22. 2. - 09:00
Film Děti Nagana, který je ode dneška v kinech, je poctou úspěchům českých hokejistů a vzdává hold legendám, které se postaraly o obrovské překvapení na ZOH v Naganu. Předává poselství o tom, že dětské sny mají mnoho podob a děti je třeba podporovat. Zároveň otevírá aktuální téma dětí a sportu, protože s podporou pohybu dětí je potřeba začít u rodiny. A to je také jedno z klíčových poselství celého filmu Děti Nagana.
15. 9. - 11:28
Koupí předplatného a sledování hokeje online podpoříte kluby! Děkujeme, že jste s námi!
4. 2. - 11:32
4. únor je Světovým dnem rakoviny!
Zapoj se s hokejem i Ty! Více zde.
26. 11. - 11:57
Hokejová historie zábavnou formou, to je kniha Hrdinové, která právě vychází! Křest knihy ve sportovním areálu NA FRANTIŠKU bude spojen s parádní hokejovou akcí. Přijď se určitě podívat!
Ti dva spolu sehráli v jedné obranné dvojici stovky zápasů. Ve Spartě i v národním mužstvu patřili Gut s Tikalem k oporám. Bylo obdovuhodné, jak dlouho vedle sebe vydrželi. "Obdivuhodně jsme si rozuměli. Naše styly se doplňovaly, postupem času jsme hráli lépe a lépe," vzpomíná Karel Gut.
Přitom v soukromí byli každý úplně jiný. "Franta navíc bydlel v Praze, já byl doma v Uhříněvsi. Měli jsme své zájmy, ovšem u hokeje jsme byli za jedno," dodává bývalý předseda svazu. Gut udržoval s Tikalem kontakt do posledních chvil. "Frantu postihla vážná nemoc, věděli jsme, že to asi nebude dobré. Ztratil kondici, nikoli však humor."
Souboj s bratrem Australanem
Karel Gut navštívil kamaráda několikrát v nemocnici na Karlově náměstí, chodil za ním i domů. "Frantovy potíže vznikly už dív, ale on je dokázal překonávat. Vyráželi jsme spolu na srazy bývalých hokejistů či olympioniků, také jsme předávali na různých akcích ceny. 18. července Franta oslavil 75. narozeniny, měl radost z oslavy, kterou uspořádala Sparta," dodává Gut.
Bývalý vynikající obránce se narodil na jihu Čech - ve Včelné u Českých Budějovic. S hokejem začínal na kluzišti SKEP v pražském Podolí, v roce 1948 se objevil poprvé ve Spartě. Předtím ho odmítli trenéři ČLTK, prý neuměl pořádně bruslit. Ve Spartě však dorostence vedl později slavný spisovatel Ota Pavel a ten o Tikalovi nepochyboval.
Nadaný bek se brzy propracoval do nejvyšší soutěže, říkal si o reprezentační dres. Jenže Tikalův tatínek s bratrem Zdeňkem emigrovali na Západ a František nebyl pro tehdejší režim spolehlivý. Na mistrovství světa debutoval až v roce 1957. Hrálo se v Moskvě. Poté už sbíral starty na velkých turnajích pravidelně, výjimkou bylo období po aféře Sazka, která se týkala řady dalších tehdejších vrcholových sportovců.
V letech 1964 a 1965 vyhlásili Tikala nejlepším zadákem mistrovství světa, z olympijských her v Innsbrucku přivezl domů bronzovou medaili. O čtyři roky dřív nechyběl v americkém Squaw Valley, kde si zahrál proti bratru Zdeňkovi, který reprezentoval Austrálii. "Původně jsem neměl nastoupit, ale nakonec to dopadlo tak, že jsme se s bráchou potkávali na ledě dost často," vzpomínal Tikal na loňském setkání olympioniků.
Jedne střet se stal Zdeňkovi osudným. "Chtěl mi dát puk mezi nohy a projet kolem, jenže já mu to nezbaštil. Trefili jsme se rameny, brácha se otočil a spadnul na led. Na olympiádě dohrál. Zranil se, museli mu to dávat dohromady doktoři v nemocnici. Když jsem o tom pak telefonoval tátovi, kupodivu se nezlobil. Povídal, že Zdeněk má hodně vysokou pojistku," smál se závěru historky, o níž napsal Ota Pavel kouzelnou povídku Bráchové.
Čtyři operace, starost o dvě vnučky
Právě vzhledem k emigrace bratra a otce Františkovi hrozilo, že na prahu oslnivé kariéry bude muset na vojenskou službu k PTP. Naštěstí mu pomohl kouč Josef Kus, který si vzal šikovného bruslaře do týmu Tankisty Praha. Po návratu hrál Tikal za Spartu až do roku 1968, následně odešel do rakouského Štýrského Hradce.
"Během kariéry jsem zažil docela dost úspěchů, ale nejraději vzpomínám na legraci, kterou jsme s klukama užili. Nejvíc samozřejmě ve Spartě, ale také v nároďáku. Jak některé z nich po letech vidím, občas si vybavím různé maléry, kterých jsme se nadělaly," přiznal s úsměvem Tikal. Kolegy z elitního výběru naposledy viděl Tikal počátkem července, na akci Hockey Memories v hotelu Sen u Benešova.
Na Tikalovi bylo znát, že není ve své kůži. Úsměv ale z jeho tváře nezmizel. Legendární hráč měl za sebou čtyři operace, polykal prášky. Zdálo se, že je z nejhoršího venku. Ale nemoc se posléze projevila znovu. "Není to dobré, ale žiju. Jak dlouho, to nevím," vyprávěl s klidem. Černý humor ho ani tehdy neopustil.
V nejtěžších chvílích mu byly na blízku vnučky Denisa a Dagmar. Tikal je vlastně vychoval. Když se syn Jan rozváděl, soud obě slečny přiřkl babičce a dědečkovi. Když pak zemřela manželka Františka Tikala, zůstal na ně výborný hokejista sám. "Holky jsou fajn. Dneska jsou ve věku, kdy se o sebe dokáží postarat samy. To je pro mě nejdůležitější," kvitoval.
Co znamená sláva?
O synech moc mluvit nechtěl. František mladší to dotáhl do ligy, ale na tatínkovy úspěchy nenavázal. Jan to samé. "Kluci měli dost talentu, jenže zapomněli k němu přidat tvrdou práci," řekl tiše. Vzápětí raději změnil téma. Třeba jak zvládnout přechod z vrcholového hokeje do obyčejného života. "Člověk rád užívá popularity. Když pak všechno skončí, chybí mu to," připomněl.
V dnešní době se hráči mohou finančně zabezpečit na celý život. Tikal jim nezáviděl. "Stejně se většina z nich přesvědčí, že jakmile odejdou ze scény, většinou se na ně zapomene. Já byl možná trošku bohém, ale věděl jsem, že musím dělat určité věci. Jinak bych dopadl špatně. V důchodu jsem neměl na rozhazování. Ale že bych živořil, to tedy ne," doplnil rázně zhruba před rokem.
František Tikal sehrál 146 utkání za československou reprezentaci. V dresu Sparty si připsal téměř čtyři stovky ligových startů, nejvyšší soutěž hrál 15 let. V roce 1953 se stal mistrem republiky. Po skončení kariéry se dal na trenérskou dráhu, vedl rakouský Štýrský Hradec, Slavii, ČLTK Praha i polský Sosnowiec. Poté od hokeje odešel a nael si civilnímu povolání. Zemřel 10. srpna 2008.
