavilo a aby si to všichni užívali. Kadaň musí být opět ta hokejová rodina.
Teď k vám, jak jste prozatím spokojen se sezonou v zámořské WHL?
Nemám si na co stěžovat, daří se nám. Máme klubový rekord, když jsme v šestnácti zápasech ztratili jen jeden bod za prohru v nájezdech. Kolektiv je taky super. Ze začátku jsem si sice musel trochu zvykat, protože mě provázely problémy s odletem, což mi znemožnilo zasáhnout do přípravných zápasů, ale už je to v pohodě.
„Minulou sezonu mi to v Sokolově napadalo, tak si všichni mysleli, že začnu dávat ve velkém i góly, ale mám radši, když můžu góly vymýšlet a připravovat spoluhráčům."
Za dvanáct zápasů jste nasbíral dvacet kanadských bodů. V týmu máte jednu z klíčových rolí, že?
Kvůli tomu jsem sem šel. Klub kontaktoval mého agenta Michala Sivka, že mě chtějí do prvních dvou útoků. Samozřejmě si to ale musím uhrát, není to nic automatického. Zatím na těch pozicích ale jsem a doufám, že to tak vydrží celou sezonu. Týmu se snažím pomoct brankami i přihrávkami.
Hlavně těmi přihrávkami, těch máte naprostou většinu…
Vždycky mi říkali, že jsem spíš playmaker než střelec. Minulou sezonu mi to v Sokolově napadalo, tak si všichni mysleli, že začnu dávat ve velkém i góly, ale mám radši, když můžu góly vymýšlet a připravovat spoluhráčům.
A nesnaží se vás tenhle styl hry v zámoří odnaučit? Tamní hokej je založený zejména na tom cpát všechno do brány.
Neřekl bych, že odnaučit. Tady jsou takoví, že když ve vás vidí nějaké plus, snaží se ho rozvíjet. Samozřejmě mi někdy říkají, že v některých situacích bych měl víc střílet, ale někdy mě trenér za přihrávku pochválí a řekne, že to tak neviděl ani on. My máme trenéra, který je i rád, že mám hru založenou na těch českých ručičkách.
Jak plánujete budoucnost?
Nějakou představu v hlavě mám, ale nechci to zakřiknout. Chci si hokej hlavně užívat, je to můj možná poslední juniorský rok a pak uvidíme. Musím pracovat a pak se šance možná naskytne, kvůli tomu jsem sem šel. Nicméně uvidíme, vždycky říkám, že co se má stát, to se taky stane.
Foto: Martin Voltr
Share on Facebook
