22. 2. - 09:00
Film Děti Nagana, který je ode dneška v kinech, je poctou úspěchům českých hokejistů a vzdává hold legendám, které se postaraly o obrovské překvapení na ZOH v Naganu. Předává poselství o tom, že dětské sny mají mnoho podob a děti je třeba podporovat. Zároveň otevírá aktuální téma dětí a sportu, protože s podporou pohybu dětí je potřeba začít u rodiny. A to je také jedno z klíčových poselství celého filmu Děti Nagana.
15. 9. - 11:28
Koupí předplatného a sledování hokeje online podpoříte kluby! Děkujeme, že jste s námi!
4. 2. - 11:32
4. únor je Světovým dnem rakoviny!
Zapoj se s hokejem i Ty! Více zde.
26. 11. - 11:57
Hokejová historie zábavnou formou, to je kniha Hrdinové, která právě vychází! Křest knihy ve sportovním areálu NA FRANTIŠKU bude spojen s parádní hokejovou akcí. Přijď se určitě podívat!
Teď už to ovšem neplatí. "Skončil jsem, myslím, že bych mohl pokračovat, ale jaksi nebyl zájem," poznamená nejprve. Sedí na zahradě svého domu v Kladně, na stole hromada archivních materiálů, časopisů, fotografií. A také jedna stará maska, v níž dlouhé roky chytal na domácí i mezinárodní scéně. "Je lehounká, pokryje obličej. Než jsem si jí pořídil, stál jsem v bráně bez jakékoli ochrany. Stejně jako ostatní gólmani," připomíná.
Masku vezme do ruky a ukazuje, jak přišla na svět. "Obličej mi natřeli vazelínou, pak následovala vrstva sády. Jakmile ztvrdla, opatrně se otisk rozklep a sundal. Proces výroby fungoval tak, že se nanášely vrstvy skelného vlákna, tedy pryskyřice. Byl to stejný materiál, z něhož se dělají lodě. Když to bylo hotové, lupínkovou pilkou jsem si vyřízl otvor na oči, abych pořádně viděl," popisuje.
Brankářské řemeslo - to je Termerův život. "Chytal jsme v každém sportu, i ve fotbale. Praštit sebou o zem, po míči - to bylo moje," vypráví. S hokejem začínal v Kladně. Jak jinak, než v bráně. "Dlouho jsem se věnoval hokeji a fotbalu zároveň, s merunou jsem se dostal do juniorských nároďáků. V týmu byli později známí Jílek, Adamec nebo Knebort," konstatuje.
Pak ale dostal přednost hokej. "Rozhodlo se na vojně. Narukoval jsem do Litoměřic, v sezoně 1960-61 jsme hráli druhou ligu, po postupu pak nejvyšší soutěž. Další rok jsem strávil v Košicích," popisuje. Následoval návrat do Kladna a tam dlouhé roky věrných služeb. "Zažil jsem krásné časy. Čeho si nejvíc vážím? No samozřejmě mistrovských titulů. Získal jsem čtyři, měli jsme silné mužstvo," kvituje.
Ve slavném týmu Poldi se prosadila řada skvělých individualit. Pospíšil, Kaberle, Neliba, Nový, Eduard Novák, Sýkora nebo Bauer pronikli do reprezentace, Vinč, Čermák, Vejvoda, Křiváček, Müller a jiní váleli neméně dobře na ligovém ledě. Stejně tak Termer, už v prosinci 1968 poprvé chytal za Československo na turné po Kanadě, jenže celkem nasbíral jen čtyři mezistátní starty. "Možná jsem měl i trochu smůly. Byl jsem kupříkladu v nominaci na mistrovství světa 1969 společně s Dzurillou, ale zranil jsem se."
Po letech upozorňuje, že jen zdravotní problémy ho o cestu do Skandinávie nejspíš nepřipravily. "Nevím, možná se v zákulisí něco připravovalo. Ve druhém přípravném utkání se Švédy mi jeden z hráčů rozřízl bruslí prst na ruce. Musel jsem na šití, dva dny před odletem do Švédska jsem se dozvěděl, že vzali Lackého." Konkurence v brankovišti tehdy byla veliká. "Chytali tady Dzurilla, Holeček, další brankáři. Třeba hrál roli i ten můj kanadský debut. Neuspěl jsem tam, ale poslední zápas se mi tehdy vyvedl, navíc jsem byl nováček," vrací se proti proudu času.
V kladně platil nadále za spolehlivou jistotu, i když se později tlačil do brány Miroslav Krása, Termer si držel stabilní formu. Moc nechybělo a byl i mistrem světa. "Ve dvaasedmdesátém jsem dělal v nároďáku trojku. Dneska náhradní gólmani normálně jezdí na šampionáty, ale tenkrát v Praze jsem s týmem nebyl. Plnil jsem roli necestujícího náhradníka a byl připraven na telefonu," připomíná.
V těch dobách už neměl při zápasech onu masku ze 60. let, Termer chytal v helmě. "Nemohl jsem ale využít klasickou od výrobce, protože jsem v té přilbě špatně viděl. Nechal jsem si udělat jinou, která mi vyhovovala. Pomáhal mi s tím Matěj Kopecký, člen proslulé Selské jízdy, což byla kladenská formace ve složení Kopecký, Froněk, Volf. K helmě se namontovala maska, Matěj mi to pak všechno svařil."
