Havelka o trenérských ambicích nebo ULLH. Proč nešel do Kolína?

Foto: Tomáš Danko, Hanka Grundová, hctabor.com

Dominik Havelka si od hokeje odpočine málokdy. Kromě druholigového Tábora nastupuje i v Univerzitní hokejové lize, kde se loni probojoval až do All-Star týmu. A ve zbývajícím čase se věnuje trenérským povinnostem ve společnosti Elite Hockey.

Pojď hrát hokej

V létě jste měl jít na zkoušku do Kolína, nakonec z toho ale sešlo. Proč to nedopadlo?
Už v průběhu loňské sezony jsem dostal nabídku od Kolína, tehdy ještě do druhé ligy. Odmítl jsem to, protože jsem chtěl zůstat v Táboře a neměl jsem důvod odcházet. Po sezoně mi zavolal trenér Martínek z Kolína a nabídl mi to i v rámci první ligy s tím, že do poslední chvíle nevěděli, jestli tam půjdou. Pak navázali spolupráci s Hradcem Králové. Já se nikam netlačil a obránců tam bylo víc než dost. Nakonec jsme se dohodli, že kdyby to bylo potřeba, tak mi Tábor v sezoně dovolí odejít tam na střídavé starty.

Nemrzí vás to teď, že jste se o místo nepopral třeba i z pozice sedmého obránce?
Asi ne. Už to beru tak, že mám nějakou svou práci a život mimo hokej. Do první ligy už se netlačím. Pro mě to bylo zajímavé tím, že měli trénovat večer. Kromě nějakých dlouhých tripů bych to stíhal skloubit a nijak by mi to nenarušovalo pracovní a osobní život. Ale asi mě to nemrzí, třeba ta nabídka ještě přijde.

„Už to beru tak, že mám nějakou svou práci a život mimo hokej. Do první ligy už se netlačím.“

Vraťme se ještě k minulému ročníku. Z osobního hlediska s ním musíte být spokojený, osobní čísla jste si o hodně vylepšil.
Nechci říct, že pro mě byla zlomová. V druhé lize jsem začínal v Řisutech, kde jsem se otrkal v chlapském hokeji. Další rok jsem měl štěstí, že jsem se dostal do Jablonce, kde jsem se opravdu vyhrál. Pak jsem měl tři čtyři nabídky a zvolil jsem Tábor. Jsem rád, že jsem tak udělal, protože sezona byla skvělá z osobního i týmového hlediska. Myslím, že kdyby to nezastavil koronavirus, tak jsme se mohli poprat o postup do první ligy. Hrálo se mi super. Hraju v obraně s Kamilem Černým, čtyřiatřicetiletým borcem, který hrál i v extralize. Skvěle jsme si sedli a letos jsme spolu začali zase.

Po jeho boku musíte snáz sbírat zkušenosti, že?
Určitě. Hraje se mi s ním opravdu dobře, fakt jsme si sedli. Víme o sobě a hrajeme podobně, jeden za druhého zůstává vzadu. Kamil ale není takový, že by nějak hodně mluvil. Na to, že je jedním z nejzkušenějších hráčů v týmu, i v celé lize, tak je to docela tichý kluk.

Táboru se loni dařilo, v rámci skupiny Střed obsadil druhou příčku. Hrálo se vám v o to větší pohodě?
Je to těžké takhle říct, zase o to víc pod tlakem jsme občas byli. Zažil jsem si i sezony, kdy jsme byli dole, a tam zase nějaký tlak nebyl, protože jsme neměli co ztratit. Když jsme v Jablonci nebo Táboře hráli nahoře, tak se každý zápas musel vyhrát. Když se nevyhraje, tak je to pro nás ztráta a někdo nás může přeskočit. Občas se pak body nedají dohonit, takže tlak tam je.

„Když se nevyhraje, tak je to pro nás ztráta a někdo nás může přeskočit.“

Když se podíváme na to, jakou formu jste měli, tak vás hodně musí mrzet brzký konec loňské sezony. Souhlasíte?
Je to tak. Rok předtím jsme s Jabloncem měli skvěle rozjetou sezonu a vypadli jsme v prvním kole. Na play off se vždycky strašně těším, takže mě štve, že jsme si ho loni nezkusili. Čekali jsme, kdo nám padne do semifinále, ale nakonec jsme se nedočkali ani prvního zápasu. Věřím, že jsme mohli dojít daleko, nebo udělat postup.

