Hadamczika stopl únavový syndrom. Čtyři měsíce jsem netrénoval, říká

Foto: Juliana Zash, hcsparta.cz

Loni váleli za Salcburk v české extralize dva vnukové Aloise Hadamczika, letos ale dlouho ani jeden. Marcel Barinka odešel do Kanady, zatímco Filipa Hadamczika vyřadily vleklé zdravotní problémy. Teď už je naštěstí zpátky ve hře, za sebou má prvních jedenáct zápasů a před sebou touhu udělat s Red Bullem coby mazák další velký výsledek.

Nový fanshop

Chyběl jste ve hře až do prosince. Co tak dlouhou pauzu způsobilo?
Nějaké přetížení, že jsem měl strašně vyčerpané tělo. Začal jsem na tréninku zvracet po deseti minutách a podobně. Nemohl jsem pak asi dva měsíce vůbec trénovat. Potom jsem se vrátil do Salcburku a postupně začínal s týmem, ale během čtrnácti dnů se mi to obnovilo. Takže jsem další dva měsíce netrénoval. Potom jsem se připravoval v Brně s kondičním trenérem Milošem Pecou, který mi hrozně moc pomohl, a mohl jsem se zase vrátit do Salcburku.

Co vám říkali doktoři?
Právě že jsem objel všechny doktory a nikdo nic nezjistil. Fakt jsme objeli celou republiku. Až mi v Praze pan profesor Kolář řekl, že je to únavový syndrom, nebo něco takového.

Bavili jste se, jak z toho ven?
Všichni mi řekli, že musím mít jenom klid a nic jiného tomu nepomůže.

Teď už je všechno na sto procent v pohodě?
Fyzicky už je všechno v pořádku. Jenom se ještě v tom herním tempu necítím úplně ve své kůži, jak jsem byl asi čtyři měsíce bez ledu. To je potom znát. Ale lepší se to zápas od zápasu.

Bylo jasné, že se vrátíte zpátky do Salcburku?
Jo, bylo to jasné. Teď ještě bojuju o místo ve vyšší kategorii, takže uvidíme, jak to půjde.

„Letos už nás každý na titul nepasuje. Ale i když máme mladší hráče, tak jsou podle mě strašně talentovaní.“

Jak vám letošní extraliga sedí? Je víceméně stejná jako loňská soutěž staršího dorostu.
Přijde mi to hrozně podobné jako loni, akorát hrajeme s mladšími hráči, což přidává na konkurenci.

Bylo vám jasné, že už nebudete tak dominovat...
...ale stejně máme ambice úplně nejvyšší. Pořád jsme hlavou nahoře a máme vysoká očekávání.

Loni vás každý pasoval na titul, letos už na vás přece jenom nebude tak velký tlak. To vám může pomoci, souhlasíte?
Ano, myslím, že letos už nás každý na titul nepasuje. Ale i když máme mladší hráče, tak jsou podle mě strašně talentovaní. Perou se s tím dobře a stejně budou hrát vysoko.

Vy jste teď v týmu mazák, viďte?
(směje se) Snažíme si pomáhat. Dva jedničky znám všechny z minulého roku, s dva dvojkami jsme se potkávali v akademii, stejně bydlíme spolu. Takže se vcelku známe, jenom se přišlo do týmu pár nových, se kterými jsme se seznámili. Myslím, že jsme v týmu úplně v pohodě.

Letos máte ještě mezinárodnější tým než loni. Ukrajinec, Bělorus, Fin...
To je pravda, ale oni už v akademii byli, jenom v mladší kategorii. Akorát se posunuli výš. Přišel ten Fin, obránce (Luka Nyman, pozn. red.), ale jinak tam není moc změn. Je to hodně podobné minulému roku.

Foto: Juliana Zash, hcsparta.cz

Když vás člověk vidí, hned ho praští do očí individuální vyspělost hráčů. Považujete to za vaši hlavní doménu?
Myslím, že jo. I když jsou mladší, tak mi stejně přijde, že jsou individuálně vyspělejší než většina kluků v téhle lize. Třeba ten Peterka mi přijde individuálními schopnostmi o třídu výš než všichni ostatní. Nebo náš centr, Elis Hede, je taky na výši. Celkově jsou strašně šikovní.

Plyne to z těch hodin a hodin strávených tréninkem v akademii? Jak na sobě každý sám pracuje?
Určitě. Máme tam i volné ledy, tak si každý chodíme prostě jen tak hrát s pukem, zahrát si s klukama bago a podobně.

Zdálo se mi ale, jako by vám to přes tu individuální vyspělost ještě týmově tak úplně nešlapalo. Jaký máte pocit vy?
(přemýšlí) Spíš to kluci někdy až přehrávají, chtějí si strašně moc hrát. Je to i tím, jak jsou mladší – hrají pořád ten dětský hokej. Tím asi ztrácíme nejvíc puků. Možná je to ale jenom dobře a kluci se tím vyhrajou. Občas taky ztrácí silově, nejdou úplně do každého souboje.

