22. 2. - 09:00
Film Děti Nagana, který je ode dneška v kinech, je poctou úspěchům českých hokejistů a vzdává hold legendám, které se postaraly o obrovské překvapení na ZOH v Naganu. Předává poselství o tom, že dětské sny mají mnoho podob a děti je třeba podporovat. Zároveň otevírá aktuální téma dětí a sportu, protože s podporou pohybu dětí je potřeba začít u rodiny. A to je také jedno z klíčových poselství celého filmu Děti Nagana.
15. 9. - 11:28
Koupí předplatného a sledování hokeje online podpoříte kluby! Děkujeme, že jste s námi!
4. 2. - 11:32
4. únor je Světovým dnem rakoviny!
Zapoj se s hokejem i Ty! Více zde.
26. 11. - 11:57
Hokejová historie zábavnou formou, to je kniha Hrdinové, která právě vychází! Křest knihy ve sportovním areálu NA FRANTIŠKU bude spojen s parádní hokejovou akcí. Přijď se určitě podívat!
Jak jste se k hokeji v Turecku vůbec dostal?
Kontaktoval mě místní tým Gümüss Patenler, protože viděli můj životopis a nějaká videa ze zápasů a z tréninku. Měl jsem možnost přijmout nabídku z USA nebo jít trénovat do Kanady. Po zvážení všech možností jsem se nakonec rozhodl pro Turecko, kde mi místní tým umožnil jak hrát, tak trénovat mládežnický a seniorský tým, kde momentálně působím jako asistent trenéra a skaut.
Na jaké úrovni je turecká nejvyšší soutěž?
Úplně nevím, k čemu bych ji přirovnal, protože soutěž v Turecku je hodně nevyrovnaná. Jsou tady týmy jako Zeytinburnu Buzadan a Buz Beykoz, které jsou na úrovni druholigových týmů v České republice. První je dokonce účastníkem Continental Cupu. A pak je zde můj tým, který je na úrovni krajské soutěže v Česku. Zbylé dva celky bych zařadil na úroveň okresních mužstev.
„Soutěž v Turecku je velice nevyrovnaná.“
Jakým systémem liga funguje?
Má celkem sedm týmů a každý tým odehraje s každým dva zápasy základní části a první čtyři postupují do play off, kde každý tým odehraje dvanáct zápasů každý s každým. Ten tým, který získá nejvíc bodů, tak vyhrál mistrovský titul. Liga má pravidlo, že v každém mužstvu mohou být maximálně čtyři cizinci. Maximálně mohou být dva cizinci společně v jedné formaci a tým může nastoupit do zápasu, pokud má na soupisce minimálně patnáct hráčů a dva brankáře. Nějaké týmy mají výhodu, protože mají cizince s dvojitým občanstvím, takže se jako cizinci nepočítají.
Na jaké hráče v turecké lize narazíte? Můžete potkat i nějaké známější tváře?
Hrají tu hráči hlavně z Ruska a Ukrajiny, kteří mají za sebou nejvyšší juniorské soutěže MHL nebo také zkušenosti se seniorským hokejem ve druhé nejvyšší ruské soutěži VHL. Zmínil bych konkrétně jedno jméno – Sergej Černěnko. Ten si v roce 2003 zahrál na mistrovství světa juniorů za tým Ukrajiny proti hráčům jako Sidney Crosby, Alexandr Ovečkin nebo Jiří Hudler. Také náš brankář má zkušenost z KHL z Jekatěrinburgu.
Goal against Koaceli pic.twitter.com/mnoSUQIUGR
— Nicholas Lang (@Lanyz26) November 12, 2019
Jak jsou na tom místní hráči?
Je to tým od týmu. V istanbulských mužstvech mají samé turecké reprezentanty, kteří si dokáží přihrát na hokejku a mají hokejové myšlení. Když to porovnám s Turky u mě v týmu, které jsem nedávno učil, jak se správně postavit při buly v obraném pásmu, tak je to opravdu veliký rozdíl. Děláme jednoduchá cvičení s maximálně jednou nahrávkou, protože dvě nahrávky jsou v našem týmu strašně moc.
Myslíte, že má hokej v Turecku budoucnost?
Oproti loňské sezoně se kvalita ligy o hodně zvýšila, a i já se zde snažím zanechat nějakou stopu a pomoci tureckému hokeji ve vývoji. Hodně to konzultuju s naším majitelem Emre Aydinem, který je zároveň hlavním členem turecké hokejové federace. Konzultujeme a probíráme, jak by mohla liga fungovat příští rok. Chtěli bychom mít deset týmů, okolo 28 zápasů za sezonu v základní části a finanční problém s cestováním by se vyřešil tím, že by vznikly dvě divize. Jedna by byla v Istanbulu a druhá v Ankaře, aby se tolik necestovalo, protože cestování je velice finančně náročné. Také zde působí v jednom týmu finský trenér Jukka Kuusivuori, který má zkušenosti z nejvyšší soutěže Finska a rakouské EBEL. Tento člověk má na daný návrh stejný názor jako já.
„Oproti loňské sezoně se kvalita ligy o hodně zvýšila, a i já se zde snažím zanechat nějakou stopu a pomoci tureckému hokeji ve vývoji.“
Jak je to s financováním hokeje?
Kromě týmů z Istanbulu dostávají výplatu pouze cizinci a místní Turci si musí platit vše na vlastní náklady. Peníze na cizince poskytuje turecká hokejová federace. Týmy v Istanbulu jako Zeytinburnu Buzadan a Buz Beykoz jsou podporované vládou, a mohou si tak dovolit zaplatit kvalitnější hráče.
Zmiňoval jste, že trénujete mládež. Jak se vám s dětmi pracuje?
Mám na starosti mládež U14 a U18. S kategorií U14 je to komplikovanější kvůli nedostatečnému počtu dětí v jednom ročníku, a tak jsou všechny různé ročníky od pěti až do čtrnácti let v jednom týmu. Kategorie U18 je juniorka, protože zde mají juniorku do osmnácti let, následně kluk musí jít hrát automaticky seniorský hokej. U juniorského týmu působím jako asistent trenéra, stejně tak působím i u seniorského týmu jako hrající asistent trenéra. Teď jsme s juniorským týmem porazili favorita soutěže, kluci jsou celkem šikovní, takže se mi s nimi pracuje lépe než se seniorským týmem.
Foto: Archiv Nicholase Langa
V Turecku jsou přeci jen oblíbenější jiné sporty. Kolik na vaše zápasy zhruba chodí fanoušků?
Konkrétně na naše domácí zápasy chodí kolem 150 fanoušků. Větší počet se dá očekávat během play off.
Máte nějakou představu, jak lidi k hokeji přitáhnout?
Zatím konkrétní představu nemám, protože tady nejsem zase tak dlouho. Pokud vše poběží tak jak má, tak do budoucna tu mám v plánu vytvořit nějaký projekt, který by k hokeji přilákal více lidí. Pracujeme na tom společně s majitelem našeho klubu.
„Pokud vše poběží tak jak má, tak do budoucna tu mám v plánu vytvořit nějaký projekt, který by k hokeji přilákal více lidí.“
Myslíte, že můžete do Turecka dostat i nějaké české hráče?
Určitě ano, jak jsem už zmiňoval, všechno probírám s majitelem našeho klubu. Chtěl bych tak pomoci českým hokejistům, kteří by se chtěli dostat do zahraničí a podívat se do světa, aby měli širší rozhled. Zároveň máme v plánu, že bychom další rok udělali try-out na výběr nových hráčů a taky bych chtěl vzít pár Turků z našeho juniorského týmu na hokejový kemp, aby se mohli porovnat s hráči z Česka, ale všechno je to běh na dlouhou trať.
Foto: Archiv Nicholase Langa
Hrál jste hokej i v Americe a Kanadě. Jaká to pro vás byla zkušenost?
Po sportovní a životní stránce hodně dobrá a jsem za ní moc rád. Ne každému se v životě poštěstí odcestovat takhle daleko do zahraničí v tak brzkém věku. Severní Amerika mě naučila, že není všechno tak růžové, jak se zdá, ale když člověk má vůli a tvrdě maká, tak se časem dostaví nějaký úspěch v podobě individuálního ocenění či týmového úspěchu. Pro mě je skvělé, že mohu takto vyrazit kamkoliv do světa, protože nejsem na nic vázaný a mohu tak sbírat zkušenosti, případně se učit nový jazyk nebo poznávat místní kulturu.
A jak se vám v Turecku vlastně žije?
Až na to, že tady spousta lidí neumí anglicky, tak dobře. Bylo pro mě těžké v úvodu s místními lidmi zahájit nějakým způsobem konverzaci, ale jinak mi místní životní styl prozatím vyhovuje. Učím se turecky, počasí je tu pěkné, bydlím v centru města, takže to mám všude kousek. Když to shrnu, tak mě život v Turecku nadmíru překvapil a jsem tu zatím spokojený.