Přilba a maska ochránily kladenského bojovníka od vážných zranění, předtím si šrámů užil dost a dost. "Nespočítám, kolikrát mě šili. Dostal jsem pukem do nosu, každou chvíli jsem měl otevřené obočí. Taky mi to vylámalo zuby. Ale tehdy se chytalo bez ochrany, byla jiná doba," reaguje. Připomíná, že rodiče Mirkovo počínání viděli jen sporadicky. "Táta se schovával za sloupem, abych ho neviděli. Maminka přišla jen jednou v životě. A představte si, že jsem zrovna v tom zápase dostal pukem do obličeje. Víckrát na zimák nepřišla, maximálně si doma pustila televizi," směje se.
Ono utkání svedlo proti sobě Kladno s Litoměřicemi, kde byl Termer zrovna na vojně. Kus symboliky provázel i jeho osobní památné duely. "Poprvé jsem do ligy nastoupil za Litoměřice, v roce 1961 proti Spartě, poslední zápas za Kladno byl také se Spartou, kam jsem následně v roce 1978 odešel. A když jsem v lize končil úplně, což byla sezona 1981-82, hrál jsem proti Košicím, kde jsem kdysi strávil také rok hokejového života," zmiňuje.
Během působení v Kladně zažil výpravy do zámoří, čelil hvězdám WHA i borcům, kteří zářili ve slavné NHL. Když bylo Termerovi pětatřicet let, vydal se do Sparty. "Dostal jsem nabídku od Luďka Bukače, v Kladně jsem byl volný. Ve Spartě jsem se objevil už předtím, když mě Kladno půjčilo na zájezd do NDR." Nikdo nečekal, že se štace v Holešovicích tak povede. Pražané měli za jedničku původně Jiřího Červeného, jenže Termer lapil druhý dech a Spartě odvedl tři roky skvělých služeb.
A to ještě nebyl konec. "Před sezonou 1981-82 přišlo Brno, abych dělal dvojku Karlovi Langovi. Působil jsem tam rok, bylo mi devětatřicet," vzpomíná. Pak to po nevídaných 20 sezonách v nejvyšší soutěži zabalil, ještě vypomáhal v nižší soutěži Neratovicím, ale také začal s trenérskou prací. "Dělal jsem mládež v Kladně a ve Spartě (tam v období 1995-2006), od roku 1982 jsem byl spoustu let v brankářské komisi svazu. Jezdil jsem také s juniorskými reprezentacemi," podotýká.
Miroslav Termer měl chytání, pod kůží, hokej miloval a miluje. Je zvyklý jednat přímo, poví, co má na jazyku. Tohle leckomu příliš nevonělo. "Trenéřině jsem se věnoval devětadvacet let, prožil jsem spoustu krásných zážitků. A těch kluků, co mi prošlo rukama... V Kladně třeba Václav Skuhravý, ve Spartě zase Martin Růžička, Jakub Šindel, z pozdějších Patrik Husák, Tomáš Karpov a další," vypočítává.
Pyšný je na některé brankářské svěřence, dlouho spolupracuje s Markem Schwarzem, který Termera označuje jako svého nejoblíbenějšího kouče. "Za Markem jsem jezdil během minulé sezony do Mladé Boleslavi, jsme pořád v kontaktu. Ale dělal jsem i s Tomášem Pöppeerlem, Michalem Neuvirthem, Tomášem Dubou, Petrem Přikrylem, Mirkem Kopřivou. Kdysi jsem měl Roberta Slipčenka i jiné gólmany," vypočítává.
Svým nástupcům leccos obětoval, intenzivně prožívá jejich úspěchy. Je hrdý, když se někdo z nich třeba prosadí v NHL nebo v domácí nejvyšší soutěži. Termer sleduje brankářské trendy, v mnoha ohledech se ale řídí instinktem, který se nedá naučit. Podívá se na adepta řemesla a zpravidla hned vidí, jaké v něm doutnají předpoklady. Sám v brance vydržel jako Dominik Hašek, i když pravda, ne v elitních soutěžích. "Chytal hodně dlouho. Po odchodu z ligy v Neratovicích, ve Hvězdě Praha, pořád mě to strašně bavilo. Poslední zápas jsem hrál v pětapadesáti, za staré pány Sparty na Kladně. To je pikantní, co?" chechtá se.
Když vypráví o své kariéře i trenérské práci, slova z něj létají kadencí samopalu. "Moje vzpomínky už možná nejsou úplně přesné, ale spoustu zážitků pořád vidím před očima. Hokej jsem dělal až do letošního jara, pak přišel konec. Je fakt, že jsem tím žil. I těmi mladými kluky. Mezi nimi jsem úplně zapomněl, že mi přibývaly roky, těšil jsem se na každý zápas, na každý trénink. Teď budu hráče sledovat na dálku, hlavně tedy gólmany. Tohle mám prostě v sobě," uzavírá.