Máte nového trenéra, Kanaďana Yanicka Dubého. V čem je jiný oproti Finovi, který vás vedl loni?
Je hodnější, nechá nás, abychom si mnohem víc dovolili. Jak na ledě, tak i mimo, vtipkuje s námi. Všichni trenéři jsou moc hodní a myslím, že se každému snaží pomoct.

Teemu Levijoki byl hodně impulzivní, co jsem ho tak poznal...
Jo jo (směje se).

Dubé má poměrně bohatou hráčskou historii. Co vám nejvíc předává?
Nejvíc s ním děláme právě ty individuální schopnosti. I na tréninku, jsme třeba rozděleni na obránce a útočníky a jezdíme na kužely, děláme různé náznaky a podobně. Minulý rok jsme na individuálních schopnostech moc nepracovali, spíš jsme nacvičovali herní činnosti.

„Kanadský styl mi nikdy moc neseděl. Proto jsem se pro zámoří ani nikdy moc nerozhodoval.“

Co chcete vy osobně nejvíc zlepšit?
Určitě taky práci s pukem. Myslím, že mi to i pomůže s klukama, protože jsou s ním fakt vyspělí. A taky práci na modré a střelbu.

Jaké máte výhledy? Sezona už se pomalu blíží ke konci.
Teď ještě uvidím, jestli se chytnu v těch starších, kteří hrají Alpskou ligu. Potom uvidíme, co a jak dál. Zatím vůbec nevím, co bude po sezoně a příští rok.

Jasně, ale už v minulých letech jste určitě zvažoval různé možnosti.
Měl jsem i možnost jít do Švédska, kam jsem strašně moc chtěl. Ale kvůli tomu zranění jsme to zvážili, že bude lepší, když půjdu do týmu, kde už jsem byl a znám to tam. Než abych po půl roce šel do nového prostředí, kde bych si další půlrok zvykal a vlastně by mi to vzalo celou sezonu.

Jste v kontaktu s bratrancem Marcelem Barinkou?
Jo jo, píšeme si hodně, občas si voláme.

Co vám říká o zámoří a Halifaxu?
Myslím, že se mu tam moc líbí a je tam spokojený. Konkurence je ale strašně obrovská a má takové chvíle nahoru – dolů. Musí bojovat o místo, je to pro něj dobré.

Foto: Juliana Zash, hcsparta.cz

Vy byste se na Kanadu necítil?
Já úplně nevím, ten kanadský styl mi nikdy moc neseděl. Proto jsem se pro zámoří ani nikdy moc nerozhodoval a spíš jsem chtěl do Švédska nebo podobně.

Co konkrétně vám nesedí?
To malé hřiště, rychlý tlak, hra do těla. Já úplně nehraju silový hokej.

Víc sázíte na přehled, počkat si a v klidu rozehrát?
Ano.

Co vám předává děda Alois?
Snaží se mi radit, podporuje mě. Má taky nejvyšší cíle a chce, abychom v hokeji něčeho dosáhli. Jsem mu vděčný za všechno, co pro nás dělá.

A co říkáte na to, že se zase vrátil k reprezentaci?
Myslím, že mu to celou dobu chybělo, že stejně pořád musí něco dělat a nedokáže sedět doma. Podle mě je to pro něj jenom dobře a snad se jim bude dařit.

„Spíš bych byl překvapený, kdybych dostal nějakou pozvánku.“

Sledujete teď díky němu hodně českou osmnáctku?
Já i tak hodně sleduju mládežnické kategorie a reprezentace. Teď ještě o trochu víc tím, že tam trénuje děda.

Sice už z toho ročníku nejste, ale hodně o něm víte. Jakou má podle vás šanci uspět na mistrovství světa?
S kluky ročníku 2001 jsme hráli, vyhráli jsme i titul ve Spartě, kde měli hodně hráčů v reprezentaci. Myslím, že tam jsou šikovní kluci a je to jenom o tom, jak se stmelí na mistrovství. Doufám, že se jim něco podaří uhrát.

Jsou už dost rozesetí po světě. Asi záleží, kdo přijede a jak se pak zvládnou bleskově sehrát, viďte?
Záleží na domluvě klubu s klukem, agentem nebo trenérem, s dědou, jestli je pustí, nebo ne. Třeba nebudou v play off, takže pojedou, nebo je pustí i přesto a potom se třeba vrátí na konec. Vůbec nevím, jak to tam funguje. Snad jich pojede co nejvíc a nikdo se nezraní.

Vy jste něco málo odehrál v reprezentacích do 16 a 17 let, takže už je to nějaký pátek. Myslíte na to, že by ještě mohla přijít nějaká pozvánka?
Ty jo, ani ne. Spíš bych byl překvapený, kdybych dostal nějakou pozvánku. Soustředím se na svoji hru, pracuju na sobě a snažím se v akademii co nejvíc zlepšovat. Byl bych za to rád, ale neočekávám to.

RSS | Kontakt | Podmínky užití | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz