Havlíček roste ve stínu sestry: Chci jí ukázat, že nejsem budižkničema
Foto: Stanislav Souček, mountfieldhk.cz / Instagram Barbory Havlíčkové
I kdyby se Matěji Havlíčkovi o víkendu povedlo obhájit titul s dorostem Hradce Králové, pořád by měl v rodině co dohánět. Jeho půvabná starší sestra Bára je totiž velkou nadějí našeho běžeckého lyžování a loni už se podívala i na olympiádu.
Česká reprezentantka nechyběla v ochozech královéhradeckého stadionu, když její bratr slavil postup na mistrovství republiky. Mountfield v repríze loňského finále vyřadil Plzeň už ve dvou zápasech a teď pokukuje po obhajobě titulu. „Doufám, že budeme na jedné lodi a vyhrajeme,“ hlásí kapitán Matěj Havlíček.
Co říkáte na to, že jste podruhé za sebou postoupili na mistrovství republiky?
Je to hrozně super pocit, protože je sen snad každého hráče zahrát si na mistrovství republiky. Myslím, že jsme si to za celou sezonu a všechno trénování zasloužili. Věřím, že tam můžeme uspět.
V prvním kole jste po obrovském boji přešli přes Spartu, kterou jste neznali. Plzeň už pak ano...
Určitě bych řekl, že bylo mnohem lepší jít na někoho, koho jsme znali. Na druhou stranu na nás ale Plzeň měla motivaci a chtěla nám vrátit porážky z minulé sezony, kdy jsme ji porazili na republice nebo taky na olympiádě.
Můj osobní dojem, když jste bránili plzeňský tlak, byl ten, že jste se zvedli v defenzivní práci, obětavosti a blokování střel. Souhlasíte?
Jo, to určitě. Jsme hrozně rádi, že ti klíčoví hráči se taky nebojí padnout do střely, to je jedině dobře. Vždycky, když někdo zblokuje střelu, na střídačce si zaklepeme a povzbudí nás to. Plzeň hrála dobře a podržel nás gólman, měli jsme i trochu štěstí.
Je pro vás brankář Jakub Tichý důležitou oporou?
Kuba podává úplně výborné výkony. Žádný gól snad ještě nešel na jeho triko a je jedině dobře, že se mu takhle daří. Protože gólman je základní stavební kámen.
V bráně působí hodně klidně...
To je pravda. Je to takový klasický gólman, trošku jiný (usmívá se). Hodně nám ale pomáhá i tím, že se nebojí vyjet z branky a umí dobře rozehrát.
Foto: Stanislav Souček, mountfieldhk.cz
Váš tým se opírá o silné individuality v útoku. Myslíte, že se k nim přidává celý tým?
Jasně. Já doufám, že se k nim postupně všichni přidáme, že budeme na jedné lodi a vyhrajeme.
Co jsem tak koukal, na postupovém zápase byla i vaše sestra, že?
Jo, já jsem strašně rád, že se přijela podívat na jeden zápas se Spartou a jeden s Plzní. Vždycky mám o to větší motivaci, abych jí ukázal, že nejsem budižkničema (směje se).
Fandí vám hodně?
Ona má taky dlouhou sezonu, ale když ji to vyjde, tak hrozně ráda přijede. Líbí se jí ten týmový úspěch, protože je tam vždycky co oslavovat. Loni byla taky na republice ve Vítkovicích. Mám se ségrou výborný vztah, jsem rád, že ji mám. Je pro mě všechno.
Je asi těžké držet s ní po stránce úspěchů krok...
Jo, vlastně žiju trošku v jejím stínu. Jsem ale docela rád, že se pozornost upíná k ní. Je to pro mě příjemnější.
Jste každý trochu jiný, tím, že ona dělá individuální sport a vy týmový? Sedí vám tohle víc?
Ona samozřejmě jezdí závod sama za sebe, ale taky má okolo sebe hodně lidí, kteří ji připravují na závody. Jak trenéři, tak lidi, kteří chystají lyže... Ale mně prostě víc sedí tým.
Jezdíte ji taky někdy povzbudit? Máte na to čas?
Času na to moc není, ale jestli se nepletu, letos jsem byl na dvou závodech. Jeden byl na Šumavě a druhý ještě někde jinde. Je to úplně něco jiného. Abych řekl pravdu, tak mě běžky moc nebaví. Je to takový nudný sport.
Myslíte, že to sestra může dotáhnout daleko?
Já si myslím, že ségra to určitě může dotáhnout daleko. Ona má prostě v hlavě nastavené vždycky jenom ty nejvyšší cíle.
A vy to máte podobně?
Abych řekl pravdu, tak úplně ne. Já jsem takový realista. Dávám si nějaké normální, skromné cíle, a zatím to snad vychází podle mých plánů.
Share on Facebook
