22. 2. - 09:00
Film Děti Nagana, který je ode dneška v kinech, je poctou úspěchům českých hokejistů a vzdává hold legendám, které se postaraly o obrovské překvapení na ZOH v Naganu. Předává poselství o tom, že dětské sny mají mnoho podob a děti je třeba podporovat. Zároveň otevírá aktuální téma dětí a sportu, protože s podporou pohybu dětí je potřeba začít u rodiny. A to je také jedno z klíčových poselství celého filmu Děti Nagana.
15. 9. - 11:28
Koupí předplatného a sledování hokeje online podpoříte kluby! Děkujeme, že jste s námi!
4. 2. - 11:32
4. únor je Světovým dnem rakoviny!
Zapoj se s hokejem i Ty! Více zde.
26. 11. - 11:57
Hokejová historie zábavnou formou, to je kniha Hrdinové, která právě vychází! Křest knihy ve sportovním areálu NA FRANTIŠKU bude spojen s parádní hokejovou akcí. Přijď se určitě podívat!
obránce, 30 let
V pondělí má sice zavřeno, ale i tak si na rozhovor odskočil z kuchyně. „Musíme to tu dát trošku do kupy, protože zatím, jak máme pořád plno, tak jediný volný den musíme využít na úklid, aby to tu pořád bylo čisté a připravené,“ říká s úsměvem.
Zatímco řada hokejistů si po kariéře pochvaluje, že má konečně více volného času, pro Matulu to tak úplně neplatí. „V hokeji je ta rutina úplně jiná. Člověk vstane, má nějakou fyzickou zátěž, a pak si může odpočinout. Je to pořád taková sranda. V kuchyni člověk stojí patnáct hodin denně na nohou,“ porovnává. „Když si k tomu ale dáte pět piv, tak to jde,“ směje se.
„V hokeji je ta rutina úplně jiná. Člověk vstane, má nějakou fyzickou zátěž, a pak si může odpočinout. Je to pořád taková sranda.“
„Sranda je tu taky. Nemáme tu žádného moc kuchaře. Všichni jsme většinou zapálení hobíci, které to baví. Máme tu takovou hokejovou kabinu v kuchyni,“ přikyvuje bývalý obránce kladenských Rytířů, který po kariéře začínal v barbecue bistru.
„Vařit mě bavilo odmala a myslel jsem si, že by mi to mohlo jít. Během týdne, co jsem se rozhodl, že s hokejem skončím, jsem naskočil do kuchyně a už jsem vařil,“ vzpomíná na své kuchařské začátky dnes třicetiletý rodák z Vlašimi, který za kladenské áčko stihnul odehrát 73 utkání. Odtud si pak ještě na chvíli odskočil za hokejem na Island. „Pomáhal jsem tam s mládeží, byla to úplná pecka. Kdo nebude vědět, kam se jet podívat na pořádný hokej, tak ať letí na Island. Hokej tam mega roste,“ říká s nadšením Matula, který sám za Reykjavík odehrál patnáct utkání s bilancí 3+9.
„Kdo nebude vědět, kam se jet podívat na pořádný hokej, tak ať letí na Island. Hokej tam mega roste.“
„Pořád jsou tam sice jen tři týmy dospělého hokeje, což je takové zvláštní, ale má to velký náboj a atmosféru. Ti kluci tam tím fakt žijí. Jsou tam strašně milí a zapálení,“ pokračuje. Stejně zapálený je i on v současnosti do vaření a takové lidi hledá i k sobě. „Nečekali jsme, že hned od začátku budeme mít tak plno a ten boom pořád trvá. Vypadá to, že Kladno něco takového fakt potřebovalo. My teď potřebujeme nějaké další šikovné, sympatické, zapálené a odrzlé lidi,“ směje se. „Nehledáme kuchaře, hledáme prostě dobré lidi.“
Pár takových našel i mezi svými hokejovými kamarády. Ostatně bistro si otevřel společně s dalším bývalým kladenským hokejistou Davidem Chládkem. Společně s ním také vymyslel název bistra Pacholek. „Zkoušeli jsme různé pohádkové názvy od Ferdy Mravence až po Pacholka. David má dceru, na které jsme to zkoušeli, co se jí líbí, a tak jsme nakonec skončili u Pacholka,“ vykládá Matula.
