Hodonínský Balán o kariéře: Trenér Bokroš byl přísný, mladým dal řád a disciplínu
Foto: Veronika Braunová-Lénartová, hcmb.cz
Patří k ozdobám letošního ročníku 2. ligy. Ostřílený útočník Stanislav Balán, který momentálně hájí barvy hodonínských Drtičů, už toho ve své kariéře zažil hodně. Má na svém kontě přes 500 startů v extralize, vyzkoušel si KHL. Byl členem mužstva, které získalo historicky první zlínský titul. V následujícím rozhovoru se za svou hokejovou poutí ohlíží.
Nyní působíte ve druholigovém Hodoníně. Bylo to tak, že jste se vrátil do klubu, kde jste s hokejem začínal?
Ano, dalo by se to tak říct, i když v Hodoníně hokej skončil, když jsem chodil do třetí třídy. Proto jsem tehdy s hokejem díky rodičům pokračoval v nedaleké slovenské Skalici.
Bodově se vám daří. Jak byste popsal styl hokeje ve 2. lize?
Ve 2. lize hraje spousta mladých hráčů. Je v ní spousta chyb a takticky to taky není tak svázané jako v extralize.
Bylo něco, co vás vyloženě překvapilo?
Nedá se říct, že by mě 2. liga nějak překvapila. Na hokej v Hodoníně jsem zašel, když jsem měl čas, takže jsem věděl, do čeho jdu.
Momentálně máte hodně zraněných. Před play off je to asi velká komplikace, že?
Ano, všechna zranění jsou komplikace. A o to víc, když se blíží play off. Já ale věřím, že se do prvního zápasu dáme všichni dohromady a že budeme maximálně připravení.
„Zranění jsou před play off nepříjemná. Já ale věřím, že se dáme do prvního zápasu dohromady."
Vy sám jste několik zápasů absentoval. Co vás trápilo?
Měl jsem nějaký problém, o kterém bych nechtěl před play off mluvit. Nicméně už je všechno zase jak má být, takže jsem připravený na zápasy.
Koukáte na tabulku a sledujete, koho byste mohli v prvním kole play off potkat?
Samozřejmě se tabulka sleduje. S největší pravděpodobností budeme hrát s Valašským Meziříčím. Jde už asi jen o to, jestli začneme doma, nebo venku. Já však mezi soupeři rozdíly nedělám. Nemám nikoho, koho bych si vyloženě přál nebo nepřál.
Foto: Kateřina Macečková, hokejkv.cz
Hodonín má momentálně velmi mladý tým. S určitou nadsázkou se dá říct, že byste mohl být pro spoustu spoluhráčů hokejovým tátou. Vnímáte to?
Osobně si myslím, že ve 2. lize by měli hrát převážně mladí kluci, kteří by byli doplnění několika staršími hráči. Ti by jim měli pomoct se posunout do vyšší soutěže. Stejně tak si myslím, že i trenéři tohle po mně chtějí, takže se o to snažím.
„Myslím si, že by ve 2. lize měli hrát především mladí hráči, kteří budou doplněni několika staršími."
V čem se snažíte předávat spoluhráčům své zkušenosti?
Musí to být komplexní, jak na ledě, tak i mimo něj. Hlavní je mladé kluky podpořit, komunikovat s nimi, aby se nebáli hrát a věřili si s pukem. To i v případě, když udělají chybu.
Když se podíváte zpětně. Liší se v něčem dnešní generace mladých hráčů s dobou, kdy jste do té mladé generace patřil vy?
Liší se to strašně moc. Mně osobně to přijde, že mladí kluci si dovolí hodně moc věcí, o kterých se nám v době, kdy jsme byli mladí my, ani nezdálo. To je možná i důvod, proč je český hokej tam, kde je. Rozebírat v čem všem je to jiné, by zabralo asi hodně dlouhý čas.
S Hodonínem bývá často spojován projekt Dukla. Jak vy se na tuto možnost díváte?
Já, jako Hodoňák bych byl strašně rád, kdyby tento projekt v Hodoníně probíhal. Mluví se o tom v Hodoníně, ale nikdo neví, jak to doopravdy je a bude. Rád bych v tom i nějak pomohl, pokud by byla taková možnost.
„Jako Hodoňák bych byl moc rád, kdyby v Hodoníně probíhal projekt Dukla. Kdyby byla ta možnost, tak bych s něčím i rád pomohl."
Klubu šéfuje Jana Gajošová, přičemž žen v této pozici moc není. Jde o přísnou šéfku?
Paní Gajošová vede klub už hodně sezon. Já si myslím, že se postupem času z přísné šéfky dostává do pozice klidnějšího šéfa, ale to neznamená, že si neumí udělat pořádek. (usmívá se)
Jaká je v kabině?
Jak jsem už řekl, paní Gajošová si pořád umí udělat pořádek. Do šatny přijít umí, ale už to není v průběhu zápasu, ale přijde s chladnější hlavou třeba další den.
„Myslím si, že se paní Gajošová dostává postupem času z pozice přísné šéfky do pozice klidnějšího šéfa."
Letos jste si odskočil do slovenské Dukly Trenčín, ale nakonec jste se vrátil zpět. Proč angažmá na Slovensku nevyšlo?
Šel jsem tam s tím, že budu třetí centr. Nicméně v průběhu ročníku se Dukle podařilo získat dalšího centra ve výměně s Popradem. Proti mně hrálo to, že jsem na Slovensku cizinec. Oni přitom měli v plánu získat dalšího cizince.
Plánujete zkusit ještě někdy v budoucnu další takové angažmá?
Říká se nikdy neříkej nikdy. Hlavní důvod, proč už letos hraju jen 2. ligu v Hodoníně, je ten, že jsem se rozhodl zůstat s rodinou. Popřípadě jsem chtěl jít hrát jen někam v blízkosti, což přesně splňoval Trenčín.
Foto: Kateřina Macečková, hokejkv.cz
Koho letos tipujete na slovenský titul?
Můj tip je Banská Bystrica.
Jak se na soutěži projevil návrat Slovanu Bratislava?
Myslím, že se tím zvedla úroveň slovenské extraligy. Slovan měl vždycky a má dobré mužstvo, které přitáhne diváky a zkvalitní zápasy.
Vraťme se ještě k Dukle. Asi nejslavnějším trenčínským odchovancem je Pavol Demitra, který tragicky zahynul při letecké havárii. Je v Trenčíně hodně znát jeho odkaz?
Pavol Demitra je v Trenčíně, a ne jenom tam, velká persona. Je to legenda, což je vidět i na stadionu, kde je spousta jeho fotek. Zimní stadion rovněž nese jeho jméno.
Když k té nehodě došlo, tak jste hrál shodou okolností také KHL. Měl jste pak z létání obavy?
Přesně si na ten den pamatuju. I na chvíli, co jsem dělal, když jsem se to dozvěděl. Bylo to hrozné, samozřejmě se pak mezi klukama řešilo, čím budeme létat my. Naštěstí jsme měli české letadlo, a to spoustu kluků určitě alespoň částečně uklidnilo.
„Po havárii v Jaroslavli to bylo hrozné. Mezi klukama se pak řešilo, čím budeme létat my."
Jak vlastně vzpomínáte na popradskou štaci v KHL?
Na Poprad vzpomínám strašně rád – jak hokejově, tak i co se týče města nebo blízkosti Tater. Proto, když jsem po operaci kolena měl problém najít v Česku angažmá, tak jsem se rád do Popradu vrátil.
Mohl byste přiblížit, proč tam tehdy KHL skončila?
Já myslím, že neřeknu něco nového, co nikdo neví nebo si to nemyslel, když řeknu, že to bylo všechno jen o penězích.
Jak jste to jako hráč vnímal?
Nijak zvlášť jsem to neřešil. Už v průběhu sezony bylo jasné, že to tam nebude možné dělat i další sezonu.
Foto: Petr Kotala, hc-vitkovice.cz
Do dospělého hokeje jste každopádně nakoukl ve Zlíně.
Ano, odehrál jsem v ročníku 2003/2004 prvních pár zápasů v extralize. Bylo to zrovna v sezoně, kdy klub získal svůj první mistrovský titul.
Dali vám zlatou medaili?
Tu bohužel nemám. V době, kdy vrcholilo play off, tak jsem byl na soustředění před mistrovství světa osmnáctiletých a následně i na mistrovství světa osmnáctiletých v Minsku.
Tým tehdy trénoval Ernest Bokroš. Martin Hamrlík říkává, že se ho hráči báli jako čert kříže. Jaké vzpomínky na něj máte vy?
Postupem času musím říct, že na něj vzpomínám v dobrém. Ale asi v době, když nás trénoval, tak tehdy ho moc hráčů v oblibě nemělo. Ovšem svůj úspěch to mělo, a o to určitě šlo. Na nás mladé byl tvrdý, dal nám nějaký řád a herní disciplínu. Teď s odstupem času musím říct, že to pro nás bylo do dalších sezon dobré. Myslím si, že to jsou věci, co teď mladým chybí.
„Když nás pan Bokroš trénoval, tak ho asi moc hráčů v oblibě nemělo. Na nás mladé byl přísný. S odstupem času ale musím říct, že to pro nás bylo do dalších sezón dobré."
Ve Zlíně jste ale nakonec dlouho nezůstal. Proč místní angažmá tolik nevyšlo?
Odcházel jsem ze Zlína nerad, mrzelo mě to, ale musel jsem to vzít, jak to bylo. Naštěstí se mi naskytla možnost jít hrát do Popradu KHL, za což jsem byl zase rád.
Několikrát se pak spekulovalo o vašem návratu do Baťova města, ale vždy z toho sešlo…
Jednou k tomu bylo docela blízko, ale nakonec z toho sešlo a já přestoupil z Varů do Vítkovic. Proč to tak dopadlo, bych nerozebíral. Ono je to už teď stejně jedno.
„Jednou jsem měl k návratu do Zlína blízko, ale nakonec z toho sešlo a já přestoupil do Vítkovic. Proč to tak dopadlo, bych nerozebíral. Teď už je to stejně jedno."
Ještě loni jste působil v Karlových Varech. Vás tedy asi nepřekvapuje, jak se jim letos daří, že?
Nepřekvapuje mě to. Klub se snaží od doby, co se ve Varech hrála ruská MHL, držet mladé kluky, co do ní před lety přišli hrát, spolu v áčku. Teď se jim to začíná vracet. Doplnili to klukama, kteří dokazují, že jsou v týmu platní, a staršíma klukama, kteří dodávají zkušenosti. No a pak je tam ještě Venca Skuhravý. (usmívá se) To je pravý kapitán, ten má na tom vzestupu taky velký podíl.
Otázka na závěr. Jak vidíte svou budoucnost po konci hokejové kariéry?
To ještě nevím. Přemýšlím o tom každý den, co bych chtěl dělat. Jestli začít trénovat a zůstat u hokeje, nebo hokej úplně opustit a vydat se jinou cestou...
Share on Facebook
