Haasová pokračuje v tradici. Rodiče mě ale jako hokejistku nechtěli, říká

Foto: Slovenský zväz ľadového hokeja / hockeyslovakia.sk

Jedna ze známých českých hokejových rodin má svého pokračovatele i v reprezentaci. Tedy přesněji pokračovatelku. Hana Haasová je dcerou trenéra Rostislava Haase a patří mezi nadějné hokejistky ročníku 2003.

Plekanec Chance liga

Bratři Rostislav a Radek Haasovi patří mezi známé trenéry brankářů. První jmenovaný působil v KHL u týmu Lva Praha, v Čerepovci a loni ve Slovanu Bratislava, teď vede gólmany v Mannheimu. Zahraniční štace, a to i v Německu na konci aktivní kariéry v minulé dekádě, s ním absolvovala i jeho dcera.

Kolik hokejistů vůbec v rodině ještě máte?
Brácha chytá, mladší bratranec hraje, starší chytá. Strejda je trenér...

...takže i u vás bylo jasno?
No já nevím. Myslím, že mamka mě úplně jako hokejistku mít nechtěla, i když mi to takhle přímo neříkala. Ani taťka nechtěl, abychom s bráchou hráli hokej. Ale tím, že on ho hrál, k tomu přišel brácha. Ten tím byl úplně posedlý. A potom to nějak chytlo i mě, ale vůbec nevím jak.

Začínala jste v Krnově, nebo se pletu?
První kroky jsem udělala v Německu, ale nevím, jestli se to dá vůbec počítat. Chodila jsem na veřejné bruslení. Potom jsem začínala v Krnově, kde mě v začátcích všechno učili taťka s ještě jedním trenérem. Hrála jsem tam ale snad do třetí třídy, protože pak jsme se zase stěhovali kvůli taťkově práci. Takže jsem v žádném klubu nebyla dlouho.

A kam jste pak zamířili?
Čtvrtá, pátá jsme bydleli v Praze, v šesté a sedmé jsme byli v Rusku. Ale tam jsem třeba sezonu vůbec nehrála. To jsem jenom chodila s taťkou třeba na brankářské tréninky, ale jinak jsem prakticky nebyla na ledě a nehrála zápasy. Další sezonu už jsem věděla, že potřebuju hrát. Šla jsem tam poprvé k holkám a ty byly asi stejně staré jako já, nebo možná o něco starší. Ten hokej nebyl úplně dobrý, ale ke klukům jsem nechtěla, protože jich bylo sto v jednom ročníku. Potom jsme se někdy v zimě vrátili do Opavy, kam jsem nastoupila a jsem tam doteďka.

Jak se vám hraje v ligovém dorostu? Dávají vám zápasy hodně?
Minulou sezonu jsem hrála podstatně míň než tu předtím, kdy jsem přitom byla věkově osmačka. Vůbec nevím, čím to bylo. Když jsem ale hrála, myslím, že to bylo v pohodě. Kluci byli starší a rychlejší, ale já jsem vždycky měla radši hrát za starší než za mladší, to stoprocentně. A určitě radši hraju s klukama než s holkama.

Máte kvalitní tým? Není to vlastně tak dlouho, co Opava hrála v mladším dorostu extraligu.
Tým byl i silnější, ale myslím, že máme dobré trenéry. Na bruslení máme dobrého trenéra, který by mohl všechny zdokonalit a během sezony by to mohlo být jenom lepší a lepší. Můžeme zase bojovat o postup do extraligy. Minulou i předminulou sezonu to vypadalo, že bychom mohli postoupit, ale ani letos to není úplně vyloučené. Minimálně do nadstavby se určitě chceme dostat.

Jak jste dopadli loni?
Skončili jsme druzí za Olomoucí, která postoupila. Rok předtím jsme skončili snad třetí nebo čtvrtí, tam byla první Technika Brno.

Foto: Slovenský zväz ľadového hokeja / hockeyslovakia.sk

Mezi staršími jste si teď zahrála i v reprezentaci, s osmnáctkou jste se představila na turnaji na Slovensku. Čekala jste, že by pozvánka mohla přijít?
Napadlo mě, že bych mohla být nominována, protože minulý rok se tam taky dostaly hráčky ročníku 2002. Ale nenapadlo mě, že bych si mohla zahrát až tolik, jak jsem si nakonec zahrála.

První zápas jste strávila ve čtvrté formaci, ale pak vás trenéři posunuli výš, že?
Jo, potom jsem byla ve třetí formaci. Druhý zápas jsme hrály celý, ve třetím jsme jednu třetinu seděly a dvě třetiny hrály. Trochu jsem čekala, že vedle starších holek budu víc nervózní a nebudu hrát tak, jak umím, ale bylo to docela v klidu.

Ani na začátku turnaje jste nebyla nervózní, z premiéry mezi staršími?
Do zápasů jsem nervózní nešla. Spíš když jsem před turnajem přijela na kemp, tak jsem byla nervózní, jak to bude vypadat. Ale po prvním tréninku jsem se uklidnila.

A překvapilo vás v osmnáctce něco? Vyšší tempo hry?
Určitě to bylo rychlejší než šestnáctka, ale nepociťovala jsem, že bych nějak nestíhala. Minulý rok jsem hrála v mladším dorostu proti ročníku 2002, o rok starším klukům, což bylo taky rychlejší. Takže už jsem si zvykla.

Proti Japonkám i Finkám jste si zahrála už loni v šestnáctce. Pomohlo vám, že jste je znala?
Určitě. Až na to, že Japonky jsou hrozně ukřičené, si myslím, že se dají zvládnout. A od Finek jsem čekala, že budou lepší, jak o nich všichni mluví.

Na turnaji jste dala dva góly, ten první byl tečí proti Finkám. Měla jste velkou radost?
Byl to takový prvotní šok. Chvílemi se mi chtělo i brečet, jak jsem jela na střídačku. Měla jsem velkou radost, ale po zápase už to bylo pryč. Říkala jsem si jenom: Super, dala jsem gól.

Vzala jste si puk?
Ne, nevzala. Budu to mít jenom v paměti.

Foto: Slovenský zväz ľadového hokeja / hockeyslovakia.sk

Druhý gól proti Slovenkám byl hezčí, protože jste ujela všem soupeřkám...
Myslím, že se mi to povedlo, ale zase by to bylo úplně jiné, kdyby tam proti nám nestály Slovenky, ale třeba ty Japonky nebo Finky. To by se mi asi nikdy nepovedlo takhle ujet, protože Slovenky jsou přece jenom trochu pomalejší. Měla jsem strach, aby mě nefaulovaly a nemusela bych jet nájezd, protože to úplně nemám ráda (směje se).

Dáváte podobné góly?
Párkrát se mi to stalo. Ale čím jsem starší, tím míň se to stává. Ve čtvrté nebo páté třídě to bylo běžné, teď už dávám góly spíš z dorážek nebo ze střely.

Když jste se blížila ke gólmance, přemýšlela jste, co uděláte?
Ne. V tu chvíli jsem vůbec nevěděla, co mám dělat. Ani jsem nad tím nestihla přemýšlet. Potom jsem si na střídačce říkala, že jsem to udělala dobře, že jsem nestřílela, ale šla do kličky.

Co se týče střelby, máte oblíbené zakončení nebo místo, kam míříte?
Vůbec. Kde je místo, tam to zkouším. Někdy to vyjde, někdy ne.

V čem si myslíte, že jsou vaše přednosti?
Myslím, že čtu hru a vím, co mám na ledě dělat. Že se nestane, že bych někam jela a vůbec nevěděla, co mám dělat.

A na čem musíte nejvíc pracovat?
Určitě na rychlosti. To je pro mě teď nejdůležitější.

Celý český hokej se potýká s problémy v koncovce. Upozorňují vás na to trenéři?
Ano, říkají, že tam máme puk zasunout i s gólmankou. Prostě to tam tlačit, dorážet. Že většina gólů padá třeba z dorážky, z druhé nebo třetí střely, než z té první.

Foto: Slovenský zväz ľadového hokeja / hockeyslovakia.sk

V reprezentaci za sebou máte teprve jednu sezonu. Jak hodnotíte ročník s šestnáctkou, ať už týmově, nebo individuálně?
Týmově si myslím, že to bylo super. Druhé místo na Evropě ostuda rozhodně není, i když někdo to bere tak, že jsme mohly být první. Mohly, ale druhé je taky super. A osobní dojmy? Myslím, že se mi to tam docela povedlo, ale mohlo by to být i mnohem lepší.

Osobně nejpovedenější zápas jste měla v listopadu, kdy jste Němkám dala dva góly během jednoho střídání, viďte?
Ano, a ještě to byly moje první góly za reprezentaci. To bylo hodně pěkné.

Kam míří vaše hokejové cíle do nejbližších měsíců?
Teď uvidím, jestli mě ještě někam vezmou s osmnáctkou. Kdyby mě vzali, tak se chci připravit, abych to tempo stíhala. Jinak jsem o tom ale zatím úplně nepřemýšlela.

A jaké máte další vidiny v hokejové kariéře?
Chci být hlavně zdravá a chci hokej dělat, co nejdéle mě to bude bavit a naplňovat. Když nebudu zdravá, tak to nepůjde. Od toho se bude odvíjet všechno ostatní.

Trápily vás někdy větší zdravotní problémy?
Ne, nikdy.

A co vaše hokejové sny? Chtěla byste si zahrát třeba v Americe?
Na univerzitu bych asi chtěla do Ameriky. Na střední školu asi ne. Chci hrát s klukama, co nejdéle to půjde. Kdyby to třeba za dva roky nešlo, asi bych uvažovala o těch holkách. Teď je pro mě pořád lepší hrát za kluky, dokud můžu.

RSS | Kontakt | Podmínky užití | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz