Hokej si teď užívám, říká novopečený otec Válek a věří si na extraligu
Lukáš Válek.
|
Foto: Karolína Štolcová, hclitomerice.cz
Litoměřice valí. Velký podíl má na výborných výkonech Stadionu produktivní Lukáš Válek. „Když se vám daří v osobním životě, tak je vše mnohem lepší i v tom hokejovém,“ říká upřímně opora kališníků a novopečený otec, jemuž se před pár dny narodila dcera. I o tom je následující rozhovor.
Momentálně se vám daří v hokejovém i osobním životě. Berete to jako svoje nejlepší období?
Díky tomu, že se mi narodila dcera, tak určitě. Vždycky je speciální, když se vám narodí dítě, užívám si to.
Ono se to prolíná, ne? Když se člověku daří doma, o to víc pak září na ledě.
Jojo, jde to ruku v ruce. Když se vám daří v osobním životě, tak je vše mnohem lepší i v tom hokejovém. Musím teda ale říct, že když jsme čekali na porod, byl jsem spíš nervózní než v pohodě. (usmívá se)
Nervozita při porodu se asi s tou na ledě moc srovnávat nedá, co?
Nedá, je to úplně něco jiného. Když třeba jedu nájezd, tak jsem taky trochu nervózní, ale při porodu to bylo jiné. Měl jsem strach o malou i manželku, takže druhy nervozity jsou úplně odlišné. Při hokeji klasický strach nemáte.
„Když třeba jedu nájezd, tak jsem taky trochu nervózní, ale při porodu to bylo jiné. Měl jsem strach o malou i o manželku.“
Spousta otců říká, že po narození potomka se hodně změnil jejich pohled na svět. Vnímáte podobný posun po pár dnech otcovství už i vy?
Je to teprve pár dní, co se malá narodila, ale určitý posun vnímám už teď. Jste ve fázi, kdy víte, že už nemáte zodpovědnost jen za sebe, ale i za dítě. V tomhle se vaše uvažování okamžitě hodně změní a posune.
Patříte mezi nejproduktivnější hráče Litoměřic. Cítíte, že byť je hokej kolektivním sportem, leží největší díl zodpovědnosti právě na vás?
Takhle to nevnímám. Zodpovědnosti se samozřejmě nezříkám, ale zkušených hráčů je tady víc. Naše výhoda je v tom, že když se nedaří jedné lajně, dokáže ji zastoupit další lajna. Pokud by výsledky stály vyloženě na mně, nemohli bychom v tabulce být takhle vysoko.
Takže nejvíc profitujete z vyrovnanosti kádru?
Přesně tak, dáváme hodně gólů, přičemž góly jsou rozložené mezi všechny formace. V tom je největší síla našeho týmu.
„Když vedeme, tak se hlavně v poslední době snažíme hru tolik neotvírat.“
Neříkají vám někdy trenéři, že byste měli hrát víc do obrany? Vaše zápasy leckdy připomínají přestřelky z divokého západu…
Když vedeme, tak se hlavně v poslední době snažíme hru tolik neotvírat. Na tomhle pracujeme. Osobně jsem ale nastavený tak, že když mám možnost útočit, tak útočím, byť se přirozeně zároveň snažím dobře bránit. Náš hokej je zkrátka útočný, dost gólů dáváme a víc jich i dostáváme.
Lukáš Válek | Foto: Karolína Štolcová, hclitomerice.cz
V prvním útoku Litoměřic záříte spolu s Josefem Jíchou. Shodou okolností jste oba odchovanci Litvínova.
Známe se dlouho, Jíchič je výborný bruslař. Vyhovuje mi, že svou hrou a pohybem na sebe dokáže navázat několik protihráčů.
Druhé křídlo se ale u vás docela točí. Naposledy jste hráli s Tomášem Chlubnou, který před pár dny zamířil do Jihlavy.
Taková rotace je nevýhoda, protože vždycky chvíli trvá, než si nové křídlo zvykne na styl našeho hokeje. Musím ale říct, že kluci se zaplaťpánbůh zatím adaptují rychle, takže žádný výrazný problém nemáme.
„V přesilovkách se snažíme rychle rotovat. Pro soupeře je to vždycky nepříjemné.“
Litoměřice mají nejlepší přesilovky v Chance lize. V čem tkví jejich kouzlo?
Snažíme se, aby puk chodil z hokejky do hokejky a zároveň se snažíme rychle rotovat. Pro soupeře je vždycky nepříjemné, když protihráči rychle mění pozice. Vždycky se pak hůře přebírají.
Zároveň je důležité umět při přesilovkách improvizovat, ne? Zvlášť s postupující sezonou, kdy už jsou soupeři navzájem načtení.
V tom máte pravdu. My máme stanovené dvě až tři přesilovkové šablony a podle nich hrajeme. Není to ale o tom, že bychom měli striktně dáno, že přijdou tři přihrávky a poté střela. Vždycky se akce odvíjí podle toho, co daný hráč vidí přímo na ledě. Máme dost zkušený tým na to, aby to takhle fungovalo. Díky pohybu se navíc otevírá poměrně dost možností. Proto jsou naše přesilovky úspěšné.
Jak jste reagoval, když od týmu během sezony po nabídce Slavie odešel trenér Tvrzník?
Byl jsem hodně překvapený, něco takového jsem nečekal. Jeho důvody ale chápu. V Litoměřicích působil dlouho a potřeboval se posunout. Co jsem četl jeho rozhovory, tak přestup do Slavie pro něj je velký posun. Přeju mu to. Snad se své kariéře posune ještě dál.
„Kariérní posun panu Tvrzníkovi přeju.“
Máte mu ale co vracet, ne? V prvním vzájemném zápase vás se Slavií porazil 3:0…
Jasně! Tyhle vzájemné zápasy jsou vždycky kořeněné. Minule jsme jim nedali ani gól, po zápase jsem mu na chodbě podal ruku a pogratuloval, ale teď na Slavii si budeme chtít vzít body zpět. (usmívá se)
Už se vám ozval někdo z extraligy ohledně střídavých startů?
Zatím o ničem nevím, upřímně jsem teď měl jiné starosti. Pokud se ale někdo ozve, tak samozřejmě uvidíme, jak by to bylo dál. Tuhle sezonu je pro mě každopádně prioritou Liťák.
Lukáš Válek | Foto: Karolína Štolcová, hclitomerice.cz
Záříte především v posledních dvou sezonách, dozrál jste během nich?
Snad jo, řekl bych, že jsem tenhle proces měl trošku pomalejší. Ani nevím proč, možná to bylo tím, že jsem v Litvínově moc nehrál. V Liťáku dostávám hodně prostoru a hokej mě díky tomu začal extrémně bavit. Je úplně něco jiného, když na zimák jdete s radostí, než když na něj jdete se znechucením. Myslím, že jsem za poslední dva roky hodně vyspěl.
„Kdybych řekl, že se Litvínovu nedaří kvůli tomu, že mají málo odchovanců, musel bych si nafackovat.“
Když mluvíte o Litvínovu, vy jste v klubu byl, když několikrát bojoval o holé přežití v extralize. To si pak člověk hokej logicky moc užívat nemůže…
Je to tak. Vždycky je mnohem lepší, když se vám daří a hrajete nahoře. Když vám to nelepí, tak není pohoda. Přihrávka, která by vám z deseti případů vyšla devětkrát, se vám osmkrát nepovede… Tlak je zkrátka cítit, psychika fakt dělá třeba i sedmdesát procent výkonu.
Sledujete počínání Litvínova?
Sleduju, byť musím říct, že letos tam znám asi jen šest kluků. Kádr hodně obměnili. Myslím si ale, že kvalitu mají dostatečnou na to, aby se tabulkou vyšplhali nahoru a zahráli si play off.
Mohl bych ale namítnout, že Litvínov trochu ztratil vlastní identitu. Vždycky byl znám jako klub, který staví na odchovancích, což vymizelo. Není právě tohle příčina špatných výsledků?
Kdybych řekl, že se klubu nedaří kvůli tomu, že mají málo odchovanců, musel bych si nafackovat. V naší době bylo v Litvínově dost odchovanců, sice jsme neměli takové role, hráli jsme většinou třetí a čtvrtou lajnu, ale taky se nám nedařilo. Těžko hledat důvod, proč tomu tak bylo. Nelze se jim ale divit, že se vydali cestou razantní obměny a cestou cizinců.
„V hlavě mám, že bych si extraligu chtěl zahrát a chtěl bych sám sobě dokázat, že na ni mám.“
I ve vaší době bylo v Litvínově dost cizinců, jak při takové směsi národů funguje kabina?
Měli jsme dobrou partu, zapadli k nám dobře. Samozřejmě si udělali svoje skupinky a bavili se víc mezi sebou, protože si rozuměli, ale nebylo to tak, že by se zbytku kabiny stranili. Jediný problém byl u některých jazyková bariéra.
Přemýšlíte výhledově o návratu do extraligy?
V hlavě mám, že bych si ji chtěl zahrát a chtěl bych sám sobě dokázat, že na extraligu mám. Zároveň nad tím ale nijak přehnaně nemyslím, protože něco takového by mě akorát svazovalo. Bude záležet na nabídkách, nebráním se ani tomu zůstat v první lize.
Když jste v extralize působil, většinou byla vaším úkolem čtvrtá lajna. Máte pocit, že už jste dospěl do bodu, kdy víte, že byste zastal i jednu z klíčových rolí?
Myslím si, že jo. Věřím si na to a jak už jsem říkal, tak psychika dělá až sedmdesát procent výkonu. Samozřejmě by se ale vidělo až ve chvíli, kdy bych takovou příležitost dostal.
Lukáš Válek | Foto: Karolína Štolcová, hclitomerice.cz
Share on Facebook
