22. 2. - 09:00
Film Děti Nagana, který je ode dneška v kinech, je poctou úspěchům českých hokejistů a vzdává hold legendám, které se postaraly o obrovské překvapení na ZOH v Naganu. Předává poselství o tom, že dětské sny mají mnoho podob a děti je třeba podporovat. Zároveň otevírá aktuální téma dětí a sportu, protože s podporou pohybu dětí je potřeba začít u rodiny. A to je také jedno z klíčových poselství celého filmu Děti Nagana.
15. 9. - 11:28
Koupí předplatného a sledování hokeje online podpoříte kluby! Děkujeme, že jste s námi!
4. 2. - 11:32
4. únor je Světovým dnem rakoviny!
Zapoj se s hokejem i Ty! Více zde.
26. 11. - 11:57
Hokejová historie zábavnou formou, to je kniha Hrdinové, která právě vychází! Křest knihy ve sportovním areálu NA FRANTIŠKU bude spojen s parádní hokejovou akcí. Přijď se určitě podívat!
I ve čtvrté poznámce se vzpomínkami vracím do časů své hráčské a trenérské kariéry. Nabyté zkušenosti se pokusím korigovat současnými znalostmi. Moje úvahy se opírají o sedmdesátiletý praktický experiment, jehož platnost rozšiřuje a i mění současné poznání. Velkou překážkou práce koučů mládeže jsou zkreslené informace o koučování. Mylné představy o tréninku potlačují jejich samostatné uvažování. Důsledkem jsou jednotné výsledky jejich práce.
Nevím, zdali ještě mám dobrou vysvětlovací schopnost, která čtenáři pomůže pochopit ošidný problém tréninku kondice v ledním hokeji mládeže. Je mi jasné, že pouhé zkušenosti z minulosti nám nepomohou vypořádat se s přítomností. Každý úspěšný vývoj těží ze stále updatovaného poznávání.
Vzdělávání formou poučování koučů odvádí od vnímání skutečnosti. Plodem této zaběhnuté praktiky jsou iluze o trénování. Bezpochyby účinnější by byla rozprava o složitosti tréninku, motivovaném učení, při kterém děti prožívají a pociťují očekávané a tréninkem potvrzované výsledky. Současná edukace koučů se opírá o metodizované domněnky určující cestu k cíli, nikoliv problém dosažení tohoto cíle. Je omylem si myslit, že jednotlivé složky tréninku a výkonu se dají podle návodu naučit a metodicky složit v celek. Koučové by si měli být vědomi, že trénink i výkon jsou složitými jevy. Zkušenosti potvrzují: Co dítě neprožívá a nepociťuje, je mu neznámé, na co si nesáhne, těžko si představí, co nechápe, pro něj neexistuje, co nevidí, tomu nevěří. Přesto vše český kouč hokejové mládeže je veden k metodickému učení, osvojování i tréninku. Toto pojetí nepodněcuje přirozeně činně tvořivou práci koučů i zaujetí dětí.
Pro porozumění tréninku herní kondice uvedu několik úvodních poznámek. Trénink kondice koučové mládeže obvykle spojují s rozvojem pohybových schopností. Domněnka, že rozvoj rychlosti, síly a vytrvalosti je jádrem herní kondice, je pochybená. Koncept pohybových schopností opomíjí složitost souvislostí všech složek herní činnosti. Kondice je stálou součástí každé herní události. Mnoha koučům není jasný význam slova komplexní – složitý. Problémem poznávání složitých jevů je pochopit problém sepětí všech jeho složek. Co kouč sám nechápe, to nemůže ani učit. Největší složitostí je sám život. Výsledkem pochopení tajů koučování je průběžně korigovaná zkušenost. Názory na každou složitost, tedy i koučování, trénink a výkon se u odborníků i laiků různí.
Současným problémem inovace tréninku mládeže je časem překonaná teorie hokejového tréninku. Ulpívání na poznatcích z minulého století nás nezadržitelně vrací do této doby. Není pochyb, že aplikace nových poznatků vyžaduje změnu v uvažování koučů. Jedná se o zvrat v myšlení, umožňující průnik do skutečnosti tréninku a výkonu. Myšlení koučů nelze redukovat na intelekt. Intelekt je přirozenou součástí zkušeností. Naši předchůdci tuto přirozenost měli a plně ji využívali.