Hokejovou kabinu v kuchyni pak tvoří i nejen kladenským fanouškům dobře známý Josef Zajíc mladší. „Pepa taky z profesionálního sportovce skočil za nůž a pomáhá nám v kuchyni to dát do kupy,“ popisuje jeho funkci Matula. „Je bratrem mojí snoubenky, bydlíme společně pod jednou střechou, takže se může dívat na to, co vařím doma a odkoukat to. Naučí se to každý, kdo má chuť něco dělat,“ je přesvědčený Matula a dodává: „Chceme vařit normální jídla, aby se mohl přijít každý najíst a dát si pivo.“
„Pepa Zajíc taky z profesionálního sportovce skočil za nůž a pomáhá nám v kuchyni to dát do kupy. Naučí se to každý, kdo má chuť něco dělat.“
Shodou okolností Matulu k Rytířům tenkrát z Vlašimi přivedl Josef Zajíc starší. „A o deset let později si beru jeho dceru za ženu a s jeho synem vařím v kuchyni. To by člověk nevymyslel,“ směje se Matula, který na hokej ani po konci kariéry nezanevřel.
„Udělali jsme si s kamarády z hokeje a fotbalu amatérský tým Tuchlovlků a chodíme hrát BNB ligu. Každý čtvrtek od desíti večer máme v Rakovníku zápas. Hraje za nás třeba i Kuba Jaroš nebo Zdeněk Folprecht. Ti nám pomáhají dostat Pacholka zase mezi fotbalovou kulturu tady na Kladensku,“ má radost Matula.
František Matula | Foto: Benyho galerie
Stejně jako během hokejové kariéry i nyní ve vlastním byznyse totiž čelí konkurenci. „Je to úplně stejné,“ přiznává. „I když máme trochu výhodu, že na Kladně je těch podniků pořád málo na to, kolik je tu obyvatel. Na druhou stranu jsme ale zase blízko Praze, což je pro nás naopak mínus,“ přemítá. „Těch lidí, kteří jsou ale prožraný a chtějí pít dobrý kafe nebo pivo a jíst dobré jídlo bude víc a víc. O tom jsem přesvědčený,“ říká v dobré náladě.
A ještě jedna věc je podle něj stejná jako v hokeji. „Neustále dostáváme nějaké rady. Rodina si myslí, že tomu rozumí nejvíc,“ směje se. „Je to stejné jako na hokeji, když fanoušci radí, jak se má hrát. Lidi přijdou a říkají, jak se to má dělat. Radí nám kamarádi, rodina i hosté.“
„Neustále dostáváme nějaké rady. Je to stejné jako na hokeji, když fanoušci radí, jak se má hrát.“
„Nejlepší kontroly jsou pak ty s dětma. Nedávno tu byl Smoli, tak snad jsme prošli,“ doufá Matula, kterého těší, že bistro navštěvují bývalí i současní kladenští hokejisté. Zatímco ale majitel jedné z místních pizzerií během stoletého výročí slíbil Rytířům za postup do předkola každému z nich pizzu zdarma, Matula má jiný plán. „My to uděláme úplně naopak,“ plánuje.
„Kladno má teď nového majitele, vypadá to, že roste vzhůru. Držím jim palce, jsou tady všichni vítáni, a naopak jak moc se jim daří, tak všichni Rytíři budou mít bonus a zdražíme jim to o 25 %,“ říká v žertu a následně s úsměvem dodává: „Napíšu Plekymu, že až o něco půjde, tak tady budou mít vypsanou nějakou odměnu. Musí být ale minimálně ve finále.“
