22. 2. - 09:00
Film Děti Nagana, který je ode dneška v kinech, je poctou úspěchům českých hokejistů a vzdává hold legendám, které se postaraly o obrovské překvapení na ZOH v Naganu. Předává poselství o tom, že dětské sny mají mnoho podob a děti je třeba podporovat. Zároveň otevírá aktuální téma dětí a sportu, protože s podporou pohybu dětí je potřeba začít u rodiny. A to je také jedno z klíčových poselství celého filmu Děti Nagana.
15. 9. - 11:28
Koupí předplatného a sledování hokeje online podpoříte kluby! Děkujeme, že jste s námi!
4. 2. - 11:32
4. únor je Světovým dnem rakoviny!
Zapoj se s hokejem i Ty! Více zde.
26. 11. - 11:57
Hokejová historie zábavnou formou, to je kniha Hrdinové, která právě vychází! Křest knihy ve sportovním areálu NA FRANTIŠKU bude spojen s parádní hokejovou akcí. Přijď se určitě podívat!
Naleštěná výstava ke sto letům Dynama ale nabídne ještě víc. Co na ní říká legendární Dominátor? Jak popsal svůj vztah k městu a klubu? Vzpomínat prý bude i s kamarády…
„Budu rád, když se sem přijde podívat co nejvíce lidí. Nejenom z Pardubic, ale z celé republiky,“ říká.
Na slavnostním otevření o vás byl mezi novináři velký zájem. Stihl jste si vůbec projít expozici?
Stoprocentně se sem vrátím ještě v dalších měsících. Až budu mít víc času, tak si výstavu projdu pořádně. Jsem nadšený, především proto, že jsou tady vystaveny artefakty i z doby ještě před mojí kariérou. Mně se hrozně líbí staré věci, ve kterých dříve hrávali pardubičtí hokejisté. A pak originální věci, které jsme dostali my a se kterými jsme nastoupili. Žádné kopie. Hokejky, se kterými kluci dávali rozhodující góly v klubu i na mistrovství světa. Jsou to předměty, kterých si nesmírně cením a které si rád prohlédnu.
Navíc tak trochu doma, nedaleko zimního stadionu. Vždyť zámek je jen přes park...
To je trefa do černého. Zvolené místo na pardubickém zámku je nádherné. A výstava je podle mě jedinečná. V Česku se nejspíš nenajde klub, který by dokázal dát něco podobného dohromady. Tolik trofejí, kolik pardubičtí hokejisté získali v posledních zhruba padesáti letech…
„Jsem nadšený, především proto, že jsou tady vystaveny artefakty i z doby ještě před mojí kariérou."
Byl jste u mnoha z nich…
Pardubice a hokej, to prostě patří k sobě. Získal jsem s nimi dva československé tituly na začátku kariéry a jeden český na konci. Ale pro mě jsou úplně nejdůležitější ti kluci, se kterými jsme je vyhráli. Ten vztah, který jsme měli jako mužstvo, jako tým… Když se pak sejdeme a zavzpomínáme na to, co jsme pro úspěch udělali – to je pro mě to nejvíc.
Sám jste se teď stal největším vystavovatelem, že?
Nevěděl jsem, co očekávat. Přišel za mnou kurátor výstavy Petr Dufek a hodinu jsme si povídali o pardubickém hokeji. Ptal se mě, co bych mohl poskytnout ze své sbírky. Nebylo to jednoduché, protože jsem hodně věcí zapůjčil do Síně slávy českého hokeje a jsou tam zablokované. Přesto jsme našli cesty, jak odtamtud něco vytáhnout. A také jsem zapátral ve svém skladu, kde si své věci z kariéry zachovávám. Mám k nim vztah a jsem rád, že je mohu v Pardubicích ukázat.
„Zapátral jsem ve svém skladu, kde si své věci z kariéry zachovávám. Mám k nim vztah a jsem rád, že je mohu v Pardubicích ukázat."
Zmínil jste, že staré věci z kariéry schováváte ve skladu.
Mám je schované, ale nebudu prozrazovat kde. (usmívá se) Doma si své artefakty nevystavuji. To neznamená, že bych neměl kolem sebe hokej. Vystavuji si tam památku na lidi, kterých si vážím. Třeba mám fotografii nároďáku z dob, kdy za něj hrával Vladimír Martinec. Svoje věci raději ukážu někde jinde. Jsem pak rád, že je mohu věnovat po výstavách.
Připomínáte si svou kariéru často?
Já se na ty věci dívat nechodím. Pro mě to je součást mé kariéry, sportovního života, kterého si moc vážím. Ale nesnažím se žít ve vzpomínkách. Když je potřeba a někdo mě požádá a já si vyhodnotím, že je to pro dobrou věc, tak ve skladu zapátrám a něco vyndám. Těch věcí tam mám ještě dost. Tyto vystavené určitě nejsou poslední. Některé třeba i prodám a vytěžené peníze rád věnuji na charitu. Mají pro mě určitou hodnotu. Proto jsem opatrný, co se s nimi stane a kde jsou vystavené. Případně na jakou charitu budou prodané.
Podobnou kariéru už měl z Čechů v NHL jen Jaromír Jágr. Jde vůbec říct, čeho si vážíte nejvíce?
Vděčný jsem za každou z nich. Nejcennější je ale medaile z Nagana, protože je týmová a byl to obrovský úspěch pro celou republiku. Vláďa Martinec měl tedy trochu smůlu, protože na trenéry tenkrát nezbyla. Ale byli tam s námi při tom. Jsem teď rád, že se najde místo, kde se mohou medaile i trofeje vystavit. Koneckonců hokej jsem hrál pro lidi.
„Nejcennější je medaile z Nagana, protože je týmová a byl to obrovský úspěch pro celou republiku."
V jedné z vitrín je sestavena vaše kompletní výstroj. Prý z Buffala, Ottawy, Detroitu i Pardubic, je to tak?
Helma, vesta, chrániče, rukavice, brusle. Ano, dal jsem to dohromady. Když jsem byl mladší, tolik jsem to neřešil, ale v posledních letech kariéry už jsem si spoustu věcí schovával na památku. Jak říkáte, věci z olympiády jsou trochu víc v Síni slávy v Praze. Části mé výstroje jsou převážně z NHL a také doby, kdy jsem se vrátil do Pardubic a v roce 2009 získali titul. Nejsou z té staré kariéry v osmdesátých letech.
Jakmile kurátor výstavy zmínil vystavená cena pro nejlepšího brankáře z MS 1958, obdivuhodně jste pokýval hlavou. Dokážete si představit, že byste chytal v podobné výstroji, jako tehdy Vladimír Nadrchal?
Což o to, rád bych se do ní oblékl. Ale už bych se v ní dneska neodvážil chytat, což asi nikdo. Naštěstí se výstroj i výzbroj vyvíjí a dnes už se nemusí kluci ničeho bát. Pokud jsou dobře postavení proti puku, tak by je neměl zranit. To se netýkalo nás a už vůbec našich předchůdců. Nejvíce obdivuji gólmany jako Jiří Crha nebo pan Nadrchal, kteří chytali právě v šedesátých letech. To si mohli kluci vzít tři svetry a vyšlo by to stejně. Od těch střel trpěly ramena i lokty. Když to člověk schytal na kost, tak to hodně bolelo. A to nemluvím o době, kdy chytali bez masky. To bych si vůbec nedovolil.
„Pro mě jsou výstavní kousky součást mé kariéry, něco, čeho si vážím, ale nesnažím se žít ve vzpomínkách."
Když si tak procházíte jednotlivé sbírky, nevrací vás to do aktivních hokejových let?
Ne, už vůbec. Možná proto, že hokej hraju už jen pro radost jako obránce. Pro mě jsou výstavní kousky součást mé kariéry, něco, čeho si vážím, ale nesnažím se žít ve vzpomínkách. Něco jsem věnoval do HHOF v Torontu, něco v Síni slávy v Praze. A teď i tady pro Pardubice.
Foto: Karel Švec, Český hokej
Má zdejší výstava parametry NHL?
Na klubové úrovni stoprocentně. Samozřejmě Hockey Hall of Fame v Torontu je něco jiného. Jak velikostně, tak množstvím artefaktů. Tam už je sbírali třeba od šedesátých let, takže je to něčem jiném. Ale je to zaměřené na celou NHL, v Pardubicích se teď výstava soustředí jen na jeden klub. Myslím, že by se v NHL nenašla takováto výstava s takovou historií, jako je nyní v Pardubicích. Možná jedině v Montrealu, který má historii ještě o patnáct let starší. V českých podmínkách je to každopádně naprosto výjimečná výstava a pochybuji o tom, že se s nějakou podobnou setkáte v celé Evropě. Tedy co se týče klubové úrovně.
Návrat do rodného města pro vás může být i příležitostí potkat staré známé, ne?
O výstavě jsem zatím mluvil jen tady na místě, s Vláďou Martincem, Jirkou Novákem a Bohuslavem Šťastným. Své přátele sem ale určitě pozvu. Až budu mít nějaké fotky nebo záběry z pardubické výstavy, tak jim je rád pošlu. A pak je nasměruji do Pardubic. To stoprocentně.
„Myslím, že by se v NHL nenašla takováto výstava s takovou historií, jako je nyní v Pardubicích."
Co pro vás vůbec znamená Dynamo?
(neváhá) Učil jsem se tady hrát hokej, vyhrávali jsme na mládežnických turnajích, požívali společné radosti. Hned mi naskočí ta historie a spousta vynikajících hráčů. Úspěchy jak na ligové, tak na mezinárodní úrovni. Navíc Pardubice nikdy nesestoupily z nejvyšší soutěže. Hodně sezon odehrály na špici, získaly šest titulů. Dále se mi vybaví kluci, se kterými jsem hrál. Trenéři, kteří mě trénovali. A vzpomínky na město Pardubice. To vše pro mě znamená místní hokejový klub. Přeju mu minimálně sto dalších takových let.
Věříte v jeho úspěšnou budoucnost?
Budoucnost pardubického hokeje vidím dobře, pokud budu mluvit z dlouhodobého hlediska. Hokej zkrátka k Pardubicím patří. Celá komunita bere hokej za svůj. Nejenom ve městě, ale i v okolí. Lidi sem rádi jezdí ze vzdálenosti padesáti i sta kilometrů, a toho je třeba si nesmírně vážit. Fanoušci se prioritně dívají na produkt, který je na ledě. A ten je v této sezoně vynikající. Kluci jsou na prvním místě. Jen ještě zbývá hodně práce, aby se jim to povedlo dotáhnout do konce.
„Určitě bych nepodceňoval týmy jako jsou Vítkovice, Sparta a Třinec. Nicméně tím, jaký předvádí Pardubice hokej, jsou hlavním kandidátem."
Tak co myslíte, vyjde Dynamu ke stoletému výročí útok na titul?
Jsou jedním z největších favoritů. Rozhodne momentální forma. Určitě bych nepodceňoval týmy jako jsou Vítkovice, Sparta a Třinec. Nicméně tím, jaký předvádí Pardubice hokej, jsou hlavním kandidátem.
¨