To co dětem chybí kondičně nebo herně, dobrý kouč vidí na první pohled. Veškeré dovednosti i kondiční zabezpečení jsou produktem mozku a těla. V tomto sepětí trénink herní kondice musí probíhat „odzdola nahoru“ – od svalů k hlavě, od techniky k taktice. Herní činnost je výsledkem komplexní práce kosterního svalstva. Z tohoto důvodu je důležité, aby kondiční zajišťování herní činnosti podléhalo technickému, taktickému a psychickému scénáři děje utkání. Nemůže být sporu o tom, že opakováním herní činnosti jako celku dochází ke komplexní adaptaci organismu. V opačném směru tréninku od částí k celku adaptivní efekt není zdaleka tak jistý. Rozhodujícím hlediskem účinnosti tréninku kondice je vazba na techniku a taktiku. Postrádá-li trénink kondice tuto podmíněnost, stává se samoúčelným. Tak například existenční podmínkou lidského života je kyslík. Podobnou podmíněností, avšak herní je energetické zajišťování pohybu. Stane-li se kondiční trénink přirozenou součástí herního rozvoje, potom k adaptaci organismu dochází automaticky. V opačném případě je přenos fyziologických reakcí a pohybových schopností do výkonu vždy problematický. Tak například intenzivní trénink na zvýšení aerobního výkonu se v herní činnosti obvykle rozplyne v nevyužitelnou sílu. Je to tím, že těžištěm využívání kyslíku v anaerobním sportu je adaptace svalů na rychlé zotavování. V nich probíhá interaktivní vazba kardiokondice na periferní kondici. Ve slovu interaktivní se skrývá schopnost energetického kontinua přizpůsobovat fyziologické reakce herním požadavkům. Základy rychlosti a dynamiky pohybu se proto musí přirozenou cestou pokládat již v dětství.
Účinnost kondičního tréninku kouč poznává rozumem, modifikovaným poznáváním a zkušeností. Hráč o kondici nepřemýšlí, zato její stav pociťuje i prožívá. Sílu kondiční nabídky buď zúročí či amatérsky proplýtvá. Znaky slabé kondice jsou pomalé bruslení, prohrávané souboje, špatná technika, nepřesná střelba, časté vylučování a brzké zadýchávání. Zadýchávání zpomaluje myšlení, podlamuje motivaci a narušuje psychickou odolnost. Nepřítomnost herní kondice přímo ohrožuje stav homeostatické rovnováhy. Rozklad této rovnováhy prvotně zasáhne bruslení, psychiku a techniku hole.
Základní orientace kondičního tréninku v ledním hokeji byla určena již v 60 letech min. stol. Šlo o pohybovou všestrannost a aerobní orientaci. Tato idea bohužel v hrubých rysech trvá dodnes.
Lední hokej je anaerobním sportem. Hokejové utkání má intervalovou zátěž a rychlostně–dynamický ráz pohybu. Intervaly zátěže a odpočinku probíhají přibližně v poměru 1:3. V tomto režimu ve svalech dochází k interaktivnímu fyziologickému koloběhu využívání a doplňování činností neustále odčerpávaných anaerobních zdrojů energie. Mechanismus tohoto interaktivního energetického kontinua probíhá přímo ve svalech. Účelem tréninku kondice je naladění tohoto systému na herní režim.
Tok herního děje je dynamický. Je zřejmé, že energetické kontinuum na tento požadavek musí pružně a interaktivně reagovat. Pro objasnění vlivu herní kondice na „tvrdou práci a tvořivé jednání“ provedu myšlenkový rozklad činnosti hráče v akci. V akcích tj. široce rozvinuté činnosti neustále dochází k proměnlivému řetězení dovedností prokládanému reakcemi na podnět – senzomotorikou. Toto jednání řídí emoční mozek hráče a jeho zkušenost. O bezprostředním nápadu mozek ví dříve, než si to sám uvědomí. Tato mysteriózní záhada poodkrývá mechanismus přenosu čtení, rozhodování a kondice do činnosti. Ví-li mozek s předstihem jak v akci bude reagovat, v tom okamžiku automaticky zalarmuje neuromotorickou i kondiční pohotovost. Jak víme, herní skutečnost je v každém okamžiku jiná, než by si hráč sám přál. Z tohoto důvodu svá rozhodnutí hráč musí neustále měnit. Tuto schopnost umožňuje časová proluka, vznikající mezi nápadem a jeho realizací. A to je právě okamžik, který hráči umožňuje rozhodnutí vykonat, změnit, zastavit i přetvořit. Výsledkem této flexibility je tvořivé jednání. Stejně jako „tvrdá práce i tvořivé jednání“ se neobejde bez anaerobní podpory periferní kondice. Periferní kondice dává tvořivé činnosti životodárnost i účinnost. Herní tvořivost rozvíjejí dovednostní triky. Tyto technické kousky vymýšlejí hráči a ty později jsou jinými napodobovány. Osvojení těchto triků musí zvládnout sám hráč. Jedná se o sebeřízené učení motivované představami o provedení té či oné finty. Schopnost odpozorovat, napodobit a v praxi využít je emoční záležitostí. Fyzické pozadí techniky každého triku tvoří periferní kondice.
Je nesporné, že herní naturel zapouští kořeny v mládí. Tím je svérázné pojetí tvořivosti. Tvůrčí jednání je výsledkem síly sepětí psychiky, techniky a kondice. Stálým opakováním otevřeného rozhodování se pružnost interaktivního energetického pozadí stává automatismem. Tento automatismus se nedá trénovat metodicky. Pouze stálé opakování autenticky prožívaného otevřeného rozhodování dokáže tento mechanismus herně nastavit. V herní činnosti se jedná o přímé konfrontační souboje se soupeřem majícím relativně stejnou výkonnost, motivaci, míru odpovědnosti a čelícímu vzájemnému ohrožení. Není-li na tyto situace jedinec trénován, velmi obtížně zvládá i jednoduchá řešení. Každá intervalová dovednost s anaerobním pozadím podléhá pružnosti zotavování.
Interaktivní mechanismus energetického kontinua je adaptivním automatismem – uniká volní kontrole. V kondičním tréninku, ve kterém nedochází k sepětí kondice s herní činností, hráč svůj výkon zachraňuje vůlí, úsilím a bojovností. Je jasné, že úkolem energetického zabezpečování je saturovat rychlost všech pohybů, dynamiku činností v akcích a utkání jako celek. Kardiokondice je ukazatelem obecné tělesné zdatnosti, nikoliv však procesorem anaerobní kvality pohybu a techniky. Adaptace fyziologického automatismu tvorby energie pro práci svalů silně ovlivňuje koordinaci cílené a opěrné motoriky. Kosterní svalstvo je otevřeným systémem, ve kterém spolupracují všichni účastníci. Je zřejmé, že míra sepětí cílené a opěrné motoriky profiluje techniku dovedností.
Cílená a opěrná motorika je komplexem o dvou proměnných. Cílená motorika je hlavní hybnou sílou herního záměru. Opěrná motorika coby „ochranné zábradlí“ čelí vnitřním i vnějším náporům – stabilizuje lokomoci, pohyb, úkony, dovednosti i činnost. Interaktivní mozaiku energetického zabezpečování skládá periferní kondice. Tento požadavek silně ovlivňuje způsob tréninku herní kondice.
Klíčovým ukazatelem stavu herní kondice je schopnost rychlého zotavování. Mechanismus zotavování aktivuje kyslík – kardiokondice. Je jasné, že v anaerobní zátěži se o kondiční kvalitě rozhoduje na neuromotorické periferii – ve svalech. V tomto smyslu je otázkou potřebná výše aerobního výkonu. Anaerobní a aerobní interakce energetického zabezpečování jsou dvě proměnné jednoho kontinua, ve kterém hlavní sílou výkonnosti je anaerobní práce svalstva nohou. Jakmile hráči „nejedou“ nohy, stává se účastníkem nikoliv aktérem dění. Obecným výstupem kardiokondice je vytrvalost pohybu. Rychlost vytrvalostního pohybu je fyziologicky limitována. Výsledkem cíleného aerobního tréninku je návyk svalů spotřebovávat kyslík. Funkce kyslíku v aerobní tj. vytrvalostní lokomoci a využívání kyslíku pro potřebu zotavování v anaerobní zátěži jsou dva zcela rozdílné kondiční požadavky.
Výstupem kardiotréninku v ledním hokeji musí být podpora anaerobního zotavování tj. utilizace kyslíku při zotavování. Vysoký aerobní výkon v žádném případě nezabezpečuje rychlostní a silově dynamické požadavky na pohyb. Aerobní výkon má na anaerobní zotavování úměrný nikoliv korelační vliv. Výsledkem této úměrnosti je stav homeostatické rovnováhy. Optimalizovaná hodnota kyslíku se automaticky upravuje anaerobním tréninkem. Bohužel kondiční trénink hokejové mládeže stále probíhá „odshora dolu“ nikoliv „odzdola nahoru“. Orientace odshora tj. na kardiotrénink blokuje adaptaci energetického kontinua cíleného na anaerobní zatěžování. Tréninkem odzdola tj. od periferní kondice se při dostatečném objemu tréninků a zápasů aerobní výkon i jeho využitelnost automaticky zvyšuje. Dalším významným adaptivním účinkem periferní kondice je tolerance kosterního svalstva na nekomfortní tkáňové prostředí. Schopnost svalstva odolávat důsledkům anaerobní zátěže posiluje psychiku i výkonnost.
V kondičním tréninku dětí a žáků alaktátová zátěž je nezbytností. Lokomoční charakteristiku zobrazuje pojem agilita. Agilita je pohybovou schopností zprostředkovávající změnu rozhodnutí na poslední chvíli. Půdorys této lokomoce píší změny směrů, starty a zastavení, úhyby, obraty, změny poloh, klamání pohybem, atd. Agilita je aktivní sílou změn pohybů z místa na místo. Agilita odolává setrvačným silám kinetické energie. Neustálé akcelerované a decelerované lokomoční proměny procvičují koordinaci cílené a opěrné metodiky. Výraznými pohybovými rysy agility jsou zrychlení, zastavení a změny směrů lokomoce. Okamžité ukončení a znovuzahájení pohybu hráči umožňuje zbavit se soupeře. Je zřejmé, že agilita čerpá více méně z alaktátových ale často i laktátových zdrojů. Komplexita této fyziologické i motorické součinnosti je adaptivním mechanismem.
Přirozenými prostředky tréninku agility jsou sportovní hry. Kvalitu anaerobního herně kondičního pozadí taktéž utužuje drilování krátkých úseků řetězících se dovedností. Zejména bruslení spojené s kličkováním a střelbou by mělo být stálou náplní tréninku techniky dětí a mládeže. Teprve na prahu dospívání a dospělosti by do tréninku periferní kondice měla vstoupit intervalová laktátová zátěž. Současný trénink dětí, mládeže a juniorů hierarchii intenzity pohybu postrádá. To čemu říkáme kondiční bruslení, současnému tréninku mládeže chybí. Kondiční bruslení je hybnou pákou homeostatického stavu.
Poslední v řadě posloupností kondičního tréninku je cílený trénink síly. Hlavní cílenou pozorností v tréninku síly jsou dolní končetiny. V zásadě se jedná o dva směry posilování. Prvním zaměřením je zvyšování objemu stehenního a lýtkového svalstva. Druhou orientací je rozvoj dynamické síly nohou. Nejúčinnějšími prostředky jsou odrazy z hlubokého podřepu z jedné nohy na nohu druhou. Důležitým momentem těchto skoků je aktivní zapojení abduktorů pánve a boků.
Následujícím příspěvkem bude několik poznámek o získávání psychické odolnosti.
PhDr. Luděk Bukač
