22. 2. - 09:00
Film Děti Nagana, který je ode dneška v kinech, je poctou úspěchům českých hokejistů a vzdává hold legendám, které se postaraly o obrovské překvapení na ZOH v Naganu. Předává poselství o tom, že dětské sny mají mnoho podob a děti je třeba podporovat. Zároveň otevírá aktuální téma dětí a sportu, protože s podporou pohybu dětí je potřeba začít u rodiny. A to je také jedno z klíčových poselství celého filmu Děti Nagana.
15. 9. - 11:28
Koupí předplatného a sledování hokeje online podpoříte kluby! Děkujeme, že jste s námi!
4. 2. - 11:32
4. únor je Světovým dnem rakoviny!
Zapoj se s hokejem i Ty! Více zde.
26. 11. - 11:57
Hokejová historie zábavnou formou, to je kniha Hrdinové, která právě vychází! Křest knihy ve sportovním areálu NA FRANTIŠKU bude spojen s parádní hokejovou akcí. Přijď se určitě podívat!
„Tehdy už dlouho trvalo, co jsme naposledy byli zlatí," vrací se k památnému turnaji Jiří Holeček. „Naposledy mistrovství vyhráli hoši ve 40. a 50. letech, kdy chytal Bóža Modrý. Byl to můj vzor. Když ho propustili z vězení, tak potom na Štvanici ještě zkoušel chytat. Já tam chodil trénovat za žáky, a tak jsem se díval, jak ty zákroky dělá a snažil se ho napodobit."
V kariéře jste toho vyhrál spoustu, je ale právě MS 1972 váš nejcennější úspěch?
Vždy, když jste mistr světa, je to úspěch. Nám se to podařilo několikrát, třikrát. Navíc mě potěšilo, když mě zvolili nejlepším brankářem šampionátu. Z těch deseti účastí jsem byl zvolený pětkrát.
Je neuvěřitelné, kolik bylo v týmu legendárních hráčů: bratři Holíkové, Nedomanský, Martinec, Hlinka... Na pohled šlo o jeden z nejlepších výběrů v historii našeho hokeje.
Vyšlo to tak, že dobří hráči byli právě v této věkové kategorii a mohli hrát spolu. Akorát Jarda Holík hrál s námi jen krátce. Pak už zase přišli noví kluci jako Ivan Hlinka, Milan Nový, to byli taky dobří střelci. Konečně jsme začali dávat góly. My jsme předtím vyhrávali 2:1, 3:1, pak už jsme dávali i deset gólů.
„Všichni říkali: Kde jinde je můžete porazit než doma?"
Lídrů v československém týmu muselo být hodně, kdo byl ale tím největším?
Já nevím, no. (usmívá se) Takovej, kdo tam vydržel nejdéle a zasloužil si reprezentaci, byl Jirka Holík. Má rekord v odehraných utkáních za národní mužstvo. Já bych vybral jeho. Byl nejen dobrý v útoku, ale i výborně bránil.
Myslíte, že pomyslným jazýčkem na vahách bylo na MS 1972 právě domácí prostředí?
My jsme ty lidi nechtěli zklamat. Všichni říkali: Kde jinde je můžete porazit než doma? Dělali jsme pro to všechno. A vyšlo to.
„Proč jsme pod sebe dostali Rusy? Protože jsme byli ještě lepší!"
Také soupiska Sovětů byla neuvěřitelná: Charlamov, Malcev, Michajlov, Petrov...
Ti měli vždycky silnou sestavu. Ti neměli nikdy slabou. (směje se) Měli širokou základnu a hlavně to měli udělané tak, že skoro celé národní mužstvo hrálo spolu, v CSKA Moskva. Byli to vojáci. Pak si vzali jednoho hráče z Dynama Moskva a jednoho ze Spartaku. Celý rok spolu trénovali a celý rok to národní mužstvo hrálo spolu ligové zápasy. Takže byli stoprocentně sehraní.
Co tedy rozhodlo, že jste je dostali na MS 1972 pod sebe?
Protože jsme byli ještě lepší! (směje se)
Foto: Eliška Krátká
Letošní mistrovství už bude bez Rusů.
Pro nás to bude lehčí. V každé době patřili mezi špičku. Ubyde nám jeden silný soupeř.
A je to podle vás správné?
Sportovně je to škoda. Ale když je politická situace, jaká je, tak se nedá nic dělat. Já bych je taky nebral.
Jak se díváte na současný český hokej? Máte k němu hodně kritický pohled?
U mě převládá smutek. Když jsem je naposledy viděl hrát, na mistrovství světa, nemohl jsem jásat. Mně tam chyběly nějaké tři, čtyři vůdčí osobnosti, které by to mužstvo táhly a dokázaly ho pozvednout – tak jak to bejvávalo. Teď jsem tam někoho takového neviděl.
Co říkáte na to, že národní tým povede trenér ze zahraničí?
Myslím, že za zkoušku to stojí. Protože... Horší výkony, než jsme podali na posledním mistrovství světa, už snad nemůžeme podat.
„Horší výkony, než jsme podali na posledním mistrovství světa, už snad nemůžeme podat."
Kari Jalonen je hodně klidný a přemýšlivý typ trenéra. Takový byl asi i Vladimír Kostka na MS 1972, ne?
Ano, byl klidný, vyrovnaný. Pan profesor. Nerozčiloval se. Počkal si a promyslel to, než něco řekl. Nebyl to žádný hrr, hrr. Na to jsme tam měli trenéra Pitnera, který už byl příkřejší.
Sledujete pořád hokej?
Já můžu přijít akorát tak na Spartu, a tam přijdu jednou za měsíc. Jinak jen v televizi.
NHL ne?
Vůbec, to mě nezajímá. Jestli jsou tam ty týmy páté nebo desáté, to je mi úplně jedno. (usmívá se)
„Vladimír Kostka? Byl klidný, vyrovnaný. Pan profesor. Nerozčiloval se. Počkal si a promyslel to, než něco řekl."
Takže ani gólmany nesledujete?
Nene, neznám je. Naposledy jsem sledoval Kanadu a Ameriku, když jsem proti nim hrál. Mělo o mě zájem Chicago. Mohl jsem tam jít, musel bych ale emigrovat. Nemohl bych se vrátit domů, musel bych tady nechat manželku se dvěma malými dětmi. No a to bych byl blázen...
To je pochopitelné.
Takže jsem jim řekl, že až to půjde legálně, přijdu tam hrát. A nešlo to až do konce mé kariéry...
Foto: Eliška Krátká
Bavíme se na autogramiádě ke knize Maska, která pojednává o historii hokejových masek. Co pro vás osobně znamenala?
Bezpečí. Já se teda nikdy nebál, vždyť za dospělé jsem chytal dva roky bez masky, ještě za Slavii. Ale už pak aspoň nemusíte myslet na to, co kdyby vás trefili... Do masky jsem ale stejně dostal pukem málo. Jestli mě do ní trefili jednou za tři roky, ať na tréninku nebo v zápase...
Dnes je maska i módním prvkem. Brankáři mají namalované fotky dětí, superhrdinů a podobně... Co byste si na ni dal vy?
Že všechny pozdravuju. (směje se)
Takže žádné motto a podobně?
Nene, žádné motto. Ať koukají pořádně chytat, nepotřebují žádné motto. (usmívá se)
A co říkáte na to, že někteří brankáři mají na masce vás? Třeba ti na Spartě.
To já ani nevím. Jak bývaly v televizi ty soutěže, tak už jsem asi položka z historie za 500. (směje se)
„Jak bývaly ty soutěže, tak už jsem asi položka z historie za 500."
Už jste knihu Maska četl?
Teď mi ji dali. Já jsem jich tam asi tisíc podepsal a teď mi jednu nepodepsanou dali.
Tak si ji teď můžete podepsat doma.
Dám si záležet. Dám si tam věnování. (usmívá se)
Jinak jak se cítíte, jste stále zdráv?
Bezvadně! Já vždycky říkám: Jak se cítím? No jak bych se mohl cejtit?! Jsem zdravej a mám celej život před sebou.
Foto: Eliška Krátká