Foto: hctabor.cz

Vy jste tohle zklamání zažil i v Univerzitní hokejové lize, kde jste taky nastupoval, že?
Jo, tam do play off postupovalo všech osm týmů. Rozhodně bychom tam nešli jako favorit, ale výkony během sezony gradovaly. Z druhé ligy jsme do našeho týmu chodili já a Dan Arnošt. Dlouho si to sedalo, začátek nebyl takový, ale ke konci sezony jsme měli dost výher v řadě. Poslední utkání jsme odehráli někdy kolem 10. března, byl to zrovna televizní zápas proti Engineers. To mě hodně mrzí, že se neodehrálo s diváky. Bylo prodáno dost lístků a měla to být pěkná akce. Pak začal nouzový stav a my jsme byli rádi, že jsme to vůbec mohli odehrát.

V rámci ULLH jste se dostal až do All-Star týmu. Jak se vám v soutěži hrálo?
Super. Hrál jsem tam bez jakéhokoliv stresu. Věřím, že kvalita soutěže bude pořád růst. Teď se to určitě nevyrovná zápasům druhé ligy. Ale celý projekt se mi hrozně líbí a úroveň podle mě bude stoupat každým ročníkem.

„Hrál jsem tam bez jakéhokoliv stresu. Věřím, že kvalita soutěže bude pořád růst.“

Oproti druhé lize je univerzitní hokej mnohem ofenzivnější. Vyhovovalo vám, že jste se nemusel tolik soustředit na defenzivu?
Mám to rád, rád se podívám dopředu. Je to zkrátka můj herní styl. V Univerzitní lize je to takový hokej nahoru dolu. Nikdo si moc nedrží pozice a není to tak svázané taktikou. Je to hodně bruslivé, ale zároveň se dělá mnoho chyb, což umožňuje rychlý přechod do útoku. Moc mě to bavilo.

Soutěž byla poměrně dost medializovaná, zápasy se dostaly třeba do České televize. Navíc vyvolala i velký divácký zájem. Co na to říkáte?
Třeba v Plzni, kde to bylo charitativní utkání, tak tam přišlo hodně lidí. Potom jsme měli mít doma zápas s Engineers, ale jinak se mi duely s větší diváckou účastí spíš vyhnuly. Ale pro soutěž je velmi dobře, že je tolik medializovaná, protože je to v Česku něco nového. Jak jsem říkal, je to skvělý projekt. Klukům to může pomoct, protože můžou studovat a hrát hokej zároveň.

„Byla by to krásná akce. Vím to od kluků, kteří studují a podívali se tam.“

Pokud to současná situace dovolí, budete se do ULLH chtít zapojit znovu?
S manažerem i trenérem jsem domluvený. Už jsem měl hrát někdy minulý týden, ale zápas odpadl kvůli nouzovému stavu. Moc jsem se na to těšil. Teď mám v týmu dokonce budoucího švagra, takže se těším, že si zahraju i s ním.

V jednom rozhovoru jste zmínil, že vaším cílem je dostat se na univerziádu. Turnaj byl ale vzhledem k neutichající pandemii odložen na neurčito. Pro vás to je velké zklamání, ne?
Byla by to krásná akce. Vím to od kluků, kteří studují a podívali se tam. Slyšel jsem na to vždycky samou chválu. Je to jedna z posledních šancí, jak někde v hokeji reprezentovat Českou republiku. I z toho důvodu by to pro mě bylo hezké.

Foto: univerzitnihokej.cz

Na Univerzitě Karlově aktuálně dálkově studujete trenérství ledního hokeje a kondiční trénink. Mimo to stíháte pracovat jako trenér ve společnosti Elite Hockey, že?
Pracuju s naším trenérem z ULLH Alešem Hybnerem, on je majitelem Elite Hockey. Domovský stadion máme na pražském Icerinku, kromě toho jsem k dispozici jako trenér bruslení pro širokou veřejnost.

S jakými klienty převážně pracujete?
Od nejmenších až po dospělé. Vždycky je to tak, že nejmladší chodí nejvíc, protože na to mají více času. Kluci v juniorském věku mají největší možnost v období po sezoně a před další sezonou. Letos v létě jsem mohl pracovat třeba s Kryštofem Hrabíkem nebo Filipem Duškem, se kterými jsem jako malý začínal hrát na Zbraslavi a posléze strávil i juniorské roky na Kladně. Kluci teď hrají v Americe a tréninky s nimi byla skvělá zkušenost. Podle mě má Hrába potenciál prosadit se do NHL.

Dočetl jsem se, že vaším zaměřením je střelba a zakončení. Na co u mladých hráčů v tomto ohledu apelujete?
To je těžké, říct takhle jednu radu. Záleží, jestli jsou to malé děti, u kterých to chce čas a pevné nervy. (smích) U nich je důležité, aby se do toho dostaly technicky správně a získaly nějakou sílu. U starších hráčů se třeba snažíme opravit postavení těla, nebo jim říkáme, ať mají zvednutou hlavu. Nemůžou přece střílet a koukat u toho do země.

„Záleží, jestli jsou to malé děti, u kterých to chce čas a pevné nervy.“

Chtěl byste se trénování věnovat i do budoucna, případně po kariéře?
Rozhodně bych u toho chtěl zůstat. Jako druhou cestu mám kondiční trénink, který bych taky rád dostudoval. Na bakaláři bych teď měl vystudovat licenci B, takže pak bych rád někde trénoval. Myslím, že i v univerzitním hokeji by to bylo možné. Letos v přípravném období jsem si dokonce mohl jeden zápas z pozice asistenta trenéra na lavičce univerzitního týmu vyzkoušet. Vyhráli jsme, tak to snad nebylo tak zlé. (smích) S mým dobrým kamarádem Dominikem Borkovcem jsem zase měl možnost vést děti na Kladně a naplňovalo mě to. Rád bych se k tomu vrátil, ale bohužel když hrajete, tak na to není čas. Nedá se to skloubit.

Zpátky k Táboru: do této chvíle jste odehráli jen tři zápasy. Panuje se vstupem do sezony spokojenost?
První zápas proti Havlíčkovu Brodu jsme měli skvěle rozehraný, ale nakonec z toho byl propadák. Ještě ve třetí třetině jsme vedli 4:1 a prohráli jsme 4:5 po prodloužení. Dostali jsme gól na 4:2 a najednou jsme se z toho sesypali a přestali jsme hrát. I ve druhém a třetím utkání jsme udělali hodně chyb, ale už jsme to zvládli. Proti Chebu i Kobře jsme byli hokejovější a měli jsme mnohem víc šancí. Trochu nás svazovala koncovka, nedisciplinovanost a taktické věci, ale ty jsou na začátku sezony normální. Až se vrátíme, budeme na tom určitě pracovat.

Vedení klubu v létě mluvilo o tom, že cílem do dalších let by měl být postup. Myslíte, že je na to klub připraven?
Členové vedení za námi byli i v kabině a nastavil se cíl postoupit. Tým na to určitě máme, akorát to bude chtít doladit taktické věci, abychom si je líp plnili. Co se týče zázemí, tak to je v Táboře skvělé. Možná lepší než v některých prvoligových klubech. Šatna je krásná, stadion velký a fanoušci chodí. Loni jsme měli průměrnou návštěvnost přes tisíc lidí. Nevidím jediný důvod, proč by se tady první liga hrát nemohla. Otázkou jsou vždycky finance, ale to už není otázka na mně.

„Mám informace, že jeden z hráčů musel i do nemocnice.“

Trenér Arpád Györi v nedávném rozhovoru mluvil o tom, že někteří hráči prodělali nemoc covid-19 s těžkým průběhem. Jak jste na tom byl vy?
Mám informace, že jeden z hráčů musel i do nemocnice. Par kluků zase leželo s vysokými horečkami a nemohli je srazit. Mně se to teď vyhnulo, ale už jsem si tím prošel v červenci. Myslím, že bych pořád měl mít protilátky. Tehdy jsem to měl skoro bez příznaků, za to jsem rád.

V aktuálním režimu nemůžete pohromadě trénovat. Jak nakládáte s volným časem?
Momentálně jsem bohužel úplně bez práce, všední život je úplně jiný. Trávím hodně času s přítelkyní, která ale distančně studuje práva, což jí zabere hodně času. S kamarády jsme se scházeli na tenis, ale to už teď máme od vlády také zakázané. Poslední týdny hrajeme s klukama na playstationu, taky si čtu knížky a snažím se dělat nějaké věci do školy. Jsem rád, že mám čas na jiné věci, ale už bych se chtěl vrátil do normálního života.

Foto: hctabor.cz

RSS | Kontakt | Podmínky užití | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz