Hokej stmelí celou výpravu, říká Doktor. Medaile pro něj nejsou hlavní

Foto: ČOV / Markéta Navrátilová

(LAUSANNE, od našeho zpravodaje) I když Martina Doktora proslavil úplně jiný sport, na každé zimní mládežnické akci se na hokejový turnaj moc těší. Coby šéf české výpravy teď v Lausanne fandil u medailových soubojů varianty tři na tři a od pátku bude pozorně sledovat i dívčí reprezentační šestnáctku, která se pustí do obhajoby stříbra.

Nový fanshop

Bývalý rychlostní kanoista Martin Doktor je po aktivní kariéře jednou z hlavních tváří Českého olympijského výboru. V roce 2012 byl zvolen jeho sportovním ředitelem, současně má od té doby na starosti každou olympijskou misi. A týká se to nejen „velkých“ olympiád.

Letošní leden v jeho kalendáři zaplnil místo Olympijskými hrami mládeže ve švýcarském Lausanne, kam vyrazil s rekordně početnou výpravou 74 českých sportovců. Nejvýraznější zastoupení mezi nimi mají hokejistky.

První zimní Olympijské hry mládeže jste tedy zažil před čtyřmi lety v Lillehammeru. V čem jsou pro vás ty letošní jiné? Hlavně v počtu našich sportovců?
Změn je samozřejmě víc. Jednak ano, máme tady víc sportovců, ale na druhou stranu to není tak viditelné. Sportovci se nám totiž v polovině vyměnili, kromě curlerů a pár hokejistek, které jsou tady celou dobu. Proto na místě vlastně ani není tolik lidí, co bylo v Lillehammeru. Jiné je to ještě v tom, že sportoviště jsou od sebe relativně daleko, což je z hlediska cestování pro sportovce i jejich týmy náročné. Navíc tady razí cestu, že se jezdí hromadnou dopravou. To je na jednu stranu dobré, ale na druhou stranu s tím mám trošku problémy. Nejenom že sportovci musí mezi lidi, což není z hlediska bezpečnosti úplně skvělé – ale dobře, jsme ve Švýcarsku, takže bereme, že bezpečnost je v pohodě. V hromadné dopravě ale může na sportovce někdo prsknout nějakou chřipku. Jinak ostatní věci na Hrách jsou běžné a není v nich rozdíl.

„Díky té velké výpravě nás už řadí trochu někam jinam, než kdybychom přijeli s deseti sportovci. Jsme šestá největší výprava, což je opravdu slušné.“

Čím to vlastně je způsobené, že letos máme na olympiádě víc sportovců?
Jednak máme navíc nějaké disciplíny, které v Lillehammeru nebyly. Ale myslím – nebo doufám –, že je to i tím, že čeští sportovci jsou prostě lepší a probojovali se kvalifikacemi na olympijské hry. Dostat se na mládežnickou olympiádu je kolikrát těžší než na dospělou, protože v individuálních sportech je sportovců z dané země většinou méně. Díky té velké výpravě nás už řadí trochu někam jinam, než kdybychom přijeli s deseti sportovci. Jsme šestá největší výprava, což je opravdu slušné. A je to hodně i díky hokeji, kde jsme kromě klasického turnaje měli hodně míst v turnaji tři na tři. Ukazujeme, že Česká republika je ve sportu celkově silná.

Chcete to dokázat i počtem medailí?
Bylo by to hezké, na druhou stranu já mám na mládežnických akcích názor, že medailový úspěch není úplně to hlavní. Myslím, že pro sportovce je daleko důležitější, že si zkusí olympijskou soutěž a zažijí tu atmosféru. Na jednu stranu je to pozitivní z hlediska motivace, na druhou zažijí právě to cestování, bezpečnostní kontroly a další věci, které na jiných akcích nepoznají. To pro ně beru jako obrovskou devizu do budoucna. V řadě případů se stává, že tihle sportovci potom jedou na olympijské hry, a v tu chvíli už všechno znají a mají to zažité. Přestože tam je to samozřejmě ještě o úroveň výše.

Foto: ČOV / Václav Pancer

Je to pro ně velká škola do života.
Já si myslím, že to je obrovská zkušenost, škola i motivace. Ač se to nezdá, tak to, že se potkají se sportovci z jiných sportovních odvětví, pro ně může být taky motivací. Vidí, že se tady koncentrují ti nejlepší mládežničtí sportovci na světě, což pro ně stoprocentně musí být pozitivním nábojem do budoucna, aby chtěli soutěžit třeba právě i na olympijských hrách dospělých.

Početně největší zastoupení má hokej jakožto týmový sport. Aniž bych chtěl být neuctivý k ostatním, považujete právě hokej za určitý tmelící prvek celé výpravy?
Každý týmový sport má tenhle potenciál, protože na něj se chodí – nevím, jak to správně říct – „líp fandit“. Všude, kde máme týmový sport, stmeluje naši výpravu. Často se stává, že zápasy se hrají večer, kdy už mají individuální sporty odsoutěženo, takže sportovci se seberou a jedou fandit. Není to jenom o hokeji – když budeme mít na velké olympiádě basket, budou chodit na basket. Ale v tomhle případě je hokej jasný.

„Všude, kde máme týmový sport, stmeluje naši výpravu. Často se stává, že zápasy se hrají večer, kdy už mají individuální sporty odsoutěženo, takže sportovci se seberou a jedou fandit.“

Ještě navíc když jsme hokejová země...
Přesně, u nás má hokej tradici. Pak je skvělé, když se může jít hromadně fandit. Kdyby tady byly jenom individuální sporty, svádělo by to k tomu, že si všichni odjedou svoje a pak by se o nic dalšího nestarali. Ale takhle hokej stmelí tým.

Když si vybavíte Lillehammer a stříbro hokejistek, vzpomenete si, jak jste turnaj prožíval?
Prožívali jsme ho všichni, celý tým, chodili jsme fandit. A hlavně holky to prožívaly. Je to mládežnický sport a kdo ví, co bude v budoucnu; tohle je dobrý základ. V tu chvíli jsme všichni žili tím, že holky v turnaji postupují a budou hrát o medaile. Bylo to super.

Foto: ČOV / Václav Pancer

Věděl jste vlastně do té doby něco o ženském hokeji?
Přiznám se, že asi moc ne. Na druhou stranu je ale pravda, že vždycky před olympijskými hrami řešíme ženský hokej. Holkám chyběl kousek k postupu do Pchjongčchangu, což byla velká škoda. A před Soči to vlastně bylo podobné. Je ale fakt, že naživo jsem ženský hokej asi viděl poprvé až v Lillehammeru.

Asi převládlo, že člověk viděl u děvčat to nadšení, a neřešil, jestli je to méně kvalitní hokej než chlapecký.
Stoprocentně. Abych pravdu řekl, já jsem neviděl rozdíl, jestli jsme tam fandili holkám, nebo třeba loni v Sarajevu klukům. Prostě tam máme mančaft, tak fandíme. Já úplně neřeším, jestli kluci jezdí rychleji. Jasně, jezdí, ale tak je to ve všech sportech a člověk to tak musí brát. Třeba jak jsme byli na tribuně, tak jsme to vůbec neřešili. Řešili jsme, jestli vyhrávají, nebo ne.

„My jim prostě budeme fandit a věřit, že to vyjde.“

Očekáváte, že by to mohlo cinknout i letos?
Jasně, nějaká očekávání máme, ale uvidíme.

Rozumím, nechcete je dostávat pod tlak.
To v každém případě, a navíc jako sportovec, i když teď už bývalý, vím, jak je hrozně ošidné dopředu říkat, jak něco bude. Obzvlášť v mládežnické kategorii. Můžeme mít nějaké predikce, všichni víme, že Kanaďané, Američané nebo Rusové jsou v hokeji dobří, ale jak to bude konkrétně v daném turnaji, to se těžko odhaduje. Jak třeba letos budou hrát Švédky... Trenéři to vědí a mají určité ambice, my jim prostě budeme fandit a věřit, že to vyjde.

Foto: ČOV / Markéta Navrátilová

Premiéru na velké světové akci za sebou hokej tři na tři, což je skoro až revoluční novinka. Jak se na ni díváte vy?
Nevím, je to podobné jako u jiných sportů. Tyhle novinky se mi nezdají úplně skvělé, na druhou stranu když někdo z hokejového prostředí řekne, že je to super, tak to tak asi je. Abych pravdu řekl, nedokážu to úplně posoudit. Já dokážu třeba říct, že některé věci v kanoistice, kterou jsem si prošel, se mi na YOGu moc nelíbí. Myslím, že to nemá smysl. Ale v hokeji to musí říct hokejisté; a daná federace většinou rychle přijde na to, jestli to má smysl, nebo ne. Předpokládám, že po turnaji si udělají hodnocení. Pro nás to v tuhle chvíli byla disciplína jako každá jiná a jsme samozřejmě rádi, že jsme v ní získali tři medaile.

Jedna věc je to čistě herní hledisko, druhá ale mezinárodní skladba týmů. To je taky hodně specifické, co říkáte?
To se právě na olympiádě mládeže dost často dělá, i v atletice a dalších sportech. Třeba minule v Lillehammeru jsme měli týmovou soutěž v krasobruslení, ze které máme medaili. To je specifikum YOGu, že se vymýšlejí takové soutěže. Pro nás jako lidi extrémně zaměřené na sport se to zdá zvláštní, na druhou stranu z hlediska dopadu na atmosféru mezi sportovci z různých zemí, kteří už se musí doopravdy seznámit, aby spolu fungovali, je to dobré.

Jak moc vlastně sledujete hokej?
Jsem původem z Pardubic, takže hokej sleduju. I když ne tak, že bych byl nějaký zapálený fanoušek, který by si vyplňoval tabulky a podobně. Sleduju hokej, ale i ostatní sporty.

RSS | Kontakt | Podmínky užití | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz